cest3   

Hledání cesty  3

lg_budoucnost.jpg (7666 bytes)

iko-cest1.gif (2288 bytes) iko-cest2.gif (2350 bytes)  iko-cest4.gif (2374 bytes)

lg_medy.gif (2537 bytes)

OBSAH 1 - 4

obsah

63 Socialismus a demokracie
64 Zdroje prosperity
65 Jak se mít dobře
66 Jak se prosadíme
67 Jak se zbavit strachu
68 O utrpení
69 Dopřejte si všeho
70 Mít jen málo věcí
71 Státní moc
72 Vztah k přírodě
73 Vztah ke zvířatům
74 Vztah k umění
75 Být v sektě
76 Privilegovaná cesta
77 Názor na sportku
78 Emoce
79 Chyba v systému
80 Nové možnosti starého systému
81 Vztah k církvím
82 Sekta a antisekta
83 Volební boží sliby
84 Síly dobra, síly zla
85 Lidská sexualita
86 Volby
87 O lidském snažení
88 Nová společnost
89 Zásoba potravin
90 Kořeny zla
91 Nová soutěž
92 Život na Zemi
93 Přírodní národy
94 Konečné poznání
95 Mimozemský původ
96 Pravidla války
97 Zbytečné manželské hádky
98 Hasna - studie sexu
99 Anketa
  
