Malka a biskup  

Píše se rok 1723. Nad vsí jasně svítí sluníčko, vše se raduje z nádherného léta. Lidé jsou na
senech a připravují se na žně. Malka byla dvacetiletá svobodná dívka, žila se svými rodiči a
sourozenci na okraji vsi. Měli menší hospodářství a všichni se na něm podíleli.
Malka dopoledne vyšla obracet na louku u lesa a když byla hotová, vracela se domů. Před
vsí se dala do řeči se sousedem. Bavili se přátelsky asi deset minut, než za ním přišla jeho
manželka. Sedlák se s Malkou rozloučil a rozešli se. Selce se nijak nelíbilo, že Malka se takto
přátelsky baví s jejím mužem a také záviděla sousedům co jen mohla. V hlavě se jí zrodil
plán. Zašla za panem farářem, který ji znal jako věrnou služebnici a štědrou ženu. Ten jí dal
dobrou radu a žena spokojeně odešla. Příští neděli ráno se celá ves sešla na ranní bohoslužbu
a Malka před kostelem potkala pana faráře. „Malko,“ obrátil se kněz na mladé děvče. „Zajdi
dnes odpoledne do města k panu biskupovi, chce se tě na něco zeptat.“ Malku to překvapilo a
otázala se, oč půjde. „O nic zvláštního. Někdo si stěžoval, že jsi mu uhranula krávu, aby nedo-
jila. Pan biskup tě chce poznat. Patrně se brzy vysvětlí, že jde o omyl.“ Malku to znepokojilo,
ale žádosti musela vyhovět. Umyla se, svátečně se oblékla a vydala se do města. K panu
biskupovi dorazila kolem čtvrté hodiny a ten ji již očekával. „Ty jsi to děvče, o kterém říkali,
že uhranula krávu a ta přestala dojit?“ ptal se jí. „Nic o tom nevím, ale říkal mi to náš
důstojný pán.“, odvětila Malka. Pan biskup ji pozval dál a posadil ji ke stolu. Vysvětlil jí, že
ví o její nevině, že je si její nevinou zcela jistý, ale že je nutné vyhovět určitým procedurám,
které jsou součástí církevního práva. Musí ji ještě vyslechnout pan inkvizitor. „Máš, Malko,
štěstí. Pan inkvizitor je právě zde a tak bude možné celou záležitost vyřídit velmi rychle.

Počkej zde a já jej zavolám.“ Malka čekala asi půl hodiny a pak se vrátil pan biskup sám.
„Tak, bohužel. Pan inkvizitor před chvíli odešel a vrátí se až zítra.“ Malka se tedy zvedla, že
zítra přijde opět, ale pan biskup ji zadržel. „Nemohu tě propustit před rozhovorem s panem
inkvizitorem. Musíš na něj zde počkat do zítřejšího dne.“. Malka dostala strach, ale to ji již
pan biskup nechal odvést svojí služebnicí, řádovou sestrou Anastázií do sklepa biskupství a
tam jí uložila do jedné z cel. Cela byla studená a vlhká, zatímco nahoře svítilo teplé slunce.
Dřevěná pryčna se jí zdála tvrdá, ale více ji deprimovala temnota a prázdnota cely. Začala
mít zlé tušení. Vzpomněla si na zlý pohled sousedky, vzpomněla si na další nepříjemnosti,
které měla jako nedůsledná věřící a neměla z toho dobrý pocit. Dlouho nemohla usnout. Zcela
ztratila pojem o čase.
Ráno přišla služebná a přinesla jí chléb a vodu. Malka na ni měla tisíc otázek, ale služebná
nic nevěděla. Malka se nic nedozvěděla. Kolem poledne zazněly ve sklepení hlasy. Byl tu
biskup, dva cizí muži a také kat s kapucí přes obličej. “Co ten tu děla?” Ptala se Malka sama
sebe. Vyvedli ji z cely a vedli chodbou až do svícemi ozářené místnosti, která v Malkce
vyvolala tísnivý pocit. Pan biskup Malkce představil dva inkvizitory a požádal jí, aby jednala
rozumně a vstřícně, aby bylo možné celý případ brzy ukončit a pak odešel.
Muži vyzvali Malku, aby se zcela svlékla. Malka dostala velký strach a plnila všechny jejich
příkazy. Kat ji pak vyzval, aby si lehla na dřevěný stůl. Když tak učinila, kat ji začal holit
ochlupení. Trhla sebou. “Nehýbej se, nebo tě říznu.” Sdělil chladně. “Je to nutné?” Ptala se
Malka nic nechápajíc. “Nesmíš před námi nic skrývat,” vysvětlil jí nevzyklý postup jeden
z mužů. Když byla Malka vyholená a stála tam před nimi jako malé děvče, uchopil ji kat za
ruce a navlékl ji kožené náramky s řetězem. Malka jemu počínání nerozuměla a nechala si vše
líbit, jen aby již vše měla za sebou. Nad sebou uviděla kladku a válec. Kat začal řetěz na válec
navíjet a Malka se ocitla nad zemí. Všimla si dvou špalků vedle svých nohou, mohla se na ně
postavit, ale musela by se široce rozkročit a to se styděla udělat. “Stydím se.” Přiznala se.
