lg_poradna.jpg (6582 bytes)

Systémová poradna

20 - hledání pohody

Dispozice k pohodě máme každý jiné. Přirozenost člověka způsobuje, že člověk si zvykne na svoji sociální pozici a životní styl jako na standard, reaguje však na změny, na zlepšení příznivě, na zhoršení mnohem citlivěji. Životní prostředí se postupně kopíruje do našeho nitra, kdo má v sobě chaos, ten má nepořádek také kolem sebe. Láska a pohoda jsou výchozí a cílové životní hodnoty.
1. zda je pohoda: jde o subjektivní pocit, můžeme mít snahu sebe přesvědčit, že jsme v pohodě, protože si to přejeme. Můžeme však vnímat problémy a nedokončené záležitosti a to všechno je motivující ve snaze vše dořešit. Až vše dořešíme a problémy nemáme, dosáhneme uspokojení, které však netrvá dlouho, brzy si najdeme nové cíle a nové problémy a to je mechanismus, který nás vede dál a výš, který rozvíjí naše schopnosti a naši osobnost.
2. problémy, které pohodu berou: nějaké problémy se najdou vždy, ale dva druhy pohodu berou: potíže, které blokují řešení dalších záležitostí a ty, u kterých jsme ztratili naději, že se někdy vyřeší. Další jsou ty, se kterými nelze nic dělat, například ztráta blízké osoby, s tím se musíme smířit. Rezignace je jedním z řešení problémů v případě bezmoci.
3. pohoda v nás: určitě jsou pro udržení pohody nebo nespokojenosti příčiny. Někdo si pamatuje a stále probírá chyby a neúspěchy, jiný si pamatuje pouze pěkné prožitky, také záleží na tom, jak je kdo ve shodě se sebou samým, zda je v souladu se svým svědomím a odpovědností a záleží také na tom, jak je kdo úspěšný a jaké má vztahy s lidmi zda má lidi rád nebo je nenávidí. Svoji pohodu pak šíří kolem sebe a lidé mají zájem o setkání.
4. když jde o život: v takové situaci platí zcela jiná pravidla a jiné hodnoty. V situaci skutečného ohrožení života lidé přehodnocují vztah k hodnotám, životu a duchovnu, svlékají se donaha, zvířata ztrácejí plachost a hledají u lidí pomoc, všichni očekávají solidární pomoc a naději ztrácejí až úplně nakonec. Řidiči už nesedají za volant a lidský zájem se obrací k vyšším hodnotám.
5. něco nám chybí: nikdo není dokonalý a každému z nás chybí nějaká schopnost, která by se velmi hodila a kterou postrádáme. Prvním krokem k nápravě je si to uvědomit. Snažíme se tedy být k sobě kritičtí a vnímáme reakce a upozornění z okolí. A co nám může chybět? Ke spokojenosti potřebujeme zdraví aby nás neduhy neomezovaly a stále něco nebolelo, peníze na vše co opravdu potřebujeme, lásku a tu si musíme zasloužit, štěstí aby nám to důležité vycházelo lépe, než jsme si zasloužili, dále možnost se prosadit a uplatnit a být dobře a spravedlivě oceněni.
6. lidé nám vadí: samota vadí a také vadí trvalá přítomnost osob, které mají potřebu se stále nějak prezentovat. Pak se může stát, že je přestaneme vnímat. Introverti mají větší potřebu samoty a extroverti mají větší potřebu kontaktu. Někoho máme raději a s tím chceme být více, jiným nám vadí a tak se snažíme komunikaci a kontakt omezit. Snažíme se, abychom nebyli odmítáni a pokud se tak stane, pak hledáme a odstraníme důvody. Máme snahu si vytvořit domov, ke kterém se mezi všemi můžeme chovat tak, jako bychom tam byli sami. Investice do dobrých vztahů nikdy nejsou ztraceny. Nikdo sebe totiž nepovažuje za špatného člověka.
7. osobní komplexy: komplexy jsou způsobeny neúspěchy za které viníme sami sebe. Je to nejsnazší cesta k nápravě, ale abychom se s tím nesmířili a zajistili si také nějaké ty úspěchy. S tím může poradit blízká osoba.
8. životní role: každý máme několik životních rolí, začneme jako novorozeně od kterého se očekává, že bude zdravé, při chuti v pravý čas, klidné a nenáročné. S věkem se naše životní role mění, pak plníme ty pro které jsme na svět přišli a nakonec se od nás očekává, že budeme jako senioři zdraví, při chuti v pravý čas, klidní a nenároční. Uvědomíme si, které životní role právě plníme a plnit máme, a snažíme se je splnit odpovědně a co nejlépe.
9. pozornost a sláva: také toto je forma úspěchu a dobrého ocenění a pro mnoho lidí je to motivace pro snahu udělat pro druhé něco dobrého. Uznání, pozornost a slávu potřebují tak moc, že lidem své služby až vnucují. K tomu se ještě přidá jejich potřeba se prosadit. Když už o tom víme, tak nešetříme chválou a děkováním. Oplácet nic nemusíme. Jiné je to, když něco potřebujeme a požádáme o to, pak ke chvále a děkování musíme ještě přidat i jinou odměnu. Lidé VIP si užívají pozornost a slávu, podporují sociální systém a své dobrodince, lidé odmítaní se stávají deprivanty a devianty a mají snahu společnost změnit.
