OBSAH:

Základní hodnotový kruh (realizační kruh)

Na počátku mé cesty za filozofií a spiritismem v roce 1987-1989 jsem vytvořil Základní hodnotový kruh. Provází mne dosud a provázet bude jako systémová osnova pro posuzování a zařazení všech sociálních procesů a jevů.
Základem kruhu je jednota ducha a hmoty. Ducha a vědomí představuje osa svislá B a hmotu osa vodorovná D. Vše hmotné a duchovní leží na těchto osách. Jednotlivé strany osy představují určité protiklady. Na ose vědomí je vše, co náleží člověku a jeho osobnosti dole a vše, co paří všem, tedy společnosti, nahoře. Na ose hmotné je to podobné: co patří všem, je vlevo a představuje naši svobodu a možnosti, napravo je majetek, tedy hmotné statky patřící nějakému subjektu, které může využívat pouze on sám, tedy to, co si ze společného přisvojí nebo je mu přiděleno.
Na osách šikmých je pak znázorněno to, co mají sousední hodnoty společné. Na osách hlavních leží hodnoty osobnost, svoboda, poznání a majetek, na osách vedlejších, šikmých je práce, program, funkce a spotřeba. Přitom hodnoty na ose C práce-funkce se realizují v rámci sociálních vztahů, proto jsem osu nazval sociální. Druhá osa A je individuální, protože osobní program a spotřebu realizujeme ve svém soukromí.
V kruhu můžeme najít mnoho zákonitostí. Tak například jednotlivé hodnoty a části kruhu jsou vzájemně vyvážené, pokud mají tyto kontraproduktivní hodnoty: osobnost-oddělení, svoboda-možnosti, poznání-zapojení, majetek-závislost.
Lidská svoboda spočívá v možnosti volně a hodnotně procházet celým kruhem a právě této cestě je věnována tato kniha.
Stránky věnované hodnotovému kruhu najdete i zde:
www.medy.cz/medy/hodnoty.htm
www.medy.cz/literatura/hlce1.htm

2. Osobnost a duchovnost, ego

S vlastní osobností je trošku problém. Pod pojmem osobnost rozumím osobní dispozice inteligentní bytosti a mezi ně řadím i psa a koně, jistě i jiná zvířata lze uznat jako inteligentní. Úvahy se týkají člověka, tedy lidská osobnost je souhrn duševních dispozic člověka, jeho charakter, osobní schopnosti a dovednosti a jednání na základě paměti a zkušenosti. K osobnosti patří také identita a kredit, tedy jméno, podoba a paměť. Pokud jde o kredit, pak jde o jakousi oblibu se vztahem k použitelnosti osoby. S tím souvisí i karma, tedy jakési osudové předurčení. Hlavní myšlenka, kterou chci zde napsat je ta, že osobnost pro člověka představuje stejnou hodnotu jako svoboda, moudrost a majetek.
Bylo by asi zbytečné o tom, psát, pokud by ovšem některé kulty nevyzývaly člověka, aby se své osobnosti zcela vzdal a aby přijal jakousi osobnost společnou a tím aby se stal nemyslícím biorobotem.
Naopak! Člověk má rozvíjet svoji osobnost, rozvíjet svoje schopnosti a dovednosti, aby obstál ve velké konkurenci svého okolí a prosadil se, protože to je cesta ke spokojenosti a uspokojení. Člověk má usilovat o svůj osobní duchovní růst s nadějí, že jednou se ujme řídících funkcí včetně těch nejvyšších a bude je plnit ve prospěch pozemského člověka.
Na tak náročné vize však jeden lidský život nestačí. Člověk žije ve svém smrtelném těle, aby je jednou opustil a své osobní duševní dispozice aby si jako duchovní bytost ponechal a vstoupil s nimi do nového života, ve kterém si své schopnosti obnoví a posílí. Aby měl tuto kontinuitu zajištěnu, musí vytvořit mocenský rod, ve kterém se jeho památka uchová a ve vhodný čas bude opět pozván k novému životu potomky, kterým tento program předal.