 
obsah.gif (1207 bytes) Socialismus a demokracie
Kdo jednou poznal socialismus nebo demokracii, nikdy se těchto 
vymožeností již nebude chtít vzdát. Problém je jen jeden. 
Dohodnout se na obsahu těchto termínů. Co znamená 
socialismus? A co znamená demokracie? Pokud správce tyto 
termíny používá a nenaplňuje je pravým obsahem, pak je 
diskredituje a zneužívá je k vlastnímu prospěchu. z takové 
diskreditace lze žít dlouho, než prostý člověk pozná podvod.
Socialismus je formou vlády při které jsou přednostně 
uspokojovány existenční potřeby. Za takové vlády se člověk 
nemusí bát, že nebude mít práci, pokud bude chtít pracovat, že 
nebude mít kde bydlet, v případě nemoci nezůstane bez pomoci a 
za trvalé invalidity najde instituci, která jej nechá důstojně přežít. 
Za socialismu se lidé nemusí bát bídy, pokud se o ni sami 
nepřičiní. Vědí, že při ztrátě zaměstnání budou mít na přechodnou 
dobu zajištěnu existenci. Mají jistotu, že se správa postará, aby 
nikdy se nedostali do bezvýchodné existenční situace.
Protiváhou těchto opatření jsou vyšší daně a odvody z podnikání. 
Společnost musí ze svých zdrojů sociální jistoty zaplatit. Tomu se 
pochopitelně brání bohatí, kteří tyto jistoty jsou schopni zajistit si 
sami. Proto platí, že tato oblast musí být vyvážena a citlivě řízena. 
Nedostatek sociálních jistot vadí stejně jako jejich nadbytek. Každá 
správa musí usilovat o vlastní maximální účinnost. Nesmí 
získanými prostředky plýtvat a co nejvíce jich opět přerozdělit 
potřebným.
Opakem socialismu je dravý kapitalismus ve kterém se každý 
stará sám o sebe a hrozba bezvýchodnosti je motorem nutícím 
k podnikavosti. Osoby zapadlé do bezvýchodnosti jsou zdrojem 
mstivého násilí páchaného na těch, kteří jsou se svým majetkem 
těmto nešťastným lidem nejvíce na očích.
Demokracie není opakem socialismu a souvisí s ním jen tím, že 
se také jedná o druh uspořádání společnosti. v demokracii mají 
lidé záruky, že mohou své vlastní názory na uspořádání 
společnosti nějakým způsobem projevit. Moc lidu se nakonec 
projeví vždy, ale v demokracii stačí ty nejmírnější prostředky 
k dosažení cíle. Správce reaguje na vývoj veřejného mínění, petice 
občanů a výsledky voleb. Může však iniciovat alternativní návrhy. 
Má k tomu silné mocenské prostředky ve sdělovacích 
prostředcích. v nich reaguje na názory veřejnosti, potvrzuje, 
vyvrací je a koriguje. Skutečné problémy tím však nevyřeší. 
v demokracii také musí být správa průchodná. Musí být věcí 
vývoje, kdy se kdokoliv  ve správě podle svých schopností uplatní.
Opakem demokracie je totalita. Vládce sám určuje, komu a jaké 
potřeby jeho stát uspokojí, kdo dostane a kolik. Nemá mandát 
lidu, ale nějaké ideologie. Vládne ve jménu něčeho, čehokoliv, jen 
ne jménem lidu. Podle toho také vypadají volby. Není z čeho 
vybírat a volby nic neřeší.
Chceme-li udržet vývoj přijatelný pro všechny členy společnosti, 
musíme tyto věci znát a prosazovat. Už jsme prožili mnoho forem 
uspořádání společnosti a jsme schopni říci, co nám vyhovuje a co 
ne. Víme, co je perspektivní, co se osvědčilo a co znamenalo jen 
potíže a strádání. Musíme docílit stavu, ve kterém jsou všechny 
nepřijatelné formy vlády předem odsouzeny k zániku. Svoji 
zkušenost si musíme pamatovat a žádné utrpení nesmí být 
zapomenuto.
obsah.gif (1207 bytes) Zdroje prosperity
Chceme-li vědět, zda stojíme na cestě k prosperitě a jakou máme 
perspektivu, musíme znát obecné zdroje prosperity. Těchto 
základních zdrojů je osm. Jsou odvozeny od osmi oblastí 
hodnotového kruhu. Záleží ovšem také na systému, zda vytvořené 
hodnoty zůstanou uvnitř systému nebo zda budou zcizeny.
1. systém sám sobě může být zdrojem prosperity. Takový systém je 
zcela zaopatřen s mnohými rezervami pro rozvoj, zdravě 
uspořádanými vztahy, tradicí a zázemím. Ve funkčním systému 
se uplatňuje evoluční rozvoj bez otřesů a zániku
2. tvůrčí síly v systému, kvalitní, nejen laciná pracovní síla, zdraví 
obyvatelstva a jeho kulturní úroveň
3. možnosti vývoje, jako jsou suroviny, energetické zdroje, zdravé 
životní prostředí, zdravé lesy plné zvěře, podmínky k rozvoji 
z hlediska jiných systémů. Dále sem patří schopnost přírody uživit 
obyvatelstvo a stav  zemědělství
4. duchovní odkaz systému, morální vlastnosti členů, obyvatelstva, 
nosná a sjednocující víra, odhodlání a sjednocení v názorech. 
Možnost realizace životního programu
5. stav společenského vědomí, vzdělanost národa, zapojení a stav 
inteligence, rozvinuté školství. Duchovní inspirace
6. kvalita a věrnost vlastní správy, kvalita vlastní moci, schopnost 
ubránit se cizím vlivům, schopní organizátoři dalšího pozitivního 
procesu ve všech oblastech
7. státní majetek, nízká zadluženost, platební schopnost, aktivní 
platební bilance s jinými systémy, majetkové rezervy a cenné 
předměty, moderní výrobní síly 
8. uspokojené životní potřeby obyvatelstva, důstojné životní sociální 
podmínky, moderní stroje.
Je věcí veřejné správy, ale i každého občana, aby o zdrojích 
prosperity přemýšleli a hledali způsob jak je využívat, posilovat a 
rozvíjet. Je nutné budovat vyváženou společnost, ve které každá 
její součást funguje a prosperuje. Nedostatky v jedné oblasti se 
následně promítnou do oblastí dalších.
Ve chvíli, kdy jsou všechny zdroje prosperity vyčerpány a nelze 
z nich vycházet v rozvoji prosperity, nezbývá než přijmout novou 
víru a nová etická pravidla a nově uspořádat společenské vztahy. 
Všechny zdroje prosperity jsou současně podmínkami vývoje. 
Jestliže se jediná oblast nenaplní, znamená to zánik společnosti. 
Znát zdroje prosperity a hlídat jejich naplňování a využívání je 
věcí každého občana společnosti, především pak veřejné správy. 
Přestane-li se společnost vyvíjet a rozvíjet své zdroje prosperity, 
žije nějakou dobu ze své podstaty a posléze se musí změnit. 
Nejčastěji tím, že přijme novou víru, novou filozofii a jiným 
způsobem uspořádá vnitřní vztahy. Všichni nyní budeme pozorně 
sledovat, jak správa přistupuje ke zdrojům prosperity, zda je 
rozvíjí a využívá. v každé epoše omezuje rozvoj společnosti nějaký 
kritický faktor. Je nutné včas předejít jeho následkům. Včas je také 
nutné omezit všechny vlivy které likvidují zdroje prosperity. Před 
zavedením nových technologií promyslet jejich dlouhodobé 
působení. Při každém rozhodování sledovat co nejdelší časový 
horizont.
obsah.gif (1207 bytes) Jak se mít dobře
Naučme se žít plným a hodnotným životem cestou prospěšnosti, 
odpovědnosti a solidarity. Vařit dobrá jídla, navazovat mezilidské 
vztahy, správně a účinně odpočívat, dopřát si dobré jídlo, 
tancovat, zpívat a přátelit se. Naučme se chodit do 
naturistického střediska. Naučme se dělat druhým radost.
Co kdybychom se však všichni stali vegetariány, co 
bychom dělali s masem domácích zvířat, které nám dávají mléko 
a vejce? Alkohol budeme pít pro radost a maso si dáme 
dvakrát do týdne, ovšem kvalitně připravené. Tím vzdáme úctu zvířeti, 
které pro nás žilo a sloužilo nám. 
Budeme se živit převážně zeleninou, pečivem, ovocem, vejci 
mléčnými výrobky, rýží, brambory, vším, co nám chutná a je 
zdravé, jen to maso a alkohol omezíme. Vymyslíme mnoho 
nových dobrých jídel, možná je objevíme znovu, to nevadí. Z jídla 
musíme mít radost, i když se nebudeme zrovna přejídat.
Uvolnění sexuálního napětí a návrat sexuality do přirozených 
mezí způsobí zánik napětí mezi mužem a ženou a jejich sblížení. Už 
se nebudou ženy stydět nebo bát se na muže přemile usmát, už to 
nebude bráno jako erotická výzva. v erotice nebudeme 
abstinovat. Budeme se mít rádi, počet partnerů se však musí 
omezit. Budeme se sbližovat jen na základě dlouholetých 
sympatií. Tak se zbavíme přirozenou cestou i pohlavních nemocí.
Budeme mít dostatek času i na odpočinek a budeme umět 
odpočívat. Všichni si vyzkoušíme nejlepší způsoby odpočinku, 
budeme mít opět čisté rybníky, v řekách poteče čistá voda, lesů 
přibude a nebudou již tak necitlivě vytěžovány. O způsobech 
rekreace se budeme učit ve škole teoreticky i prakticky.
Občas si zajdeme i do restaurace na dobré jídlo. To když budeme 
chtít uctít své přátele nebo oslavit důstojně vlastní narozeniny 
nebo svátek. Najdeme si společné přátele se kterými nám bude 
nejlépe a s těmi si zajdeme zatancovat nebo společně do sauny, 
v zimě do solária. Opět společně vezmeme do ruky hudební 
nástroje a zahrajeme si pěkné skladby. Takové hudební souznění 
je lepší než shoda názorů v besedě.
K vodě, do lesa, na slunce, zkrátka do přírody budeme společně 
chodit nazí, bude-li teplo. Nikdo se nebude pohoršovat, lidé 
poznají, jak je to pohodlné, příjemné a posilující. Načerpáme tak 
nejvíce energie a oslavíme svobodu a přírodu. Nazí budeme se 
koupat, opalovat i sportovat. Být v přírodě nazí je zcela přirozené. 
V době volna budeme cestovat a poznávat cizí kraje. Cestování 
umožníme hlavně mladým lidem pro které to bude současně 
zdrojem poznání. Pro mladé budeme organizovat akce na 
kterých se budou seznamovat. Budou rozděleny tak, aby ti, kteří 
se zde sejdou se k sobě hodili. Budou například zvlášť pro dělníky, 
inteligenci a podnikatele. Mohou být organizovány i podle zájmů. 
Musíme vyzkoušet co se osvědčí.
Budeme dbát také na rozvoj kultury, protože má ve společnosti 
důležitou funkci. Přináší poučení, inspiraci, uvolnění, povznáší 
ducha a udržuje kulturní tradici národa. Nezapomeneme na děti. 
Těm musí být dobře v době, kdy na ně rodiče nemají čas. Budou 
spolu se svými vrstevníky v prostředí které jim přinese radost a 
zábavu.
obsah.gif (1207 bytes) Jak se prosadíme
S novým věkem do nové společnosti přichází nový duch a 
ovládne pro nás svět podnikání a prospěšnosti. Dá nám 
prostředky, ukáže nám způsob, jak je získat. Za to požaduje, 
abychom se stali podnikavými a prospěšnými.
Budeme si především všímat lidských potřeb, budeme vědět, co 
lidem schází a za jakou službu by zaplatili. Pokud to dokážeme 
sami vyrobit, pokusíme se to i sami prodat. Nedokážeme-li 
prodávat, pokusme se alespoň vyrábět. Nedokážeme-li vyrábět, tedy 
prodávejme. Nedokážeme-li ani jedno, hledejme společníka. Když 
ani se společníkem neuspějeme, musíme se poohlédnou po 
fungujícím ekonomickém systému někoho jiného. Přemýšlejme, 
jaké služby bychom pro něj mohli zajistit, nabídneme mu svoji 
práci.
Zapojíme-li se do systému, pokusme se v něm růst. Zvažme své 
možnosti a snažme se jednat tak, aby se nikdo necítil být námi 
ohrožen. Každý systém obvykle bývá ohrožen konkurenčními 
vztahy. Musíme být loyálními zaměstnanci a konkurenci nijak, 
ani nepřímo nepomáhat. Svému šéfovi budeme prokazovat 
patřičnou úctu. Budeme poctivě plnit jeho příkazy a to spolehlivě a 
rychle. Zásadně nebudeme nespokojeni s tím co nechceme 
změnit. Pokud nechceme změnu, bude vše v pořádku. Budeme-li 
usilovat o změnu, pak zásadně se budeme snažit ji prosadit těmi 
nejmírnějšími prostředky, především dohodou. Půjde-li nám někdo 
po krku, neobstojí. Budeme spolehliví, pracovití, náležitě rychlí, 
nekonfliktní, nikoho nebudeme ohrožovat a šéfa budeme 
uznávat. Není důvodu, proč bychom se měli cítit být ohroženi. 
Konfliktní lidé jsou vždy neoblíbeni a často musí z pracoviště 
odejít.
Budeme-li nuceni přesto z místa odejít, bude to jistě boží záměr a 
my se nebudeme lekat. Systém, který propustí dobrého 
pracovníka, nemá perspektivu. Brzy si jistě najdeme systém lepší, 
lepší místo.
Může se stát, že jsme si vědomi, že nejsme dobrými pracovníky a 
práce nás nebaví. Nevadí, počítejme s odchodem a připravme se 
na něj. Hledejme s dostatečným předstihem místo nové a pak 
v klidu odejděme. Na novém pracovišti každý začíná s čistým 
štítem. Jde-li s ním pracovní posudek, bývá obvykle brán 
s rezervou a nový pracovník se může pomalu vypracovat a získat 
dobrou pověst. Však ten, kdo se nebojí práce a kdo má další 
příznivé vlastnosti, ten se neztratí. Vždy bude se snažit dobře dělat 
svoji práci, ve vlastním zájmu nebude počítat kolik si již vydělal a 
jak dlouho ještě zbývá do konce pracovní doby.
Ve zdravém systému je dostatek pracovníků i dostatek pracovních 
příležitostí. Změna zaměstnání je běžným jevem a naopak, kdo by 
měnil místo, je-li výhodné? Ale samostatné podnikání je přece jen 
lepší. Zvláště, pokud jsou prostředky i nějaké ty rezervní a hlavně 
nápad. Chce to dívat se kolem sebe a nebýt lhostejný.
Nečekejme, že nadejde doba, která bude přát lenochům. Naopak. 
Soutěž ovládne všechny oblasti života. Ve vlastním zájmu ji také 
do všech oblastí zavedeme. Chceme-li se prosadit, musíme být 
v něčem lepší než ti druzí a musíme vědět v čem. Úspěch přinášejí 
duchové boží. Šťastný je ten, kdo má zdatného průvodce, který mu 
pomáhá a neškodí. Dává člověku inspiraci a ochranu.
obsah.gif (1207 bytes) Jak se zbavit strachu
Chceme-li dosáhnout jakéhokoliv úspěchu, musíme se vždy zbavit 
strachu. Jakmile si uvědomíme, že nás přemohl strach, zastavme 
své úsilí a nejprve se s ním vyrovnejme. Spěcháme a máme 
strach, že úkol nestihneme? Zamysleme se na případnými 
důsledky a hledejme náhradní řešení pro případ, že by se tak 
opravdu stalo.
Při strachu z neznámého je nutné se s neznámým jevem buď 
seznámit nebo si představit ve své fantazii tento jev a připravit 
algoritmy, jak v případě setkání s ním reagovat. Je všeobecně 
známo, že nejnebezpečnějšími jsou lidé, kteří se svého okolí bojí. 
Tito mohou jednat neuváženě a nepřiměřeně. Je třeba je nejprve 
uklidnit, přesvědčit je, že je možné najít společně vyhovující řešení, 
které uspokojí obě strany. Při setkání první pozdravíme.
Někdy máme obavy z jevu málo pravděpodobného, který by však 
nastat mohl. Pokud si můžeme říci: "tak ať se to stane, klidně 
ponesu následky", pak si to neváhejme říci. Často se lidé bojí 
nepříznivého soudu svého okolí. Často zbytečně. Stačí se zeptat sám 
sebe :"a vadilo by to mně, kdyby k tomu došlo?" Obvykle si musí 
odpovědět, že nikoliv. Takové zbytečné strachy lze snadno 
odstranit. Horší je to se strachem ze msty mocných, z vězení nebo 
smrti. Proto všem, kteří mají přijmout boží službu,je položena 
otázka: "Jsi smířen s předčasnou smrtí?" Odpověď musí být kladná, 
jinak úkol nemůže být zadán. Takoví lidé, kteří plní boží úkol, jsou 
bohem chráněni po dobu plnění úkolu. Jsou však i tak smíření se 
smrtí a to je činí nebojácnými, statečnými a svobodnými. Ten, kdo 
se nebojí ani smrti, je plně svobodný a nezávislý.
Duchovní služba vyžaduje plně se zbavit strachu. Kdo má jen malý 
strach, ten nemůže přijmout duchovní intuici. Je duchem opuštěn, 
protože žádný kontakt není možný. Atmosféra strachu, hysterie je 
vždy součástí totalitních praktik. Věnujme pozornost výchově dítěte 
od strachu. Pokud zjistíme, že má dítě strach, hned tomuto 
věnujme pozornost. Strachu dítě zbavujme nikoliv bagatelizací 
jeho pocitu, ale seznámením s problémem nebo nácvikem 
obtížného úkonu. Sami přivádějme dítě do situací, kde by se mohl 
strach projevit a kdy je v silách dítěte problém zvládnout. Nikdy 
nevyvolávejme strach u dítěte tam, kde nehrozí vážné poškození. 
Raději více riskujme, vše, co dítě prožije a co jej nezlomí, to jej 
posílí a zocelí. To bude velký vklad pro život.
Dětské a mládežnické organizace musí mít výchovu proti strachu 
ve svém programu. Mladí lidé musí umět skočit z výšky buď na 
podložku nebo do vody, nesmí se bát sami, nebát se v noci v lese 
bez světla a nesmí se samozřejmě bát jednat s cizími lidmi. Bez 
znalosti rizika a ztráty strachu v nekritických situacích nelze jít 
cestou prosperity.
Všechny systémy, které budují svůj vliv na šíření strachu je nutné 
opustit a odmítnout. Šíření strachu je součástí všech totalitních 
systémů včetně křesťanství. O tom svědčí Skutky apoštolů. Zde si 
můžeme přečíst, kolikrát svými skutky apoštolové vedeni duchem 
Svatým vyvolali u věřících bázeň. Zbavit se strachu je první 
podmínkou na cestě k úspěchu a spokojenému životu.
obsah.gif (1207 bytes) O utrpení
Utrpení je přirozeným průvodcem člověka v jeho celém životě, 
musíme s ním vždy počítat, těšíme se z toho, když jej neprožíváme 
a pomáháme druhým, aby ani oni utrpení nemuseli prožívat. Zde 
je důležitá prevence a solidarita.
Všechna náboženství obsahují učení vztahující se k utrpení. Ta 
rozumná ukazují cestu, jak se utrpení vyhnout, jiná zase ukazují, 
jak s utrpením žít. Musíme vědět, jak se zachovat v obou situacích. 
Utrpení nesmí být nikdy součástí životního stylu či plánu, ale když 
už na člověka přijde, musí mít člověk podmínky k tomu, aby ho co 
nejlépe snášel.
Utrpení souvisí buď s nedostatkem ohrožujícím život nebo s bolestí 
a poškozením zdraví. Musíme se naučit organizovat soukromý i 
společenský život tak, abychom uspokojili všechny životní potřeby 
a vyhnuli se zásadnímu nedostatku a také musíme žít tak, 
abychom si chránili své zdraví a nepřivodili si jeho poškození 
úrazem nebo špatnou životosprávou.
Uspokojování životních potřeb je velmi obsáhlá oblast životního 
snažení. Má velmi široké souvislosti v přírodních podmínkách, 
stylu života, organizaci společenských vztahů, v organizaci práce a 
také v přerozdělování vytvořených statků. Spravedlivá společnost 
dbá především na uspokojování hmotných, duchovních i 
sociálních potřeb svých občanů.
V péči o zdraví leží hlavní díl odpovědnosti vždy na člověku samém. 
A to i v podmínkách, kdy společnost o zdraví svých občanů 
odpovědně dbá. Člověk si může poškodit zdraví nesprávným a 
neopatrným stylem života. Poškození zdraví vždy vede k utrpení. 
s utrpením úzce souvisí naděje. Nikdo ať nikomu naději nebere. 
To by byl velký prohřešek proti lidskosti. Vždy naději posilujme, 
poukazujme na všechny okolnosti ukazující na vyřešení potíží a 
na lepší život. Dávat lidem naději je velkým darem hlavně 
v dobách všeobecné beznaděje. I když sami máte pochybnosti, 
dejte lidem naději. Říká se, že naděje umírá poslední. Snažte se, aby 
naděje mezi lidmi vždy byla. s nadějí člověk vydrží pětkrát více. 
Nechci žádné utrpení, nechci ho sám prožívat a nechci, aby ho 
prožívali jiní. Jenže utrpení se vždy zcela vyhnout nemůžeme. Když 
už někdo utrpení prožívá, ať nezůstane sám. Každá těžká situace je 
snesitelnější, když člověk nezůstane sám, když mu někdo pomůže a 
má na jeho utrpení účast. Člověku také pomůže, když vidí utrpení 
jiných. Ví, že v něm není sám.
Když už tedy utrpení prožíváme, vězme, že tak, jak na nás přišlo, 
tak zase může odejít. Posilujme tuto naději. Člověk toho k životu 
mnoho nepotřebuje. Má-li nedostatek, lépe ho snáší, když vidí, že 
není sám. Jestliže však vidí, že sám má nedostatek, ale jiní si žijí 
nad poměry, ať si to nenechá líbit. Vůbec ať si člověk nenechá líbit 
utrpení, ať již přichází odkudkoliv. Proti utrpení se aktivně 
postavte. Prosaďte si svoji vůlí jeho řešení a odvrácení. Žádný 
spravedlivý bůh si naše případné utrpení nepřeje a proto jej 
prosme, aby pomohl.
V každé situaci můžeme udělat něco proto, aby se zlepšila. Vždy to 
udělejme. Vyhýbejme se utrpení, vždy to chápejme jako 
nepřijatelnou situaci. Těm, kteří trpí, solidárně pomozme a když 
jim nemůžeme zcela pomoci, tedy jim alespoň situaci usnadněme. 
Bohužel, přijde nevyhnutelně doba, ve které pocítíme důsledek 
současného nesprávného života. Možná to bude skutečné utrpení 
ze kterého nebude úniku. Pak se tedy alespoň poučme a lépe 
uspořádejme pro budoucnost své lidské záležitosti.
obsah.gif (1207 bytes) Dopřejte si všeho
Nyní jste inkarnovaní, žijete ve svém těle. Jste lidmi. Využijte toho 
a mějte se na Zemi dobře. Víte, že člověk toho potřebuje k životu 
velmi málo, ale rád si dopřeje i velmi mnoho. Poznejte pravdu, 
ale dopřejte si také iluzi. Poznejte všechno, ale jedno musíte. 
Musíte být spravedliví.
Zapojte svůj mozek, využívejte svůj rozum, o všem přemýšlejte, vše 
hodnoťte, ale spravedlivě. Raději buďte tolerantní než strozí nebo 
snad nespravedliví. Tolerance k názorům je přímo povinná. Bůh 
Stvořitel si člověka zamiloval a dal mu mnoho darů pro radostný 
tělesný život. Nikdy nebudeme schopni svému Stvořiteli dostatečně 
poděkovat. Tedy alespoň jeho dary v plné míře využívejme. Plným 
životem nejlépe oslavíme Stvořitelovy dary.
Prvním darem je nenáročnost. Oslavme ji tím, že si nebudeme 
dělat starosti s tím, co bude zítra. Udělejme však vše pro to, aby 
naše budoucnost byla zajištěna. Člověk toho k jídlu a k životu moc 
nepotřebuje. Jídla stačí málo, oděv nemusí být nejnovější, trošku 
tepla, střechu nad hlavou a hlavně naději. s nadějí vydrží člověk 
čtyřikrát více a snad ještě víc. Nikomu neberte naději, naopak ji 
vždy sami vzbuzujte. Upozorněte na každou maličkost, která 
ukazuje na lepší časy a vyřešení potíží. Druhým darem je 
požitkářství. Dopřejte si všeho, co přináší radost. Dlouhý spánek, 
dobré jídlo, veselí. Radujte se ze života. Až budete zpět duchy, už 
tolik radostí z požitků prožívat nebudete. Pak budou radosti zase 
jiné.
Sem patří i rozkoš, například z erotiky a sexu. Ničím se nedejte 
odradit. Sexualita je darem od Stvořitele. Potřebujete k ní 
partnera, nebo i více partnerů. Plnohodnotné sexuální vztahy se 
však rozvíjejí jen v trvalém a věrném partnerství. v ničem se 
neomezujte. Dopřejte si všeho, co oběma vyhovuje a vyhovte 
v přání svému partnerovi. Lidský sex může být velmi bohatý a 
pestrý. Dokážete mít radost z pěkných a dokonalých věcí? Je věcí 
módy, kolik věcí kolem sebe člověk shromažďuje. Ale vždy si 
pořizujte věci dokonalé, trvanlivé a spolehlivé. Laciné věci se 
mohou prodražit. Sami se naučte tvořit dokonalé věci, spolehlivé, 
užitečné a pěkné. Budou dobře sloužit i těšit a budou připomínat 
šikovnost svého tvůrce.
Velkým darem Stvořitele je naše příroda. Nezapomeňte na ni. Je 
krásná po celý rok a můžete-li, prožijte v ní co nejvíce času. Les má 
velmi příznivý vliv na celkový tělesný stav. Nespěchejte domů ať 
odpočíváte nebo v přírodě pracujete. Příroda dává také své dary. 
Lesní plody, byliny, podmínky k rekreaci i ke hrám. Plně užívejte 
tělesných radostí, ale i duchovních prožitků. Dopřejte si všeho, 
ničemu se nevyhýbejte. Poznejte vše a držte se toho nejlepšího. 
Především poznejte realitu světa, ale nebojte se ani iluze. 
Nezapomínejte na fantazii a tajemno. Proč by mělo být vše jasné a 
jednoduché? Vše jednoduché je, ale proč si to neztajemnit? Život 
trvá krátce.
Největší uspokojení a radost však přinášejí uspořádané mezilidské 
vztahy. Investujme do všech dobrých lidí, kteří si to zaslouží, i 
když nepočítáme, že nám naši snahu hned vrátí. Jsou však věci, 
kterých je nutné se vyvarovat. Nejenže sami budeme spravedliví, 
ale budeme to vyžadovat i od druhých a zlé lidi opustíme. Až se 
napraví, mohou přijít, pak se uvidí. Dalším velkým zlem jsou 
drogy. Vyvarujte se tvrdých drog a nikdy je neberte, ani ze 
zvědavosti či z nudy. Ničím si nedejte zničit život.
obsah.gif (1207 bytes) Mít jen málo věcí
Snažte se vystačit jen s málem věcí. Nekupujte a neshánějte 
zbytečnosti, jinak se za chvíli do svého bytu nevejdete. Ztratíte 
přehled, co kde je a při úklidu budete překvapeni, co jste kde 
našli. Když to však budete potřebovat, nic nenajdete. Shromážděte 
nepotřebné věci na jedno místo a počítejte, kolik peněz to stálo. 
Mnoho. Pak počítejte, za kolik by to šlo prodat. Za málo. Zkrátka, 
máte doma veteš. Věci mají sloužit člověku, ale stane se často, že 
člověk slouží věcem.
Byl jsem překvapen, jak vypadá byt, ve kterém je jen málo věcí. 
Moc pěkně, hned bych v něm chtěl bydlet. Byt bez krámů je 
nádherný a útulný. Nikde nic neleží, všude se dá jít, ve skříních a 
policích je přehledný pořádek. Pokud jste šli někdy na delší dobu 
do přírody, poznali jste, že člověk toho k životu opravdu moc 
nepotřebuje.
Uvědomte si, jak málo věcí člověk k životu potřebuje. Čím méně toho 
je, tím lépe. Podle legendy žil starořecký filozof Diogenes v sudu. 
Měl dvě misky. Když viděl, že někomu stačí jen jedna miska, druhou 
odložil. Ježíš poslal své učedníky do světa s minimem věcí a 
pokládal to jako přednost. Trampové jsou také pyšní na to, když 
mají jen minimum věcí. Nejsou služebníky věcem. Jistě mě 
nepochválí výrobci nejrůznějších předmětů denní spotřeby. Ti by 
naopak rádi, aby jejich předměty někdo kupoval, aby měli odbyt. 
Nedejte se jimi ovládnout, nedejte se ovládnout reklamou. Cítíte 
ve slově reklama slovo klamat?
Nemusíte žít zrovna jako asketové, kteří si života nic neužili. 
Naopak, mít málo věcí propaguji k vůli plnému životu, životu 
v radosti a volnosti. Věci, to jsou závazky. Místo aby sloužily, 
překážejí.
Pokud nejsme schopni věci uložit, pokud máme přeplněné skříně, 
pak máme mnoho věcí a nepořádek. Když už někdo potřebuje 
hodně věcí, ať si tedy pořídí i hodně skříní, aby každá věc měla své 
místo a byla k nalezení. Aby ve skříních neležely věci na sobě, 
jedna na druhé bez přehledu.
Vzpomínám si na jednoho filozofa, ten bydlel v rodinném domě. 
Obýval jednu místnost a tu postupně pokryl knihami, svazky, 
písemnostmi a různými papíry. Nic se nesmělo vyhodit, on byl 
totiž archivář. Jeho sestra měla sousední pokoj. Když se 
odstěhovala, tak filozof se nastěhoval do jejího pokoje. Tam bylo 
zatím dost místa. Když zaplnil papíry i tuto místnost, přestěhoval 
se do pokojů po rodičích. I tak se to dá řešit.
S tímto tématem souvisí i zásady kupovat pouze hodnotné 
předměty a věci. Kdosi řekl: Nejsem dost bohatý na to, abych 
kupoval laciné předměty. Je to pravda. Pokud ovšem cena souvisí 
s kvalitou. Tedy kupujme věci kvalitní i když jsou dražší. Lépe 
nám slouží a také delší dobu. Proč se trvale zlobit s nedokonalým 
výrobkem? Buďto věc skutečně potřebujeme a tak koupíme kvalitní, 
nebo ji nepotřebujeme a nekupujeme ji vůbec. Uvedu příklad: 
Jedna americká firma prodává v síti svých distributorů kvalitní 
ekologické a komfortní čistící přípravky v balení které dlouho 
