lg_poradna.jpg (6582 bytes)

Systémová poradna

03 - životní poslání, nasměrování, komunikace, osobní úspěch

1. současná osobní cesta: kdo nemá pochybnosti o správnosti své cesty, ten toto téma neřeší. Kdo přijme své nasměrování od vyšší autority, také se tímto nezabývá. Kdo chce sám rozhodnout o své životní cestě, pro toho jsou zde tyto podněty k přemýšlení.    
2. dřívější a současné úspěchy: blaze tomu, kdo má pocit, že došel úspěšně do cíle, že se mu podařilo úspěšně dílo dokončit. Všem přeji úspěchy, protože tyto člověka povznášejí, povzbuzují a motivují k úspěchům dalším. Náš cíl se tak stává jen průchozí metou na naší životní cestě.
3. výchova, příprava na život v rodině: naprostá většina lidí si odnesla ze své rodiny motivy chování, názory, životní hodnoty, srovnávací měřítka a také předsudky. Kdo však přišel z jiného prostředí, mnohé výchovné postupy odmítl, odmítl také modely chování a po celý život si pak vytváří své vlastní. Když přijde odrodilec, černá ovce rodiny, mezi své souvěrce, vezmi brzy je ve všech směrech akceptuje a napodobí.
4. osobní schopnosti a dispozice: ty rozhodnou o našem úspěchu. Je dobré vlastní schopnosti a dispozice znát, zlepšovat je, zdokonalovat, a snažit se je vhodně uplatnit. Chyby nás na naše nedostatky upozorní a my je už nezopakujeme. O svých schopnostech nemluvíme, nabízíme přiměřeně své služby, co pro koho můžeme udělat a čekáme až projeví zájem a požádá nás.
5. zásadovost, osobní odpovědnost: to jsou vlastnosti které rozhodují o důvěře a spolupráci. Přijít na dohodnuté místo včas, plnit dohody a očekávání, popřípadě včas ohlásit změnu plánu.    
6. soulad se svědomím: naše svědomí je souhrn všeho, co považujeme za správné a chybné. Vyvíjelo se velmi dlouho, přinášíme si nějaké prvky z minulých životů a svých existenčních kořenů. Obsahuje i mnoho předsudků a zbytečných omezení, u někoho pak ospravedlnění problémového chování. Nemůžeme jednat proti svému svědomí s ohledem na odpovědnost vůči sobě, pokud ovšem tu odpovědnost na někoho nepřeneseme, například na ty, kteří nás k tomu přinutili sociální nouzí.     
7. podpora okolí: někdo žije mezi souvěrci, někdo má u sebe hlídače, který mu připomíná, co je dobré a co ne. S každým partnerem se vyhneme tématům, ve kterých nemáme názorovou shodu a hledáme ve společnosti své souvěrce, třeba pomocí internetu nebo účastí na vhodných akcích.
8. řešení potíží a sebeprosazení: krize nastává ve chvíli, kdy nevíme, jak dál. Pak hledáme nasměrování. Krize nastane také v situaci ztráty naděje, v situaci bezvýchodnosti. Pak musíme požádat o pomoc shora nebo od důvěrných přátel. Ostatní problémy a potíže berme jako výzvu k aktivitě. Když zjistíme blok v sebeprosazení, musíme se spojit se souvěrci, protože tento svět také dává šance pouze svým souvěrcům. Další možností je připojit se k úspěšným a spolupracovat.    
9. přirozená autorita: za přirozenou autoritu lze považovat osoby, jejichž názory jsou přijímány a jejich direktivy spontánně plněny. Může jít o schopného pedagoga, nadřízeného nebo medializovanou autoritu. Každý může mít schopnosti přirozené autority, zásadou je přijímat bez emocí každé sdělení, problémy řešit vhodnými postupy a nevytvářet konflikty.    
10. vrození, ukotvení v sociální skupině: to rozhoduje o životním stylu, povznesení a životním úspěchu. Jde však o to, co je optimální životní styl, protože vrození a příslušnost k sociální skupině vyžaduje jednat podle předem daných pravidel a očekávání této skupiny. Mnoho skupin řeší pouze sociální zajištění, ale jiné osobní ambice nepodporuje. Určitě zde prostí jednají ve prospěch své elity.     