3. Osobní svoboda a možnosti

Obsah pojmu svoboda patří k těm nejméně jasným a tak se hodí se tímto pojmem zabývat. Svoboda je možná poznaná nutnost, ale svoboda nám dává možnosti. Zdrojem těchto možností je především naše planeta a její příroda. Ničením přírody je ničena naše svoboda. Pokud jdeme do přírody, můžeme si tam užít pěkný den a pokud máme určité "tábornické" dovednosti, najdeme v přírodě vše, co potřebujeme k přežití.
Civilizace však převedla všechny naše možnosti na peníze a pro jejich získání nás zaměstnala natolik, že nemáme čas je pak ani utratit. Lze tedy říci, že naše svoboda je dána součinem peněz a volného času. Kdo má peníze a volný čas, je svobodný. Kdo jedno z toho nemá, je nesvobodný, ujařmený. V rámci solidarity tedy usilujme, aby všichni lidé měli dostatek peněz na své potřeby a dostatek volného času na jejich uspokojení. Získat peníze bude stále obtížnější, protože finanční systém se po úpadku černé magie stává hlavním a patrně jediným pilířem světské moci.
Právě hledání způsobu, jak získat peníze a volný čas nás bude zaměstnávat a bude to i cestou ke svobodě. Budeme hledat, jak se obejít bez peněz a jak vyšetřit volný čas. Budeme se snažit zbavit se závislostí a marných činností. Budeme svůj život racionalizovat. Jednou z možností řešení je společný život ve dvojrodině nebo komunitě se společnou sexualitou.

4. Moudrost a zdroje poznání a systémové poznání

Naše společnost je už na tom tak špatně, že vytváří o své existenci jakousi virtuální realitu. Lidé mají pomocí školy a sdělovacích prostředků vytvořenu určitou představu jak co funguje, ale když se pak blíže seznámí s realitou, musí své představy opravit a pokud chtějí být úspěšní, přizpůsobit se. Mnohé oblasti společenského života dokonce fungují způsobem pro veřejnost nepřijatelným a důsledkem toho jsou různé utajovací systémy a pokud něco pronikne na veřejnost, pak se jedná o únik informací, který je trestným činem. Současně však takto funguje i spolehlivý systém odstranění nepohodlných politiků. Stačí sdělit, jak ve své funkci pracuje a politik musí odejít. To vše by řešil návrat k mocenským rodům, kde při selhání odchází od moci celý rod a uzavírá se pohodlná existence i pro všechny jeho potomky. Systém zástupné moci se neosvědčil.
V těchto podmínkách pak máme hledat pravdu, pochopit, jak společnost funguje, abychom se mohli prosadit, být úspěšní a finančně zajištění.
Společnost funguje na základě ideologií, kdy veškeré poznatky jsou systematizovány do určité ideologie, a její části jsou sdělovány lidem postupně na základě zasvěcení, kdy pro další krok se vyžaduje osvědčení v zasvěcení předchozím. Jde o cestu kariéry, na jejímž vrcholu je snad lenošení na Bahamách nebo Seyshelech. Technicky je ovšem možné, abychom v příznivých podmínkách lenošili i my, pak by se ovšem vytratil motivační prvek, který udržuje tuto formu civilizace v chodu a to by vedlo k jiné formě civilizace, proto je tato cesta blokována. Otevřít novou cestu lze jedině přes oblast poznání.
Poznání a moudrost je tedy velmi důležitou oblastí sociální společnosti, protože otvírá cestu k její nápravě a ke vzájemných vztahům. Postavení  členů společnosti je dáno především osobní vyspělostí a duševními schopnostmi. Každá doba ovšem dává příležitost určitým schopnostem. Vyniknout tedy znamená být ve správnou dobu na správném místě se správnými předpoklady. 
Nekriticky přijímat servírované názory a zprávy o společnosti však člověka na žádný vrchol nepozvedne, protože oblast poznání řídí lidé na vrcholu a ti o tlačenici na vrcholu nestojí. Až se pyramida hierarchie moci rozhrne, aby vrchol nebyl tak úzký, pak se vytvoří prostor k seberealizaci mnoha dalších osob. Nyní však elita žádnou nezávislou aktivitu nejen nepodpoří, ale ani nedovolí. To se však má změnit.
Abychom na novou dobu a nové možnosti byli připraveni, už nyní investujme úsilí do výchovy dětí, snažme se, aby děti byly moudré, sdělujme jim vždy pravdu a ukazujme jim kauzální závislosti. Snažme se přístupným způsobem odpovědět na všechna jejich "proč?".  Sebe vychovávejme a vzdělávejme stejně. Přemýšlejme o následcích a hledejme  příčiny. Vytvořme si svoji nezávislou cestu poznání a spojme se s těmi, které  na ní potkáme.