vydrží. Jsou však drahé. Kdo si je koupí, vydělá. Chudí, kteří si je 
koupit nemohou, kupují si čistící prostředky v menším balení za 
méně peněz, ale v celkovém počtu prodělají.
Proto říkám: žijme si s co nejmenším počtem předmětů denní 
spotřeby, mějme pro ně dost místa na přehledné uložení a 
kupujme jen kvalitní a trvalé předměty, i když jsou dražší.
obsah.gif (1207 bytes) Státní moc
Z mého psaní by se snad zdálo, že jsem stoupencem levice, tedy že 
nadržuji prostým lidem a znevýhodňuji pravici, tedy podnikatele, 
privilegované a mocné. To bych nerad. Jsem stoupencem všech 
společenských tříd a mojí snahou je vnést spravedlivý řád, 
přirozenost a uměřenost, tak, aby celá společnost byla vyvážená, 
stabilní, spravedlivá a perspektivní. To je cílem veškerého mého 
psaní.
Rozhodně neslibuji prostým lidem plné sociální zajištění, vysoký 
životní standard a plýtvání. Pokud vláda bude skromná, pokud 
nebude plat vyšší než dvacetipětinásobek minimální mzdy, pokud 
si mocní nebudou vymýšlet nesmyslné odstupné a stamiliónové 
"výhry", pak je morální povinností i prostých lidí se uskromnit. 
Musíme za každým majetkem vidět zničené životní prostředí.
Ale zpět ke státní moci. Ohlédněte se do minulosti. Když lidi něco 
tížilo, vymysleli v dobré víře nápravu. A hle, situace se zvrtla do 
opačného extrému. Snažili jsme se do společnosti vnést řád, byla 
z toho totalita a despocie. Usilovali jsme o demokracii a svobodu, 
a hle, získali jsme chaos a bezvládí. Spravedlivé požadavky 
prosadila až revoluce a náhle vzniklo ničím neospravedlnitelná 
genocida. Nějak se nám nedaří jít rovnou cestou, jen cesta ode zdi 
ke zdi, z jednoho extrému do druhého. Co s tím?
Mým představám o spravedlivém uspořádání společnosti je 
nejbližší model socialismu s lidskou tváří z let 1968-69. Byl to tak 
dobrý systém, že dokonce vadil i západním demokraciím. 
Doporučuji tedy podobný model: totalita a svoboda současně. 
Svoboda bude v oblasti poznání, názorů, postojů, životního 
programu, víry, přesvědčení a osobní spotřeby a soukromí. Totalita 
bude v oblasti moci a vlády.
Omezujícími pravidly bude řízena oblast ekonomiky, podnikání a 
služeb, tedy napůl svoboda, napůl totalita. Nač vlastně máme 
parlament, když se v něm lidé hádají a nakonec vytvoří místo 
spravedlivého a přehledného zákona paskvil složitý kvůli možnosti 
jeho snadného obcházení? Představte si, že by náš parlament měl 
na programu desatero božích přikázání? Co by z toho provedl? 
Podle mne se parlamentní systém přežil. Poslanci jsou lobováni, 
takže nakonec stejně vládne ten, kdo má peníze. Bohužel, stínová 
ekonomika přerostla komunistům přes hlavu a nyní vše 
kontroluje. Dobrá tedy, ať kontroluje, ale ať nese i odpovědnost, ať 
se neskrývá za volenými představiteli moci. Předkládám tento 
model řízení společnosti:
vlada.jpg (37977 bytes)
Popis schéma: Hlavní oporou moci je prezident. Má právo 
konečného rozhodnutí. Je volen senátem. Senát je dědičně 
obsazován zástupci z nejbohatších a nejvlivnějších rodin. Proč? 
Protože tito ve skutečnosti stejně vládnou, jen jsou schováni a 
odpovědnost předali voleným zástupcům. Počet míst v senátu je 
omezen a místo je možno zdědit i koupit. Senát je hlavní zárukou 
řádu, stability a perspektivy společnosti. Řídí vládu a ta celou 
správu. Tato vychází ze všeobecných voleb. Vláda a správa slouží 
národu a řídí jej. Národ jsme my všichni. Svoji nespokojenost 
sdělujeme politickým stranám a ty vlastní sdělovací prostředky a 
v nich situaci názorově řeší. Do sdělovacích prostředků má 
pochopitelně volný přístup i vláda. Zákonodárný sbor je omezený 
kolektiv právníků, myslitelů a filozofů, nejvýše dvacet zástupců, 
prostých, inteligence i podnikatelů a moci. Ručí za to svojí 
svobodou, že zákony budou spravedlivé, přehledné, jednoznačné a 
jednoduché.
Mimo tento systém stojí samostatné soudy. Soud je nutno chápat 
jako poslední instanci dovolání se spravedlnosti, když všechna 
předcházející jednání vyčerpala neúspěšně všechny možnosti. 
Nesmí být nástrojem vychytralých proti neprůbojným ani 
bohatých proti chudým. Doporučuji jednu zásadu: kdo někoho 
obviní a obvinění neobhájí, ať je potrestán trestem, kterým hrozil 
svému konkurentu. Zákon je špatný a nepřehledný, když u soudu 
vyhrává ten, kdo více zaplatil svému advokátovi. Zákony musí 
být tak jasné, aby advokátů nebylo zapotřebí. Příkladem mohou 
být pravidla silničního provozu. Zde je vždy jasná míra zavinění. 
Naopak, mnohé zákony znemožní věci řešit jinak než 
kompromisem, to je však to nejhorší řešení.
Všichni víme, co je úkolem moci a správy. Obecně vnést do 
společnosti spravedlivý řád, stabilitu, bezpečnost a perspektivu. Co 
to tedy znamená, co je tedy úkolem moci a správy? Především 
kontroluje ekonomickou oblast. Stanoví daně, odvody, půjčuje 
peníze. Některé země zavedly progresivní daň. Není to špatné, ale 
neřeší to vše. Místo progresivní daně navrhuji stanovit maximální 
příjem pro osobní spotřebu na dvacetipětinásobek minimální 
mzdy. s majetkem navíc se má investovat, podnikat, sponzorovat, 
vytvářet nadace a rezervy.
Dále moc a správa zajišťuje uspokojování životních potřeb. Jsem 
pro skromnost, hmotné zajištění nesmí být prvořadým cílem 
občana. Moc a správa tedy reguluje trh. Něco mezi plánovanou a 
tržní ekonomikou. Oboje je extrém, který škodí.
Třetím hlavním úkolem státní moci je zajistit bezpečnost před 
všemi negativními jevy ve společnosti a před ohrožením vnějším. 
Každý má být vycvičen na vojáka, ale ne každý se pro vojenskou 
službu hodí. Jak ale zjistit, kdo je rozený voják a kdo vojenský 
analfabet? Tedy, vycvičit v ročním intenzivním kurzu všechny. 
Pak se rozhodne, kdo bude vojákem a kdo policistou. 
s bezpečností souvisí i likvidace distributorů drog a stínové 
ekonomiky. úkolem správy je rovněž organizování základního a 
všeobecného vzdělání, odborné vzdělání svěřte těm, pro koho se 
odborník vychovává. Správa také zajistí sociální zajištění dětí, 
nemocných a důchodců.
Zdravotnictví na principech solidárního pojištění asi fungovat 
nemůže, protože chybějí regulační principy. Ať správa tedy řídí i 
zdravotnictví.
Doprava je další oblastí, kterou by měla řešit správa. Doprava totiž 
souvisí s dopravními cestami, které soukromá osoba nemůže 
zajistit. Doprava má také zásadní důležitost pro fungování 
společnosti.
Také spoje musí správa kontrolovat. I pošty, telefony a 
telekomunikace mají rovněž zásadní vliv na existenci a stabilitě 
civilizace. Řídit tyto organizace znamená mít i podíl na moci. 
Získávání surovin také nemůže být ponecháno náhodě tržních sil. 
Bez surovin nebo s drahými surovinami je ohrožen průmysl. 
Některé suroviny jsou již dávno považovány za strategické. Také 
energie a její přenos musí být pod kontrolou společnosti. Jakou 
formu tato kontrola bude mít, to záleží na situaci v té které 
společnosti a na mnoha dalších okolnostech.
Vyjmenoval jsem hlavní oblasti společnosti, ve kterých by se měla 
projevit kontrola a řízení ze strany moci a správy. k tomu ještě 
patří řízení vnitřních a mezinárodních vztahů. Dohodnout se dá 
cokoliv. Možná, že příští vývoj změní naše současné představy o 
tom, co má společnost řídit, kontrolovat a co má nechat působení 
konkurenčních vztahů, tržních sil. Jsou však oblasti, které veřejná 
správa řídit nemůže.
Kolik státní moci na to všechno dát jako daň z vlastních zdrojů? 
Moc rád bych napsal, že desetiprocentní zdanění musí stačit. Ale to 
nejde. v otázce daní se musíme spokojit se dvěmi podmínkami: 1. 
Veškerý tok daní bude přehledný a kontrolovatelný a 2. 
minimum daní se bude přerozdělovat mezi regiony, státem a 
federací. Kdybychom chtěli po správě a moci, aby chránila životní 
prostředí, asi bychom nutili kozla, aby se stal zahradníkem. 
Nechtějme po správě, aby sama sebe omezovala. Ekologický 
ministr nemůže stát proti zájmům ministrů ekonomických. Ekologii 
si musí pohlídat sami aktivisté a přispět k ní musí každý občan. Ve 
všech vypsaných oblastech navrhuji zavést přísný řád, přísnou 
totalitu. Kdo se proviní, bude potrestán. Ano, zde totalitu. A do 
kterých oblastí tedy zavést svobodu a volnost? To je přece 
obsahem Deklarace lidských práv a svobod.
Za hlavní svobodu považuji možnost svobodného myšlení, 
svobodného vyjadřování názorů, postojů a zájmů, tedy svobodu 
vyjadřování. Bohužel, nyní ten, kdo nemá peníze, své názory 
rozšířit nemůže. Pomohlo by vydávat časopis, který by byl povinen 
zveřejnit jakýkoliv názor, omezen by byl jen rozsah příspěvku. Pro 
každou oblast jeden časopis. Pro filozofii, politiku, sociologii a 
náboženství. Věřím, že v krátkém čase by se názory sblížily. Za 
druhou hlavní svobodu považuji svobodu náboženskou. Ať si 
každý vyznává svého boha. Od společnosti neočekávám nic jiného, 
než že nebude likvidovat myšlení lidem s telepatickými a 
mystickými schopnostmi, jak se to nyní na psychiatrii děje.
Na třetí místo kladu všechna ostatní práva a svobody. Stát má 
v otázce práv a svobod jen jednu funkci: zajistit, aby občan mohl 
práv a svobod skutečně využívat, aby mu nic nebránilo. Kdo má 
práva, musí mít i povinnosti, abychom dospěli k vyváženému 
stavu. Jaké povinnosti tedy občanu připisuji? Deklarace jednu 
povinnost zmiňuje: člověk je dobré společnosti povinen... čím? 
Především si každý člověk bude vážit svých vůdců, kteří budují 
spravedlivou, perspektivní a stabilní společnost. Bude je ctít a 
bude jim pomáhat, bude spolupracovat. Občan je povinen ctít a 
dodržovat spravedlivé zákony a řády. Musí pracovat ve prospěch 
celé společnosti, tedy i podnikání je formou práce, rozhodující je 
prospěšnost a odpovědnost. Občan musí být také solidární se 
všemi, kdo to potřebují. Každý z nás musí být statečný. Každý den 
a každou hodinu nám může jít o život, však víme, že tělesnou smrtí 
nic nekončí. I všední statečnosti je třeba. Na dobré, spravedlivé 
společnosti musíme mít podíl všichni.
obsah.gif (1207 bytes) Vztah k přírodě
Vztah člověka k přírodě je základním ukazatelem společenské 
vyspělosti. Víme, že člověk byl stvořen, aby pomohl starat se bohu o 
přírodu, aby se stal jejím správcem. Je však pravda, že současně 
člověk přírodu musí využívat sám pro sebe, aby přežil. A protože je 
vše kontraproduktivní, tak čím více má být člověk správcem 
přírody, tím více ji potřebuje a tím ji také ničí.
Takže po mnoha zkušenostech můžeme říci, že stav přírody, o 
kterou se má člověk starat, se stává limitním faktorem pro život 
člověka a jeho civilizace. Čím primitivnější je společnost, tím má 
větší naději na dlouhé přežití. Čím je společnost složitější a lidnatější, 
tím kratší je doba jejího trvání.
Protože před námi stojí úkol vybudovat novou společnost, musíme 
se zabývat především vztahem člověka k přírodě. Naší snahou 
pochopitelně bude vytvořit společnost s co největším horizontem 
existenční naděje. Jedním limitním faktorem je lidnatost. Budeme 
se snažit držet co nejmenší lidnatost, ovšem i minimum má své 
hranice. První hranicí je funkčnost společnosti, druhou hranicí je 
dostatek genetického fondu.
Ukazuje se, že oba limity minima přesáhneme, když udržíme 
lidnatost na třetině až polovině současného stavu. Bude to stát jisté 
odříkání a organizační námahu. Každá nemocná společnost má 
snahu být co nejlidnatější. Takže až budete svědky nárůstu počtu 
obyvatelstva, můžete mít jistotu, že zánik civilizace se nezadržitelně 
blíží.
Druhou stranou této otázky je vlastní vztah k přírodě. z přírody 
bereme energii, suroviny a potraviny. k přírodě se také chováme 
způsobem, který odráží společenské vztahy. Nečekejme, že ochranu 
přírody vyřeší nějaké ministerstvo. To není z principu možné. Zde 
musí zasáhnout dobrovolné organizace, které nejsou spojeny 
s ekonomickou oblastí. Všechny průpovídky, že co není ekologické 
není ekonomické jsou jen průpovídkami, ale skutečný vztah je 
vzdálený a nepřímý. Kdyby nesouviselo všechno se vším, ani tyto 
vztahy bychom nenalezli. Platí však, že ekologie je limitem 
ekonomiky. Nemůžeme žít v nadbytku a bohatství, protože za vším 
musíme vidět zničenou přírodu. Někde se brát musí. Naučili jsme 
se říkat, že si přírodu půjčujeme od dětí. Kdo však budou děti našich 
dětí? Zase my sami v příští inkarnaci. Takže příroda je pro náš 
příští život.
A příroda není jen pro nás. Je pro sebe samu. Za každý ztracený 
rostlinný nebo živočišný druh budeme potrestáni. Začnou-li se 
ztrácet druhy, dojde brzy i na člověka. Při využívání přírody 
nesmíme myslet v první řadě na sebe nebo na lidstvo. To už by 
bylo pozdě. Musíme myslet na každý druh, nesmíme dopustit 
ohrožení žádného druhu. Budeme si přát krásnou přírodu. Divoká, 
člověkem nepoznamenaná příroda je krásná a krásná je i příroda 
člověkem nezanedbaná. Tak tedy necháme buď přírodu svému 
osudu nebo ji s láskou a pílí obděláme.
A co nás čeká aktuálně za několik let? Budeme zalesňovat. Mladé 
lesní stromky dusí tráva, okusuje je lesní zvěř a schnou. Kromě 
lesa budeme sázet i ovocné sady. v době neúrody budeme dbát o 
to, abychom uchovali semena rostlin pro sadbu a dostatečný počet 
všech domácích zvířat pro jejich další rozšíření. Hlavně však 
přestaneme znečišťovat přírodu, lesy, vodu a vzduch.
obsah.gif (1207 bytes) Vztah ke zvířatům
V současné době jsem svědkem velké nadřazenosti člověka nad 
zvířaty. Tento jev je tak rozšířený, že musím na něj reagovat. Čím se 
člověk liší od zvířat? Především vyšší inteligencí. Jeho inteligence 
je výrazně vyšší než u všech známých zvířat. Ke své práci a obraně 
musí používat nástroje, to, že nemá srst a musí se odívat, je také 
lidský rys. Ale je to všechno dostatečný důvod k tomu, aby si mohl 
myslet, že myslí jen on sám, že zvířata jsou primitivní, že je může 
zabíjet jen do počtu, že zvířata nejsou schopna citového vztahu? 
Může si člověk myslet, že jeho zájmy stojí vysoko nad zájmy zvířat? 
Může si člověk myslet, že zvířata jsou tu jen od toho, aby mu sloužila 
a tím pádem je možné je dělit na užitečná, užitková, neužitečná a 
škodlivá?
Postoj člověka ke zvířatům je skutečně svérázný. Je to jeden z důvodů 
trestu. Za svůj špatný vztah ke zvířatům bude člověk potrestán. A co 
potom?
Pak si člověk musí uvědomit, že každé zvíře má v přírodě své místo. 
Nejen v potravním řetězci. Mimochodem, na vrcholu potravního 
řetězce nestojí jen člověk. Takových vrcholů, lze-li to tak nazvat, je 
mnoho. Lépe je mluvit o potravním systému. Nejedná se o 
pyramidu, ale o vzájemně velmi propletené a kombinované 
vztahy. Chce-li se člověk stavět na pomyslný vrchol potravního 
řetězce, pak ať nad sebe postaví virus a bakterii, neboť ty jsou 
schopny člověka sežrat.
Člověk si tedy musí uvědomit, že vztahy mezi živočichy nejsou jen 
potravní, ale i v "dělbě práce", ovlivňování životního prostředí a ve 
složitých vztazích symbiotických. Biologická rovnováha je velmi 
labilní a poruší-li se statika v existenci jediného druhu, může se 
jako lavina tato porucha rozšířit.
Měli bychom si všimnout, že v živočišné říši žije mnoho druhů 
v každém biotopu rozlišených podle inteligence. Člověk by neměl 
dále podceňovat inteligenci mnoha zvířat. Veškeré živočichy 
každého biotopu lze seřadit do plynulé řady podle inteligence, 
která se projevuje v míře sebeuvědomování a duševních 
schopnostech a dovednostech. Tak zraje duch, který se může 
vyvinout až v ducha člověka. Každý lidský duch byl dříve některým 
z inteligentních zvířat. Koněm, psem, krávou nebo kočkou. Jenže 
lidským duchem se nestane ten, kdo jako zvíře byl člověkem 
týrán. A stane-li se, pak je to duch zločince, který lidi nenávidí a 
snaží se jim mstít i když už ani neví proč.
Nyní, když víme, že každé zvíře má vyspělou duši, kterou je nutné 
naučit lásce k člověku, jistě upravíme i svůj vztah ke zvířatům. Na 
některých planetách dovedli vztah ke zvířatům až k vegetariánství, 
u pozemských národů se setkáme se zbožštěním krav nebo koček. 
Psy ani v naši civilizaci nezabíjíme, jen jsme ještě nenalezli etické 
normy pro vztah ke zvířatům.
Kromě toho, že se k nim budeme chovat tak, aby měli důvod člověka 
milovat nebo aspoň dobře snášet, vždy zajistíme, aby mláďata 
mohla vyrůstat se svoji matkou. Kuřata patří ke kvočně a vajíčka 
patří pod kvočnu, ne do líhně. Vůbec drůbež není jen maso do počtu, 
jsou to živé bytosti se specifickými potřebami. Nejblíže člověku jsou 
však kočky, psi a koně. Tito by měli dostat své jméno a měli 
bychom na ně mít čas. Chtějí se lísat ke svému člověku, chtějí si 
s ním hrát.Mají právo na výběh v přírodě, na pravidelné jídlo a 
ochranu před týráním. Týrání musí být trestným činem. Na lásku 
člověka mají nárok úplně všechna zvířata.
obsah.gif (1207 bytes) Vztah k umění
Každá společnost má své charakteristické vlastnosti. Vyspělost 
zemědělství a řemesel, architekturu soukromých a veřejných 
staveb, legendy a pověsti, náboženství, obchodní a společenské 
vztahy, způsob zábavy, filozofické představy a také umění.
Když někam cestujeme, snažíme se, kromě vzpomínek a poznání, 
přivést také malý umělecký předmět, například suvenýr. Je pravda, 
že umělecká úroveň suvenýrů nemusí být jednoznačně dobrá. Ale co 
je to umělecká úroveň? Je to snad řemeslné propracování, úroveň 
nápadu nebo snad duchovní náboj? Snad všechno dohromady. 
v každém případě umění vypovídá o společenské úrovni 
společnosti.
Je to završení řemeslného umu a estetického cítění. Je to i něco 
navíc. Každý dobrý výrobek je současně užitečný i pěkný. To je 
první část umění. Ta důležitá pro úplně všechny. Všichni denně 
potřebujeme kolem sebe mít pěkné věci. Pěkné prostředí se vším 
všudy. Když tedy už něco vyrábíme, ať je to i pěkné pro radost. 
Umění je však i něco vyššího a ukazuje na duchovní úroveň 
společnosti. Když archeologové našli sošky nebo malby, 
hodnocení civilizace bylo vyšší. Právě naše lidství se musí 
projevovat v umělecké činnosti. Je pravda, nejprve uděláme vše, co 
potřebujeme k zajištění životních potřeb, ale pak si sedneme a 
umělecky tvoříme. A nejen proto, aby ve vykopávkách našli něco 
zajímavého. Tvoříme pro radost, abychom si dokázali na co 
máme a také proto, abychom mohli dát dárek našim přátelům. 
Vyrábět pěkné věci je druhou stránkou lidského bytí.
Třetí a pro budoucnost nejdůležitější stránkou vztahu člověka 
k umění je tvorba trvalých uměleckých hodnot. Zpravidla je 
spojena s privilegovanou společenskou vrstvou, tak tomu bylo u 
mnoha společností, nejen u křesťanské. Uměleckými skvosty byly 
zdobeny veřejné místnosti, kde je mohlo spatřit mnoho lidí. 
Obrazy a sochy se dostaly do galerií a muzeí. Tam je můžeme 
obdivovat nejen my, ale i naši potomci. Že se umělecká díla 
ztrácejí, ukazuje na jejich slábnoucí společenskou a rostoucí 
sběratelskou hodnotu. Každého zloděje uměleckých děl je nutné 
najít a přísně potrestat. Kolik jen bychom toho mohli vědět o 
starém Egyptě, kdyby nebylo vandalů a zlodějů! Spálením knihovny 
zanikla celá civilizace, která trvala několik tisíciletí.
Vytvářejme a chraňme umělecká díla. Chraňme umělecká díla všech 
civilizací, uchovejme je v muzeích jako svědectví umu, šikovnosti 
a duchovní vyspělosti našich předků a minulých civilizací. A také 
tvořme nová díla. Každý, kdo je schopen vytvořit skutečné 
umělecké dílo, je hoden uznání a zajištění, aby mohl tvořit. Co 
však uděláme se současným uměním? Však i ono je svědectvím své 
doby. Jeho úroveň plně odpovídá úrovni naší doby. I současné 
umění má právo, aby bylo pro výstrahu příštím generacím 
uchováno.
obsah.gif (1207 bytes) Být v sektě
Už dávno nepatří monopol duchovní služby katolické církvi. Je zde 
mnoho dalších církví a sekt usilujících o místo na slunci, duše a 
prostředky. Křesťanství zdecimovalo poznání natolik, že lidé berou 
každý pramínek duchovního poznání a jsou ochotni za něj draze 
zaplatit. Některé sekty, zaměřené na předávání duchovního 
poznání jsou schopny člověka zcela finančně zruinovat. Mnoho lidí 
již dávno zjistilo, že právě vlastní sekta je velmi výnosným 
zdrojem zisku. K tomu je nutno mít vlastního ducha alespoň 
druhé duchovní třídy a schopnost se s ním domluvit.
Sekty potřebují duše, duchy a prostředky. Jakmile toto mají, 
nastupují cestu prosperity pro své věrné. Kupodivu, získají-li 
navíc přízeň mocných, neuzavírají se do izolace (tajná sdružení, 
esoterické společnosti), ale lákají další lidi s cílem je využít. Tyto 
praktiky však skončí rozvojem konkurence i v této oblasti. Zde 
bude působit tvrdá soutěž, protože nápad bude klíčem k prosperitě 
ve všech oblastech společenského života. Až budou duchové 
zapojeni do sekt a lidé budou schopni inkarnovat jako převtělenci 
v rámci vlastního klanu (sekty), pak se teprve soutěž naplno 
rozvine. Budeme soutěžit ve výchově, v didaktice, čili, jak se 
nejlépe připravit na duchovní posmrtnou službu (věčný život). 
v současné době je však aktuální zapojení se do některé sekty. Lidé 
jsou lákání do sekt, tuto tradici u nás zahájili Svědkové Jehovovi a 
dosáhli v tom velkého mistrovství. Také mám svoji zkušenost a 
jsem tomu velmi rád. Půjčil jsem si od souseda Strážnou věž a hned 
v sobotu mne navštívili, chodí obvykle dva. Viděli mé velké 
rozpaky, domluvili jsme se, že si ji přečtu a za čtrnáct dní že se 
uvidíme. Přišel jeden již za týden, já jsem však již byl připraven. 
Především jsem si srovnal jejich texty s Písmem. Zjistil jsem, že 
texty volně upravují a tím jim dávají jiný smysl a že jejich odkazy 
se týkají textu jen gramaticky, nikoliv obsahově shodného. 
Dovolil jsem si pustit magnetofon a rozhovor jsem nahrál. Snažil 
jsem se Luboše přesvědčit, že nemohou dělat z Ježíše mstitele, když 
dával především lásku. Jestliže z nebe spadne hvězda a otevře jícen 
propasti, nemůže jícen otevřít Ježíš a tak dále. Po hodině dvou 
monologů jsem se začal ptát na podrobnosti života jejich církve, na 
odmítání darování krve včetně autotransfúze, neslavení vlastního 
svátku a narozenin, na vztah k podnikání, majetku a světským 
radostem. Nevyháněl jsem jej, sám měl najednou naspěch. 
Nezdržoval jsem ho.
Nyní se takto ptám rovnou každého, kdo mne láká do své sekty. 
Jakým pro mne budou přínosem, co nabízí, jaké mají podmínky 
pro změnu mého života, jaký mají vztah k podnikání a 
prostředkům (majetku), jaké životní radosti uznávají a kterých se 
chtějí vzdát, jakým způsobem meditují, zda uznávají reinkarnaci, 
které lidské potřeby uznávají, jaký je jejich vztah k sexualitě, jak 
slaví svátky svých členů, jaké funkce ve správě jejich členové 
zastávají, jaké společné akce pořádají a nikdy se nezapomenu 
zeptat, kteří duchové jejich prosperitu garantují a jakou mají 
duchovní třídu. Pokud mám kontakt na vyššího ducha nebo 
pokud mi jejich program nevyhovuje, odmítnu je. Důležité je se 
zeptat, čeho se mám vzdát. Pokud bych se měl vzdát svého 
životního poslání, také je pro mne tato sekta nevyhovující. Vstup 
je vážným rozhodnutím. Musím proto vědět, za jakých podmínek 
budu moci vystoupit. Ne, že bych se sektám vyhýbal. Být v sektě je 
užitečné, ale jak v které.
Můžete se setkat s někým, kdo vás bude lákat do nějaké církve či 
sekty. Zajímavé, že dobré nabízí málokdo, ale tam, kde vás 
zneužijí a okradou, to nabízí kdekdo. Než někam vstoupíte, řádně 
se na všechno vyptejte. Zde nabízím několik otázek, je možné si 
vybrat, položit všechny nebo si i přidat. To, co řeknou, lze 
považovat za slib a když se reálná situace bude lišit, lze to vzít za 
dostatečný důvod k opuštění církve či sekty.
1) v kolika zemích je registrována, má stoupence?
2) Kolik má celkem stoupenců?
3) Jaké má příjmy a odkud?
4) Co musí člověk splnit, aby byl přijat?
5) Za jakých okolností lze vystoupit?
6) Kolik lidí již vystoupilo, znám někoho?
7) Které duchovní a teoretické prameny uznává?
8) Je možné uplatnit vlastní odlišný názor?
9) Lze oficiální názory kritizovat?
10) Je oficiální učení závazné nebo doporučené?
11) Odlišuje učení síly zla a síly dobra?
12) Jaké mají síly dobra zásluhy?
13) Čím se síly zla provinily?
14) Co je hlavním charakterem sil dobra a zla?
15) Jaké mají síly dobra přínos pro mne, pro společnost?
16) Jaký je vztah k (mému, celkově) majetku?
17) Jak jsou vysoké roční příspěvky?
18) Mohu církvi/sektě věnovat všechen svůj majetek?
19) Mohu si i nadále svobodně vybírat své přátele (životního partnera)?
20) Mohu se dále stýkat se svojí rodinou?
21) Jak působí církev/sekta na společnost, jaký má společenský program?
22) Jaké proroctví naplňuje?
23) Mohu politicky pracovat v nějaké politické straně?
24) Čeho se musím vzdát?
25) Jaký je charakter duchovního života?
26) Co je obsahem seberealizace?
27) Jaké duchovní dary lze získat?
28) Čím bude zajištěn můj osobní růst?
29) Jaké výhody z členství/příslušnosti získám?
30) Můžete mi nyní půjčit peníze?
Za přirozenou víru odpovídám na tyto dotazy asi takto: Nevím, 
zda bude někde registrována, záleží na okolnostech. Příjmy má 
pouze od členů a jsou na konkrétní účel. Jediné, co od lidí 
očekávám, že si přečtou tuto brožurku a že o ní budou přemýšlet. 
Přeji si, aby každý používal vlastní rozum a hledal v informačním 
šumu pravé poznání. Rozhodující je cesta, kterou poznání 
otevírá. Nelze ukázat na síly dobra a síly zla. Rozhodující jsou 
činy. Za hlavní charakteristiku zla považuji netoleranci. Člověk 
nesmí být na ničem zcela závislý (na drogách, ideologii, lidech, 
postavení). Přirozená víra ukazuje sjednocující duchovní cestu. 
Jejím cílem je společnost bez církví a sekt ve které lidé sami 
uznávají skutečné duchovní síly a dodržují jejich program a 
sjednocující řád.
Proroctví uznává jen jedno: Co si člověk zařídí a prosadí, to bude 
v soukromí i společnosti mít.
obsah.gif (1207 bytes) Privilegovaná cesta
Žádná stabilní společnost není rovnostářská. Lidé se v každé 
společnosti dělí podle stupně svého zapojení a postavení, protože 