“Před námi se nesmíš stydět, zakazujeme ti to, nesmíš před námi nic skrývat! Postav se na ty
špalky. Jdi pro hubenou Žofii!”, poručili katovi. Kat přinesl tenkou dlouhou svíci. Jeden
z mužů Malce svíci zasunul do vagíny a ona celá zčervenala studem a bolestí ze ztráty svého
panenství. “My tě studu odnaučíme. Jednou se ti to bude hodit.” Smáli se na sebe, jako by
věděli své.

Malka zde stála zcela nahá, vyholená, se zasunutou svící. Muži se na ni dívali a mlčeli. Po
chvíli ji vysvětlili účel. “Musíš se zbavit svého studu, aby svíce z tvého těla sama vypadla. Je
to náš příkaz.” Zavolali kata. “Svlékni se, Franci, ať holce pomůžeš.” Kat se celý svlékl, ale
kuklu si ponechal. Malka poprvé v životě uviděla ztopořený pánský úd. Civěla na něj a zdálo
se jí, že dole vlhne. Pocítila naprostou bezbrannost a s tím i neznámý pocit vzrušení. Kat před
ní stál s velkým údem. Malka cítila velké vzrušení, které se umocňovalo její naprostou
bezmocností. Svíce však držela, asi byla vražena moc hluboko, možná ji držel zbytek její
panenské blány. Jeden z mužů se rozzlobil: “Dali jsme ti příkaz a chceme, abys ho splnila. Ta
svíce musí ven.” Začali jí nadávat a hrubě urážet. “Ty couro, ty čarodějnice, strygo! Budeš
litovat, že ses narodila! Tak, co bude? My ti pomůžeme jinak. Konej, Franci, svoji
povinnost!” Nahý kat vzal do rukou důtky, které ležely před dívkou, zatím si jich ale
nepovšimla. Obešel ji a šlehl jimi dívce na záda. Zakřičela bolestí. “Ta svíce musí ven!”
Křičeli oba muži. Opět důtky. “Pohrdáš námi!?” Křičeli. Malka litovala, že o svém studu
mluvila. Pocítila ostrou bolest na zádech a naprostou bezmocnost. Zachvěla se svým prvním
orgasmem a svíce jí vypadla na podlahu, až ji to samotnou překvapilo.
“Přestaň, Franci, a zajdi pro biskupa, že je děvče již připaveno k výslechu.” Kat odešel.
Oba muži přistoupili k Malce a začali ji hladit po celém těle a přitom se na ni vilně dívali.
Bylo jí to velmi nepříjemné, ale visela na řetězech a musela si vše nechat líbit. Oddala se své
beznaději a najednou jí to bylo všechno úplně jedno. Pocítila vzrušení a uvědomila si, že se
jí to líbí. Když se na schodech ozvaly kroky, oba muži odešli.
Malka slyšela, jak jí biskup hledá v cele, kde spala, jak ji volá. Styděla se ozvat, protože zde
visela nahá a pan biskup ji za chvíli sám našel. Podívala se na něj provinile a zeptala se: “Je to
opravdu nutné? Je to součástí církevního práva?” “Samozřejmě, že ne. Kdo s Vámi takto
jednal?” “Kat a dva neznámí muži, které jste pozval.” “Netušil jsem, že s vámi budou takto
zacházat.” Omlouval se biskup a prohlížel si pozorně celé visící tělo, až Malku zamrazilo.
“Chci, abyste mne sundal a pustil domů, jsem nevinná, ničeho jsem se nedopustila.” Biskup
se na ni podíval smutným pohledem a sdělil jí šokující sdělení: “Mluvil jsem s vašimi rodiči a
s lidmi ve vsi, i s vaší paní sousedkou a dozvěděl jsem se znepokojující zprávy. Obávám se,
že budete podrobena výslechu v tortuře. Vaše rodiče se vás zřekli. Sdělili mi, že jste byla
velmi problémové děvče, velmi vlažná křesťanka, k Bohu jste se rozhodně pilně neobracela a
více vás lákala příroda a lidská přirozenost. Ta, jak jistě víte, je hříšná. Je zde vážné podezření
z vašeho styku se samotným Ďáblem!”

Malce bylo najednou všechno jedno. Připadala si náhle v jiném světě. Vše jí přišlo k smíchu
a připustila. ”Příroda a lidská přirozenost je mi opravdu bližší než katechismus, kterému
nerozumím.” Visela tam zcela nahá na dvou řetězech s roztaženýma nohama už asi hodinu,
opírala se o dva špalky a záda jí stále pálila od výprasku důtkama. Neměla již sílu panu
biskupovi odporovat. Zlomila ji zpráva o tom, že se jí rodiče zřekli. Pan biskup pronesl
dlouhou řeč o orgiích Ďábla a Malka měla pocit, že biskup Ďábla chválí.