5. Prosperita, byznys

V analogii s přírodou můžeme věřit tomu, že prosperita dává naději na přežití. Kdo trvale strádá, je frustrovaný a pak se buď snaží své zájmy prosadit násilnými způsoby nebo to vzdá a je apatický. Možná si někdo myslí, že se apatickým lidem lépe vládne, že se nemotají elitě pod nohy, ale související negativní jevy vytvářejí také mnoho starostí. Může jít o neschopnost pracovat a rostoucí nároky na zdravotnictví.
Rozvoj průmyslu byl spojen s nadějemi na lepší život, ale mnohé naděje pohasly s rostoucí nezaměstnaností nebo naopak pracovním přetížením. Naše výrobní zdroje, průmysl a zemědělství, se po převratu staly lehkou kořistí zahraničních investorů, zisky odcházejí do ciziny a náš národ chudne. Zahraniční investoři si koupili půlku podniku, pak celý podnik nechali bankrotovat a trhy ovládli.
Věřím však tomu, že se vlády ujmou osvícení panovníci a eliminují neomezenou moc nadnárodních monopolů podobně, jako kdysi Josef II. (1780-1790) zlomil neomezenou moc klášterů. Lze také předpokládat, že se nějaké mocenské skupině globalizační ekonomické vztahy nebudou zamlouvat. Ostatně, změny po kolapsu boje proti terorismu jsou velmi pravděpodobné.  
Problémem bude také finanční situace ve vztahu k Evropské unii. Čerpání asi jedné desetiny ze stanovené sumy mnohé naznačuje. Taková situace je velmi nestabilní a spěje ke změnám. 
Řešením by bylo posílení střední ekonomické vrstvy, posílení živností a malých výrobních družstev (Společností s ručením omezeným). Vše pak závisí na politických tlacích a moci mafií (nezávislých ekonomických subjektů). Nárůst byrokracie otevírá prostor specializovaným zprostředkovatelským aktivitám.
I když věřím tomu, že se ekonomická situace zlepší, jistě bude přechodné období, kdy budeme hledat možnosti, jak vyjít s málo penězi. Pokud však nebudeme utrácet, nebudou mít prodejci a výrobci zisky. To opět otevírá prostor pro černou magii, která se ostatně v ekonomickém prostředí vždy uplatňovala.

6. Výklad karet

Karty jsou ve své podstatě symboly, které vykladatel (kartářka) intuitivně vybírá s cílem přijmout informaci ze spirituálního prostředí. Tato praxe vznikla v Egyptě před několika milénii, kdy vesmírné entity začaly komunikaci mezi kněžími a jejich bohy omezovat. Jde tedy o mocenskou praxi, kterou později účelově zakázala židovská elita. Výklad z karet je více tolerován u žen, muži vykladači jsou spíše výjimkou.
Každý karta je jednoduchým symbolem, například názorová shoda, přijetí, partnerství, bohatství, prosperita, konflikt, boj a podobně. Sdělení je pak vyjádřeno třemi až čtyřmi kartami, tedy kombinaci symbolů. Smysl toho pak vykládající má intuitivně přijmout.
K výkladu z karet jsou tedy zapotřebí karty, schopnost intuice a klíč, tedy popis, co která karta znamená. Popis významu karet si každý může přizpůsobit svým potřebám a výběr karet se klíči přizpůsobí.
Kdokoli si může vykládat z karet pro sebe i pro kohokoli jiného a zda výklad funguje, hned je zřejmé, protož výklad osloví. Pokud neosloví, karty nepomohou. Vykládat karty lze i na dálku. Je však nutné napojení, které mohou démoni zmařit. K napojení je zapotřebí nějaký jednoznačný kontakt, například předchozí osobní známost nebo fotografie a jméno.
Výklad karet je vstupem do soukromí musí proto dbát na určitá etická pravidla. Jde ve své podstatě o formu psychologické poradny.

