 |
Pavel Němec |
||||||
|
|||||||
| 101. Závist Běda společnosti, ve které se objeví závist. Běda člověku, který závist ve svém okolí vzbudí. Všichni lidé s magickou mocí dobře vědí, že nesmí ve svém okolí vzbudit závist a pokud ji vzbudí, že si za to mohou sami. Bohatí lidé se to naučili od nich. Také bohatí lidé vědí, že svůj majetek a svoji životní úroveň nesmí nikomu dávat na obdiv, aby nevzbudili sociální nepokoje u nemajetných. Závist je vždy výsadou nevyzrálé osobnosti, závist prožívají lidé, kteří cítí, že nemohou vlastními silami dosáhnout toho, čeho úspěšní lidé. Trápí je to a neznají cestu, jak také dojít k úspěchu. Pak obvykle hledají, jak by druhým jejich úspěch zkazili. Protože závist prožívají neúspěšní a méně schopní lidé, nemohou svoji slabost přiznat veřejně a proto hledají chyby na druhé straně. Pak ke slovu přicházejí pomluvy a intriky, jen ne pravda o tom, že pomlouvači jsou břídilové a nemají schopnost se vyrovnat svým úspěšnějším kolegům. Někteří břídilové mezi umělci jdou ještě dál a věnují se rovnou prevenci, jen aby se neobjevil někdo schopnější. Obsadí místo v rozhlase, televizi nebo v umělecké agentuře. Pak jsou jako povoláni k tomu, aby umělecky ohodnotili nabízená díla a pochopitelně nepustí nic, co by je mohlo v jejich umělecké kariéře ohrozit. Pak opravdu nezbývá než si vytvořit parpolis, tedy alternativní kulturu mimo stávající instituce. Jak se bránit proti závistivcům a proti závisti? Máme-li úspěch a peníze, nezbývá než se rozdělit s potencionálními závistivci. Dát na veřejně prospěšné aktivity, sponzorovat, obvykle však ani to nepomůže. Závistivci by se neměli vůbec inkarnovat, ale to asi není možné. Ten, kdo má sklon k závisti, by měl být úspěšný v jakémkoli jiném oboru. To by ostatně udělalo všem dobře. Zkrátka, aby každý něco uměl, aby každý byl v nějakém oboru skutečně dobrý, každý jinak, každý jinde. 102. Rozkoš Mám rád rozkoš, prý je hříšná. Tělesné prožitky, tělesné radosti. Vím, že hříšná není, to si jen myslí ti, kteří žádnou rozkoš prožívat neumí. Rozkoš je spojena s tělesnými prožitky a je velkým zdrojem pozitivní energie, která obvykle přejde do duchovního světa. Duchovní svět se pak snaží, aby člověk rozkoše prožíval a energii odevzdal. Rozkoš souvisí s radostí, prožívaným štěstím, vzrušením a partnerstvím. Sami osamělí rozkoš asi neprožijeme, pokud ano, není to ono. Rozkoš se má spoluprožívat, aby se takto posilovala. Zdrojem rozkoše je lidské tělo. Rozkoš může působit jídlo, pití, pohyb, odpočinek, erotika, sex, hry nebo hazard. Umět prožívat rozkoš se musí člověk naučit. Taková schopnost se nejlépe naučí v kolektivu, proto se scházejí party podobně zaměřených lidí. Mohl bych si popít vínečko, ale o samotě to není ono. Mezi přáteli, to ano. Popijeme, zazpíváme, vzájemně se potěšíme a mnozí z nás to prožijí jako rozkoš a z příjemných vzpomínek pak žijí v době potíží, kdy je tyto vzpomínky posilují. Rozkoš lze prožít i s pomocí drog, ale to se pak pěkně prodraží. Lepší je prožívat rozkoš ve spojení s hasnou, nahotou. Společné návštěvy sauny, naturismus, mazlení s partnerem opačného pohlaví, erotika i sex. Jiný člověk prožívá rozkoš v lese. Někomu rozkoš způsobí hudba nebo umělecký předmět. Osobně jsem přesvědčen o tom, že čím vyspělejší osobnost, tím více podnětu u ní vyvolá pocity rozkoše. Učme se proto rozkoši. 103. Panika Něco jiného je panika, něco jiného chaos. Panika je bezradná intenzívní a silně emotivní činnost člověka v davu, kde nikdo neví co má dělat a celý dav se snaží zachránit, dostat se mimo nebezpečí a právě tímto nebezpečí vyvolává. Každý, kdo o nebezpečí ví, snaží se uklidnit dav tak, aby nevznikla panika. Pokud je alespoň malá naděje na záchranu, pak ji panika zcela znemožní. Kdy panika vzniká? Při požáru, při zemětřesení, při záplavách, při každém ohrožení životů může v davu propuknout panika. Při panice lidé bezhlavě prchají z ohroženého místa a mohou se ušlapat nebo ucpat únikové cesty. Panice lze předejít včasným vyhlášením nebezpečí a jasnými instrukcemi pro únik osob a záchranu majetku. Lidé by měli předem znát únikové cesty, měli by znát základní způsoby jednání při ohrožení. Příkladem je plížení při zemi v místech kde je plno kouře, při požáru budov se utíká dolů nikoli nahoru a podobně. Ve škole by se měly děti učit, jak se zachovat v jednotlivých kritických situacích a jak se vyhnout panice. Jak se nedat ušlapat ani udusit v tlačenici. 