11. duchovní orientace a podpora: pro osobní prosperitu a štěstí je dobré ukotvení ve víře rozhodující. Právě zde platí zásada, že stejné přitahuje stejné. Musíme se tedy najít, svoji orientaci, co chceme prožívat, komu chceme být prospěšní, co chceme ve svém životě změnit a jaký životní styl máme nebo chceme přijmout. Tyto své plány, sny a vize odešleme do duchovního světa a pozvěme bytosti a síly, které nás touto cestou chtějí vést. Jednou z možností je setkání s osobou, která nás zavede mezi souvěrce.    
12. nativní životní poslání: mnozí lidé přicházejí na svět a už je o jejich profesi rozhodnuto. Od samého mládí chtějí být lékaři, umělci, řidiči, letci, vojáky. Mnohé profese společnost potřebuje a tedy i ocení. Další profese plníme jen proto, že náš to uspokojuje a mnoho dalších profesí plnit nelze protože mají změnit společnost a ta se změnám brání. V době zásadních změn není možné některá poslání plnit, nejsou podmínky nebo nejsou aktuální a tak je nutné je změnit. Je dobré plnit funkci která uspokojuje a pro kterou jsou ve společnosti podmínky.
13. možnosti plnit původní poslání: málokdo je několik inkarnací v řadě kominíkem nebo v jiné profesi. Mění se společnost a měníme se my. Nemáme schopnost pouze pro jednu profesi a je také zájem, abychom své schopnosti rozvíjeli. Kromě toho o profesi svých občanů rozhoduje společnost sama. Soudím tedy, že zcela pragmaticky máme přijmout profesi pro kterou máme předpoklady, je blízko bydliště a dobře hodnocena. No a když nás těší a naplňuje, pak jsme jistě na správném místě.    
14. orientace, životní plány: mám dvě krabičky, v jedné mám sny a ve druhé plány. Sny jsou plány zatím nereálné a nerealizovatelné, někdy je možná přesunu mezi plány. Tak si sním a vysnívám svoji pohodu a životní styl. Nástrojem pro splnění plánů a záměrů je spolupráce. Musíme najít partnery pro společnou cestu, pro většinu záměrů stačí názorová shoda uvnitř rodiny a rodu.    
15. schopnosti komunikace: když tedy hledáme své nasměrování, plány blízké i nadčasové, musíme se také zamyslet nad tím, jak máme rádi lidi. Filantrop nebo misantrop? Kdo má rád lidi, jistě bude hledat službu ve které by pomohl všem, misantrop bude mít jiný přístup. Záleží i na komunikaci jako takové, co dohodneme, vyřídíme, jak se asertivně prosadíme, jak umíme obchodnicky manipulovat. Někdy také záleží naše plány na znalosti jiných jazyků. Však i ti, kteří neradi s lidmi mluví, se mohou prosadit, například v rutinních funkcích, ve kterých žádné široké komunikační schopnosti nepotřebují.    
16. schopnosti empatie: velmi dobrá vlastnost v partnerských vztazích. Se svými partnery a přáteli sdílíme upřímně a bez závisti jejich úspěchy, radujeme se společně s nimi. Říká se, že sdělena radost je dvojí radost a sdělená bolest je poloviční bolet, ale neplatí to u každého. Jsou lidé, kterým je lépe vůbec neříkat o svých prožitcích a plánech. Jsou také lidé, kteří své okolí nevnímají, vidí jen sebe a své názory, prožitky a záměry. Své záměry prosazují, aniž by znali názory a záměry těch druhých, mají sklon k manipulaci a intrikám. S takovými doporučuji minimalizovat komunikaci.     
17. kredit u průvodců: každý máme nějaké ty průvodce a ochránce, bez jejich invence bychom měli tak leda Alzheimera a působili bychom jako zombíci, nic by se nám nedařilo a byli bychom bezradní ve stavu vyhoření. Když se nám daří a máme štěstí, odešleme tedy svoji vděčnost duchovnímu světu, těm bytostem, které nám pomohly. Pak budeme mít u nich dobrý kredit a kdo to umí, tak se na kredit může zeptat.     
18. osobní duchovní růst: to jde samo v podnětném prostředí. Znamená to úspěšně ukončovat své úkoly a záměry a pak přijímat nové úkolu a nové záměry a opět je pečlivě dokončit a přijmout odměnu. Pak je zde otázka potřebnosti. Neopouštějme funkce ve kterých jsme úspěšní a potřební. O své potřebnosti přemýšlejme, protože tam, kde jsme potřební, lidé nás sami požádají o službu a také odmění. Pozor na manipulaci včetně psychické, která má snahu, abych od lukrativních postů přešli na funkce marné a nepotřebné.    
