Pavel Němec
Kniha pojmů
09

041. Svoboda
Svoboda je všeobecně uznávaná hodnota. Člověk touží po svobodě, bojuje za
svobodu, svobodu oslavuje, jen mám pocit, že neví přesně, o co jde.
Žijeme v podivné době, která pohled na život zkresluje. Společnost si mocní
upravili podle svých zvrácených potřeb. Donutili člověka k velkému strádání
a člověk byl nucen bojovat za svá práva, za názorovou toleranci, za minimální
prostředky k životu, za alespoň osmihodinovou pracovní dobu, za volební
právo, za práva žen a za mnohé jiné samozřejmosti a myslel si, že bojuje
za svobodu. Bojoval však proti zotročení. Na své zotročení si mezitím
tak zvykl, že si neuvědomuje své další zotročení, nepřehlédne oceán své
průměrnosti, nedohlédne na úzké meze role, kterou mu mocní přisoudili.
Ráno jde do práce, po práci se něčeho nají a večer stráví u televize.
Není schopen pochopit, že by mohl prožít život i jiným způsobem. Jeho věc.
Svoboda s tím souvisí, ale ne tak docela. Pro mnohé je svoboda otázkou
volby. Chceš zbičovat nebo natáhnout na skřipec? Jsi svobodný, můžeš si
vybrat. Jak vidíme, v samotné volbě otázka svobody není. Také se říká, že
svoboda je poznaná nutnost. Poznal jsi, že řetěz, na kterém jsi uvázán,
měří dva metry? Pak jsi snad svobodnější než ten, kdo délku svého řetězu
nezná? Také ne. Svoboda je záležitostí možností. Máš možnost jít na oběd
do restaurace? Pak máš i možnost volby, zda půjdeš nebo ne. Máš možnost
jezdit na koni nebo autem? Máš možnost studovat klasiky? Máš možnost
poznat svět? Máš možnost sdělit své názory? Máš možnost jít do zdravé
přírody? Máš možnost porodit a uživit vlastní děti? Máš možnost ze uzdravit?
Máš možnost bydlet ve vlastním bytě? Máš možnost vystudovat obor o který
máš zájem? Máš možnost nahý se v přírodě koupat? Máš možnost večer si
s přáteli zazpívat? Máš možnost si koupit po čem toužíš? Máš možnost?
Pak jsi svobodný.

042. Tolerance
Představte si deset metrů dlouhý provázek a na něm navlečený korálek.
Na kterém místě korálek najdete? Najít ho chcete. Někde určitě je.
Jaká je pravděpodobnost, že je právě uprostřed? Žádná. Jaká je
pravděpodobnost, že bude právě uprostřed s tolerancí půl metru na obě
strany? Půl metru na obě stranu je dohromady jeden metr, těch metrů je celkem
deset. Když je na tom jednom, našli jsme ho, to je jeden díl a zbývá devět,
tedy jedna ku devíti. A jaká je pravděpodobnost, že korálek bude ve středu
šňůry s tolerancí pět metrů na obě strany? Pět metrů na obě strany je
dohromady deset, tedy celá šňůra, pravděpodobnost je jedna čili sto procent.
Čím větší tolerance, tím větší naděje, že najdeme, co hledáme.
Hledáme vhodného životního partnera? Jaký by měl být? Když žena hledá
muže 180 cm, který je v 25 letech svobodný a zcela bez závazků, s vlastním
bytem, autem, rekreační chalupou, černovlasého, urostlého sportovce,
který umí finsky a čínsky, boty velikost třicet osm, narozeného ve znamení
Vodnáře, pokud takto popisuje vysněnou osobu, pak je velmi malá
pravděpodobnost, že někoho najde. On by možná se našel, ale nezná finsky,
pouze čínsky. Jiný muž zase nemá boty třicet osm, ale čtyřicet. Našla
třetího, ale ten neměří 180 cm, ale 182 cm. Když tato žena sleví ze svých
představ a bude tolerantnější, vyhoví jejím představám všichni tři tito
muži.
Jak jsem poznal lidi, každý je jiný. Se svojí obecnou představou o člověku
se setkávám s novými lidmi a při setkání poznávám, čím se od mé představy
liší. Po prvním setkání si ho zařadím do některé z mých obecných představ,
a při dalších setkání ho dále poznávám a poznávám. Každý člověk je jiný.
Každý má své vlastnosti, někdo je pečlivý, jiný pracovitý, třetí veselý,
ale každý má i svoji míru tolerance. Přeje stejné vlastnosti jaké má
sám i u svého partnera. Je pak dáno mírou jeho tolerance, zda si mezi
lidmi nějakého vhodného partnera najde.
S tolerancí musíme počítat ve všech mezilidských vztazích. Mezi rodiči
a dětmi, na pracovišti, mezi přáteli. Společný zájem nás spojuje a jsme
tolerantní, aby nás rozdíly nerozdělily.
Míra tolerance by se dala vyjádřit zásadami:
1) O nic se neštvi
2) Nedělej si nepřátele
3) Nebuď v nikom pohoršení ani závist.