7. Veřejné diskuse

Kdo chce změnit svět, ať vstoupí do veřejné diskuse. Tuto možnost nám otevřel Internet, na jehož stránkách je mnoho diskusních skupin na mnohá témata. Řízení společnosti je pravidelným čtenářem těchto diskusí, protože jsou velmi často zdrojem poznání a určitě vyjadřují názory (odborné) veřejnosti. Pokud jsou veřejné diskuse zdrojem dobrých myšlenek, jistě se tyto myšlenky pak realizují ve společnosti. 
Veřejné diskuse jsou prostředím názorových konfrontací a střetů. Pro mnohé přispěvatele jsou také příležitostí k ujasnění si vlastních názorů a postojů. Jde o to, aby své názory prosadil svými argumenty vůči jiným. Je však také možnost zde najít nové přátele, kteří mají stejné nebo podobné zájmy. Lidé by se takto jen obtížně vyhledali. Diskutovat může každý tak dlouho, dokud ho to baví.
Důležitou okolností je také možnost přispívat anonymně, i když anonymita zde není zcela zaručena. Pro mnohé však zaručena je a tak si přispěvatelé mohou dovolit sdělovat i názory obskurní a problematické s vědomím, že jim to projde. Příspěvky, které by mohly být trestné, mají za úkol mazat správci diskusních stránek. 
Mám dojem, že kulturní úroveň diskusí se zvýšila, lidé se naučili předkládat argumenty a ubylo hrubých urážek.
Psal jsem o internetových diskusích, které jsou důležitou součástí kulturního prostředí, ale mnohé další veřejné diskuse, například v hospodách, také mnoho mohou vyřešit. Přinejmenším mohou posílit nebo oslabit sebevědomí.

8. Zdraví a životní styl

Téma zdraví a životního stylu už se mi zdá být méně připomínáno ve sdělovacích prostředcích, přesto se nad tímto tématem jistě každý zamýšlí. Jednak jsme prý kriticky obézní a také musíme řešit nejrůznější závislosti, které nám ztrpčují život.
Zdravý životní styl si spojuji s aktivitami venku v přírodě, s prací a pohybem na čerstvém vzduchu. Turistika, rekreace, táboření, tramping, chataření, vodáctví, cykloturistika, to vše jsou aktivity, které lze doporučit jako formy zdravého životního stylu.
Prostý lid však většinu týdne prožije v zaměstnání. To může ubíjet, zejména pokud není možnost relaxace a hygieny během pracovní doby. Teror na pracovišti, popřípadě šikana nebo buzerace, které nejsou pro výsledek práce důležité, také podlamují zdraví.
Víme, že játra odbourávají z těla tuky a jedy. Pokud jsou játra zaměstnána odbouráváním jedů z potravin, pak neodbourávají tuky a lidé tloustnou. Tloustnou ne proto, že by mnoho jedli, ale proto, že potraviny jsou jedovaté, obsahují nejrůznější konzervanty a esence, které nás sice nezahubí, ale zaměstnávají játra.
Další okolností, která ovlivňuje náš životní styl, jsou nejrůznější závislosti. Závislost může vytvořit vše dobré. Cokoli člověk pozná jako dobré, chce opět mít a to už je určitá forma závislosti. Jsou však i závislosti komerční, vyvolané černou magií komerčního zájmu. Určitě existují bytosti, které vyvolávají závislost na kouření.
Se zdravím jsou spojeny i zdravé potraviny, zdravá výživa. Nejrůznější plavuně a přesličky. Ať si každý dá, nač má chuť. Nutit člověku nějaký jalový pokrm jen proto, že je údajně zdravý, bylo zcela běžné, ale už jsme snad zmoudřeli.
Podle mne ke zdravému životu patří dostatek spánku, klidný život, dostatek práce i odpočinku, zdravé jídlo, dobré vztahy, pobyt v přírodě a klid.