“Dcero milá, zbloudila jsi na své cestě, ano, sešla jsi z cesty. Lidská přirozenost je špatná a
Bůh má rád lidi pokorné, rozjímající nad růžencem, kteří jej prosí o slitování Boží. Místo toho
jsi obdivovala přírodu a lidský chtíč, dílo Ďáblovo. Zhlédla ses v těle a rozkoši, místo abys
čas trávila v modlitbách a rozjímání. Šla jsi cestou hříchu, místo abys přijala pokoru a utrpení
ke které nás všechny zavázal Ježíš Kristus, náš Pán, svojí obětí za vykoupení hříchů.” Toto
vše Malka již znala, ale pan biskup připojil nové a zajímavé informace.
“Ďábel láká padlé ženy do svých tenat k odporným orgiím. Při jasném úplňku se padlé ženy
scházejí na odlehlém místě, aby spou s Ďáblem nahé tančily hříšné pohanské rituály kolem
ohně a přivolávaly tak dávno zapomenuté pohanské démony. Při svitu Luny běhají povětrné
ženy, vyholené jako jsi ty, nešťastné děvče, oddávají se smilné radosti z hříšného života a
v naprosté nevázanosti se oddávají nestoudnám orgiím. Ďábel prochází mezi nimi zcela nahý
se svým velkým přirozením a podněcuje je ke stále větší smyslnosti. Ženy se o Ďábla svými
nahými těly otírají a přitom křičí rozkoší. Roztahují své nohy, tak jako nyní ty, padlá dívko,
vzájemně se dotýkají svých těl, ano, i svých přirození. Zapalují svíce z tuku nepokřtěných dětí
a pronášejí rouhavá slova. Ďábel pak s nimi souloží v hříšných oriích a všichni křičí rozkoší a
ukojeným chtíčem. Absolvovala jsi i ty, dcero, tyto orgie?”
Závěr jeho proslovu ji překvapil a celá zmatená mlčela. “Na mučidla s ní, se strygou!”
Vykřikl biskup. Přiběhli oba inkvizitoři i kat a biskup máchl rukou směrem k Malce a vykřikl
pln hněvu: “Je vaše! Přinuťte ji k přiznání!”
Všichni tři se na ni vrhli, spustili ji na zem, odvázali a vlekli do sousední místnosti, kde
hořelo mnoho svící a kde byla mučírna. Přivázali Malku k žebříku a začali ji natahovat. Byla
tak překvapená náhlou změnou, že na vše zapomněla a vůbec nevěděla, co se děje. Opět byla
zcela nahá, už jí to nijak nepřipadlo. Přemýšlela, čeho se vlastně dopustila a napadlo ji jen, že
milovala přírodu více než Boha. Přemýšlela také, jak by se mohla odsud dostat, ale na nic
nepřišla. To až do chvíle, než pocítila bolest napnutí kůže. Bolest byla tak silná, že jí vůbec
její nahota a přítomnost mužů nevadila. Biskup pokynul katovi aby přestal a přátelsky Malce
začal domlouvat.

„Dcero, zhřešila si, ale zatím není nic ztraceno. Obrať se k Bohu a vyznej se ze svých
hříchů. Uleví se ti a Bůh ti dá milost.“ Malka si představila zpovědnici a musela připustit, že
je mnohem pohodlnější, než mučidla. Snažila se vzpomenout, co by na sebe mohla říci, ale na
mučidlech se nemohla soustředit a na nic si nemohla vzpomenout. Nakonec si přecejen na
něco vzpomněla: „Lhala jsem svým rodičům. Opozdila jsem se před týdnem večer
s kamarádem. Povídali jsme si a když se mne rodiče ptali, kde jsem se zdržela, zalhala jsem.
Prosím Boha, aby mi to opustil.“ Biskup nespokojeně zavrtěl hlavou. „Vyznej se z hříchů ze
kterých jsi obviněna, z obcování s Ďáblem a jeho kněžkami.“ Malka mu nerozumněla a
mlčela. „Jak myslíš, dám ti čas na rozmyšlenkou, za chvíli se vrátím a ve zpovědi budeme
pokračovat.“ Odešel. Oba mužové povolili žebřík, odvázali Malce nohy, roztáhli je a opět
uvázali. Kat si svlékl kalhoty. Lehl si na Malku a začal s ní souložit. Malka křičela, volala o
pomoc, ale jeden z mužů přistoupil a vsunil jí do úst hrušku, roubík. Malka pocítila bezmoc-
nost a beznaděj. Pocítila pojednou také sexuální vzrušení, bylo trvalé a postupně sílilo. Katovi
netrvalo dlouho a uspokojil se. Své semeno vystříkal Malce do břicha. Po něm se uspokojili
oba mužové. Vytáhli Malce roubík. Ona toho využila a několikrát se nadechla. Nastalo ticho.