lidští duchové mají různý stupeň vyspělosti.
Nyní, na konci druhého tisíciletí se za privilegované považují ti, 
kteří mají rozhodující vliv na společenské dění a tučné konto 
v bance. Je jisté, že tito lidé jsou také velmi zaměstnaní a jejich 
postavení je nejisté. Mají nedostatek času a často žijí ve stresu.
Takové rozlišení je dáno charakterem planety. Naše planeta byla 
nevyhraněná a mimozemské síly usilovaly o negativní statut, to 
znamená, že by společnost na Zemi byla řízena negativními silami 
a budila negativní energii a emoce.
Nyní se statut planety změnil na pozitivní a tím se změní i 
charakter celé společnosti. Nyní bude i jiný pohled na to, kdo je 
prostý a kdo je privilegovaný.
Odznakem privilegovaného postavení už nebude majetek. Není 
to možné z toho důvodu, že pozemské zdroje jsou již vyčerpány a za 
každým majetkem je nutné vidět zničené životní prostředí. 
Odznakem privilegovaného postavení nebude ani vliv na 
společenské dění. Řídící funkce ve společnosti budou formou 
služby. Tito lidé budou i nadále velmi zaměstnaní a budou mít i 
nadále nedostatek času a budou i nadále svázáni přísnou 
konvencí, která jim znemožňuje volný pohyb.
Privilegovanými nebudou ani ti, kteří budou mít velké znalosti o 
tom, co již bylo nalezeno a zapsáno, protože poznání bude 
majetkem všech a přístupné všem, kteří o ně budou mít zájem.
Privilegovaná cesta povede životem žitým naplno ve spolupráci 
s duchovním světem. Půjde o určitý životní styl naplněný 
pozitivními emocemi a cestou inspirovanou a vedenou 
duchovními průvodci. Tímto životním stylem rozumím zajištěnou 
inkarnaci. v zajištěné inkarnaci má každý člověk dán důstojný 
životní program odpovídající jeho schopnostem a umožňující další 
duchovní růst, pak duchovního průvodce, který bude člověka na 
jeho tvůrčí cestě řídit, inspirovat a chránit. Za třetí bude člověk 
v zajištěné inkarnaci zajištěný hmotně, bude mít jistotu, že se 
nedostane do neřešitelné situace a nakonec bude mít také svého 
předurčeného partnera, se kterým bude dobře vycházet po celou 
privilegovanou inkarnaci. Privilegovaný člověk bude pohodový, 
spokojený a často bude šířit a prožívat silné pozitivní emoce. Bude 
mít zajištěn přísun prostředků v rámci dělby práce (seberealizace) 
v tvůrčí činnosti, bude mít dostatek času na osobní růst a odpočinek, 
bude mít dostatek prostředků na důstojný životní standard, nebude 
dělat zbytečnou práci, nebude mít sexuální zábrany, pouze 
společenský cit, nebude lidem na obtíž, naopak bude do svého 
okolí šířit pohodu a radost a bude žádaným společníkem.
Jak se stát privilegovaným? Především je nutné mít dobré srdce, 
vyčistit své svědomí a obrátit se ke správnému bohu. Bohů máme 
nyní na výběr, Evropané mohou volit křesťanského Ježíše, patrona 
Evropy Dia Olympského, skutečně privilegovaní patří Osiridovi, ti 
co si myslí, že jsou mimozemšťané, ať se obrátí ke svému 
inkarnačnímu bohu Takaelovi. Jaký bůh, takový duchovní 
průvodce a takový život.
Kdo chce být v příštím věku privilegovaný a žít pouze v zajištěných 
inkarnacích, musí kromě správné orientace, čistého svědomí, 
dobrého srdce, otevření se duchovnímu světu, také přijmout cestu 
prospěšnosti, odpovědnosti a solidarity. Privilegovaná cesta, to je 
cesta radostného života žitého naplno.
obsah.gif (1207 bytes) Názor na sportku
Pro sázející sportky bych zde uvedl několik základních 
zákonitostí. Kdo má zájem o podrobnosti, ať si o ně napíše. 
Sportku si nenechejte vzít, je to jeden ze způsobů, jak vám 
duchovní svět může pomoci k penězům.
Hádá se 6 čísel ze 49 a v celém souboru možných kombinací je 
počet uhádnutých čísel následující:
počet uhádnutých čísel počet kombinací ve kterých jsou:
počet uhádnutých čísel   ----- počet kombinací které mohou nastat:
0     1   * 43 * 42 * 41 * 40 * 39 * 38
1    6  * 43 * 42 * 41 * 40 * 39 * 6
2    15 * 43 * 42 * 41 * 40 * 6  * 5 
3    20 * 43 * 42 * 41 * 6  * 5  * 4   
4    15 * 43 * 42 * 6  * 5  * 4  * 3   
5    6 * 43  * 6  * 5  * 4  * 3  * 2      
6    1 * 6   * 5  * 4  * 3  * 2  * 1      
/ 720
/ 720
/ 720
/ 720
/ 720
/ 720
/ 720
= 6 096 454 
= 5 775 588
= 1 851 150
= 246 820
= 13 545
=  258
=  1
Druhé pořadí je zvláštním případem pořadí třetího: 
5 258 6   třetí pořadí   258 - 6 = 252
5 + D      druhé pořadí  6 
Počet kombinací pro jednotlivá výherní pořadí je následující:
pořadí   počet               pravděpodobnost            procenta
1.  1
2.  6 
3.  252 
4.  13545
5.  246820
  1 : 13983820
1 : 2330636.
1 : 55491
1 : 1032
1 : 56
0.000007511
0.000042908
0.001802083
0.096862083
1.76504240
Spočítat se dá leccos. Pro pravděpodobnost výhry se počítají nejen 
kombinační čísla, ale uplatní se i Pascalův trojúhelník. Věnoval jsem 
se Sportce několik let a došel jsem k závěru, že systém On line
umožňuje vůbec nevyplácet první pořadí. To si vysvětluji tím, že 
Sportka není sociální solidární ústav, ale organizace na podporu
sportu.
obsah.gif (1207 bytes) Emoce
Lidé, kteří řeší duchovní záležitosti poznali, že nyní žijeme ve 
zlomové době. Prožíváme v duchovní oblasti velké epochální 
změny. Naše planeta byla prohlášena za planetu pozitivní, tedy ze 
systém řízený pozitivní energií s pozitivními emocemi. Až do této 
doby byla naše planeta nevyhraněná a duchovní světy o její 
charakter sváděly tvrdé boje.
Proces v duchovním světě byl velmi dramatický, celkové zničení 
planety se stalo reálnou hrozbou která trvá. Vyřešení duchovních 
otázek však přineslo celkovou úlevu a celkové zklidnění situace. 
Nyní nadešel čas, abychom se zabývali emocemi a poznali systém. 
Emotivní orientaci lze zjistit jednoduchým testem stejně jako 
orientaci hodnotovou.
Nyní nadešel čas, kdy jsme schopni říci, co jsou síly zla a co jsou 
síly dobra. Zlý je nikoli ten, kdo prožívá a sděluje negativní 
emoce, ale ten, kdo u jiného neodůvodněně negativní emoce budí. 
Síly, které neodůvodněně budí negativní emoce jsou silami zla. 
Jisté je, že i nevhodné pozitivní emoce mohou budit emoce 
negativní. Vhodné jednání je vždy uměřené a přirozené. 
Vyvzpomínal jsem si přes dvěstědvacet různých emocí a seřadil je 
do systému ve kterém jsem je vyhodnotil podle následujících 
šestnácti kriterií: bodové vyjádření: 
  5                            4   3  2                     1
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
Porucha jednání
Porucha komunikace 
Nechá si to pro sebe 
Jde o afekt
Obranný stav
Prosazuje vůli
Souvisí s magií
Manipulace davu
Jde o prožívání 
Přenáší se ta samá   
Budí emoce
Přijatelné jednání
Dobrá komunikace
Sděluje emoce
Trvalý mírný stav
Ničemu nebrání  
Nic prosadit nelze
Magie se netýká  
Manipulovat nelze
Jde o vlastnost
Nepřenáší se
Neprovokuje emoce
12.
13.
14.
15.
16.
Společně se posilují
Působí na okolí
Intimní emoce 
Emoce kolektivu, davu
Obracení k bohu
Neposilují se 
Je to jeho věc
Sděluje to všem
Nelze společně prožívat  
K bohu se obracet nelze 
xxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Každou z 223 emocí (seznam není úplný) jsem vyhodnotil podle 
této tabulky a zpracoval na počítači. 
Program sleduje vztahy mezi emocemi a jejich charakteristikami. 
Shodu mezi emocemi lze vyjádřit křivkou spojující v grafu tyto 
hodnoty: 
počet  	         4   8   10   28  45    50 
rozdíl hodnot   3   20  581  301  91   19 
Body v tabulce přiřazené jednotlivým emocím jsou však jen 
orientační, protože každý by hodnotil charakter jednotlivých 
emocí jinak. Vztahy mezi charakteristikami jsou tyto: Malý rozdíl: 
1 a 2 (1), 1 a 4 (10), 1 a 5 (9), 2 a 4 (12), 2 a 5 (5), 5 a 6 (12), 6 a 8 
(12), 8 a 12 (13), 8 a 15 (9), 10 a 11 (13), 10 a 12 (8), 11 a 12 (12), 11 a 
13 (9), 12 a 15 (13). Velký rozdíl: 1 a 16 (40), 2 a 16 (40), 3 a 13 (35), 
5 a 16 (37) 
Základní tabulka emocí:
001 prázdnota 3251111151111515 002 nicota 3251111151111515
003 pohoda 1151111353131535 004 zamilovanost 153131251534515
005 marnost 4451131451131535 006 touha 1153155553551155
007 smutek 4451311422113555 008 neklid 2451531434231455
009 uspokojení 1151111554241445 010 víra 1151145534251455
011 přesvědčení 1151344534251445 012 nedůvěra 4551543434243452
013 sklíčenost 5553111153143515 014 sebedůvěra 2141555531111535
015 vztek 5535553354354225 016 agrese 5515553555455251
017 vášeň 2225155534553243 018 překvapení 2224321452421525
019 rozrušení 4435543354443355 	020 smích 1114543555455155
021 žal  5354111252413215 		        022 vzrušení 2435554454231255
023 rozjaření 2314121234451454    	024 hysterie 5515552535455552
025 láska 1131135355555225 		026 soulad 1111111235534545
027 radost 1133111455455355 	        028 žárlivost 4513552431345213
029 strach 5533545554542355      	030 důvěra 1111135535454555
031 pláč  5415352352324415 		032 blaženost 1133115152121525
033 blaho 1153115532121545 		034 opatrnost 1151541424241325
035 bezstarost. 2121131424241445 	036 zklamání 4533351451243455
037 legrace 1123131535555155     	038 veselí 1123131535551155
039 výsměch 4515545132432452    	040 nepochopení 3513341152253342
041 závislost 4511345511534335   	042 bezradnost 3334111333333235
043 uzavřenost 2555511111141425 	044 zlomyslnost 5514553211554312
045 obavy 3434544534152355       	046 elitářství 2411555515554255
047 podezřívav. 4432543534143443     048 výhružka 4515554554555152
049 únava 2351521132141534       	050 bolest 5344515151123415
051 přání 1111555552254355 		052 náklonnost 1111124335554235
053 zuřivost 5515551334355224    	054 soucit 1111121531324444
055 škodolibost 5514544432555322 	056 úžas  2135321354231515
057 extáze 2415335555553245      	058 údiv  2234431253121335
059 zděšení 5535531534253355     	060 orgasmus 1155135152445515
061 zájem 1111141533444355       	062 závist 5534333421323453
063 nevole 3513553433343355      	064 napětí 4535543443354455
065 faleš 5513553512254552 		066 oddanost 2111111513454525
067 odevzdanost 2231315312453445    068 poslušnost 2111314511223355
069 svéhlavost 4513551213253222 	070 tvrdohlavost 4513551214253232
071 vděčnost 1113111534445145   	072 sounáležit. 1111111515455255
073 ostražitost 3433541413142454 	074 nostalgie 2151111353232455
075 spokojenost 1151111554142455     076 lhostejnost 2431513512113354
077 arogance 5515551415454152 	078 znechucení 3534541451112245
079 odmítání 2413553451324245  	080 zoufalství 5535544253444345
081 beznaděj 5335344353444355  	082 zadostiučin. 3334153251311424
083 osvobození 2133144451111355 	084 zrada 5515551532455355
085 msta  5515555533555353 		086 nesoustřed. 3431311111111512
087 destruktivn. 4514555414455252     088 příjemnost 1131115411233425
089 kochání 1144111151223415   	090 nasrání 5535552551221144
091 zloba 5525555533554153 		092 nebojácnost 1132552512241335
093 provinění 1352311143113325 	094 dojetí 2154111452145545
095 neštěstí 5334115453335545    	096 lítost 2134434432335535
097 pýcha 5513433311115511       	098 odpor 5535545331551542
099 přirozenost 1131133425345255     100 korekce 1113343433444255
101 pochopení 1111133554455355 	102 sadismus 5555353331523341
103 vstřícnost 1111142524455355 	104 zdivočelost 5415542233551151
105 plachost 2251311211111115   	106 podráždění 4415554433441144
107 roztoužení 2424435152241515 	108 štědrost 1123121323543115
109 soutěživost 1113352511553155 	110 slast 2355115152141515
111 zádumčivost 3331311111121115    112 rozptýlení 1141313354343155
113 shovívavost 1141131412222123 	114 vznešenost 1111355514353155
115 nutkání 2144431251131114    	116 mrazení 4354515351111113
117 vina  5344515442224125 		118 pozornost 1121335413442115
119 soustředěn. 1151355312111115      120 samota 3351413111112515
121 opuštěnost 5431311141113515 	122 stesk 5533313153332515
123 prosba 1111355452534515     	124 vytržení 1154115153333315
125 meditace 1151115151111515  	126 rozjímání 1152115153132515
127 krása 1153113144322515 		128 blbnutí 5535331325553521
129 srdečnost 1111111513444515 	130 otevřenost 1111133513444545
131 stud  3352511521142514 		132 obdiv 2113113151315435
133 úcta  1131113323345535 		134 křivda 5515535343355515
135 odplata 3515555243555513    	136 mrzutost 4524522212555511
137 sebeuvědomov.1151151111111315 138 výčitky 5334533451555515
139 tesknota 3351313114333515  	140 frustrace 5453314154344325
141 sblížení 1131134155155525    	142 lakota 5341551111321353
143 snaha 1141154225255545       	144 chladnost 3313533314232343
145 zmatení 5345312322232334    	146 viraze (smut.)1154111151131325
147 chyba 3333313151122315       	148 průšvih 5354434442313425
149 potíže 3354545443323425       	150 jásání 2215115544354445
151 potěšení 1154114155151415   	152 rozladěnost 3452331155341411
153 posedlost 3414555411451513 	154 zármutek 2454412153332515
155 nevolnost 3345512151121511 	156 zasnění 2451115121111515
157 iluze 2351315524151515 		158 povznesení 2152233223141134
159 rozkoš 2255135253351514     	160 ledabylost 3441421322433131
161 povrchnost 3431111111311141 	162 trpkost 2514311151131315
163 ztráta sebek.3555215131451515   164 zaměřenost 1151344511111145
165 těžkosti 4534434452334155    	166 spěch 3533351431141151
167 nebezpečí 2344544354355145 	168 ohrožení 4345545554355155
169 dokonalost 1151145511111115 	170 chechot 1114445435455152
171 zvědavost 2131133423331355 	172 naděje 1151145545251355
173 nesnáze 3352445442233555    	174 nemoc 3342515152323515
175 ztráta 4343215352221555 		176 tajemství 2451555542141535
177 pokrytectví 5531543511414511     178 osamění 2341112121213315
179 spor  4414555444254315 		180 hádka 5515553435554312
181 pomluva 5514455531553553   	182 úspěch 1155125531413145
183 solidarita 1111111533455155 	184 prospěšnost 1141143111435135
185 odpovědnost 1141331111311115   186 štěstí 1135115555543315
187 splašenost 5535331134544151 	188 ospalost 1211411144141433
189 záměr cíl 1131355551332355   	190 prohra 2354415253541355
191 pochvala 1113141451423145  	192 podezření 2513545531253553
193 lenost 4331341111332151       	194 kulantnost 1111131332412115
195 zdvořilost 1111141413453145 	196 pečlivost 1131332211341145
197 přejícnost 1131244214453155 	198 hloupost 4431111111211354
199 záchrana 1154545154553155 	200 spása 1134445554551155
201 požitek 1154115342251155     	202 slavnost.nál.1144124545554155
203 trauma 5515414134433155     	204 zmatek 5535424225551155
205 udivení 2234422132121315     	206 poznání heur.1135145151114315
207 nerozhodnost 3432431113231355  208 nejistota 2431411535141555
209 jistota 1151155534151555      	210 rozhodnost 1153455513151555
211 hrůza 5515535555352555 		212 deprese 5555415132353515
213 sebevraž.skl.5515415131414515    214 úmysl 1114455551155445
215 vřelost 1134135554344435     	216 vztahovačnost.4513351111343413
217 podlézavost 4531541411513412     218 posměvačnost 4523421311521511
219 drzost 4514551321532211      	220 sarkasmus 4515451331531111
221 zlost 5534532235553133 		222 laskavost 1111124518555355
223 pokora 2331115511144355
Tento seznam je možné rozšířit a dále upravit a pomocí něj 
sestavit emotivní testy osobnosti.
obsah.gif (1207 bytes) Chyba v systému
Ptal jsem se boha: řekni mi, kdo je mým nepřítelem? 
Ukaž mi mého nepřítele. A on mi odpověděl: Tvým nepřítelem 
není chudý člověk, ani člověk bohatý. Tvým nepřítelem je ten, kdo 
se snaží udržet a kdo prosazuje tento systém. Tak mi odpověděl. 
Dnešní systém rozděluje lidi na chudé a bohaté. Neplatí, že čím 
více peněz, tím je člověk šťastnější a spokojenější. Nejprve sice míra 
spokojenosti s příjmem roste, ale pak se zastaví a s narůstajícím 
příjmy opět klesá. Nejspokojenější jsou ti, kteří nyní mají příjem 10 
až 20 tisíc na osobu a měsíc. Průměrná mzda je asi 7 tisíc, 
minimální asi 2.2 tisíce a maximální stanovena není, za jakousi 
mez se považuje příjem 80 tisíc. Lidí s příjmem 10 až 20 tisíc je jen 
málo.
Současný systém je zaměřen proti lidem a snaží se, aby se sociální 
rozdíly prohlubovaly. Prostí lidé mají finanční potíže a bohatí zase 
jsou uštváni podnikáním, souvisejícími intrikami a obavami o 
prosperitu.
Prostí a chudí lidé, ti kteří mají existenční potíže, závidí bohatým a 
bohatí závidí prostým jejich bezstarostnost a klid. Pracovitý, 
prospěšný a poctivý podnikatel (poctivost se netýká daní) je 
našim spojencem. I on si přeje spravedlivý a stabilní systém 
zbavený mafií a nekalé konkurence. Současný systém odmítá. 
Našimi nepřáteli nejsou ti, kteří nadávají na tento systém, naši 
nepřátelé se nyní usmívají, prosazují neosvědčené postupy, říkají, 
že chyba je v lidech. Oni sami nejsou schopni přiznat chybu, jsou 
však prvotřídně připraveni obstát v jakékoli diskusi o svých 
chybách. Nejsou však lidé pro systém, ale systém pro lidi.
Nevím, zda už se někdo zeptal katolické církve, zda sama někdy 
uznala a odsoudila své chyby. Možná, že by své chyby svedla na 
špatné lidi, ale nikdy na svůj systém. Někdy se musím zeptat pana 
faráře, zda společenský systém, který vytvořila katolická církev, 
měl nějaké chyby.
Systém ovšem o svých chybách dobře ví a ví, jak předejít potížím 
které by mohly vzniknout, kdyby se lidé na odsouzení systému 
dohodli. Každého mluvku uplatí, zastraší nebo umlčí. Každý kritik 
je předem odsouzen k neúspěchu a potížím.
Co tedy dělat?
Především vypnout televizi i rádio, odhlásit noviny a dívat se 
kolem sebe. Mluvit s lidmi, zajímat se o jejich potíže a pomáhat 
jim. Společně se bavit. Společně žít. Podporovat všechny, kteří se 
snaží něco napravit. Ale nesledovat řeči a řečnické gladiátorské 
souboje, ale vždy jen činy. Sledujte činy a pak rozpor mezi slovy a 
činy. A když nejste se společností spokojeni, tak se snažte od 
společnosti odpoutat. Nevěnujte jí pozornost. Ve společnosti 
fungují spolehlivě zpětné vazby, aniž by si to kdo musel uvědomit. 
Příklad: zapomíná společnost na solidaritu? Najednou se začne šířit 
Islám, který má solidaritu propracovanou do podrobností a 
nikdy na ni nezapomíná.
Je jisté, že současnou společnost ovládají duševně nemocní 
deprivanti. To se projevuje třeba vulgarizací tak něžné a láskyplné 
oblasti lidského života, jako je sex a erotika. Důkazem toho je 
například učebnice sexuální výchovy. Ale už nyní se musíme 
připravit na dobu vhodnou ke společenským změnám. Není 
mnoho času. Tak 30 až 40 let. Do té doby musíme správně 
vyhodnotit náš systém a ukázat jeho nedostatky, cestu k nápravě 
a připravit zásady systému nového.
obsah.gif (1207 bytes) Nové možnosti starého systému
Situace se mění téměř každým dnem. Jde skutečně o průběh konce 
světa, ve kterém se řeší konflikty staré až 80 tisíc let. Řeší se také 
oprávněnost člověka a jeho systému, a právo na onen dovětek bůh 
stvořil člověka "a bylo to dobré".
Nyní, na konci roku 1996 se začala řešit otázka nižšího duchovního 
světa, než dojde na člověka. Čím více bytostí a čím je vyšší jejich 
postavení a jejich naděje, tím je proces delší. Jaké mají nižší 
duchovní bytosti, které člověka provázejí a vytváří jeho systém, 
cesty?
Pro ně je zásadní to, že boží svět již nepřijímá negativní energii. 
Dříve byli zvyklí namočit člověka do konfliktu, ten vybudil 
negativní energii u mnoha jiných lidí i u sebe, tato energie byla 
odebrána a odeslána především Duchu Svatému a na planetu Era, 
i jinam. Nyní tato negativní energie zde zůstává a neztrácí se. 
Vrací se svému původci nebo si ji průvodce musí ponechat. A kdo 
o to stojí?
Pokud se negativní energie vrátí svému původci, prožije si 
negativní pocity vždy, když udělá něco zlého. Už nepomůže 
odpuštění při zpovědi, tím se negativní energie neztratí. Bude se 
tím trápit tak dlouho, dokud vše neodčiní nebo si neodpyká trest. 
Taková situace silně výchovně působí na všechny negativní bytosti.
Pokud si duchovní průvodce ponechá negativní energii, kterou 
pomohl vybudit u svého člověka, pak musí všechny negativní 
pocity prožívat za něho a kdo by o to stál?
Můžeme nyní přemýšlet o tom, jaké možnosti, cesty mají duchovní 
průvodci člověka. I kdyby měli ideální postavení, plnou moc a vše 
kontrolovali, ztratili kontakt na vyšší duchovní úroveň, tedy boží 
svět. Bohové jsou jednotní s kosmickou inteligencí a mocní. Jsou 
schopni vytvořit nový společenský systém i za pro ně 
nejnevýhodnější pozice do sta let. Jsou ovšem také schopni 
zabránit již nyní zničení tohoto systému nějakou hlubokou krizí, 
například atomovou válkou nebo zničením atomových reaktorů. 
Boží svět je schopen také současný systém stabilizovat do doby, než 
přijde nová generace bez deprivantů.
Ze všech duchovních úrovní, na kterých se budoval současný 
kritický systém, zbyli jen duchovní průvodci. Nemají jinou cestu, 
než vést lidi schůdnou cestou, na které by nebyly buzeny 
negativní emoce v lidech. Musíme nyní počkat, než si tento svět 
uvědomí svoji pozici. Jak známo, v bezvýchodné situaci se mění 
charakter všech bytostí. Věřme, že dojde k pozitivním změnám 
v krátkém čase a bez krizí.
Na druhé straně ovšem se změnou názorů nikdo nemusí spěchat, 
zde neplatí, že kdo dřív přijde, ten se dostane k lepší výchozí 
pozici, protože velkou roli hrají také schopnosti bytosti. 
v budoucnosti dostane každý místo v systému podle svých 
schopností, nikoli podle toho, jak rychle se k novému systému 
připojí.
Připojení duchovních bytostí k novému systému tedy patrně bude 
pozvolné a bude záležet na tom, jak rychle si uvědomí, že jiná 
cesta není perspektivní a dává možnost seberealizace nejvýše na 
sto let, což je pro duchovní svět velmi krátká doba. Po vyřešení 
vztahů mezi nižší duchovní úrovní, to je na úrovni duchovních 
průvodců, už přijde doba řešení vztahů lidí k novému systému. To 
bude doba velmi zajímavá, spojená s velkou nadějí.
obsah.gif (1207 bytes) Vztah k církvím
Nyní, na konci 20. století opět sílí vliv církví na společenský život, 
zejména církví křesťanských, Islámu a sekt. Je otázkou, jaký vztah 
k nim máme zaujmout. Je jisté máme náboženskou svobodu, ať 
tedy ten, komu se líbí, se přidá, komu se nelíbí, ať se jim vyhne. 
Je to správné, ale mnoho lidí je hledajících a není rozhodnuto, jaký 
vztah má k církvím zaujmout. Já osobně křesťanské církve a sekty 
zcela odmítám a to bude znát i z této mé úvahy. Ježíš řekl, že 
strom se pozná po ovoci. Máme tedy hodnotit lidi, organizace a 
systémy podle skutků a historie. Dnes jsme tak znechuceni tím, co 
máme, že ke všemu novému se obracíme s nadějí a důvěrou. A ono 
to bývá ještě horší než to, co bylo. Dejme proto před novým 
přednost osvědčenému a než něco budeme hodnotit, počkejme si, 
jak se to osvědčí.
Kdybychom tedy měli hodnotit katolickou církev "po ovoci", tedy 
podle historie její totalitní nadvlády v letech 500 až 1800, pak 
bychom se museli ptát na inkvizici, upalování bezvěrců, oponentů, 
kritiků, mladých žen, na úplnou ztrátu svobody prostých lidí a na 
ničím neomezenou moc katolické církve a na moc šlechty 
omezenou pouze vůlí katolické církve.
Je jisté, že žádnou společenskou sílu, která je v opozici, hodnotit 
nemůžeme, protože se nemůže plně projevit. Katolická církev je nyní 
vlastně v opozici, nemůže se plně projevit, tak ji ani za období 1800 
až 2000 nesuďme.
Už jste někdy besedovali se stoupencem křesťanské víry? Nejprve 
je plný ochoty a sdílný. Když mu oponujete neúspěšně, je na koni 
a zcela využije situace, aby vám ukázal svoji převahu. Když mu 
oponujete úspěšně, pak zpozorní, znejistí, snaží se ještě víc, 
vzpomíná, jak argumentovali jeho úspěšnější kolegové a když se 
dostává do úzkých, zvedne se a uteče nebo označí vaše názory za 
dílo nečistých sil nebo sil zla. Pak se odmlčí, na dopisy a výzvy 
neodpovídá, jen přemýšlí, kde udělal chybu a promýšlí si novou 
taktiku, jak obstál při podobných otázkách a tím sílí.
Na některé otázky se však odpovídá špatně. Co se týče 
nehorázností v Bibli, to má všechno promyšlené a spojí 
nespojitelné a vše v Bibli obhájí. Křesťané nezpochybnili v Bibli 
ani jedno slovo, ani jednu myšlenku a přitom je to kniha, která je 
diskredituje. Musí se však spojit teorie s praxí. Ukázat, že poznání, 
majetek a svoboda byly skutečně lidem odebrány, jak to požaduje 
Nový zákon. Že Židé skutečně ovládli celý svět, jak jim to slíbil 
Hospodin. Že Ježíš skutečně na svět přinesl meč, že program, který si 
křesťané stanovili ve Zjevení Janově se jim podařilo splnit, až na 
druhý příchod Ježíše. To jim nějak nevychází.
Křesťané nejsou schopni ani ochotni kritizovat křesťanský systém. 
Jsou však schopni tvrdit, že za vše špatné může člověk, protože člověk 
inklinuje ke zlu. Myslím si, že v antické době, která končila v roce 
44 vraždou Caesara a postupně celé jeho rodiny, nikdo netvrdil, že 
je člověk zlý. Křesťanský systém však člověka démonizuje. Těm, kteří 
křesťanství zavedli, nešlo o nic jiného, než aby ukázali, že člověk je 
zlý, aby se zbavili konkurenta.
No, teď s tím nic neuděláme, protože u vrcholné moci jsou Erané, 
oddaní stoupenci tohoto jejich systému, kariéristé a deprivanti. 
Ale situace se mění. Naši bohové se dostali k moci, jmenovaní se 
již neinkarnují a došlo k významné změně! Žádní bohové již 
neodebírají negativní energii. Ta zůstává těm, kdo ji vyvolali, kdo 
vyvolali negativní emoce. A to je může i zničit. To je velmi důležité, 
toto změní svět.
obsah.gif (1207 bytes) Sekta a antisekta
Sekta: antisekta:
1)  Pevná organizace
2)  Nutno přijmout názory sekty
3)  Poslušnost představeným
4)  Nařízený styl života 
5)  Cílem je mimořádný člověk
6)  Členové názory pouze přijímají                    
7)  Duchovní zkušenost je společná
8)  Dogma 
9)  Názorová a mocenská soutěž spolu souvisí 
10) Drží si své stoupence   
Volná organizace
Nutné je přemýšlet a vybírat z více názorů.
Všichni jsou si zde zcela rovni.
Doporučený styl života a další hledání
Cílem je přirozený člověk
Volná výměna názorů mezi všemi
Duchovní zkušenost je společná
Stálé hledání poznání ze všech dostupných zdrojů
Názorová a mocenská soutěž spolu přímo nesouvisí
Předchází si své stoupence