9. Planeta a příroda

Spory o to, jak vznikla naše planeta a její příroda, zaměstnávaly lidi hloubavé, až rozdělily na stoupence stvoření a vývoje. Jenže při stvoření naší planety a její přírody i člověka se uplatnil jak vývoj, tak stvoření. Při každém vzniku každého systému se uplatní myšlenka a její realizace. Naše planeta je v kosmu tak ojedinělým tvůrčím dílem, že o vládu nad ní projevilo zájem hned několik vesmírných mocností, nejen že zotročily pozemského člověka, ale také bojují mezi sebou a vzájemně si brání v přístupu na ni a její ovládnutí. I v dnešní době zde působí nejméně čtyři vesmírné entity a předhánějí se, kdo toho více zdevastuje a uloupí. Přitom naše planeta je ověřovacím modelem nejvyšší kosmické inteligence pro vytvoření různých forem sociálních systémů. 
Pozemská příroda spolu s lidskou prací je zdrojem veškerého bohatství a sluneční energie spolu s vnitřním zemským teplem je zdroje veškeré energie. Za několik generací lidé marně budou hledat příčiny devastace pozemské přírody. To se totiž prostým zájmem o zbohatnutí vysvětlit nedá.
Lze tedy očekávat postupný úpadek civilizace spojený s absencí neobnovitelných zdrojů, s tím, že elektřina a železo bude ještě hodně dlouho. Reálné ukončení života na této planetě může přinést buď vychladnutí zemského nitra a zamrznutí zemského povrchu nebo expanze naši hvězdy Slunce. Já osobně zastávám naději, že člověk zde na této planetě přežije v pohodě ještě sto milénií.

10. Partnerské vztahy, manželství

Etické normy pro manželství a partnerské vztahy jsou stanoveny velmi nešťastným způsobem. Manželé jsou vzájemně přesvědčeni, že jeden druhému patří a je povinen mu být věrný. On sám však být věrný nemusí. Kromě toho je manželství formou sociální jistoty, protože dává hodně výhod a opuštění partnerem by nutně pro mnohé muselo znamenat sociální strádání. K pochopení toho stavu bychom museli nahlédnout do minulosti. Manželství bylo dříve ustanoveno jako instituce udržení rodu, tedy plození a výchovy dětí a zmnožení a předání majetku. Bylo tedy údělem bohatých a mocných a prostého lidu se netýkalo. Prostí lidé měli dar volné lásky a obcovali spolu, tedy vztahy a plození se realizovalo v rámci obce. Později však se stalo manželství jako forma umravnění údělem i prostých lidí. Instituce manželství takto posílilo střední vrstvu. Právě možnost vytvoření a stabilizace (mocenského) rodu je důvodem i snahy ustanovit i registrované partnerství.
Manželství je dobré k udržení rodu, to znamená dobrých podmínek pro plození a výchovu dětí, zmnožení a předání majetku, ale může být i nástrojem zotročení člověka, pokud se bere věrnost příliš vážně. O věrnosti partnerů rozhoduje ještě jedna okolnost: víra a přesvědčení. Věrnější jsou jistě souvěrci než jinověrci, protože u těch k nevěře vede jeden vážný důvod: vzájemné pochopení a názorová shoda. Dbejme proto, aby se do manželství scházeli lidé stejného vyznání, přesvědčení a ideologie, Tedy lidé ze stejného kultu.
Míra věrnosti ve vztahu pak má být předmětem dohody. To, co se může dovolit jeden, musí jako možnost přiznat i druhému partnerovi. Jen se zmíním i o tom, že velmi častá forma černé magie je za měřena na rozvracení cizího manželství. Pak je dobré si vztah hlídat a při podezření se obrátit pro radu k duchovní autoritě svého kultu.

