starý a nový svět

My nechtění a nepřijatí, úspěšní a neúspěšní

Budu psát o sobě a svých třech přítelkyních. Na počátku mé úvahy mi přišla myšlenka, že vztah ke světu může být dvojí. Anarchální, amorfní a ukotvený, akceptovaný. Buď svět odmítneme a snažíme se tvořit svět vlastní, pak ignorujeme autority a uspořádání společnosti, jednáme na základě dohody a máme snahu se dohodnout s každým bez ohledu na jeho funkci ve společnosti, s Bohem, prezidentem, lektorem, farářem, pak také s bezdomovcem, podvodníkem nebo kriminálníkem. Když neakceptujeme společnost, řešíme vztahy na základě dohody. Na straně druhé, když akceptujeme společnost, její hierarchii a funkce lidem přidělené, pak respektujeme nadřízené, kouče a lektory, úředníky a jejich pokyny plníme. Podle svého postavení přenášíme úkoly na podřízené a očekáváme, že je přijmou a splní. Společnost odmítá ty, kteří její hierarchii nepřijímají, ale odchod jim nedovolí. 
To bylo východisko pro další úvahy. Vše začíná narozením. Někdo je plánovaný a přijatý, jiný se stane odmítaným dítětem, což ho poznamená na celý život. Každý se rodí již jako osobnost, svůj charakter si přináší z předchozích životů. Někdo se stane milovaným a milujícícm členem rodiny, jiný odmítaným a odmítajícím, již zde je projeví, zda je dítě souvěrec nebo jinověrec ve vztahu k rodinné tradici. Výchova je další okolností, která rozhoduje o životním úspěchu. Záleží na tom, kolik je zde lásky a přijetí, kolik prožitků a jaké modely chování se předají. Kde algoritmy (modely chování) chybí, hledají se jinde nebo vzniknou na základě vlastní zkušenosti. Funkční rodina bývá ukotvena ve skupině dobře zavedené ve společnosti, pro nefunkčnost rodiny je mnoho důvodů. Nevhodné bydlení, pracovní vytížení rodičů, mnoho školních povinností, absence jednoho nebo obou rodičů.
Jiným a velmi rozšířeným jevem pro neschopnost se zapojit a být úspěšným, je charakter a vliv osudu, příchod na svět s osobním úkolem, ale nemožnost úkol splnit kvůli jiným podmínkám. Mnozí mladí jsou jen schopni sedět u počítače a hrát hry nebo působit jako hackeři. Rodiče se o ně musí starat o v pokročilé dospělosti, kdy už dávno měli sami vydělávat peníze. Jenže toho nejsou tito lidé schopni. Když se o ně rodiče nemohou nebo nejsou schopni starat, jsou tito nezapojení schopni své rodiče a pak i sebe zabít. Jsou to příchozí z vesmíru, bojovníci, počítačoví experti a další. Mám takový názor, každý dobře funguje pouze ve funkci pro kterou byl připraven, jinak trpí dispraxií.
Další důvod pro neschopnost zapojení bych nazval rozmazlenost. Muži se mohou stát mamánky, závislými na matce, nemusí mít potíže v zaměstnání, ovšem v manželství a partnerském vztahu jsou neúspěšní a ženy po jejich boku zoufalé. Problém ve společnosti způsobený rozmazleností se týká spíše žen, zejména těch krásných a koketních. Pro svoje přednosti a krásu proplouvají spokojeně a úspěšně mládím, když zestárnou, mohou mít problémy. Záleží na tom, zda zvládnou profesi ke které krásu nepotřebují.
A kde je tedy problém? Společnost má problém v tom, že je málo osob schopno přijmout volná místa. Jako příčinu označují nízkou nezaměstnanost, ale problém je ve špatném školství, likvidačních pracovních podmínkách a špatném zdraví lidí. To není schopna společnost přiznat, tak ani nemůže situaci napravit. Lidé hledají způsoby jak přežít ve vztazích, v erotice, v šedé ekonomice, v zahraničí, také ve společném bydlení někde v ústraní. To vše s laskavou pomocí přejícího duchovního světa.
Šestihodinová pracovní doba v pěti dnech týdne by vyřešila většinu potíží. Proč to už dávno není? Protože by si lidé udělali svět podle svých představ.  
.