Malka se rozhlédla a zeptala se mužů: „Co jsem vlastně provedla, že musím toto prožívat?“
Podívali se na ni se zájmem: „Jsi čarodějnice, která uhranula krávu, aby nedojila. Když jsme
se ve vsi na tebe dotazovali, sdělili nám, že ses již dlouho podezřele chovala, zajímáš se o
přírodu, o oheň, o vše lidské, málo jsi chodila ke zpovědi a lidé svědčili, že tě zajímá
čarodějnictví. Na nás je, abychom zde na mučidlech zjistili pravdu.“
„Pravdu vám mohu říci hned. Mám ráda lidi a vše lidské se mi líbí. Mám ráda přírodu i
oheň v přírodě, mám ráda les, louku, bylinky i ptáky v oblacích. Než jsem přišla, byla jsem
panna. Krávu jsem nikomu neuhranula a o Ďáblovi jsem se dozvěděla až zde. To je vše. Nyní
mne odvažte a pusťte domů.“ Muži však s tímto nesouhlasili. „Jsi čarodějnice a stryga. To je
nám jasné. O ostatním musí rozhodnout církevní soud.“ Všichni tři se již oblékli a nastalo
ticho.

Přišel biskup a mírným hlasem se zeptal: „Jsi připravena sdělit doznání?“ „Jsem nevinná.
Žádnou krávu jsem neuhranula a o Ďáblovi jsem se dozvěděla až zde.“ „Zbytečně, dcero,
prodlužuješ své utrpení. Přiznej se a jsi volná.“ Malka byla zmatená a mlčela.
Biskup opakoval svoji výzvu: „Zbytečně, dcero, prodlužuješ své utrpení. Přiznej se a jsi
volná.“ Malka pro pláč nebyla schopna slova. „Přivažte ji k pokorné ovci!“ Přikázal biskup.
Kat odvázal Malku ze žebříku a položil ji břichem na malý stolek. Ruce i nohy ji přivázal
k nohám stolku. „Vyznej se ze svých hříchů!“, křičel muž a důtkama šlehal Malku po zadku.
Malka ve své bezmoci prožila svůj další orgasmus. „Vyznej se ze svých hříchů!“, opakoval.
„Co se to se mnou děje?“, ptala se Malka sama sebe. „Vždyť oni mne ženou Ďáblovi do jeho
náruče!“ a nahlas přiznala: “ano patřím Ďáblovi! Jsem Ďáblova kněžka!“ Kat Malku odvázal
a jeden z mužů jí podal knihu a podal jí pero, aby podepsala. Nic nečetla, ani to neuměla, jen
perem udělala tři křížky. „Přiznala ses a jsi volná. Ještě tě čeká církevní soud.“
Kat ji odvedl Malku do její cely. Vše jí bolelo a v šoku se rozplakala. Zdálo se jí, že není ve
své cele sama. Zvedla hlavu a udiveně hleděla na ženu v bílém rouchu. Žena byla mladá, asi
pětatřicet let, blondýna, krásná a usmívala se. „Kdo jsi?“, ptala se Malka. Žena jí odpověděla,
ale ústa neotevřela. „Jsem Lolita. Prožila jsem to, co ty. Přišla jsem, abys nebyla sama. Také
já patřím Ďáblu, takto říkají křesťané všem bohům, kteří nejsou jejich. Můj Pán se jmenuje
Eros.“ „Vůbec ničemu nerozumím“, přiznala se Malka.
„Poslouchej mne tedy. Katoličtí kněží žijí bez žen v celibátu. Bůh jim ženy nedopřál, i když
mnozí z nich po ženách toužili. Mnozí z nich si obstarali mladé hospodyně, jiní milenky,
často z toho měli problémy a přeložili je. Jeden kněz však odpadl od svého Boha a obrátil se
k bohu jménem Eros s prosbou o pomoc. Eros jeho přání vyhověl, ovšem s podmínkou, že
každá žena, se kterou bude mít milostný poměr, připadne Erosovi. Tuto praxi pak přijali
mnozí další. Potíž byla v tom, že ženy odmítaly Erose a jako věrné, ale nepoučené osoby,
lpěly na víře v Ježíše Krista. Milostná touha měla zůstat neukojena, ale kněží se naučili ženy
k víře v Erose přinutit násilím. Budou tě bít a souložit s tebou tak dlouho, dokud se nevyznáš
z lásky k Ďáblu, tedy k Erosovi.“
„Proč zrovna já jsem byla vybrána?“ ptala se Malka se zájmem. „Předně na tebe někdo
podal udání. Tím to začíná. Biskup pak zjistil, že nemáš vlivného mládence a tví rodiče
připustili, že na obvinění něco bude. Pak ses zalíbila svému faráři, biskupovi a hlavně
inkvizitorům. Lidé věří, že čarodějnice jsou krásné černovlasé ženy, což ty jsi. Ničeho se však
neboj a oddej se sexu na plno, nijak se nestyď, však tvůj čas příjde.“ Poté krásná žena
zmizela. Malka měla důvod k přemýšlení ženu považovala za přelud z únavy a mnoha
prožitků, ale to, co jí žena řekla, považovala za pravdivé a přemýšlela o nich. Ve své cele
měla deku, přikryla se a pokusila se usnout.