104. Chaos, turbulence V každém systému působí regulační prvky, které mají ovšem různě dlouhé časové zpoždění. Regulační prvky působí stabilitu systému. To se týká jak mechanických a elektrických systémů, tak ovšem i systémů společenských. Celou řadu těchto regulačních prvků ve společnosti realizuje panovník nebo vláda popřípadě soudy, některé působí samovolně na celou populaci. Někdy přijde do systému mnoho podnětů měnící stav systému a to tak rychle, že regulační systémy nestačí reagovat. Vládce nestačí zavést opatření a už je situace jiná, lidé nestačí rozpoznat hrozící krizi a než na ni reagují, už krize odezněla nebo se změnila a regulační opatření se míjí účinkem. Také v případě, že stav společnosti se ocitne mimo všechny možnosti nápravných vazeb, dojde k chaosu. Všem, kteří nerozumí procesům ve společnosti se zdá, že vládne chaos. Chaos je stav bez řádu. Působí zde tolik vlivů, že nelze rozeznat jednotlivé procesy a řídící ani omezující prvky se nestačí uplatnit. Pak nezbývá než čekat, jak to všechno dopadne. To, co prožíváme nyní, není chaos, ale turbulence. Turbulence na rozdíl od chaosu má řád. Je to stav, ve kterém probíhají děje tak rychle, že je nelze běžnými praktikami vyhodnotit a jen málo účastníků dokáže vše správně vnímat a pochopit. Doba, ve které žijeme, má pevný řád, lze předvídat děje a příští vývoj, ale mohou to jen ti, kterým přicházejí informace z duchovního světa. Doba turbulence probíhala od roku 1985 do roku 1997 a nyní končí. Situace se bude postupně zklidňovat, bude stále přehlednější a po roce 2000 ji snad již nikdo nebude považovat za chaos. 105. Computer Mohl bych napsat osobní počítač, ale užil jsem anglický výraz, protože computer je zkrátka computer a nic jiného. Jde o přístroj, který zásadně ovlivnil vývoj společnosti a právem mu patří velká pozornost. Historie počítačů začala v Americe kolem roku 1945, kde reléové přístroje dokázaly počítat dráhy kosmických lodí. Firma IBM, která se dříve zabývala počítacími strojky například pro evidenci obyvatelstva, poznala, že má v počítačích konkurenta a sama se jimi začala zabývat až nakonec se stala předním producentem osobních počítačů a tvůrcem koncepce. Druhou firmou taktéž s vlastní koncepcí se stala firma Apple McIntosh. Počítače jsou založeny na jednoznačné informaci ano-ne nebo také informačnímu stavu 1-0 který je během celého přenosu a vyhodnocení jednoznačně dán a nelze zaměnit ani zkreslit. Taková technologie se nazývá digitální. Naši technici a inženýři ztratili mnoho drahého času vývojem analogových počítačů než pochopili, že jdou do slepé uličky. Analogové počítače vyhodnocují signály a stavy spojité hodnoty od nuly do plné hodnoty a tyto stavy jsou nepřesné. Počítače se měnily a stále mění. Od reléových se přešlo na elektronkové, pak na tranzistorové a pro přistání na Měsíci byl využit v roce 1968 počítač sestavený z integrovaných obvodů. Dále rostla rychlost operací, rostla paměť počítače, snižovala se spotřeba a velikost. Převrat způsobilo oddělení paměti od procesoru, sestavení mikroprocesoru firmou Intel a to otevřelo cestu k průmyslovému a později masovému užití počítačů. K užití počítačů u nás v úřadech se přistoupilo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, průmyslové závody začaly používat počítače po roce 1986, do domácností se dostaly počítače po roce 1990. Začátky používání počítačů nebyly snadné. Počítačům se nedůvěřovalo, nikdo nevěděl, čeho jsou schopny a tak se vedla dvojí evidence. Jedna počítačová a druhá tradiční. Čeho jsou počítače schopny dnes, jaký je stav jejich technické úrovně nyní, na konci roku 1997? Paměť osobního počítače dosahuje desítek megabytů, řídící kmitočet je kolem sta megahertzů, harddisky mají kapacitu přes jeden gigabyte. Počítače lze zapojit do sítě Internet, na počítačích se již dávno kreslí plánky, sestavují knihy a časopisy, skládá hudba, počítače již dávno řídí výrobu a stroje, také kopírky a složitější stroje včetně osobních automobilů obsahují počítače. Na počítači lze upravit fotografie i záznamy z videa, data lze odebírat z CD-ROM o kapacitě 700 megabytů a to mluvím o počítačích, které může mít každý doma. Však i tyto řádky skládám po písmenkách na počítači. Na počítačích se hrají i hry. To je věc. Teče krev, hromady mrtvol, zničená auta, masakry při závodech. Když už násilí musí být, tak tedy ať je na počítačích, v realitě o násilí nikdo nestojí. Musím se přiznat, že by mi bez počítače na zemi bylo smutno. Naučit se pracovat na počítači se učí dnes všichni středoškoláci. A snad každý vysokoškolák má svůj počítač. Je to velká věc. Jen nelze nic svádět na počítače. Mnozí odpovědní by to moc rádi udělali a v počátcích používání počítačů to i dělali. Jenže každý počítač je jen stroj. Pracuje podle vloženého programu a zpracovává data, která do něj člověk vložil, proto odpovědnost zůstane opět na člověku samém. |