HASNA

Jak to vlastně s námi je?

.
Takže koho mám rád? Věru, Věrku, Martinu, Moniku, Elišku, Evu, Zdenku, Zuzku, Romanu a další. Některé z nich se mají dobře, mají své partnery sponzory, jiné živoří, protože jsou samy. Mám přání mít domek v ústraní a tam ty zoufalce pozvat v přesvědčení, že jedině společný život více osob je řešením současné nejisté sociální a citové krize. Nějaká ta brigáda a byli bychom zajištěni. Je zde však nějaká překážka, přímo bariéra, proč to možné není. Připouštím, že to může být jen můj problém a další to jistě mají jinak, mají jiné problémy nebo jsou v pohodě. Co s tím?      
Moje úvaha se bude týkat partnerských vztahů a problém, o kterém budu psát nazvu "program psychopat". Je to můj pohled na situaci, vím, že totéž řeší více osob, tak jim pošlu odkaz na článek a požádám je o vyjádření. Také se zeptám žen, o jejichž přízeň usiluji, proč se mi nedaří, zda budou souhlasit nebo přidají vlastní korigující názor. Zeptám se jich, zda by se mnou a dalšími osobami žili někde v ústraní ve volném vztahu, když by měly vlastní pokoj a když domek není, tak zda by se mnou zůstaly dva tři dny někde v penzionu za účelem prožitku. To jsou mé plány a opravdu nejsem schopen odhadnout, jak budou přijaty a zda bude někdo ochoten se se mnou ještě bavit nebo zda posílím svoji pověst proutníka, kanečka a úchyláka. Fakt se v tom nevyznám.       
První poznatek, každá žena chce mít muže jen pro sebe, nechce se s nikým dělit. Sama je schopna mít ještě další vztah, ale i ten musí být jen její. Možná to mají muži stejné, já mám zájem o volný vztah, aby se mi žena věnovala a její další vztahy neřeším a ani o nich vědět nechci. Kdyby přítele přivedla domů, tak jim uvařím kafé nebo čaj. Když se u mně sejdou dvě přítelkyně, tak se baví spolu a mne k tomu nepotřebují. Myslím, že to tak prostě je a nezbývá, než to přijmout.   
Druhý poznatek, pozvu přátele i známé na besedu k sobě domů nebo do cukrárny, ale oni mne odmítnou a ještě třeba dodají, s tebou nikam nepůjdu. Jsem snad prokletý? Kdyby mne odmítli na základě znalosti mých článků, tomu bych rozuměl. Ale oni je neznají a připadá mi, jako by jim někdo řekl: tomu se vyhni, s tím se nebav. Je to možný?   
Třetí poznatek, lidé odmítají lásku a erotiku, jako by se báli trestu nebo jako by to bylo spojeno s útokem na jejich osobnost. Že se přestávají věnovat partnerskému sexu, to už připouští i na internetu, kde až do nedávna psali, že je vše OK a jak to ještě vylepšit. Nezájem o sex nelze zdůvodnit tělesnou vyčerpaností a zatíženou psychikou, protože se jedná o nástroj relaxace.
Ve svých 66 letech mám stále o lásku, erotiku a sex zájem. Ale vnímám také psychické útoky. Nemám partnerku se kterou bych se tomu věnoval, ale když sám si vyvolám libido, tak přijde cosi, čím se mé libido náhle vytratí, nějaký psychický útok, projeví se jako psychická impotence. Ty vnější útoky vnímám. Tak to jsem zvědav, s kým si na toto téma otevřeně promluvím. Co z toho se týká všech a co jen mne a předpokládám, že řešením by bylo najít souvěrce se stejným zájmem.