Druhý den přišli oba muži opět. Odvedli Malku do místnosti s kladkou, na nic se jí neptali,
pověsili ji, sama pak roztáhla nohy, postavila se na špalky a očekávala nový výslech. Muži se
zcela svlékli a hráli si s jejím tělem. Do vagíny ji opět zasunuli tenkou svíci. Věděla, již, že
svíce má vypadnout. Hladili ji po celém těle, po prsou i po břichu a po nějaké chvíli skutečně
jí svíce vypadla na zem. Muži ji začali její přirození lízat jazykem. Pak si přinesli stoličku a
vnikli do ní svým údem. Když nic nenamítala, odvázali ji a položili na stůl. Jeden do ní vnikl
a druhý jí chtěl do úst vsunout svůj úd. Bránila se, ale muži ji pohrozili, že zopakují včerejší
mučení. Snad úmyslně se bránila dál. Muži ji odvlekli do sousední místnosti, položili na
stoličku, přivázali a začali bít na zadek důtkami. Krásně ji to vzrušovalo až prožila silný
orgasmus. Jak byla přivázaná, jeden muž ji strčil do úst svůj úd a poručil jí, aby s s ním hrála
jazykem. Vyhověla a začalo se jí to líbit. Druhý muž pak do ní vnikl zezadu a divoce přirážel.
Pak ji muži zavěsili do jakési houpačky za ruce a za nohy. Nohy měla roztažené, zavěšené
na jakémsi širokém koženém pásu. Zvedli ji do správné výše. Jeden ji mrdal mezi nohy a
druhý ji vložil svůj úd do úst. Ztratila všechny zábrany a oddala se sexuální orii. Oba muži se
střídali a celá orgie trvala skoro dvě hodiny. Pak Malku odvázali a odvedli zpět do její cely.
Znavená Malka usnula, ale nespala dlouho. Vzbudily ji kroky a hluk na chodbě. Přišli vojáci
a přinutili Malku k dalším hrátkám. Tentokrát ji natřeli břicho a vagínu olejem. Znovu ji
uvázali na houpačku, svlékli se a po dvou se na ní ukájeli. Pokusila se o svoji obranu: „Jsem
nevinná!“, volala. Jeden z vojáků odpověděl: „Jsi především žena a kurva.“ Vojáci byli
nadržení a tak jejich uspokojení netrvalo dlouho. „Ne, abys něco řekla! Nikomu ani muk!“
Smáli se a odešli. Malka teď už byla připravena na vše. Chtělo se jí spát. Přikryla se dekou a
zahlédla opět krásnou ženu v bílém rouchu. Usmívala se na ni a pokynula. „Jak se ti to zde
líbí?“, ptala se. „Netušila jsem, že se mi to zde má líbit. Opravdu bych raději byla doma.“
„Vedeš si dobře“, pochválila žena Malku. „Zítra tě čeká církevní soud. Když se ke všemu
přiznáš, užiješ si sexu vrchovatě. Když budeš svoji nevinu hájit, nalijí ti do břicha vřelou
vodu a už si nikdy nezamrdáš. Pustí tě domů, ale všichni se tě budou stranit jako čarodějnice.
Muže ani děti mít nebudeš. Znám tyto případy a říkám ti to proto, abys byla na soud
připravena.“ „Odsoudí ty, kteří mne nutili k souloži?“, ptala se Malka po spravedlnosti.
„Nikoli. Biskup o ničem neví a muže nikdo nezná a tobě nikdo nic věřit nebude.“ Sdělila řád
věcí Lolita aniž otevřela ústa. „Mám tedy říci, že patřím Ďáblu?“, zapochybovala Malka.
„Copak ti není Eros blízký? Ten by tě nikdy nezaprodal. Nikdy by tě nevydal utrpení.“
Ujistila Malku žena. Malka tedy souhlasila. „Ano, sdělím, že patřím Erosovi a bude to
pravda.“ Poté žena opět zmizela.

Ráno přišli pro Malku vojáci, spoutali ji na rukou řetězy a odvedli ji do horního patra
k církevnímu soudu. Malka zde uviděla neznámé lidi a pana biskupa, který se na ni účastně
díval. Nikde neviděla ani ony dva muže, ani kata, ani nikoho známého. Po dnech strávených
v cele a mučírně opravdu nevypadala pěkně, spíše velmi odpudivě. Byla unavená,
rozcuchaná, špinavá, otrhaná a zdálo se jí, že páchne. Postavili ji doprostřed místnosti a čekali
na příchod soudce. Přišel soudce – inkvizitor a všichni se postavili. Z přítomných znala Malka
pouze biskupa. Soudce se posadil, usedli všichni a soud začal. Malka si připadala stejně nahá
jako poprvé když ji pověsili za ruce ve sklepě. Neměla žádnou šanci se hájit, vše probíhalo
podle jakéhosi scénáře ve kterém byla pouhým divákem. Přitížilo jí, že byla vyholená a bylo jí
jasné, že nikoho nezajímá, kdo ji vyholil a že neměla možnost se bránit. Během necelé
půlhodiny soud skončil. Výsledek? Malka byla odsouzena jako čarodějnice, stryga, přiznala,
že obcovala s Ďáblem a že je jeho služebnicí. Uklidňovalo ji, že Ďábel je asi lepší než Bůh, ve
kterého věřila a který ji takto zradil. Odvedli ji zpět do cely. Byla odsouzena k trestu smrti
upálením. Obávala se toho, tušila, že bude trpět. Vojáci za ní zamkli celu a odešli.