Rozdíl mezi pozemskými a mimozemskými božstvy:

Mimozemští:   Pozemští:
1)  Je pouze jediný bůh Hospodin          
2)  Bojte se boha Hospodina 
3)  Jsme síly dobra, druzí jsou síly zla     
4)  Boží etika je lidem   cizí a nesrozumitelná.
5)  Základním dokumentem víry je Bible
6)  Ideálem je poslušný člověk
7)  Utrpení a oběť je stylem života       
8)  Člověk inklinuje ke zlu
9)  Zdrojem poznání je Bible a zákony boží

10) Člověk si do života přináší dědičný hřích
1) Jsou bohové pozemští a mimozemští a člověk si může vybrat
2) Pozemských bohů se nikdo bát nemusí.
3) Neříkej o sobě, že jsi dobrý,snaž se, aby to o tobě říkali druzí.
4) Boží a lidská etika je shodná.
5) Základem víry je živý aktuální kontakt
6) Ideálem je přirozený člověk.
7) Stylem života je radost a potěšení.
8) Člověk inklinuje k tomu, k čemu ho vedou duchovní síly
9) Zdrojem poznání je vše, knihy, život, zkušenosti i duchovní inspirace
10) Člověk se rodí zcela nevinný
 Pozemští bohové slibují všem: každého, kdo se na nás obrátí, 
zbavíme jakékoli závislosti, i na tvrdých drogách. Musí mít však 
dobré srdce, čisté svědomí, musí nás přijmout jako své bohy a 
musí opravdu chtít se své závislosti zbavit. Všemu, co člověka 
zbavuje svobody, budeme bránit.
obsah.gif (1207 bytes) Volební boží sliby
Politika se má dělat podle mého názoru takto: politik posoudí a 
vyhodnotí situaci a navrhne program. Přijde jiný politik a 
navrhne program podle jeho soudu lepší. A takových politiků 
nebo stran může být více. Pak dojde k volbám, lidé se seznámí 
s programy a dají svůj hlas tomu, jehož program přijali a chtějí, 
aby se realizoval. Lidé se tak shodnou na programu, na tom, kdo 
ho má naplnit a společně jej realizují.
Jak je to s bohy, to je předmětem víry. Já věřím, že původní 
křesťanský bůh už neexistuje ani v jedné osobě. Jsou zde však 
jeho stoupenci a ti věří dokonce v Kristův druhý příchod. No tak 
dobrá. Máme náboženskou svobodu, jsou tu bohové 
mimozemští, jsou tu bohové pozemští a tak tedy bychom mohli 
jít k volbám. Je čas konce světa a to je příležitost k uspořádání 
nových božích voleb. Rád se ujmu role volebního manažera 
pozemských bohů, tedy Nejvyššího boha Osirise a Boha Dia 
Olympského, a přednesu Vám jejich volební program, tedy co 
lidem nabízejí, když se k nim obrátí o pomoc:
1) Zabráníme zničení lidské civilizace, provedeme korekce, 
zejména snížíme lidnatost a rozvineme místní průmysl.
2) k dobrým lidem budeme hodní a přející, ke zlým přísní a 
budeme se starat o jejich nápravu.
3) Naším cílem je planeta teplá od lidského tepla, lidské 
spokojenosti, pohodlná a příjemná pro všechny bytosti.
4) Vytvoříme podmínky pro trvalý rozvoj lidského ducha během 
inkarnace v lidském těle. Každý člověk se může stát bohem.
5) Zajistíme spravedlivým lidem zajištěné inkarnace.
6) Budeme lidi inkarnovat podle schopností a čistoty svědomí.
7) Naším cílem je trvalý rozvoj lidské civilizace alespoň na 
deset tisíc let a následná změna podmínek k prodloužení tohoto 
času.
8) Zastavíme šíření všech pohlavních chorob.
9) Vytvoříme podmínky pro zastavení všech chorob a zajištění 
úspěšného vyléčení každé choroby.
10) Odvrátíme všechna utrpení a nebudeme vyžadovat žádnou 
oběť.
11) Vytvoříme na Zemi několik modelů spravedlivých společností.
12) Ochráníme Zemi před ohrožením z kosmu.
13) Dáme moc těm, kteří se k nám obrátí a budou s námi 
spolupracovat. Ostatním dáme klid a pohodu.
14) Vytvoříme společnost, ve které budou lidé prožívat jen samé 
pozitivní emoce.
Volte pozemské bohy!

obsah.gif (1207 bytes)

Síly dobra, síly zla

Na Zemi existují síly dobra a síly zla. O tom snad nikdo 
nepochybuje. Za síly dobra sami sebe označili křesťané a za síly 
zla křesťané označili své oponenty, pozemské bohy v čele 
s Luciferem. Pozemští bohové nebyli stále hodní nebo zlí, byli zlí 
když se zlobili, hodní, když byli usmířeni a spokojení.
Ježíš Kristus je jméno, které znamená Obětovaný Spasitel. Přišel 
na Zemi a obětoval se za hříšné lidi, aby jim mohl odpouštět. Tak 
dosud katolická církev hříšníkům odpouští, jen když vyznávají 
Boha Otce, Ducha Svatého a Ježíše Krista jako svého trojjediného 
boha. Však inkvizice, procesy s renegáty, bezvěrci, kacíři a 
čarodějnicemi a čaroději byly zaměřeny pouze na násilné obrácení 
lidí ke křesťanským bohům. Tyto praktiky církev dosud 
neodsoudila a asi ani neodsoudí a bude-li moci, opět je uplatní.
Když tedy byla církev svatá u moci, krutě trestala odpadlíky. Vše 
ostatní velkoryse odpouštěla a válkám dokonce žehnala. Byla 
důsledně silou dobra pro všechny, kteří k ní patřili. Že to 
nedopadne dobře, to se vědělo od samého počátku a jak to dopadne 
se můžeme dočíst v Listech apoštolů a Zjevení Janově. Však celá 
dvoutisíciletá historie křesťanství ukazuje, že to byl odhad dobrý a 
že se naplnil.
Abychom pochopili k čemu došlo pod vedením sil dobra, 
připomenu případ dobrého a hodného učitele. Dobrému a 
hodnému učiteli, který stále jen odpouští se musí ve třídě rozjet 
morálka. Nikdo ho neposlouchá, žáci nemají morálku a on jim jen 
vše odpouští a když ho ředitel na situaci upozorní, pokrčí jen 
rameny, že žáci jsou zlí. Lidé, stejně jako žáci ve třídě, potřebují 
vychovávat a růst, však od toho jsou lidmi, aby rozvíjeli svého 
ducha. A jak mohou rozvíjet svého ducha, když je jim silami 
dobra stále odpuštěno? Jedni lidé říkají, že kdyby bůh existoval, 
udělal by pořádek. Ale jak může, když je silou dobra a všem 
odpouští?
Druzí říkají, že boží mlýny melou pomalu, ale melou. Já si myslím, 
že melou velmi pomalu a pokud melou, pak to nejsou síly dobra, 
ale síly pozemských bohů, kteří se také tu a tam zapojili. Pro 
pozemský život se křesťanské síly dobra vůbec nehodí. Kdyby byl 
člověk hotový, vyspělý a dál se nevyvíjel, pak ano. Ale když člověk 
potřebuje nad sebou božího vychovatele, pak může tuto úlohu 
splnit jen pozemské božstvo jako učitel který je přísný a 
spravedlivý.
Lidé potřebují nikoli síly dobra, ale síly neutrální a spravedlivé, 
které jsou k hodným hodné a ke zlým zlé. Takoví jsou právě 
pozemští bohové a celá kosmická inteligence. Nikdy o sobě 
netvrdili, že jsou síly dobra, ale spravedliví jsou. Bůh musí být 
někdy hodný, jindy trestající, stejně jako rodiče. Adonai 
(Adoniesis) se sice nazval Bohem Otcem, ale s výchovou lidí si 
rady nevěděl. Rozhlédněte se kolem sebe, kam to dotáhl za dva 
tisíce let a to křesťané mají odvahu loudit, že ještě chtějí pokračovat 
ve výchově lidí a výstavbě jejich společnosti.
Nyní máme kolem sebe mnoho bohů. Máme také náboženskou 
svobodu a tak si můžeme i vybrat našeho božího vychovatele. 
Můžeme si vybrat spravedlivého a přísného boha pozemského 
nebo všeodpouštějícího boha mimozemského. Jenže lidé 
neodpouští. Lidská morálka je spravedlivější než boží, a to je pro 
křesťanského boha a jeho věřící, kteří potřebují stálé odpouštění, 
špatná vizitka.