10. pronásledování: to je velmi nepříjemná věc, pohodu bere a působí až strach. Přitom jde pouze o snahu se spojit a kontaktovat, mít nějaký vztah nebo jen o sobě vědět. Nejprve se pronásledovatele zeptáme, co si přeje a sdělíme mu, zda máme nebo nemáme o kontakt zájem. Můžeme blokovat jeho možnosti komunikace a můžeme pověřit partnera, aby to vyřídil za nás. Horší je, když má někdo k pronásledování důvod pro naše nesplněné sliby, dohody a povinnosti. Všelijaké chytré finty pomohou v tu chvíli, ale pokud problém nevyřeší, jsou spíše škodlivé.
11. povinnosti a příkazy: snad stále máme nějaké ty povinnosti něco splnit, zařídit a provést, jde o to, zda je to skutečně naše povinnost, zda to neděláme za někoho jiného. Včasné plnění nutností, povinností a dohod nás sice zaměstnává, ale po splnění přináší finanční odměnu, dobrý pocit a vděčnost. Když ani jedno, tak zvážíme, zda je to opravdu nutné. Zde je prostor pro dělbu práce. Když funguje, pak je přínosem pro všechny a vytváří pohodu.
12. pracovní doba: jak přispívá pracovní doba k pohodě? Když vyhovuje, když umožní nám splnit potřeby sebeobsluhy, výchovy dětí, společné chvíle s partnerem a zbyde prostor pro zájmy a zábavu. Když je pracovní doba zdrojem stresu, tak ji buď změníme nebo změníme zaměstnání nebo rezignujeme a přizpůsobíme se.
13. sociální zajištění: každý z nás má jiné potřeby a jiné představy. Kdo chce bydlet nuzně, musí být nenáročný a otužilý, kdo chce žít v luxusu, musí se někomu upsat. Když máme naději, že s tím, co máme, můžeme dlouho vyžít, tak je to dobré. Musíme si uvědomit, že nic živého nemá jistotu, má pouze naději, že zde bude ještě zítra.
14. budoucnost a naděje: podle statistiky sebevražd usuzuji, že člověk zvládá ztrátu naděje a obavy z budoucnosti obtížněji, než pak samotnou obtížnou situaci. Naděje se nikomu brát nesmí a o budoucnosti rozhodují existenční podmínky a očekávání jejich změny. Statistika sice dokazuje, že životní podmínky připravené státem mají na počet sebevražd vliv, ale nakonec nese plnou odpovědnost sám člověk. Spoléhejme se tedy v přípravě své budoucnosti výhradně sami na sebe, můžeme se také spolehnout na solidaritu a pomoc své rodiny, rodu a kultu. Základem je znalost a uplatnění aktuálních možností.
15. prosazení a seberealizace: to je základní vlastnost každého subjektu a abychom těm silnějším nepřekáželi, přesvědčují nás, abychom se zbavili svého ega jako velmi rušivého elementu a odevzdali se do služeb "Vyššího Já", které má své ego vytříbené a v souladu s potřebami někoho, kdo se snaží nás již tři milénia ovládat. Budeme se tedy snažit podnikat a spojit své síly, protože každý nabízí něco svého.
16. solidarita a sounáležitost: bez toho by pohoda možná nebyla. Jistota, že by někdo v nouzi pomohl, je velmi dobrá pro pocit pohody. Cíleně tedy budujeme solidární vztahy a snažíme se nikoho bezproblémového neztratit. Své děti k solidaritě vychováme, abychom s jejich pomoci ve stáří mohli počítat.
17. samota, opuštěnost: být skutečně osamělý je stresující až likvidační, ale do takové pozice se snad nikdo nedostane. V samotě nás nemusí provázet pouze blízcí lidé, mohou to být i zvířátka nebo duchovní průvodci. Spřízněnou duši mohou najít opuštění lidé také v azylovém prostředí se stejně postiženými lidmi. Pokud víme o někom zcela opuštěném, můžeme ho občas navštívit. Stejnou opuštěnost však mohou prožívat i domácí zvířata, zejména psi, koně a kočky.
18. zdraví a prožívání: prožívání pohody je záležitost duševní a vliv mají především očekávání a změny. Také hodně lidí s vážnými zdravotními problémy jsou v pohodě, pokud jsou jejich potíže kompenzovány zvýšenou přízní a pomocí okolí. V nemoci je psychická podpora a solidarita pro pohodu rozhodující. Samozřejmě dobré zdraví k pohodě přispívá. Prožívání je záležitost psychická a tak má prožívání na pohodu velký vliv. Pohoda je způsob prožívání.