Lehla si na pryčnu a dívala se bezmyšlenkovitě do stropu. Za okamžik u ní stála Lolita a
Malka získala novou naději. „Tak, Malko, jak jsi dopadla u soudu?“, ptala se. Malka se
rozplakala. Cítila beznaděj, bezpráví, zradu, strach a opuštěnost, vše dohromady. Paní nad ní
tiše stála a čekala, byla v jejím utrpení s ní. „Zač takto musím trpět, co jsem komu udělala?“,
ptala se Malka. „Trpí všichni lidé, někdo víc, někdo méně, trpí kvůli špatnému Bohu a
špatným vládcům. Kvůli špatnému systému. Bohové přiznali člověku pouze právo na utrpe-
ní.“, přiznala Lolita v bílém šatu. „Copak se nedočkáme spravedlnosti? Jak dlouho to ještě
bude trvat?“, naříkala Malka. „Byla jsi vybrána, abys šla ke spravedlnosti mezi prvními. Nad
těmito zlými falešnýni bohy je nepřekonatelný a mocný bůh, který se rozhodl pro ukončení
utrpení obyčejného člověka a ten si tě vybral za pomocnici. Nyní patříš k těm, které lidem
ukáží cestu k novému životu, spravedlivému a dokonalému řádu, který vede ke spokojenosti.“
„Musím být kvůli tomu upálena? Jiná cesta nevede?“ „Upálení se neboj, dají ti tišící nápoj,
ale dají ti ho pouze, když s nimi budeš souložit. Ostatně přes tělesnou lásku vede ona cesta
kterou hledáš.“, sdělila paní a zmizela.

O poslední větě Malka přemýšlela. „Mám jim dát své tělo pro tělesnou lásku a oni mi pak
dají tišící nápoj, aby mne poprava nebolela. Nechci již žádnou bolest ani pro sebe, ani pro
druhé. Budu se tedy se svými vrahy milovat. Odpustím jim.“ Z myšlenek ji vyrušily kroky.
Přišla žena v řeholním šatu a odvedla Malku do jiné místnosti. Tam stála vana. Vyzvala
Malku, aby se svékla, že se bude koupat a odešla. Přišly jiné ženy a připravily koupel. Malka
se tedy svlékla a vykoupala. Umyla si vlasy i svoji zapáchající pičku, která již tolik zažila.
Ženy ji přinesly čisté šaty. Malka se oblékla a ženy ji odvedly do sousední místnosti, kde na
zemi byla vrstva slámy. Malka ulehla na slámu a už tušila, co se bude dít. Přišel biskup.
Projevil lítost s odsouzením Malky, sdělil, že nemohl ve věci nic dělat, i když se snažil. Ujistil
ji však, že jí tajně před popravou dá tišící nápoj, aby neptrpěla. Má však prosbu, ať Malka
vyhoví bez odporu požadavkům, které na ni budou mít inkvizitoři. Malka tušila oč půjde a
souhlasila. Biskup ji upozornil, že od ní budou žádat tělesnou lásku, při které bude mít
zavázané oči a odešel. Malkce nyní již bylo vše úplně jedno. Netušila však, jak rozmanité
milostné choutky bude muset uspokojit. Ležela na zemi na slámě a uvědomila si, že tento
sklep je teplý, jako by se v něm topilo. I když byla často nahá, nebylo jí zima. Byla sice
otužilá, ale ve sklepě by jí zima jistě byla. Asi to tak bylo, neboť přišel inkvizitor, vyzval ji,
aby se zcela svlékla a šaty ji odnesl. Přinesl jí jen šátek. Ona již věděla k čemu. Vyzval ji, aby
si šátkem zavázala oči, že jej musí mít stále na očích a odešel. Malka ležela na slámě, na očích
šátek. O to pozorněji poslouchala. Uslyšela hlasy mužů, některé ji připadaly známé. Muži
minuli její místnost a zašli do vedlejší. Malka ztratila pojem o čase, předpokládala jen, že je
večer.

Malka slyšela, že muži usedli v sousední místnosti ke stolu a slyšela také cinkot číší. Slyšela
rozhovor, ale nerozuměla mu. Uslyšela kroky. Otevřely se dveře a ona poznal hlas jednoho
z mužů, kteří ji připravovali na výslech. „Na napij se vína.“, nabídl jí. Natáhla ruce dopředu a
pak uchopila pohár. Měla žízeň a zhluboka se napila. Vína nebylo mnoho, ale bylo dobré.
Sama od sebe roztáhla nohy a ukázala muži své vyholené ženství. Cítila to jako odměnu za
víno, cítila, že to udělat má. Ucítila na své pičce mužovu ruku a bylo jí to velmi příjemné.