11. Sexualita

Lidský životní úděl je určitou zátěží ve srovnání s prostou duchovní existencí a proto byl člověku dán dar sexuality, aby se mu v inkarnaci více líbilo. V našem časoprostoru však působí i člověku nepřátelské síly, které chtějí zničit život v plnohmotném těle, proto člověku život ztrpčují jak se dá a jejich vztah k sexualitě je velmi nepřátelský. Z těchto dvou důvodů každý duchovní kult i světský názorový směr věnuje velkou pozornost lidské sexualitě. Přirozená víra stojí na straně lidského pozemského rodu a proto si přeje plně využít sexualitu pro dobro a radost člověka. Povoluje vše, co nepoškozuje tělo nebo ducha a podporuje vše, co přináší potěšení a radost.
Formy a prožívání sexu stanovuje kult a sociální tradice a mnohé národy a rasy nemají se sexem žádné problémy. Mladí lidé se mohou sexu věnovat od dobry sexuální zralosti, tedy ženy od první menstruace a muži od první poluce.
Vzhledem k rozdílnosti názoru na sex doporučuji, aby sex realizovali lidé ve svém soukromí v souladu s tradicí svého rodu a podle zásad svého kultu. Předepisování sexuálního chování jinověrcům je porušováním náboženské svobody.
Pokud jde o nesexuální nahotu, tak ta by měla být povolena všude tam, kde se nyní mohou lidé pohybovat v plavkách.

12. Výchova dětí

Velkým problémem je v současné době výchova dětí. Pro udržení chodu rodiny a jejího finančního zajištění je nutné, aby oba rodiče byli zaměstnáni. To bylo snad i dříve a děti ve volném čase vychovávala parta vrstevníků. Obsah činností v takové partě se ale změnil. Snad za to mohou války, ale mnohé party se staly problematickými a jejich činnost na hraně zákona nebo i za ní. V dnešní době jsou snad lidé vychováváni pro válku, terorismus a násilí a tak děti mohou sledovat nejrůznější formy násilí v televizi a na počítači. Vhodné vzory chování děti nemají možnost nikde poznat.
Věřím tomu, že mnozí rodiče takovou formu výchovy odmítají, protože jsou si vědomi, že nadejde čas, kdy budou na svých dětech existenčně závislí a nesprávná výchova pak přinese velmi trpké ovoce. S vědomím velké důležitosti výchovy pro další existenci rodu a rodiny se pak snaží výchovu dětí racionálně ovlivnit. Takovou snahu však lze realizovat, pokud u dětí může být trvale přítomna alespoň jedna dospělá osoba. Matka v domácnosti, chůva, častěji však babička nebo teta nebo jiná žena ve společné domácnosti.
Při výchově dětí je nutné být dětem dobrým příkladem v jednání, říkat dětem vždy pravdu a vše jim vysvětlovat způsobem, který pochopí, dětem číst pohádky a jiné knížky, vzbudit u dětí lásku k přírodě a práci (sebeobsluze) a pak k nim najít dobré kamarády. Lze pořádat společné akce spřátelených rodin s dětskými vrstevníky.
Pokud nakonec získáme přesvědčení, že investice času a prostředků do výchovy byla tou nejlepší, pak výchova byla správná a přispěla k zachování rodu a pohody v rodině. Děti se pak staly oporou svých rodičů ve stáří a schopnými pokračovateli v tradici rodu.