19. partnerské společné zájmy: mají na pohodu velký vliv, láska partnera se společnými zájmy a také možné společné úspěchy. Dosažení a prožívání pohody je hlavní důvod pro vztah. Je jistě nutné splnit i další podmínky pro spokojený vztah.
20. osobní zájmy: jsou spojeny s osobními ambicemi a zde platí, že každý má snahu uplatnit a prosadit své schopnosti a dovednosti, jim přizpůsobuje své zájmy a způsob jejich splnění. Zde ale platí, že každý touží po jiném prožitku. Někdo chce druhé překonat, další chce trpět, aby byl překonán jinými, další zase je spokojený, když si dokáže své schopnosti, najdou se i spokojení, když se jim nedaří, aby dokázali, že svět jim nepřeje a křivdí. Každý, kdo si prožije své emoce, usíná spokojený a o pohodu a spokojenost nám jde, dosáhli jsme cíle.
21. drogy, energie a potěšení: rizika smrti spojujeme s ohrožením těla, ale naše životy ohrožuje také psychická energie, černá magie nebo přímý psychický teror. Postižení lidé jsou nespokojení a protože není vidět zřejmé poškození zdraví, dostanou takto postižení lidé nálepku psychopata a tím nesou i vinu za svůj stav. Naopak je možné prožívat velmi příjemné stavy, mánie, rauše a extáze. Tyto stavy si člověk může sám navodit požitím nějaké drogy, na vše dobré však vzniká závislost a mnohé drogy nejsou zrovna levné. Více drog konzumují lidé s potížemi, ale když jejich problémy pominou, na drogu (alkohol) mohou i zapomenout.
22. úlety v soukromí: pohodu jistě vyvolá úspěch, dokončené dílo, dobré vztahy, příjemné prostředí a pěkné počasí, ovšem prožitků, které člověk je schopen procítit a odlišit je údajně asi 1000 a každý z nich může být zdrojem pohody. Mnohé z nich společnost označuje jako úlety, prasárny, nemorálnosti, zvrácenosti. Doporučuji však, abychom si své hodnotící měřítko udělali sami a abychom se naučili žít ve své soukromí podle vlastních představ. Zejména když získáme pro své úletové radovánky i partnera nebo souvěrce, pak je prožitek znásobený, ale nikde se s tím nechlubíme, o životním stylu v soukromí s cizími nemluvíme, mohli bychom vzbudit závist nebo odsouzení.
23. prosazení osobnosti: to je velmi ošidné. Můžeme znát celou řadu asertivních fint, ale prosadit svoji osobnost chce každý, i ten kdo své ego svěřil Vyššímu Já a přijal jeho vůli a konvenci. Nemám rád asertivitu, mnohem lepší je dohoda respektující vůli zúčastněných a společně přijatelné řešení. Schopnost sebeprosazení může krátkodobě přinášet úspěch a dobrý pocit, ale později vede k osamění, lidé takového člověka odmítnou jako vychytralého sobce a takový člověk, pokud chce něco dalšího získat, musí to vzít násilím nebo zase nějakou asertivní fintou.
24. dokončení díla: ani toto téma není bez úskalí. Sysifos je nám vzorem pro pohyb v bludném kruhu, má vytlačit kámen na kopec a tam jej usadit. Před vrcholem se mu kámen vysmekne a spadne zpět. Proč asi? Co by se stalo, kdyby kámen na vrchol usadil? Dokončil by své dílo, prožil uspokojení, dosáhl pohody a ujistil se o svých schopnostech. Vyhlédl by si vyšší kopec a větší kámen a znovu by prověřil své schopnosti. Dostal by se tak na vyšší úroveň. Pošetilí lidé se pouštějí do projektů, které nemohou dokončit, ale všichni začínají s tím, že vše dokončí. Také je důležité mít možnost své dokončené dílo ochránit před krádeží. Uhlobaron si byl jist, že mu jeho důl, díru do země, nikdo ukrást nemůže. Nuž mýlil se, ale dokončení díla je pro pohodu a další růst nutné.
25. extáze a rauš: Pohodu vnímám jako základní pozitivní stav duše. Takový stav spíše neutrální, cílový, který nám umožní si sednout třeba na zápraží, ohřívat se na sluníčku, hledět do dáli něco dobrého popíjet. Stav, který nám dovoluje přijmout nové plány a záměry. Extáze a rauš jsou pro mne prožitky extrémně pozitivní, snad i paralyzující, ve kterých si můžeme jen sednout na zápraží a počkat až to přejde. Mí průvodci mi umožnili extázi a rauš prožít, stačilo trošku dobrého alkoholu a otevřený oheň. Mělo to spojitost s osudovým rozhodnutím. Na takový prožitek, i když byl v mládí, jsem nezapomněl a rád bych si ho prožil znovu.
26. hasna: nahota, erotika a sex: tomuto tématu se věnuje článek "07a_milenecký vztah bokovka". Pro mne je to přístup ke stromu života a mám to spojeno s pohodou. Těším se, že zájem o erotiku budu mít ještě aspoň deset let. Nedá se nic dělat, mám totiž v nativním horoskopu Venuši v Beranovi.