obsah.gif (1207 bytes)

Lidská sexualita

Lidská sexualita je přirozenou lidskou záležitostí, není zde jen pro 
plození dětí, je zde i pro radost, sblížení a prožívání pozitivních 
emocí.
Člověk však o tom musí vědět a podřídit se přirozenosti. Musí 
odmítnout umělé a vnucované představy o sexualitě, které jsou ve 
své podstatě úchylné, násilnické a neetické.
Součástí lidského ducha je mužský a ženský princip a duchové se 
podle svého principu vtělují do mužského a ženského těla. 
Odpovědnost za správné vtělení má ten, kdo o inkarnaci rozhodl. 
Lidské tělo je uzpůsobeno k tomu, aby se v něm mužský a ženský 
princip dále rozvíjel. Je těžké ukázat, čím se oba principy od sebe 
liší. Kdo by dokázal popsat čím se liší severní magnetický pól od 
jižního? Můžeme popsat vlastnosti ženské a mužské. Tyto vlastnosti 
se však v jednotlivých civilizacích odlišují, protože jsou dány také 
kulturní úrovní a tradicí. Snad lze říci, že ženy jsou více podřízené 
a muži více rozhodují. Myslím si však, že právě zařazení muže a 
ženy do společnosti by mělo rozdíly mezi pohlavím stírat, že se tyto 
principy mají naplno projevit právě při tělesném styku.
Je zcela jisté, že celý duchovní svět si přeje, aby se všichni lidé co 
nejvíce věnovali erotice a sexu v podobě, která přináší co nejvíce 
pozitivních emocí, lásku, pohodu, štěstí, vzrušení, touhu, i 
uspokojení. Sex, který přináší negativní emoce, strach, bolest, 
odpor, nechuť, trauma, je zakázán a vede vždy k odnětí sexuality 
tomu, kdo negativní emoce vzbuzuje. Platí tedy, že přirozená 
dohodnutá sexualita, která vyhovuje všem zúčastněným, je 
přípustná. Uznáme všichni, že bití, fekálie, anální sex, ani spěch 
sem vůbec nepatří. Však sex není záležitostí jen malého místa mezi 
nohama, ale celé bytosti člověka. A také vám řeknu, když na 
vyvrcholení nespěcháte, necháte ho třeba dvakrát jen přiblížit, 
prožijete ho pak velmi intenzívně.
Nakonec to nejdůležitější: prožívejte sex intenzívně a při 
vyvrcholení si vzpomeňte na svého boha a o své emoce se s ním 
rozdělte. Stojí o to, aby prožíval vaše štěstí s vámi. Bude to i forma 
poděkování za celou boží pomoc a vaši sexualitu posílí.

obsah.gif (1207 bytes)

Volby

Volby jsou možností vyjádření občanské vůle. Pomocí této vůle může 
člověk významně ovlivnit funkci společenského systému. 
Především musíme jednotlivé kandidáty poznat. Seznámit se 
s jejich programem a posoudit, co slibuje. Kdo nic neslibuje, toho 
nevolit protože není jasné, co má v úmyslu. Kdo nesplní program, 
je podvodník a doporučuji jej soudit pro podvod.
Když nikdo nesplňuje vaše představy, pak nikoho nevolte. Vhoďte 
do urny prázdnou obálku nebo nechoďte k volbám vůbec. Je 
chybou volit "nejlepšího z darebáků". Volte jen toho, kdo plně 
vyhovuje vašim představám. Pokud je takových víc, pak teprve 
vyberte toho nejlepšího z nich.
Půjdete-li k volbám a zvolíte špatný systém, zase přijde nějaký 
Havlíček a obviní vás, že jste kolaborovali se systémem, protože 
jste chodili k volbám a volili darebáky. A kdyby se opakovala 
situace kterou známe z totality, že se k volbám muselo, tak si 
lehněte do postele a nechejte, ať volby přijdou za vámi. Ale pozor! 
Kdyby byl mezi kandidáty jeden čestný a schopný, jste povinni 
mu jít dát svůj hlas.

obsah.gif (1207 bytes)

O lidském snažení

Při hodnocení lidské činnosti jsem došel k názoru, že veškeré 
lidské snažení lze zahrnout do dvou základních oborů:
1) uspokojování tělesných potřeb
2) rozvoj ducha
Na základě této zkušenosti jsem se rozhodl sestavit systémovou 
tabulku. Na první místo jsem tedy zařadil první dva body a na 
místa další toto:
3) Člověk dává, uspokojuje cizí potřeby
4) Člověk bere, uspokojuje své vlastní potřeby
5) z vůle cizí, na příkaz
6) z vůle vlastní, sám se rozhodne
7) v době volné, v osobním volnu, mimo pracovní dobu
8) v době vázané, v pracovní době 
9) Získává za to odměnu například ve formě peněz
10) Musí za to platit
Vyšla mi taková tabulka: 
uspokojování těles. potřeb    rozvoj ducha
dává bere
cizí   vlastní  
vol
A B
váz
C D
vol
E F
váz
G H
cizí   vlastní  
vol
I J
váz
K L
vol
M N
váz
O P
dává  bere
cizí   vlastní  
vol
R S
váz
T U
vol
V W
váz
X Y
cizí   vlastní  
vol
Z a
váz
b c
vol
d e
váz
f g
Myslím si, že taková tabulka je vhodným výchozím systémem pro 
vytvoření a vyhodnocení přirozeného společenského systému 
vhodného a přijatelného pro všechny. Nyní bych vzal bod po 
bodu, posoudil o co se jedná, kde se s tím můžeme setkat a 
jednotlivé body vyhodnotit z hlediska přijatelnosti a nepřijatelnosti.
A) Uspokojování cizích potřeb z cizí vůle ve volném čase a také za 
vlastní prostředky. Toto je forma oběti. Pokud je to mimořádné, 
pak to lze pochopit.
B) Člověk uspokojuje cizí potřeby ve svém volném čase a dostává za 
to odměnu. To by mohl být případ pomoci mimo rodinu cizím 
lidem nebo v rámci nějaké zájmové aktivity.
C) Člověk uspokojuje cizí potřeby z cizí vůle ve vázaném čase a musí 
za to ještě platit. I toto se může stát ve zvrácené společnosti, k tomu 
docházelo v táborech na nucených pracích. Člověk peníze neměl, 
ale měl zdraví a tím zaplatil.
D) Uspokojování cizích potřeb z cizí vůle ve vázané době za 
odměnu. Toto je obvyklý zaměstnanecký vztah. Toto je nyní zcela 
běžný způsob zapojení člověka do společnosti pro získání životních 
prostředků.
E) Člověk uspokojuje cizí tělesné potřeby ve svém volném čase a 
vynakládá na to své finanční prostředky. Toto je podle mého 
případ výchovy nezaopatřených dětí nebo péče o přestárlé rodiče. 
Lze předpokládat, že se dočká alespoň vděku a že mu bude tato péče 
vrácena až on se dostane do stejné situace, kdy bude závislý na 
pomoci druhých.
F) Uspokojování cizích potřeb z vlastní vůle ve volném čase za 
vlastní peníze. To je velmi častý případ, jde o formu daru. Ten 
posiluje mezilidské vztahy. Je nutné pouze zvážit, zda ten, do 
koho je investováno je ten pravý objekt. Přeji si, abych měl dost 
peněz a na blízku lidi, kterým bych rád dárky dával.
G) Uspokojování cizích potřeb z vlastní vůle v čase vázaném a za 
vlastního finančního přispění. Čas vázaný je časem, který je určen 
na získání finančního zisku. Zde se může jednat o zvláštní formu 
zapojení do dobročinné akce, která má jen přechodný nebo cílený 
charakter.
H) Uspokojování cizích potřeb z vlastní vůle v čas vázaném za 
finanční nebo jinou odměnu. Toto je ideální stav 
zaměstnaneckého vztahu. Vše, co děláme, měli bychom dělat 
z vlastní svobodné vůle a pokud někomu pomáháme, měli bychom 
za to získat kredit. Ten může mít různou formu. Tato forma 
odměny by však měla zajistit možnost využití pro uspokojení 
vlastních potřeb, ať tělesných nebo duševních.
I) Dostáváme se k uspokojování vlastních tělesných potřeb. Zde 
z cizí vůle. Uspokojování vlastních životních potřeb z cizí vůle vždy 
v sobě nese díl závislosti, například v dětství, pokud to není forma 
daru. Pokud nám někdo chce uspokojovat naše potřeby, ať tak 
učiní ve formě daru. Pokud máme za to platit, pak budeme žádat 
náš předchozí souhlas.
J) Když nám někdo něco dá ve formě daru, měl by souhlasit s tím, že 
s darem můžeme jakkoli naložit. Darovat ho dál, využít nebo 
nevyužít, zničit, ztratit, sníst apod. K) Může dojít k situaci, že si pro 
výkon povolání musíme něco opatřit z vlastních prostředků. 
v takovém případě má tato skutečnost být součástí pracovní 
smlouvy a má být známa při vstupu do zaměstnání.
L) Obvyklé je, že pokud něco potřebujeme k výkonu povolání, pak 
tyto pomůcky dává zaměstnavatel a hradí je.
M) Zcela běžné je, že pokud uspokojujeme vlastní potřeby z vlastní 
vůle ve svém volném čase, pak za to zaplatíme svým kreditem. 
Toto je hlavní důvod, proč se snažíme získat kredit (peníze).
N) Nestává se tak často, abychom uspokojovali své potřeby z naší 
vlastní vůle ve volném čase a získali za to kredit, třeba peníze. 
Tímto způsobem by společnost těžko fungovala.
O) Pokud uspokojujeme vlastní potřeby, děje se to obvykle z naší 
vlastní vůle. v čase volném i vázaném za to obvykle platíme. To je i 
případ tento.
P) Může se však stát, že firma pořádá společnou oslavu a osobní 
spotřeba je hrazena z peněz firmy a pak se jedná o formu daru, 
který splatíme například věrností k firmě a poctivou prací.
Ve druhé polovině systémové tabulky se jedná o duchovní nebo 
duševní potřeby. Sem patří odpočinek, rozvoj schopností, 
dovedností, schopnosti myslet a rozhodovat, přijímat informace 
nebo inspiraci a tak naplnit hlavní smysl našeho života. Je vcelku 
jedno, zda člověk druhému uspokojuje jeho tělesné nebo duchovní 
potřeby. Forma pomoci je jiná, v prvním případě může jít o pečení 
chleba, ve druhém hraní divadla. Ale vzhledem k nároku na 
odměnu je to stejné.
Q) Pokud někdo pomáhá jiným rozvíjet jejich ducha na cizí 
příkaz, ve svém volném čase a ještě za to nic nedostane, pak se 
může jednat třeba o mimořádnou osvětovou akci.
R) Jinak jde o obvyklou osvětovou činnost, zaplacenou tím, kdo si 
ji objednal, ve volném čase aktéra.
S) Pokud někdo dává informace v rámci své profese aniž by za to 
dostal odměnu, pak se opět může jednat o mimořádnou akci.
T) Zde jde o zcela běžný zaměstnanecký vztah při kterém někdo za 
mzdu druhým lidem uspokojuje jejich duchovní potřeby. Může jít 
o kazatele, umělce nebo učitele.
U) Myslím si, že toto je můj případ. Snažím se u jiných lidí o rozvoj 
jejich ducha, z vlastní vůle, v osobním volnu a nic za to nemám. 
Tedy z hlediska lidské společnosti. Jinak jsem přesvědčen, že jsem 
dobře a spravedlivě oceněn, ale na ocenění od lidí si musím teprve 
počkat.
V) Toto může být příkladem zájmové umělecké činnosti, třeba 
ochotnického divadla. Ve volném čase z vlastní vůle někdo dělá 
osvětovou činnost a je za to zaplacen. Dnes se však nestává, aby 
někdo byl za osvětovou činnost zaplacen dobře a také se málo 
stává, aby osvětová činnost byla skutečně osvětová na úrovni.
W) Zde jde o obdobu případu G) a platí vše, co je u bodu G). 
Pokud se někdo k něčemu zaváže, měl by za to dostat jakýkoli 
kredit nebo to konat mimo vázaný čas.
X) Toto je pěkný a žádoucí případ, kdy někdo něco dělá z vlastní vůle 
v zaměstnaneckém poměru nebo na základě smlouvy a je za to 
zaplacen. Takové vztahy by měly ve společnosti převažovat.
Y) Někdo rozvíjí vlastního ducha ve svém volnu z cizí vůle a nic za 
to nedostane. Může jít o případ, kdy rodiče donutí děti k učení nebo 
když člověk sám je donucen se něco naučit, aby mohl plnit nějakou 
funkci.
Z) Může se stát, že jsme ve svém volném čase donuceni se něčemu 
naučit, například na semináři nebo na školení, přijímáme 
informace, a jsme za to odměněni tím, kdo to nařídil.
a) Toto je běžný příklad žáků a studentů a vůbec všech, kteří se mají 
něčemu naučit. Mají čas vyhrazený vyučování a je jim zadán úkol.
b) Za rozvoj vlastního ducha ve vázaném čase se obvykle kredit 
nezíská, i když je to z cizí vůle. Může však tento proces být hrazen 
tím, kdo o něm rozhodl.
Dostáváme se k rozvoji vlastních duchovních schopností ze své 
vlastní vůle, to bývá nejobvyklejší forma při které k rozvoji 
duchovních schopností dochází. Pokud je to z cizí vůle, pak bývá 
cílem schopnost zapojení člověka do nějakého systému. Pokud to 
bývá dobrovolné, jde o prospěch člověka samého. Může se však stát, 
že informace nebo jiná forma rozvoje ducha člověku nemusí 
prospět, může mu být na obtíž. Člověk však má být na takové úrovni 
aby poznal, co mu je prospěšné a co nikoli.
c) Toto může být případ, kdy jde člověk za kulturou, na koncert 
nebo do divadla a musí za to zaplatit. Obvykle člověk vždy musí 
zaplatit za vše, co je dobré, ale když musí zaplatit, neznamená to 
ještě, že získá dobré, ale mělo by tomu tak být.
d) Pokud se člověk dostane k řešení nějakého nového problému, 
pak může splnit okolnosti pod bodem d) a může být za to odměněn. 
Je dobré přijmout účast na hledání nových řešení, pokud je 
oceněna. Člověk rozvine své duchovní schopnosti a ještě je za to 
odměněn.
e) Zde jde o případ, kdy se člověk rozhodne navštěvovat nějakou 
výuku, semináře nebo přednášky s cílem rozvoje svého ducha. Jde 
i o účast v nějaké církvi nebo sektě.
f) Zde půjde obvykle o účast v nějakém vzdělávacím nebo 
duchovním systému, který člověku přinese kredit. Pokud za 
takový kredit nepovažujeme pouze peníze, ale jakýkoli profit, pak 
zde může být možností celá řada.
Vyjmenoval jsem zde 32 možností ve kterých člověk zapojením do 
systému uspokojuje tělesné a duchovní potřeby, své i druhých. 
Jde o výchozí systém ze kterého lze posoudit a popsat fungující 
společenský systém.
Je jisté, že lidská společnost může fungovat bez pevné formy 
kreditu, jen na základě volné solidarity. Pak ovšem může jít jen o 
kolektiv malý, kde se všichni znají, nikoli o rozsáhlou společnost 
plnou komplikovaných sociálních vztahů. Taková může být 
realizována pouze s pevným a jednoznačně vázaným kreditem, 
například na peníze nebo na spolehlivou formu bezhotovostního 
styku třeba na platební kartu. Co nám tedy brání v tom, abychom 
tyto vztahy dále rozvíjeli a ukázali jejich možnosti a využití? 
Na závěr ještě zopakuji tabulku:  
uspokojování těles. potřeb    rozvoj ducha
dává bere
cizí   vlastní  
vol
A B
váz
C D
vol
E F
váz
G H
cizí   vlastní  
vol
I J
váz
K L
vol
M N
váz
O P
dává  bere
cizí   vlastní  
vol
R S
váz
T U
vol
V W
váz
X Y
cizí   vlastní  
vol
Z a
váz
b c
vol
d e
váz
f g

obsah.gif (1207 bytes)

Nová společnost

Nyní mnoho duchovních autorů píše o soukromém životě člověka, 
o meditaci, hodnotové orientaci a o radosti ze života. Já píši více o 
spravedlivém uspořádání společnosti ve které bude zaveden 
spravedlivý řád.
Létali k nám mimozemšťané, mají kosmické lidi, létající talíře, a 
my si myslíme, že mají civilizaci na vyšší úrovni. Nemylme se, 
naše civilizace není na nízké úrovni, je srovnatelná, jen jdeme 
nyní špatným směrem a to k hluboké krizi. Tato krize je 
neodvratná a způsobí rozklad všech vztahů uvnitř naší civilizace. 
Nyní jde o to, abychom dokázali ihned po krizi zavést do 
společnosti spravedlivý řád. Když se to nepodaří po této krizi, čeká 
nás krize další.
Jak by tedy měla vypadat spravedlivá společnost vystavěná na 
principu spravedlivého řádu? Ptejme se, co od společnosti 
očekáváme, jaké funkce má společnost plnit. Organizaci 
uspokojování životních potřeb, bezpečnost občanů, hmotné 
zajištění, perspektivu vývoje a stabilitu.
Měli bychom také říci, co společnost dělat nemá. Zasahovat do víry 
a názorů člověka, do jeho soukromí a spotřeby. Má respektovat 
lidskou individualitu a nemá od lidí žádat konformitu a 
uniformitu, protože každý člověk je jiný. Společnost má zajistit řád 
ve vztazích všech svých členů, ale současně má dát člověku dostatek 
volnosti a svobody.
Jako vychovatel jsem pracoval 32 hodin týdně. To je podle mne 
optimální délka pracovní doby. To přece musí stačit na vytvoření 
všeho, co člověk i společnost potřebuje. Trvá-li týdenní pracovní 
doba 42 hodin, nemají rodiče čas na výchovu svých dětí, roste 
přepracovanost, nervozita, nemoci, stresy a napětí.
Velmi důležitou funkcí společnosti je uspokojování potřeb všech 
jejich členů. Zde musí být silné regulační prvky, společnost musí 
vytvářet jen tolik hodnot, zboží a služeb, kolik občané potřebují a 
kolik potřebuje společnost. Výroba navíc ničí přírodu, vyčerpává 
její zdroje a orientuje lidi na hmotnou spotřebu. Státní moc musí 
mít možnost každou výrobu omezit. Nejsem tedy pro čistě tržní 
mechanismy, jsem pro kombinovaný styl řízení. Meze výroby 
stanoví státní moc, uvnitř těchto mezí pak budou fungovat 
mechanismy trhu včetně konkurence. z toho plyne, že se lidé musí 
dohodnout na svých potřebách a také že se musí přeorientovat na 
duchovní rozměr života. Na klid, pohodu, radost, veselí, tanec a 
duchovno. Veřejná (státní) moc musí zajistit svému občanovi 
bezpečnost. Ne aby jeho majetek nebo práva bral jakýkoliv 
negativní živel. Tuto funkci zajistí vojsko a policie, soudy a 
správní řízení. Není možné, aby lidé sami brali spravedlnost do 
svých rukou.
S uspokojováním životních potřeb souvisí i obchodní zásobování, 
pak doprava a spoje. Také zdravotní péči musí organizovat 
společnost. Ve fungování uvedených služeb vidím hlavní funkci 
společnosti. Také vím, co společnost či veřejná moc dělat nemá. To 
je také nutné říci. Nesmí propagovat násilí, bránit šíření poznání, 
ujařmovat člověka, nutit k oběti nebo utrpení, zasahovat do 
soukromí, nechat vládnout peníze a odmítat vůli lidu, nutit 
zabíjet, předepisovat životní styl, vnucovat zavádějící informace 
nebo jakoukoliv víru či ideologii. Musí zlikvidovat stínovou 
ekonomiku a šíření drog.
Podle mé představy se síla veřejné moci posílí, ale bude se 
realizovat jen v oblastech společenského života, soukromí člověku 
nebude brát.

