 |
Pavel Němec |
||||||
|
|||||||
| 116. Návrat, odplata Mnozí lidé jednají jako kdyby si mohli bez jakýchkoli následků vše dovolit, i když už delší dobu slyší o karmickém kreditu, karmickém dluhu a trestu. I kdyby na duchovní záležitosti nic nedali, i kdyby by byli přesvědčenými ateisty, musí vidět, že se dobré i špatné skutky navracejí ke svému původci. Snad podléhají tlakům, snad si někdo zaplatí jejich špatné svědomí, snad nestačí na svoji funkci, právě v oblasti politiky a podnikání se setkáváme s porušováním těch nejzákladnějších etických norem i s násilím vůči společnosti, člověku i přírodě. Lidé poznali, že "boží mlýny melou" a každé špatné jednání je nakonec potrestáno. Potrestáni jsou nejen přímí aktéři, ale i ti, kteří si je najali a zaplatili. V příštím věku budou veškeré skutky pod přímým božím soudem a soudit budou pozemští bohové, kteří přejí člověku a budují spravedlivou a perspektivní lidskou společnost, abych upřesnil, kdo bude tím arbitrem. Musíme však vědět, že k návratu důsledků činů zpět na aktéra dojde vždy bez ohledu na účast dalších bytostí. Všechny principy, které nyní řídí lidskou společnost vytvářejí předpoklady pro geometrické uspořádání vztahů do kruhu nebo na kouli tak, že obsahují protipóly čili doplňkové hodnoty, které se postupně také naplní. Každý skutek člověka pak z principu samého se ve svých důsledcích vrací odkud vyšel. Pokud jednáme dobře a se zcela čistým svědomím, pak se dočkáme zisku. Za špatné jednání nás stihne nepříjemný následek. Po cestě se všechny příčiny a následky zesilují a tak se každé zlo i dobro vrací posíleno. Vzhledem k tomu, že jsou všechny příčiny a následky propojeny do kruhu, často se ocitneme v kruhu štěstí, kruhu smůly nebo také v bludném kruhu. Mohl bych tedy říci, nedělejte si starosti se špatným, však on bude jeho aktér potrestán sám. Říci to však nemohu, protože se každá energie v lidské společnosti také rozptyluje. Pokud se tedy setkáme s něčím špatným a zlým, tak to alespoň tak označíme, vyneseme hodnotový soud. Zlé nepodporujeme, dobré oceníme a podpoříme. Pak jde ještě o zneužití důvěry, ale to již jako ostatně vše, o čem je zde psáno, souvisí s osobním kreditem. 117. Zpráva Zprávou bych označil každou informaci určenou k ovlivnění vztahů a spolupráce mezi lidmi. Podáváme lidem zprávu o narození, svatbě, promoci, úmrtí, nemoci, úspěchu i neúspěchu, o záměrech i ukončení. Lidé zprávu vezmou na vědomí a upraví své vztahy ke sdělovateli podle obsahu zprávy. Jiné zprávy mají vyvolat nějakou činnost. Jsou to různá varování, pozvání, odřeknutí a pod. Zprávy také slouží k vytvoření hodnotového soudu. Jsou to zprávy ve sdělo- vacích prostředcích, ale tato funkce zprávy je pochybná a tak zpravodajství sleduji jen okrajově. Ne, že by mne zpravodajství nezajímalo, ale nemám možnost slyšet názor protistrany a tak nemohu hodnotící soud vynést. Pokud jsem měl někdy možnost slyšet názor protistrany, pokud jsem někdy mohl posoudit hodnověrnost zpravodajství sdělovacích prostředků, vždy jsem musel konstatovat, že má osobní zjištění se zásadním způsobem liší. Avšak zpět k lidské spolupráci. Lidé se zprávami informují o tom, co je nového, co dělají, co se stalo, co plánují a co mají hotovo. Další lidé zprávu přijmou a podle jejího obsahu a podle osobního zapojení pak změní svoji činnost. Kdyby si lidé nemohli zprávy předávat, nemohla by mezi nimi vzniknout žádná spolupráce. Však nejen lidé si předávají zprávy. Také všechna zvířata i hmyz, odkázaná na spolupráci si zprávy nějakým způsobem předávají. Zvuky, doteky, pohybem. O potřebnosti předávání zpráv pro lidskou spolupráci nás přesvědčí i citát o tom, že "bez spojení není velení" a také množství mobilních telefonů, které kolem sebe nyní vidíme. Až si budeme zprávy předávat telepaticky, nebudeme technická pojítka potřebovat. Tam, kde se vytratí komunikace, tam spolupráce ustává a upadá. Chceme-li spolupracovat, musíme nejen trvale naslouchat, ale i zprávy včas sdělovat. 