Založení kultu

Zde v Evropě bude kult vedle církví základní formou duchovní skupiny. Kult je forma spolupráce lidské a duchovní skupiny společného původu a členové stejného kultu se nazývají souvěrci. Pro vyjádření skutečnosti, že někdo patří k jinému kultu, se používá označení jinověrec. Znamená to pouze, že má jiný názor, který zabraňuje vztahu nebo spolupráci. Kult je prostředí ve kterém se setkávají stejně zaměření lidé se svými duchovními dominátory, průvodci a ochránci. V rámci kultu se pak inkarnují do komunit, rodů a rodin které jsou součástí kultu. Tak se zajistí věčný život v opakované inkarnaci, se zachováním paměti, zajištění názorové shody, návrat k vytvořeným hodnotám, životnímu stylu a prožívání. Účast v kultu je zcela dobrovolná a nejvyšším trestem je vyloučení z rodu, komunity a kultu. Kdo má pocit, že už mu životní styl a názory nevyhovují, může sám přejít do jiného prostředí.

Kulty se vzájemně odlišují životním stylem, vztahem k lidským prioritám a svými rituály. Tyto vlastnosti (parametry) mohou prezentovat veřejně, pokud chtějí přijmout nové členy, mohou je také skrývat s dalšími soukromými informacemi a kult může existovat také zcela skrytě a nové členy přijímat na základě shody v partnerském vztahu.

Na jaké hodnoty se má kult orientovat? Z hlediska zájmu člověka na čtyři priority, zdraví, peníze, láska a štěstí, pak na rozvoj zájmů a jejich uplatnění. Výsledek bude závislý také na stavu společnosti, nespokojenost se stavem společnosti jistě bude motivací k působení na zlepšení stavu. Když bude společnost funkční, jistě se snahy po nápravě neprojeví. Z hlediska duchovních bytosti jde o prožívání určitých emocí, člověk je schopen rozpoznat asi tisíc emocí, tedy pocitů prožívání a některé z nich jsou energeticky silné a využívané v rituálech, jiné slabé ale svérázné, zejména pokud se uplatní v rituálech z důvodu odlišení. Duchovní svět si bere běžně energií od svých souvěrců a předává jim informace, varování a rady, chrání je v běžném životě i v mimořádných situacích. Bere si také energii z otevřeného ohně, proto zapalujeme svíčky a oheň je součástí mnoha rituálů.

Kulty budou jistě velmi různorodé v rámci prostoru vyhrazeného vyšší úrovní, je to protiklad k duchovnímu systému jediné cesty, který likviduje důsledně každou alternativu. Tyto dvě formy uspořádání se podle potřeby střídají. Systém jediné cesty s cílem vytvoření reálného systému, například civilizace, systém společného prostředí a mnoha cest vývoj zastavuje, podobně jako řeka má jediný proud a jít proti proudu je problém, pak je zde rybník nebo přehrada, kde se voda zastaví, nikam nespěchá, odpočívá a čistí se, aby později opět vtekla do řeky a do jednoho proudu. Budeme se snažit, aby voda zůstala ve svém břehu a aby se přehrada neprotrhla. Ta analogie docela sedí.

.