043. Bábel
Před deseti tisíci lety přišel spolu s Osiridem v misi lásky i Baal.
Stal se dědicem planety Země a staral se o ni jako ochránce. Jeho postavení
a vliv bylo tak důležité, že se do dějin Země zapsal pod jmény Bábel,
Ábel a Ďábel. Baal úspěšně použil princip pasivní rezistence. Jako ochránce
planety Země musel souhlasit se vším, co bylo mělo pro planetu a pro člověka
osudový význam. Se špatným nikdy nesouhlasil, s dobrým souhlasil. Toho
dobrého však mnoho nebylo. Osiris byl uznáván ve starém Egyptě a
spoluvytvářel jeho civilizaci, Baal byl uznáván v Mezopotámii, v Babylóně
a tak dostal přízvisko Babylónský, čili Bábel. Bohové nepřátelští člověku
Baala čili Bábela nenáviděli a zabili ho, když byl v inkarnaci. Tak se do
pozemské historie dostalo povědomí o tom, že Kain zabil Ábela.
Biblická tradice pokračovala v nenávisti proti ochránci planety Země
a přejmenovala ho na Ďábla. Přisoudila mu ty nejhorší vlastnosti a jeho
krásný vzhled vypodobnila jako ohavného ještěra s netopýřími křídly.
K boji ho však nevyprovokovala. Dál se držel své pasívní rezistence a
jeho jediným nástrojem obrany bylo odmítnutí zlého.
Když nadešel čas pro posílení jeho moci, vnukl katolickým duchovním myšlenku
inkvizice. Čestní lidé by ji odmítli, ale u katolíků se zvrácenou morálkou
pořídil. Katoličtí i protestantští inkvizitoři vyhledávali ženy i muže,
kteří s pomocí Baala pomáhali lidem, vyslýchali je a mučili. Označili je
za přívržence Ďábla a upálili. Tak Baal získal na svoji stranu mnoho
skvělých mužů i žen a nyní, na konci druhého tisíciletí nadešla doba, aby
tito skvělí lidé opět pomohli člověku na cestě ke svobodě a lidské
důstojnosti, aby změnili jeho nepříznivý osud. Osiris, Baal a ostatní
pozemští bohové už jen čekají na zájem člověka o lepší život a jejich
pomoc.