13. Životní utrpení a krize

Žijeme ve společnosti, která vytvoří virtuální obraz o své realitě, popisuje realitu mnohem příznivější, než ve skutečnosti je. Lidské problémy však vidíme kolem sebe a často je prožíváme sami. Do jisté míry se můžeme spolehnout na sociální pomoc, ale příčinám problémů se věnuje málo pozornosti. Co by se stalo, pokud by lidé žili zcela bez problémů? Že by si více žili podle svého a méně by se věnovali společnosti?
Naše životní prostředí nám poskytuje mnoho možností, ale mnozí lidí těch možností potřebují více. Pro svůj úspěch jistě mohou využít nějakou spirituální podporu, ovšem oni také se snaží, aby svým konkurentům kazili jejich cestu. To pomocí černé magie a ta se pak projeví jako nemoci, problémy, krize a těžkosti. Pokud tedy jsme jiní než ostatní a pokud jsme úspěšnější než ostatní, skryjme to, abychom neprobudili u někoho závist a jeho nepřejícnost.
Pro potřeby černé magie jsou zapotřebí energetické bytosti a ty je možné získat z říše zvířat prostou spoluprací například s vlky nebo plazy. Je možné je získat i z lidí, ale k tomu je nutné přesvědčit člověka, aby se vzdal svého ega a přijal ego společné. Pokud na to přistoupí, ztratí svoji osobnost a jakou pouhá energetická bytost bez pudu sebezáchovy je pak zneužíván pro černou magii.
Je také mnoho problémů a krizí, za které si můžeme sami svojí neschopností a nepřipraveností. Za tím se však často skrývá špatná a nedostatečná výchova. Je tedy na rodičích, aby svojí výchovou děti připravili na úspěšné zvládnutí životních úskalí.
Dalším zdrojem utrpení a problémů jsou války a sociální krize. Bohatí a mocní mohou včas odejít z rizikového prostředí a prostí lidé mohou svými protesty směnit veřejné mínění ve prospěch odmítání válek a sociálních krizí. Vždy nám však zůstává naděje, že nastane příznivější období s  lepšími životními podmínkami pro obyčejné lidi.

14. Společnost, angažovanost a politika

Organizovat společenství inteligentních bytostí je snad nejnáročnější forma tvůrčí práce. Musí se řešit dvě protichůdné tendence. Tou první je funkčnost systému na základě názorové shody a druhou je respektování nezávislých názorů jednotlivých osobností. Řešením je zapojení co největšího počtu osob do sociálního systému na základě motivace podílem na moci a výhodností účasti v systému.
Výhodnost účasti v systému je řešena i nyní a to negativním statutem odpadlíků. Odpadlíci od systému nemohou vytvořit žádnou alternativu, každý taková snaha je ve svém počátku zastavena mocenskými nástroji, ke kterým patří i černá magie. Samotný podíl na systému je nyní vcelku příznivý růstem ekonomiky za cenu nejasné budoucnosti.
Pokud sociální vazby fungují a lidé jsou spokojeni, neobjevují se žádné snahy systém napravovat. Však mocenské nástroje pamatují i na likvidaci těchto projevů, popřípadě zastavení jejich šíření, například cenzurou.
Správa společnosti je však pracovní příležitostí pro mnoho osob. Tito jako zaměstnanci státní správy realizují pravidla sociální praxe, ale mají jen malé pravomoci. Do těchto vztahů však vstupuje korupce, kdy je možné za úplatek přimět státního úředníka, aby jednal ve prospěch občana proti zájmu státu. Z toho pak plyne, že vyšší článek správy se snaží zpravidla neúspěšně omezit korupci na úrovni nižší. Korupci tak lze chápat jako formu sociální solidarity.
Správa současné společnosti je založena na zástupné moci, kdy si lidé zvolí své zástupce, kteří je pak umravňují a uplatňují záměry moci. Pokud jsou lidé nespokojeni, zástupce moci se odvolá a na jeho místo nastoupí další. Systém reálné moci to nijak neomezí. Problém však jev tom, že se tím odděluje funkce a odpovědnost. Ti, kdo nám vládnou, by měli mít současně i odpovědnost, kterou takto delegují na osoby, které jsou pouhými úředníčky s velmi malým prostorem pro uplatnění vlastní vůle. Měli bychom si přiznat, že systém zástupné moci se neosvědčil a měli bychom se vrátit k systému správy společnosti mocenskými rody. Zásadou je, aby ti, kdo mají moc, měli i odpovědnost a naopak, ti, kteří jsou voláni k odpovědnosti, aby měli dostatečný prostor pro nezávislé rozhodování.