Muž ji něžně hladil po celém těle a líbal na ústa a na krk. Poprvé pocítila hrdost na to, že patří
bohu jménem Eros. Zcela se oddala milování a na vše zapomněla. Muž byl skutečně dobrý
milovník. Dal jí ruku na své tělo a Malka poprvé ucítila ve své ruce mužský úd. Bylo jí to
velmi příjemné. Objímala muže, hladila ho a líbala, muž jí stejným oplácel. Rukou dráždil její
ženství a ona mu mnula jeho úd. Pak si lehla na záda a roztáhla nohy co to jen šlo. Muž do ní
vniknul a takto se milovali, až ztratili pojem o čase. Muž do ní vystříkal své sperma a ona
prožila svůj orgasmus spolu s ním. Za chvíli pak muž odešlel a Malka osaměla, ale ne na
dlouho. Přišel druhý muž a vše se opakovalo. Ten večer uspokojila šest mužů, ale víno jí
přinesli jen první dva. Sama pak ležela na slámě a ve spánku slyšela pitku mužů v sousední
místnosti.
Druhý den se probudila zimou. Slyšela kroky ve sklepě a skutečně se jí zdálo, že někdo
zatápí v kamnech. V místnosti se rozzářilo slabé světlo, Malka však nenašla jeho zdroj a vedle
ní stála Lolita. „Lolito!“, vydechla Malka a zdálo se, že tím sdělila vše. „Vedeš si dobře“,
pochválila Malku Lolita, „vydrž to ještě pět dní a pak již budeš svobodná. Popravy se neboj.
Neboj se ničeho. Jsem s tebou.“ Stála vedle ní a mlčela. Malka ležela na slámě a mlčela také.
Nebylo o čem mluvit. Vše bylo jasné. Po chvíli Lolita opět zmizela. Večer se podobal tomu
včerejšímu, jen Malka měla přání. „Mohu mít přání?“, zeptala se muže, kterého kvůli šátku
neviděla. „Některá tvá přání splnit lze, jiná ne.“, odpověděl. „Chtěla bych zopakovat bití na
pokorné ovci.“ Muž jí sundal šátek. „Pojď.“ Pozval ostatní a odvedl ji do druhé části sklepa.
Malka uviděla muže, se kterými souložila.

Muž ji tichým hlasem oslovil: “Jsi v naší moci. Jsme tvými pány a ty musíš dělat vše, co ti
přikážeme. Jakýkoli tvůj odpor je předem marný. Nemáš již žádnou šanci. Jsi ztracena!“
Nechala se přivázat ke stolici velmi pevně a všichni muži na ni začali křičet. „Jsi kurva, jsi
čarodějnice, jsi stryga! Zemřeš!“ a začali ji bít na její zadek. „Přiznej se, že jsi hříšná, že jsi
čarodějnice, přiznej se ke svým hříchům!“ Opět bití. Malka cítila svoji bezmocnost. Všichni ji
ponižují. Nemůže vůbec nic dělat. Nikde není dovolání. Je ztracena. Prožila velmi silný
orgasmus. Křičela bolestí a slastí. Muži ji souložili zezadu do vaginy a ona je uspokojovala
také ústy. „Škoda, že to nebude trvat věčně.“, posteskla si. Když bylo po akci, dostala víno,
kterým se opila a usnula.
Třetí den dostala dobré jídlo a víno. Večerní orgie začaly tím, že k ní přišli všichni muži
najednou a hladili ji společně a mazlili se s ní. Střídavě ji své údy zasunovali do vaginy,
střídavě je honila svojí rukou. Vedla si docela obratně a postupně je všechny uspokojila.
Navrhla jim, že když ji nepopraví, bude s nimi souložit stále. Její návrh odmítli, že to není
možné. Lidé by se ptali, co je s ní, proč čarodějnici dosud neupálili. Ležela na slámě s rozta-
ženýma noha a viditelně jí to dělalo dobře. Pak muži odešli. Opět se opila vínem, poznala, že
se jí pak lépe usíná.
Čtvrtý den po soudu se ráno probudila zimou a poznala, že ve své cele není sama. Opět ji
navštívila Lolita v bělostném rouchu. „Lolito“, povzdechla si, „co je to za svět? Jsem špatná
nebo dobrá, jsem čarodějnice nebo milenka kněží a inkvizitorů?“ Lolita jí odpověděla aniž
otevžela ústa: „Svět se brzy změní. Zatím však žijí všichni v iluzi a lži. Nikdo by nedokázal
veřejně přiznat pravý stav věci. Lidé se vzájemně obelhávají, hrají pochybnou hru. Někteří si
to uvědomují, jiní to vůbec netuší. Nic není ani dobré ani zlé. To samé je pro někoho dobré a
pro někoho špatné. Horší je, že mnozí musí za zlé označit i to, co sami pro sebe považují za
dobré. Je to přetvářka a strach z pravdy. Na to se ovšem vykašli. Brzy se to změní. Můžeš se
vlastně na svoji popravu těšit.“ To řekla Lolita a zmizela. Malka jí nerozuměla nic kromě
poslední věty. Těšila se na víno a večerní orgie.

Na pátý den po soudu byla připravena poprava. Hranice již stála, popravčí kůl trčel
uprostřed. V devět hodin přišel biskup a nabídl jí tišící odvar z nezralých makovic. Uvědomila
si, že je opět špinavá a unavená. V noci nespala. Vzpomněla si na radu Lolity a vypila vše.