118. Úsměv Jedním z nejpříjemnějších komunikačních prostředků je úsměv. Žena je krásná bytost, ale když se usměje, je mnohem krásnější. Ženy se nerady usmívají, bojí se usmívat. Bojí se, aby jejich úsměv nebyl brán jako výzva k dalšímu sbližování. Každý pokus o sblížení nad rámec běžného vztahu mezi mužem a ženou by jim komplikoval život. Jsem si jist, když muži pochopí, že úsměv ženy je pouze zdvořilost, nikoli výzva k navazování osobních vztahů, že se ženy budou usmívat více a častěji. Také jde o to, kdo se může a kdo nemůže smát. Úsměv je zdrojem pohody a budí pozitivní emoce, tedy energii, ale kdo sám energii nemá, tomu do smíchu není. Unavené ženy se neusmívají, ty se snad mohou už jen hystericky smát, aby se odreagovaly. Chceme-li tedy se na sebe usmívat, musíme se dohodnout a dodržovat, že pouhý úsměv není výzvou, ale laskavostí a také musíme vytvořit pozitivní vztahy tak, aby lidé měli k úsměvu energii a náladu. Na pracovištích a v rodinách nebudeme na sebe útočit ani proti sobě intrikovat, budeme organizovat práci tak, aby nikdo nebyl přepracován, aby se nikde nespěchalo. Pohoda a úsměv pak se budou posilovat a prostoupí celou společností k radosti těch, kterým se úsměv líbí. 119. Životní styl Každá civilizace, každá kulturní i nekulturní společnost se vyznačuje svým životním stylem. V každé zemi, u každého národa je životní styl jiný, především proto, že má mnoho prvků. Životní styl vytváří hodnotová orientace, hmotné a kulturní potřeby obyvatel, organizace práce, zájmy obyvatel, způsoby trávení volného času a formy mezilidské komunikace. Ve starověkém Římě se řídili zásadou "chléb a hry" a lidem uspokojovali základní materiální potřeby a starali se o jejich zábavu. Po celý středověk až dosud platilo "na prostý lid je zákon a četník", v totalitní společnosti se muselo především poslouchat, v konzumní společnosti zase musí lidé mít vše lepší než soused a podle módnosti musí jít lyžovat do Alp nebo And. Každá doba přináší jiný pohled na životní styl a to obvykle podle potřeb a představ tvůrců společnosti. Každé náboženství proto obsahuje také přesné představy o správném životním stylu. Křesťanství žádá utrpení a askezi, socialismus vyhlašuje budování a obranu vlasti, Hare Kršna zase prosazují úplnou sexuální askezi, jak se komu líbí, tak vyhlásí. Lidé někdy mají na vybranou, někdy ne. Když mají na vybranou, ať si vyberou. Když na vybranou nemají a vnucený životní styl jim nevyhovuje, nezbývá jim, než se uchýlit do ústraní mimo hlavní proud nebo se přizpůsobit. Jaký životní styl bych si přál já? Tak tedy, v materiální oblasti aby měl člověk slušnou životní úroveň, aby nestrádal, ale pro blahobyt a neúčelné hromadění peněz nejsem. Možnosti pouze nabízet, nevnucovat, aby si lidé mohli vybrat. Jsem pro autonomii menších regionů a autonomii vesnic, aby lidé nebyli ohroženi rozpadem systému. Život v komunách na základě dělby práce a k tomu čistou přírodu, hasnu, náboženskou a názorovou svobodu. Komunity jako hospodářské jednotky a nositele svobody člověka. Komu se to nelíbí, ať nám nabídne svoji představu a lidé ať si svobodně vyberou. 120. Teologie Svět bohů existoval dlouho před stvořením hmotného světa a stále má vliv na lidskou existenci a na vše, co je kolem nás. Máme snahu tuto sílu poznat, její charakter, záměry, možnosti, historii i minulé vstupy do života člověka a jeho společnosti. Bohužel, mnoho bohů je lidem nepřátelských, protože člověk bohům je schopen konkurovat částečně už nyní a tato schopnost bude v budoucnu sílit. Bohové proto člověka matou a vtahují ho do teologie, aby odvedli pozornost od lidských poznávacích schopností a zájmů a oblasti hmotné reality a od poznání skutečné reality duchovní. Svaté knihy inspirované duchovním světem pak mají různě hodnotný obsah. Tak například Nový zákon obsahuje podle mého odhadu 60 procent bludů a člověku škodlivých rad a zásad a 40 procent zásad správných, bez kterých se člověk neobejde o odmítnout nemůže. Za tohoto stavu nelze Nový zákon ani přijmout ani odmítnout. Můžeme ho studovat a větu po větě i po půlvětě vyhodnocovat. Pokud bychom se však pustili do vážně míněné diskuse, nikdy by neskončila jinak než rezignací. Indické božstvo zase žádá od lidí sex, tak pro ně inspirovalo Kámásútru. Bohové jsou různí. Někteří člověku přejí a někteří ne. Ti nepřející vytvářejí teologii nepřehlednou, plnou polopravd a člověk v ní zabloudí. Teologické poznatky jsou totiž v praxi téměř neověřitelné. Přicházejí k lidem jako ryze teoretické záležitosti cestou svědků a proroků. K životu a správné duchovní orientaci člověk potřebuje jen málo teologických znalostí. Myslím si, že stačí tyto: 1) Bůh je duchovní bytost s věčným životem. 2) Každý bůh je jiný, každý má jiný charakter, jiné ego. 3) Boží svět je tvůrcem lidské společnosti s cílem prověřování tvůrčích principů. 4) Někteří bohové člověku přejí, jiní ho likvidují a další inkarnace si nepřejí. 5) Každý bůh má jméno se kterým se pojí kredit, pověst. 6) Inkarnovaný bůh je avatár. 7) Každý člověk se může stát bohem, pokud si vytvoří osobité ego. 8) Každý člověk si může vybrat svého boha i vícekrát za život. 9) Každý bůh i člověk podléhají vyššímu duchovnímu soudu. 10) Moc nad bohy má kosmická inteligence. 11) Každý bůh je mocný podle počtu a kvality svých stoupenců. 12) Každý bůh může vytvořit vlastní sektu nebo církev. |