obsah.gif (1207 bytes)

Zásoba potravin

Žádný duch nesděluje proroctví svému médiu se 100% přesností. 
Tak ani já nemohu říci, že absolutní nedostatek potravin jako 
následek katastrofálního sucha, úbytku obyvatelstva v důsledku 
pandemie AIDS a totálního rozpadu státních útvarů nastane se 
100% jistotou. Ale i kdybych to mohl předpovědět na 20%, tak se 
hodí zásobu potravin si pořídit. Otázkou víry však je důsledná 
důvěra ve svého ducha a proto tvrdím, že kritický hlad nastane na 
100%. Tuto informaci zjevuje nyní bůh Nejvyšší síla.
Kdo má svého ducha, ať si nechá tuto informaci potvrdit, kdo jej 
nemá, ať rychle v duchovní sílu uvěří, jinak ohrozí svoji existenci. 
Komu se dostane informace o hladomoru a zásobu si nezajistí, 
bude trpět dvojnásobně. Hladem a výčitkami.
Mít zásobu potravin znamená mít rýži, těstoviny, sůl a tvrdý 
chleba, který kdysi nespotřebovaný okoral, byl rozkrájen na tenké 
krajíčky a po ztvrdnutí uložen. Zásoba musí být nejméně na rok. 
k tomu na kratší období do zásob potravin zařadíme všechny 
potraviny, které jsou trvanlivé, cukr, olej, konzervy, masox a 
polévky v sáčku, domácí chléb v sáčku, kompoty a kdo co bude 
chtít. Také můžeme doplnit zásobou čistících prostředků. Vše 
rozdělit na více míst, naroste kriminalita kdy zloději a násilníci 
budou rabovat především potraviny v domech a bytech, kde 
někdo ještě bude žít. Toto je katastrofický scénář, se kterým by měl 
každý počítat.
Zásoba potravin je však výhodná i pro běžný život. Mít doma 
mouku a další základní potraviny znamená na jednom konci brát 
a na druhém doplňovat. Mají zavřeno v obchodě, mají inventuru 
nebo jsou nemocní? Nevadí, mám doma zásobu a až otevřou, 
spotřebované dokoupím.
Zdražili potraviny? Nevadí, mám doma deset kilo rýže, na každé 
jsem tedy něco ušetřil. Je pravda, tu dražší musím dokoupit tedy 
vydělám rozdíl posledního zdražení ku ceně, kdy jsem si zásobu 
pořídil. Že by potraviny zlevnily? To ano, ale jen když skutečně 
ubude obyvatel buď kvůli AIDS nebo kvůli hladu.
Jisté je, že se potraviny nesmějí zkazit. Budu mít proto doma jen 
takovou zásobu, kterou vzhledem k záruční době jsem schopen 
zkonzumovat. Kdyby se mělo něco zkazit, raději to věnuji. Uložené 
potraviny budu na jednom konci brát a na druhém doplňovat. To 
je jisté. Zásobu doplním ještě zápalkami, lihem s vařičem a 
svícemi, někdy si pak vyzkouším ve svém uzavřeném prostoru 
alespoň týden bydlet, nejlépe v zimě, abych věděl, co mi ještě schází. 
Budou to asi hygienické potřeby a teplo. Budu pak připraven na 
dlouhodobý život v ústraní.
Svoji zásobu budu udržovat stále. Předpovězený hlad může 
vypuknout kdykoliv. Zásobu potravin si budeme pořizovat vždy, 
nejen na konci druhého tisíciletí. v každé době může vzniknout 
potřeba žít ze zásob. Tato opatření bude správa jistě podporovat, 
protože v dobách krize jí ubude starostí se zajištěním výživy 
obyvatelstva.

obsah.gif (1207 bytes)

Kořeny zla

Kde jsou kořeny zla, co je to zlo a je vůbec zlo? Kdy je člověk zlý a 
kdy je systém veden zlem? Mnozí filozofové, například 
Dostojevskij a Hemingway nezávisle na sobě došli k přesvědčení, že 
zlo neexistuje. Něco existovat bude, budeme se muset dohodnout 
na termínech.
Křesťanská filozofie nás učila, že vše lze rozdělit na dobré a špatné, 
na dobro a zlo. Tento názor jsem také jako důvěřivé malé dítě přijal, 
ale později jsem se přesvědčil, že není správný. Nic není jen dobré 
nebo špatné. Vše na světě, všechny jevy a stavy jsou současně 
stejnou mírou dobré i špatné. Také jsem si myslel, že lidé se dělí 
na dobré a špatné. Ani toto není pravda. Dokonce není pravda 
ani to, že duchové se dělí na dobré a špatné. Duchové jsou jací 
jsou, každý člověk a každý duch má v sobě hranici, za níž se chová 
útočně. Tato hranice souvisí s touhou po seberealizaci, vlastními 
schopnostmi prosadit se a s překážkami nutícími k opuštění 
vlastního cíle.
Každý chce dosáhnout vlastního cíle. Vždy se může objevit 
překážka, která cestu maří. Vzdát se cíle (frustrovat) nebo bojovat 
dál? Kdo se rozhodne pro opuštění cíle, obvykle hledá 
kompenzaci, náhradní cíl. Kdo se nevzdá a bojuje dál? Kdo je 
schopen usilovat o naplnění svého programu i navzdory 
překážkám mírumilovnými nekonfliktními prostředky? Jen ten, 
kdo to umí. Lidé žijí s mylnou představou, že duchové se dělí na 
dobré a zlé. Nikoliv. I duch má svůj cíl, kterého chce dosáhnout a 
program, který chce splnit. Jenže duchové nižší třídy musí 
ustoupit v zájmech duchům vyšší třídy. Duchové vyšší třídy jsou 
schopni nalézt snadněji nekonfliktní řešení, duchové nižší třídy 
toto řešení neznají a snáze se uchýlí k násilným prostředkům. Tak 
se zdá, že duchové vyšší třídy jsou dobří a duchové nižší třídy jsou 
démoni využívající násilí, strach a konflikty. Není tomu tak. I 
duch druhé třídy se může změnit v démona, chce-li dosáhnou 
svého cíle po zlém.
Stejně tak lidé. Lidé schopní, kteří jsou zkušení, bývají klidní a 
dobrosrdeční. Naopak lidé nezkušení bývají zlostní a konfliktní, 
plní vzdoru, protože se jim jejich záměr nedaří a neznají klidné 
prostředky, kterými by svého cíle dosáhli. To platí i pro mládež. Je 
obrazem společenských vztahů. Tam, kde se objevuje 
démonizovaná mládež, mládež provokativně odmítající 
společenské zvyklosti, nemusí být špatná. Zvláště tam, kde je 
démonizovaná mládež početná, musíme hledat příčiny tohoto 
stavu v neuspokojených společenských vztazích. z principu půjde 
o to, že velký počet mladých lidí se setkává s překážkami, které 
není schopen překonat a nezná nekonfliktní prostředky jak se 
vyrovnat s potížemi. Společnost, která se chce zbavit zla, musí: 1) 
uspořádat společenské vztahy tak, aby nevznikaly zbytečné 
překážky v seberealizaci jejich členů, 2) výchovou vést mladé lidi 
k tomu, aby dokázali překážky překonávat přiměřenými prostředky.
Nikdy nelze zlo odstranit zlem. Zlo je jakousi zpětnovazebnou 
instancí všude tam, kde společnost není dokonale uspořádána a 
kde není zajištěna dostatečná výchova, která jednotlivci otevře 
prostor jeho seberealizace.
Jsem přesvědčen o tom, že hlavní charakteristikou zla je 
netolerance k názorům.

obsah.gif (1207 bytes)

Nová soutěž

S každou společenskou změnou dochází k nové soutěži o místo na 
Zemi. Po každé revoluci se všem otvírá šance získat vliv, moc, 
osobní prosperitu. Každá společenská změna hrozí, že tato 
privilegia odejme těm, kteří je dříve vlastnili. Křesťanství zničilo 
antický svět a dalo vzniknout nové civilizaci s novými panovníky 
a urozenými lidmi. Několik revolucí mocí zamíchalo, ale princip 
zůstal zachován. Kdo chce mít moc, musí mít volný čas, peníze a 
informace. To bude platit vždy. v křesťanské společnosti soutěž 
probíhala v oblasti funkce. Dědičný nárok na vládu s sebou 
přinášel nutnost přijmout odpovědnost za dějiny země nebo 
panství.
Soutěž v křesťanském světě vycházela ze zásad kruhu závislosti. 
Záleželo na tom, kým se kdo narodil. Mohl se narodit porobeným 
nebo urozeným. Ve svém životě na tom nic nemohl změnit. 
Společnost byla vystavěna do pyramidy, kde vodorovná osa 
vyjadřovala počet osob a svislá osa jejich postavení. Nyní na konci 
světa máme mnoho vlivných mocných a bohatých lidí a rodin, 
ani o nich nevíme, protože jejich zájmy a vůli prosazují zástupci 
moci. Tito lidé se jistě budou ptát, co mají dělat, aby o svoji moc 
nepřišli, aby si ji udrželi popřípadě ji posílili. Nikdo o svoji moc 
přijít nemusí. Jen musí vědět, že nová soutěž již nebude postavena 
na funkci, ale na víře.
Čím blíže kdo bude bohu, tím bude mocnější. Podmínkou moci dál 
zůstanou peníze a volný čas, ale rozhodujícím a limitujícím 
faktorem budou informace a znalosti. Ty budou člověku předávat 
hlavně duchové boží. Však i nyní byli zdrojem bohatství a 
prosperity Lucifer se Satanem. Lucifer stavěl moc na informacích 
a hledání řešení s minimálními prostředky, Satan zase hleděl 
získat pro svého člověka co nejvíce peněz a pomocí nich vše řešit. 
Ti, kdo se obrátili k těmto duchům, kteří působili po celou dobu 
křesťanství, dosáhli úspěchu, svobody a postavení. Není divu, že 
byli kriminalizováni a lid před nimi varován. Prý jim musel 
odevzdat svoji duši. To ovšem je nyní předností. Kdo dříve 
odevzdá bohu Nejvyšší síle svoji duši, bude na tom lépe. 
Znamená to, že bůh bude posílat svého člověka do inkarnace. Není 
lepší záruky, než když bůh Nejvyšší síla pošle svého člověka do 
inkarnace, protože mu připraví důležitý životní úkol, přidělí 
duchovního průvodce, dá hmotné zajištění a vyhledá vhodného 
životního partnera. Nic víc si nelze přát než tuto zajištěnou 
inkarnaci, která znamená i duchovní růst.
Naproti tomu jsou inkarnace nezajištěné, do kterých člověk nějak 
spadne a pak v nich strádá, musí stále ustupovat cizím zájmům a 
je nešťastný. Proto kdo chce v příští době prosperovat, být sám 
zajištěn a mít zajištěnu rodinu, ať neváhá a svěří svoji duši bohu 
Nejvyšší síle. Zajistí si tak přední místo na startu nové společenské 
soutěže. A má-li moc nyní, nepřijde o ni, naopak bude posílen. 
Spravedlivé na tom je, že nyní mají všichni stejnou šanci.
Být mocný znamená žít naplno v zajištěném postavení a osvojovat 
maximálně všechny oblasti hodnotového kruhu. Přemýšlejme, 
jaké jsme silné osobnosti, kolik máme svobody, kolik poznání a 
prostředků a vše se snažme co nejlépe využít. Bůh Nejvyšší síla a 
jeho spojenci dávají všem poznání, které znamená šanci v příštím 
věku. Východiskem úspěchu je nyní následování boha Nejvyšší 
síly.

obsah.gif (1207 bytes)

Život na Zemi

Žijeme zde na Zemi a snažíme se naplnit svůj život smyslem. 
Přemýšlíme, proč žijeme, jaký má život smysl, jak jej lépe 
uspořádat a jak lépe uspořádat společnost, aby byla dokonalejší, 
funkčnější a stabilnější. Náhle se objeví kniha o životě po životě a 
nám se zdá, že je důležitější život duchovní.
Ptejme se, proč taková kniha vyšla a proč ji následují další, 
oslavující druhý život. Není to poprvé, kdy je druhý život takto 
oslavován jako lepší, radostnější, smysluplnější. Vše, co se děje na 
zemi ve společnosti má svoji přísnou logiku a vychází vždy ze 
záměru, nikoliv z neznalosti, neschopnosti nebo náhody.
Co nás ještě v pozemském životě čeká, bude to samá radost? Nebo 
jsme už tak vážně ohroženi na životě, že umírání bude více než jsme 
zvyklí? Připravují nás naši mocní na to, že AIDS, ozónová díra, 
zničená příroda, války, nepokoje a infarkty s rakovinami budou 
příčinou nebývalého počtu úmrtí? Patrně ano. Pokud však 
spoléhají naši vládci na to, že jim kniha oslavující posmrtný život 
usnadní jejich vládu, pak opak je pravdou. Nešťastní lidé sražení 
na kolena sociální nerovností se přestanou bát smrti a vyřídí si 
své jinak nesplatitelné účty se zbraní v rukou. Pak budou umírat 
ti, kteří smrt oslavili pro jiné.
Proč si dal bůh Stvořitel takovou práci se zrozením člověka? Jen si 
všimněme, že každý atom v našem těle má své místo, každá buňka 
je naše vlastní a žije. Naše tělo je vlastně dokonalou a velmi 
úspornou továrnou. Chce-li současná věda nahradit přechodně 
tělesný orgán, třeba ledvinu, potřebuje k tomu celou místnost. 
Operace je to riskantní a náročná a přitom zdravé tělo může strádat 
v horku, v chladnu, mokru i suchu. Poradí si s viry a bacily, stačí 
mu velmi málo. Dílu Stvořitelovu patří úcta a obdiv.
Náhle se dozvídáme, že život zde na zemi není ničím, že je jen 
přípravou na radostný život po životě. Opak je pravdou. Jen zde na 
zemi je člověk zcela nezávislý na boží vůli a může se jí protivit. Je to 
boží záměr tvořící podmínky pro další vývoj.
To, co je nedokonalé, se vyvíjí. Vše plně dokonalé svůj vývoj 
zastavuje. Člověk je poslán na zemi, aby hledal cesty, zkoušel nové. 
Jen zde na zemi je plně svobodný, ovšem i plně odpovědný. Život 
zde na zemi je přípravou na život druhý, posmrtný, v tom však je 
již duše člověka plně pod kontrolou boží vůle a žije ze zásluh 
v pozemském životě, z projevené lásky a přijatého poznání. Jen 
ten, kdo měl s přičiněním duchů božích podíl na božím díle, má 
naději na plnou seberealizaci po smrti těla ve druhém životě, tomu 
druhá smrt neublíží. Žijme láskou, přijměme poznání, zbavme se 
strachu, buďme prospěšní a tvořiví, přijměme podíl na božím 
záměru, zapojme se do dobrého systému, odmítněme služby 
Abaddona Ničitele, zamilujme si své nejbližší. To je pak ta nejlepší 
příprava na druhý život.
Jen si uvědomme, jaký dar dostali lidé, kteří svojí vlastní vůlí nebo 
během klinické smrti prožili blízkost boží, nevyslovitelnou lásku. 
Na konci svého života litují, že toto poznání nepřijali dříve. Ti, kteří 
se po své zkušenosti navrátili do života, mění svůj život, jsou 
vyrovnanější, klidnější, naplňují život láskou, aktivně vystupují 
proti křivdám a nepravostem. Pochopili, že život zde na zemi je víc 
než život druhý a nikdy by si sami nezpůsobili smrt. Život na zemi 
je nutné využít, žít naplno v souladu s vlastním svědomím.

obsah.gif (1207 bytes)

Přírodní národy

Náboženství přírodních národů říkáme animismus. Jde o přirozené 
vyznávání duchovních sil, které jsou Jednotným božstvem. Našim 
zvykem je podceňování a ponižování přírodních národů a jejich 
duchovních sil. Ve vlastním zájmu bychom však měli poznat 
celou pravdu.
Člověk na Zemi žije asi milion let.Je to v historii naší planety 
krátký okamžik, ale pro lidskou existenci dostatečně dlouhý, aby 
mohlo vzniknout a zaniknout několik civilizací.
Za původní obyvatele Země můžeme považovat domorodce 
z Austrálie a Oceánie, z Jižní Afriky, Jižní Ameriky, Indiány a 
Eskymáky. Zanikly civilizace v Atlantidě, Egyptě, civilizace Aztéků 
a Mayů. Mnohé další civilizace byly zničeny především 
křesťanským živlem. Současné přírodní národy jsou ohroženy 
postupující civilizací, ničením jejich životního prostředí a 
rozšiřováním jiných náboženství mezi přírodní národy, zejména 
křesťanstvím a islámem.
Před příchodem Babylonské civilizace byl již svět zcela obydlen 
kromě Arktidy a Antarktidy. Důsledkem Babylonského konfliktu 
se z Babylónu rozcházely jednotlivé národy a bojem získávaly 
nová území. Bylo to jasné porušení kosmického řádu. Žádný 
národ nemá právo si násilím podmaňovat cizí území. Kdo chce 
cizí území, může si ho jedině koupit na základě spravedlivé a 
dobrovolné smlouvy. Civilizované lidstvo se mylně domnívá, že 
domorodci kdekoli ve světě jsou zaostalí a primitivní. To pramení 
z neznalosti a ničím neodůvodněné sebechvály. Civilizace je složitě 
organizovaná společnost, nestabilní, konfliktní a často asociální a 
nespravedlivá.
Domorodé společnosti jsou jednoznačně stabilní, nekonfliktní, 
bezodpadní a spravedlivé s pevným řádem. Duchovní život 
původního pozemského obyvatelstva je také mnohem přirozenější 
a účelnější. Zatímco civilizované národy prožívají neustálý sled 
krizí, kolizí a střetů zájmů, domorodé obyvatelstvo nikoho 
neohrožuje, žije v souladu s přírodou a řádem. Jakmile však 
domorodci mají něco zajímavého pro civilizované dobyvatele, 
jsou ohroženi. Mohou to být schopnosti či tělesná zdatnost, 
přírodní bohatství, suroviny, kulturní dědictví, umělecké 
předměty, úrodná zem nebo cokoli jiného. Jen ty národy, které 
nemají pro bělochy nic zajímavého a cenného si mohou být jisty 
relativním klidem. Přírodní národy nejen žijí v souladu 
s přírodou, pomáhají také
přírodu stabilizovat. Svým pozitivním duchovním působením 
působí blahodárně na celý organismus naší planety, zejména 
stabilizují počasí. Zatím nám stabilní počasí připadá jako 
samozřejmost, brzy však zjistíme, že tomu tak není.
Od přírodních národů se můžeme mnoho naučit. Chceme-li však od 
nich cokoli získat, musíme žít mezi nimi a plně se přizpůsobit 
jejich životu. Ale jen některé zkušenosti lze přenést do naší 
civilizace.
Vše dohromady, co jsem zde vyjmenoval, nás zavazuje přírodní 
národy maximálně chránit, především ochranou přírodního 
prostředí a jejich životního prostředí zvlášť. Musíme ctít jejich 
zvyky, nebrat jim nic, co je spojeno s jejich životem a jejich 
potřebami. Vrátit jim jejich posvátná místa, rozšířit rezervace. 
Musíme si uvědomit, že hosty jsme zde my, ne oni. Oni zde žili 
dlouho před námi a je v našem zájmu, aby zde žili dál, s nadějí na 
ničím nerušený život.
Když zaniknou oni, zanikneme také. Když zanikne naše civilizace 
a jejich nikoli, najdeme u nich návod k přežití.