Nebylo to moc dobré, ale získala naději, že poprava nebude trýznivá. Biskup odešel a po
chvíli přišli inkvizitoři a kat. Na nic se ji neptali a spoutali ji na rukou. Přepadla ji tíseň, ale
nechala se odvést. Šla bosa přes celé městečko a za sebou slyšela hlasy, které ji posílaly na
hranici. „Jak jen mohou být lidé zlí a hloupí“, pomyslela si. Najednou se jí šlo lehce, přestala
vnímat své okolí. Na kopci za městem ji očekával dav lidí z města i okolí. Byl to pro všechny
sváteční okamžik, konečně se v jejich městě děje něco zajímavého. „Tak, dnes zemřu.“
Uvědomila si Malka a přišlo jí to všechno líto. Litovala sebe, své sourozence, své rodiče a
celý svět, který stačila do svých dvaceti let poznat. Když ji kat vedl na hranici, vojáci začali
bubnovat. Malku napadlo, zda bubnují pro větší slávu okamžiku nebo proto, aby lidem
nemohla nic říci. Uvědomila si, jak je vše dokonale připraveno. Neměla vlastně žádnou šanci
svůj osud ovlivnit. Kat ji přivázal ke kůlu za do úst jí vložil roubík. „Tak, ani křičet nebudu
moct.“ Řekla již jen sama sobě. Kat ji ke kůlu přivázal tak pevně, že se ani hýbat nemohla.
Pohlédla na lidi. Někteří stáli zaražení, jiní plní očekávání. Zdálo se jí, že muži byli smutní,
ženy naopak jí ve svých očích popravu přály. Bubnování ustalo a kat sešel z hranice dolů.
Biskup měl proslov. Slíbil lidem, že kraj zbaví čarodějnic které škodí lidem, ale lidé mu v tom
musí pomoci a jako oddaní a věrní křesťané musí sami na podezřelé osoby upozornit. Vše
ostatní je již dílem spravedlnosti v božích rukou.“ Opiový lekvat sice působil, ale přesto si
Malka uvědomila svoji situaci a sama pro sebe začala plakat. Sklonila hlavu ve svém smutku,
což si lidé kolem vysvětlili jako její přiznání. Ozvaly se rozhodné hlasy: „Upálit, upálit.“, a
dav se přidal. Malka si připadala celým světem opuštěná a hořce plakala. Kat zažehl plameny.
Dřevo bylo vlhké a hranice kouřila. „Zhluboka dýchej kouř!“, uslyšela známý hlas. Lolita
stála blízko ní. Malka zhluboka dýchala kouř, až se její mysl zatemněla. Plameny vyšlehly a
Malka ucítila nesnesitelnou bolest prosila Lolitu o pomoc. Náhle vystoupila ze svého těla a
bolest pominula. Lidé fascinovaně hleděli na tělo v plamenech.
„Pojď, vyser se na ty ubožáky, však i na ně dojde.“, prorocky sdělila Lolita. Obě na nic
nečekaly a přenesly se ke svému novému bohu do jeho snových představ.

Uběhlo mnoho let a psal se rok 1990. Na cestě mezi poli se procházela pěkná blondýnka.
Její vlasy sahaly skoro do půli zad, věk sotva přesáhl dvacítku. Již dávno si zvykla, že její
štíhlé tělo přitahovalo pohledy mužů i žen. Muži na ni hledívali chtivě a se zalíbením, ženy
spíše závistivě. Spěchala k rybníku. Bylo léto a ona měla dovolenou.
“Malko”, uslyšela hlas ve svém nitru. Pro jistotu se rozhlédla, ale nikoho neviděla. Byla si
tedy jista, že hlas je mimosmyslový. “Kdo ke mně mluví?” Ptala se. “Lolita, patronka
mučených a obětovaných, kněžka boha Erose. Nadešel tvůj čas, volám tě do služby. Vyrovnáš
karmický dluh těch , kteří tě mučili a obětovali.” “Povídej Lolito.”, vyzvala ji Malka.
“Osud tě zavede mezi dominy do erotického salonu. Budeš také dominou a tvými zákazníky
budou muži, kteří tě kdysi mučili. Oni nejsou nyní schopni jinak prožít orgasmus, než
s pomocí bití, bolesti a podřízenosti. Budeš je bít a přivádět k orgasmu, dokud se jejich karma
nevyrovná.”
Za několik let již byla blondýnka Malka mezi jinými blondýnkami a jako kněžka boha
Erose přiváděla mnohé muž k bouřlivému orgasmu, podle karmických zákonů byla dominou
svým dřívějším mučitelům. Role se vyměnily.
“Malko, jsem Lolita,”, slyšela často. “Lidem zůstanou sadisticko-masochistické praktiky
jako dar boží, jako nejzajímavější hra. Budou ji hrát mnozí lidé velmi rádi. Bude to pro ně
vítaná zábava, která jim zůstane spolu s bolestnou zkušeností na věky násilí a utrpení. Sado-
maso jim bude působit největší rozkoš a největší orgasmu. Tentokrát to ovšem bude již pouze
hra.”