15. Náboženství a duchovní svět

Vše živé má svoji duchovní podstatu a vše neživé je formou živlu. Duchovní podstata je analogií počítačového programu nebo dat, těla živých bytostí jsou analogií počítačové techniky, hardware. Výkonný počítač potřebuje obě složky a stejně tak lidský svět, potřebuje zdravé tělo a spirituální vedení. Stejně jako počítač může pracovat samostatně s vlastními programy nebo může být zapojen v síti jako terminál, stejně tak člověk si může zvolit vlastní nezávislou cestu nebo jako nesvéprávná bytost může přistoupit k nějakému kultu nebo církvi.
K rozhodnutí je podstatné, co jaký kult nabízí, jakou cestu, jaký životní styl a v konečné fázi, jaké míru spokojenosti člověk dosáhne. Prošel jsem mnoho církví, ale pouze těch, které jsou veřejné a člověka zvou k přijetí svých dogmat. taková forma spirituality mi nevyhovuje. Vím, že jsou spirituální skupiny s vlastním programem, kde člověk si připadá svobodný a jeho pobyt v takové skupině je pro něj přínosný a trestem by bylo skupinu opustit. Jenže takové skupiny jsou před světem ukryty a utajeny z důvodu svého přežití. Pokud by se otevřely světu, zanikly by, protože současné církve nedovolují vznik žádné alternativní duchovní skupině. Však i když člověk sám zastává nezávislé spirituální představy a využívá možnosti spirituální podpory, je často napaden černou magií, která se snaží jeho cestu zastavit. Kdo chce jít po své samostatné nezávislé cestě, musí být schopen své malé království ubránit před černou magií zavedených kultů. Dokud budou zavedené kulty aktivní, nepodaří se vytvořit dlouhodobě žádnou alternativní skupinu a už vůbec ne s plozením dětí jako následovníků.
Nyní nastává doba, ve které je možné současné spolužití nezávislých kultů, protože je zastřešuje Přirozená víra. Dosud však není jasné, jak velkou míru krutosti a násilí bude nutné uplatnit proti likvidačním snahám zavedených církví a kultů.

16. Komunita a dvojrodina

Společenské vazby lidem předepisují a předurčují životní styl a hlavním důvodem je motivovat je k výdělečné činnosti. Hlavním nástrojem prosazení vůle moci se tak stává finanční systém. Uplatnění finančního systému je pak ve všech ohledech mocensky zajištěn tak, aby prostým lidem vytvořil podmínky pro jimi stanovený životní styl. Finanční systém se tak stává ujařmujícím nástrojem. Svoboda člověka je pak dána množstvím volných financí a množstvím volného času. Volným v tom smyslu, že lze prosadit vlastní vůli v jeho využití.
Uvolnění člověka z vlivu finančního systému je pak jednou z cest ke svobodě.
Jednou možností jak současně se uvolnit s finančních vazeb a také žít podle vlastních představ, je společný život s lidmi se stejnými názory komunitě nebo dvojrodině. Při počtu šesti osob v komunitě je možné uvolnit některé členy pro vedení domácnosti a pro výchovu dětí. Pokud má komunita současně vlastní spirituální prostředí, může se takto stát sektou.
Pro kontinuitu je pak nutné, aby se v komunitě rodily děti a byly vychovány ve stejném duchu. Pokud se tak nestane, snad by bylo možné pozvat ke spolužití mladé lidi, je však problematické, za jakých podmínek tito lidé mohou opustit vlastní rodinu.
Ve svém životě jsem chtěl prověřit možnosti života v komunitě a její úskalí, ale nebylo mi to dáno především z finančních důvodů a také z důvodu toho, že jsem nenašel zájemce. To snad proto, že současné sociální podmínky vytvářejí větší zájem o život v soukromí rodiny, popřípadě v samotě. Správa společnosti také nemá zájem o formy sociálního života, které by lidi uvolňovaly z motivace k zapojení do sociálních vazeb.