19. potřebná míra přeorientace: a opět jsme u potřebnosti. Kdo má pocit potřeby obrácení, jít jinou cestou, ať se zeptá nejprve těch, o kterých si myslí, že jim to prospěje a pak také těch, které má opustit. Určitě by měl jít každý vždy do lepšího. Když se tak děje, je to dobré a může být vděčný svému osudu.     
20. mimořádné schopnosti: co jsou mimořádné schopnosti? Absolutní měřítko není, za mimořádnou schopnost můžeme považovat každou schopnost ve které jsme výrazně lepší než ostatní. Kdo ji odhalí, má snahu ji rozvíjet a uplatnit. Může jít o tvůrčí, umělecké, technické nebo organizační sklony. Může jít o základní vlastnosti, paměť, orientaci, systematičnost, vytrvalost, otužilost tělesnou i psychickou, schopnosti spirituální, jazykové, hudební. Je štěstím, když někdy společnost právě tyto vlastnosti potřebuje a využije. Často se prosadí osoby s menšími schopnostmi, avšak dobře ukotvené ve vlivné skupině.
21. potřeba doplnění vzdělání: kdo uvažuje o doplnění vzdělání, jistě zvažuje své pozdější uplatnění nebo pouze zájem o daný obor. Pak záleží na volném čase, podpoře rodiny a spolupracovníků a sociálním zázemí.
22. vnitřní bloky, ohledy a předsudky: v mládí nemáme hodnotící měřítka, i když si určité dispozice přinášíme s sebou do života. Podle životní zkušenosti a z výchovy si lidé vytvářejí hodnotící měřítka pro příští zkušenost a také názorové systémy. Poznal jsem, že jedna jediná myšlenka může všechny názory změnit, stejně tak hodnotící měřítko může změnit nový prožitek. Zpravidla však od puberty už se naše postoje uplatňují a po třicátém roce věku už je člověk hotový a vyspělý a může vychovat sebe jedině on sám. Je dobré si to uvědomit a včas upustit od výchovných snah. Když je někdo vychován špatně v tom smyslu, že mnohá řešení jsou pro něj tabu, pak mu lze doporučit jen to, aby na problém rezignoval a nechat to být. S každým člověkem je možné spolupracovat pouze v té oblasti, na kterou je dobře připraven a tedy je to i jeho zájem.
23. potřeba uznání a ocenění: tuto potřebu má každý v různé míře. Málokdo na odměnu a uznání zcela rezignoval a také si vybíráme na kom nám záleží. Máme potřebu pomáhat kde se dá a kde vidíme, že by naši pomoc ocenili, tato snaha však může být až patologická a obtěžující. Musíme počkat, kdo nás o pomoc požádá. Oblibu, uznání a kredit lze získat jen pomalu, trpělivě a třeba i samovolně. Někdo se snaží získat přízeň druhých dárky, dary a patří sem i jev zvaný korupce. Je dobré se zamyslet, na kom nám záleží a co pro něj můžeme udělat. Je mnoho způsobů, jak být oblíbený a dobře hodnocený. Doporučuji nevnucovat se a být trpělivý.
24. plány a ambice: také toto téma patří do nasměrování. Plánujeme na dvou stranách, co budeme tvořit a také co budeme dělat, abychom se měli dobře. Plánování podrobné, do všech možných detailů je pošetilost, stejně bude vše jinak a přípravu nevyužijeme. Plánovat se má rámcově a ponechat si prostor pro improvizaci. A pozor na ambice. Mohou signalizovat problém osobnosti. Potřebujeme si dokázat, že jsme fakt dobří? Neutíkáme náhodou od problémů a úkolů? Máme splněny úkoly a povinnosti, máme kolem sebe pořádek? Splnili jsme očekávání okolí? Ty naše ambice mohou být také pošetilostí a marnou činností jen abychom se zabavili. Pomohlo by, kdybychom si pro každý záměr našli buď spolupracovníka nebo zákazníka, odběratele, který nám naše plány a ambice schválí nebo i pochválí.
25. plnění životních osobních funkcí a úkolů: Každý s ohledem na věk plní několik životních funkcí, některé jsou spojené s finančními příjmy, jiné se sebeobsluhou, další plní sliby a očekávání partnerů. Podle plnění svých funkcí jsme stále hodnoceni všemi, kterých se to týká. Naopak, také my stále hodnotíme své okolí podle toho, jak si plní své funkce, role a jak komunikuje s námi. Tedy se i my snažme dobře plnit své životní funkce a teprve po jejich splnění se věnujme svému pohodlí, choutkám, úletům, snění a jiným formám opuštění reality, však i to je zapotřebí jako relaxace.