044. Solidarita
Víte, jak funguje společenství hmyzu? Mravenci a včely se vzájemně krmí.
Kdo je sytý, předá potravu jinému, kdo má nedostatek. Je to ukázka plné
solidarity. V lidské společnosti se prvek solidarity také uplatňuje.
Je dobrý, potřebný a všechny instituce, které na solidaritě staví, přežijí
věky. Solidarita je už také považována za jeden z hlavních rysů osobnosti.
Někdo má pověst lakomce, jiný štědrého. Mnoho zbohatlíků solidaritou plně
ospravedlní svůj majetek.
Lidé jsou schopni sami dosáhnout na své štěstí, ale musí mít alespoň
základní podmínky k životu. Kdo strádá, na štěstí nedosáhne. Islám je si
vědom důležitosti solidarity a nové stoupence na solidaritu láká.
Islám se snadno rozšíří do společností, které na solidaritu zapomínají.
Podívej se, zda tvůj soused nestrádá. Má co jíst? Má si co obléci?
Jistě, je úkolem společenského systému, aby všem občanům zajistil životní
potřeby. Pokud toho není schopen, je špatný. Žebrají lidé po ulicích?
Povalují se na ulici bezdomovci? To je důkaz toho, že sociální systém
je špatný, že nefunguje. To není známkou svobody, že lidé mohou žebrat, to
je špatnou známkou politiků a jejich systému.
Solidární systém nyní pomáhá zajistit alespoň minimální životní prostředky
nemajetným a tak zakrývá nedostatky společenského systému, ale i to je
dobré. Solidarita má však svůj prostor trošku vedle. Solidární člověk
pomáhá osamělým lidem, aby osamělí nebyli. Nemocným, aby se uzdravili,
nepohyblivým, aby se dostali, kam chtějí, malým, aby se neztratili,
každému dává, co potřebuje. Samozřejmou podmínkou je, že o to má postižený
zájem.
Vyhovíme mu, svojí ochotou ke službě ho ujistíme, ale žádnou službu nikomu
vnucovat nemůžeme. Jsme sami postižení? Nebojme se požádat ochotné lidi
o službu. Však oni zkrátka nepřijdou. Prokáží svoji ochotu ke službě a tím
posílí svůj kredit, zlepší svoji karmu. Není jen splácení karmického dluhu,
je i karmický zisk. Poučený člověk o něj vždy usiluje.

045. Odpad
Odpad je na první pohled banální téma. Na druhý už ne a poučení vidí
v otázce odpadu jev zásadní důležitosti. Příroda je ve své podstatě
bezodpadním systémem. Nevytváří žádný odpad a tak je věčná. Stromy by
také mohly žít věčně. Svými kořeny však produkují odpad, který zamořuje
okolní půdu, až je otrávená a stromy hynou. Lípy produkují málo odpadu,
proto se dožívají vysokého stáří. Některé borovice a sekvoje jsou na tom
ještě lépe.
Lidská společnost je limitována zdroji na svoji spotřebu, ale také
odpady ve svém okolí. Také chemická reakce ustane, pokud neodebíráme
její produkty. Přírodní - původní národy animálního náboženství žijí
po tisíciletí stejným životním stylem. Někdy se nad tímto stylem usmějeme
a označíme ho za primitivní. Tyto národy však mají naději na další tisíciletí
existence, pokud jim nevnutíme změnu životního stylu nebo je jinak nezničíme.
Taková perspektiva by nebyla možná, kdyby tyto národy hromadily v okolí
svých obydlí odpad a kdyby těžily neobnovitelné zdroje.
Chceme-li udržet civilizaci v naději na dlouhou existenci, musíme se zabývat
nejen těžbou neobnovitelných zdrojů, ale také bezodpadními technologiemi.
Vše, co nám odpadne jako nevyužitelné, je nutné opět vrátit mezi zdroje,
recyklovat. I hovna lze využít, lze z nich vyrobit bioplyn a hnojivo.
Zatím si jich zbavujeme tím nejhorším způsobem, otravujeme s nimi vodu
a šlapeme do nich na ulicích a v parku.
Říká se, že člověk nečiní hříchu z nevědomosti. Ale v otázce těžby
neobnovitelných zdrojů, recyklace materiálu, ochrany přírody a nutnosti
bezodpadních technologií víme vše, co vědět máme.
Víme, že současné vedení společnosti je možné označit termínem "po nás
potopa". Snad proto se mocní tolik brání teoriím o reinkarnaci. Museli
by připustit, že planetu ničí nikoli jakýmsi neznámým potomkům, ale sami
sobě. Přeji si proto, aby ti, kdo záměrně nebo pro vlastní prospěch
ničí naši planetu, ztratili právo na další inkarnaci.