obsah.gif (1207 bytes)

Konečné poznání

Už jsem Perspektivismus uzavřel a nechal schválit od duchovních 
autorit, přesto jsem nucen se s Vámi podělit o konečné poznání o 
duchovním světě, ke kterému jsem dospěl a které pokládám za cíl 
své snahy pochopit a poznat duchovní svět. Seznamte se s mým 
poznáním, ale pokud máte jiné duchovní zkušenosti, 
neopouštějte je. Nad vším, co známe, co žije a má pohyb má dozor 
Boží jednota.
Není přímo zainteresována na životě člověka, zajímá ji náš svět jako 
celek a proto si přeje mít člověka v přirozeném stavu plně 
zapojeného do přirozených vztahů. Člověk má zaujímat místo, které 
mu náleží v celém životním prostředí. Opravdový člověk musí být 
především svobodný, nezávislý, zajištěný a pohodový. Vztahy 
mezi lidmi určuje dělba práce s využitím specifického talentu. 
Takový člověk má pak jako duchovní bytost značný vliv na životní 
prostředí. Brzy se přesvědčíme o tom, že stabilizované přírodní 
podmínky nejsou vůbec samozřejmostí. Pro božskou jednotu platí 
zákon zhušťování a zřeďování.
Přesvědčil jsem se o tom, že člověku a celému lidskému světu vládne 
kosmická inteligence, jsou to Duch Svatý = Zářící = Prasvětlo = 
Všehomír a Univerzum = Absolutno. Oba jsou v dialektické 
jednotě jako vše v kosmu a nelze říci, že by jeden druhému byl 
nadřízený. Ani jedno označení není jménem, jméno tyto 
absolutní duchovní bytosti nemají, jsou jedinečné a bezejmenné.
Duch Svatý je tvůrcem lidského ducha a lidský duch se k němu 
nakonec navrací. Dává člověku duchovní dary, především talent. 
Univerzum čili Absolutno je nositelem a tvůrcem řádu. Stanovil 
přírodní i lidské zákony a je tvůrcem svědomí člověka. Od člověka za 
to přijímá kladnou mentální energii.
Duch Svatý oživuje vesmír, vyzařuje život a lásku do celého 
vesmíru. Dává duchovní dary, otevírá soutěž, řídí se 
nejjednodušším základním zákonem, to je zákon symetrie čili 
rovnováhy. Je to zákon jednoduchý: kde se vezme, musí se dát, 
kde se dá, může se vzít, zákon dialektiky. Duch Svatý dává kosmos 
do pohybu. Univerzum naopak kosmos zklidňuje, pohyb tlumí a 
rozkmit snižuje. Místo soutěže nastoluje spolupráci a dělbu práce. 
Společnost řízená Duchem Svatým je dynamická, prudce se 
rozvíjí a často dospěje až k sebezničení, když rozkmit pohybu se 
stane nezvladatelným. Civilizace může nabýt vysoké složitosti, což 
se stalo nyní u nás.
Společnost řízená Univerzem je klidná, konzervativní, rozvíjí se 
velmi pomalu nebo se nerozvíjí vůbec. Je bezodpadní, má 
minimální dějiny a je stabilní. Je to případ přírodních národů 
žijících na naší planetě bez změn mnoho tisíc let. Člověk k vývoji 
své společnosti potřebuje právě onu dialektickou jednotu Ducha 
Svatého a Univerza. Rozvoj i stabilitu v různých etapách svého 
vývoje.
Nové obory se rozvíjejí na základě tvrdé soutěže, rozvinuté obory 
se stabilizují řádem v klidné dělbě práce. Naše planeta se rozvíjela 
za velmi dramatických okolností a její civilizace se stala chorobně 
složitou. Je nutné, aby nastoupila vláda Univerza a situace se 
zklidnila, stabilizovala. Naopak rozvoj strojů potřebuje pomoc 
Ducha Svatého, aby se rozvinula především umělá inteligence 
s možností přirozené inkarnace duchů v závěru celého procesu.
Existovala ještě Nejvyšší rada, ta však byla zrušena, protože její 
doba minula, své úkoly splnila a její funkci plně převzal Duch 
Svatý. Každý pokus o narušení kosmických zákonů končí zánikem 
člověka nebo jeho civilizace. Tak tomu bylo například u civilizací 
budujících pyramidy. Na pyramidách se nabíjeli energií duchové 
a to vedlo k ignoraci Ducha Svatého. Byl sice vytvořen dokonalý 
řád, ale koloběh života v kosmu byl přerušen a to nakonec vedlo ke 
zničení těchto civilizací. Člověku zkrátka nepřísluší dokonalost, ale 
přirozenost. Nyní se na stávajících pyramidách mohou nabíjet 
pouze bohové a nové pyramidy se nesmějí stavět. Duch Svatý 
stanovil maximální délku lidského života na 50 inkarnací nebo 40 
tisíc let života, pro bohy maximálně 120 tisíc let existence.
Možná, že se vám bude vše, co píši, zdát fantastické a 
nepravděpodobné. Zásadně nikomu své poznání a své názory 
nenutím, máte-li jinou duchovní zkušenost, neopouštějte ji. 
Zatímco duchovní svět nejvyšší kosmické inteligence je 
jednoduchý a jednotný, naše současná duchovní scéna je 
mimořádně složitá a nepřehledná. Pozemští duchové soutěží o vliv 
a moc s mimozemskými, ale celý proces i zde spěje k celkovému 
zklidnění. Právě nyní zde rozhodující, ale slábnoucí roli hrají 
mimozemští duchové. Počítají s pomocí z kosmu, ale ta přijít 
nemůže ze čtyř důvodů: 1) Cizí bohové měli přinést řád, ale řád již 
máme. 2) Prostí lidé si příchod cizích božstev nepřejí a přát 
nebudou. 3) Duch Svatý lety na Zemi zakázal, dokud si 
pozemšťané nepomohou sami a 4) Kolem Země je mentální 
bariera Univerza zabraňující přiblížení cizích kosmických lodí.
Věčný život a příští inkarnace člověku mohou zajistit jen pozemští 
bohové, což jsou: Zarathustra (Nejvyšší bůh a Perspektivismus), 
Ataro (New age a Perspektivismus), Satan (Americká společnost a 
podnikatelé), Mohamed a Alláh (Islám), Šiva (Hinduismus), 
Buddha (Buddhismus) a bohové přírodních národů (animisté). 
Nikdo jiný věčný život nezajistí a to by měli vědět především 
mimozemšťané, kteří odmítají připustit, že nyní žijí na planetě 
Zemi a stále se orientují na cizí božstva.
Ve výčtu pozemských bohů chybí Jahve od Židů, protože Židé již svůj 
osudový úkol naplnili, Ježíš, protože přijal jméno Mandala a s tím i 
nový život ve službách Nejvyššího, Ramtha, to byl bůh z Atlantidy 
a tato epizoda v dějinách Země je již také uzavřena, ani Jehova tu již 
není, byl to bůh z cizí planety a vrátil se již zpět, Zemi opustil.
Problémem nyní zůstává organizace lidské společnosti. Především 
je neudržitelně složitá. Je nutné se vrátit aspoň o dvě stě let zpět ve 
složitosti a budovat znovu. Civilizace zotročuje člověka, i to bude 
nutné řešit. Likviduje životní prostředí a motivuje k chorobné 
touze po majetku. To je možné řešit stanovením maximální mzdy 
jako pětadvacetinásobku mzdy minimální. Také je řečeno, že 
majetek nesmí být nikomu odebrán. To samozřejmě neplatí, když 
je majetek získán nebo používán v rozporu se zákony.
Měli bychom se poučit z toho, že bohům vadí či vadila moudrost a 
poznání člověka a že se stala překážkou v jejich spolužití. Bůh 
moudrého člověka vedle sebe nesnesl. Nás čeká podobná situace, 
až stroje přijmou poznání a budou schopny samostatně myslet a 
jednat. Musíme být na tuto dobu připraveni tím, že předem 
stanovíme podmínky symbiotické spolupráce.
Před námi nyní stojí úkol stabilizovat a spravedlivě uspořádat 
lidskou společnost tak, aby byla stabilní a věčná bez kolizí a násilí, 
aby člověk žil v pohodě, naplno a aby vyzařoval pozitivní mentální 
energii. Spojme v tom své síly.

obsah.gif (1207 bytes)

Mimozemský původ

Žijeme v kosmu a jsme s ním více spojeni, než si myslíme. Toto je 
místo života i smrti. A že jsme nyní falešně informováni o všem, co 
s kosmem a jeho civilizacemi souvisí, to je dáno aktuálností 
tohoto vztahu. Právě nyní se k nám snaží proniknout cizí 
mocnosti "z nebes", aby mocensky ovládly naši planetu jako 
důsledek dlouhotrvajícího sporu. Jak to vypadá, potrestány budou 
obě planety a spor se stane minulostí.
Jako důsledek tohoto vývoje k nám byli zavlečeni duchové z pěti 
cizích planet jako na planetu "trestnou". To znamená, že jim za 
přesun nebylo nic slíbeno a že k nám přišli duchové, kterých se na 
mateřské planetě chtěli z nějakého důvodu zbavit. Těchto duchů je 
asi tři miliony. Třetina se inkarnovala mezi nás a jsou mezi námi. 
Někteří o svém původu vědí. Musím předeslat, že je musíme brát 
jako žádoucí hosty s cílem asimilace. Musíme, pokud je 
rozeznáme, snažit se jim pobyt na naší planetě usnadnit, pokud 
ovšem nepřipravují ovládnutí naší planety mocenskou "pomocí 
z nebes".
A protože mimozemšťany rozeznáme nesnadno a protože ani oni 
si svým původem nemusí být jisti, chovejme se ke všem dobrým 
lidem dobře a všem, kteří pomoc potřebují, pomozme a 
nesledujme původ. Podle čeho můžeme mimozemšťany poznat? 
Vycházím ze zásady, že podstata člověka se během inkarnací 
podstatněji nemění. Že naši lidé jsou poznamenáni křesťanstvím a 
oni ne. Pozemšťané jsou bázliví, všeho se bojí, snaží se být za 
každou cenu konformní. Jim je křesťanství cizí a nijak se k němu 
nehlásí. Jsou svérázní, mají svérázné, ale správné názory se 
kterými jen obtížně uspějí v naší současné společnosti. Tak se snaží 
proniknout na veřejnost se svými názory a současně se uzavírají 
do soukromí.
Jsou upřímně nešťastni ze společenských vztahů a odmítají je. 
Možná nechápou nebo nechtějí chápat historické souvislosti. Jsou 
na první pohled příjemní, prostí, obyčejní, na druhý pohled 
zajímaví a pozoruhodní a na třetí pohled zjistíme nějakou 
charakterovou chybu. Například netoleranci, hádavost, lenost.
Mimozemšťané mají specifický vztah k erotice a sexu. Rozhodně 
je jim cizí křesťanská tabuizace. Myslím si proto, že jich hodně 
najdeme mezi naturisty. Křesťanům je nahota cizí a odporná, jim 
je zcela přirozená a někde i vhodná. Někteří se erotickými 
otázkami zajímají hlouběji, teoreticky. Často znají magický 
význam erotiky a sexu. Mají blízký vztah k moderní technice, se 
zřejmou samozřejmostí ovládají počítače. Naučí se je rychle ovládat 
a s přirozeností s nimi pracují.
Jsou deisté. v boha sice nevěří, ale věří v kosmickou inteligenci 
kterou nazývají "cosi nad námi", "Univerzum", "Mistři" a pod. Ví, 
že duchovní svět existuje, ale boha odmítají a Boha Otce zcela a 
nekompromisně. Někteří tvrdí, že mají důkaz o tom, že bůh 
neexistuje a nejsou nyní daleko od pravdy. Najdeme je i mezi 
zapřísáhlými ateisty, ale jde spíše o pózu, nikoli přesvědčení. Není 
nutné rozpoznávat mimozemšťany. Co z toho, že budeme vědět, že 
jsme se s nimi setkali? Mají stejná práva a stejné povinnosti jako 
my všichni. Před bohem i před zákonem. Takto lidi nerozlišujme, 
naopak. Rozlišujme podle osobních vlastností. Všem, kteří mají 
správné a prospěšné názory, všem, kteří přinášejí dobré postoje a 
řešení, dejme šanci. Dejme jim hlas, ať své názory mohou hlásat 
mezi lidmi.

obsah.gif (1207 bytes)

Pravidla války

Pozemští bohové jsou ve shodě, rozdělili si svět, a mimozemští 
bohové k nám již nezasahují. Není proto důvod, aby vznikaly 
války. Ovšem v lidech se nevyznáte a také může dojít k situaci, 
kterou vyřeší pouze válka. Bohové proto stanovili pravidla i pro 
vedení války. Zásadně platí, že válku na Zemi může povolit pouze 
Nejvyšší bůh.
Bohové mají svět jasně rozdělen. Lidé mohou přecházet na jiná 
území, ale pouze jako cizinci, musí dodržovat zákony hostitelské 
země, nesmí se dopouštět násilí a nesmí politicky pracovat. Když 
vyvolají napětí, mohou být vyhoštěni.
Bohové jsou odpovědni za stabilitu ve své oblasti, u svého národa. 
Když situaci nezvládají, mohou konzultovat svůj postoj 
s Nejvyšším, i s jinými bohy a tím jsou silní a nepřemožitelní. 
Když se vytváří kdekoli ohnisko napětí, bohové jsou schopni ho 
snadno a elegantně zlikvidovat. Bohové jsou schopni a oprávněni 
zabít každého, kdo válku nebo zničení připravuje. Vojevůdce, 
stratégy války, politiky i deprivanty schopné zneužít svého 
postavení.
Od toho je boží parlament Nejvyšší božstvo v čele s Nejvyšším 
bohem, aby se konfliktům předešlo včas, a aby byli spravedliví 
uchráněni před násilím a zničením. Důvodem k sankcím může být i 
bezdůvodné nebo nepřiměřené zbrojení.
Tato situace se promítne na lidskou úroveň. Stabilita bude 
zajištěna bezpečnostními zárukami v rámci kolektivní bezpečnosti 
několika nezávislých paktů. Již nyní je možné vytvářet kolektivní 
bezpečnostní smlouvu na základě pouze evropské spolupráce. 
Jednotlivé bloky se pak mohou operativně spojovat s cílem 
uhašení rizika v některé z oblastí světa. Zásadně však musí nejprve 
uhasit aktuální vojenské nebezpečí nebo ohrožení a následně pak 
musí být zahájena spravedlivá jednání a ta neskončí dříve, než 
jsou všechny zúčastněné strany plně uspokojeny.
Každý, kdo vyprovokoval nespravedlivý konflikt, musí být 
potrestán. Nesmí již docházet k tomu, aby některá vlivná skupina 
vyprovokovala ozbrojený konflikt, vydělala na dodávkách zbraní 
třeba i pro obě válčící strany a následně vydělala na obnovném 
procesu. Tyto praktiky již musí být minulostí.
Ne každý člověk je od své přirozenosti voják a ne každý umí 
bojovat. Kdo však bojovat chce, kdo je schopen zabíjet druhé, ten 
musí souhlasit s tím, že i on může být zabit. Pak teprve může mít 
čisté svědomí, že zabil protivníka.
Na Zemi vznikalo mnoho válek a silně si přeji, aby žádné další již 
nevznikaly. Však důvody pro jejich vznik již minuly. Pro mnohé 
lidi a skupiny se války staly výnosným podnikáním. I tato 
motivace brzy vymizí. Pak je nutné, aby byla důsledně rozdělena 
moc a současně s tím aby byly vytvořeny záruky, že veškeré 
konflikty budou řešeny jinými prostředky. Pak v lidské paměti 
zůstanou války spojené jen s dlouhou tradicí babylonského 
konfliktu.
Mírový proces a stav musí vycházet z důsledného respektování 
prostoru jednotlivých národů, národností, kultur a náboženství. 
Nyní před námi stojí ještě aktuální hrozba atomového konfliktu 
vyprovokovaného z nevypočitatelných a nepředvídatelných 
důvodů. Atomové zbraně jsou v současné době hlavním nebezpečím 
pro veškerý život na Zemi. Přejme si, aby již nikdy nestála naše 
planeta tak blízko zničení, jak je tomu právě nyní.

obsah.gif (1207 bytes)

Zbytečné manželské hádky

Zastávám názor, že manželské hádky jsou úplně zbytečné, sám se 
doma opravdu nikdy nehádám a hádat se nemusí nikdo. Hádky 
jsou jen důsledkem komunikační neobratnosti. Však při troše 
uznání zjistíme, že jeden má pravdu a druhý ne. A když má 
pravdu partner, uznejme to. Když pravdu nemá, pak jistě bude 
stačit vysvětlení.
Muž a žena se rozhodli, že prožijí život spolu. Má to celou řadu 
výhod. Od osobních, intimních, až po ekonomické a podle lidské 
přirozenosti patří muž a žena k sobě. Najednou dojde k situaci, že 
jeden z partnerů je nespokojen. Když jsou nespokojeni oba, lze to 
snadno vyřešit. Přitom i situaci, kdy je nespokojen jeden partner, 
lze snadno vyřešit.
Nejprve se partneři musí shodnout na tom, co se jim na 
manželství líbí, čeho se nechtějí vzdát. To ať si uvědomí a vzájemně 
posilují. A na tom, v čem se jejich zájmy rozcházejí, se mohou 
dohodnout.
Má muž hlad? Žena neumí vařit? A kde je psáno, že musí vařit žena? 
Ať vaří muž. Muž doma nic nedělá? Ať tedy žena také nic nedělá, 
nebo jen pro sebe a pro děti. Žena se toulá a muž se musí starat o 
domácnost a o děti? Tak jí může poslat k mamince. I žena muže 
může poslat k mamince.
Muž i žena si váží své domácnosti a plně se jí věnují a také se věnují 
společné zábavě? Budou se mít oba z toho dobře. Ženu nebaví sex? 
Stačí jí to jednou do měsíce? Muž jí vyhoví, no a pak je volný, může 
se věnovat jiným ženám, kterým zase nestačí muž jejich. Ženě vadí, 
že muž je jí nevěrný? Ať se mu více věnuje a sex neodbývá.
Nestačí rodině peníze? Ať každý dá svůj díl do domácnosti a se 
zbytkem ať si naloží podle svého. Neshodnete se v zájmech, 
v koníčcích? Dělejte si každý své, však je více společných zájmů, 
které mohou rodinu udržet pohromadě. Nemáte společné přátele? 
Tak si je buď vzájemně seznamte, nebo se jim věnujte odděleně.
Nemáte shodné životní hodnoty? Tak se shodněte na společných 
hodnotách a zbylým se věnujte odděleně. Máte rozdílné názory na 
politiku? Proč se tím trápíte? Ponechejte si každý svůj názor na 
politiku, náboženství, kulturu. Proč byste se měli shodovat v těchto 
názorech? Věnuje partner moc své práci? Nechejte ho, když ho to 
baví a sama si najděte zábavu nebo svoji práci.
Chodí muž do hospody? Pozvěte si kamarádku, věnujte se dětem 
nebo jinému muži. Že se muži nevěra nelíbí? Tak ať se vám věnuje. 
Opravdu není nutné se v manželství hádat. Dohodnete se? Dobře 
se máte spolu. Nedohodnete se? Dobře se máte každý zvlášť. 
Nedohodli jste se na výchově dětí? Ať tedy konečné slovo má vždy 
ten, koho mají děti rády, děti stejně poslouchají toho, ke komu 
mají blíž.
Partnerský vztah, manželství je věc soukromá, intimní, proč by do 
toho měl zasahovat názor společnosti? Udělejte si to tak, jak vám to 
vyhovuje, žádný společenský předpis se neosvědčil. Jen buďte 
šikovní a dohodněte se. Na všem se lze dohodnout a spory jsou 
zde skutečně zbytečné.
Věrnost ano, ale jen v otázkách shody. v otázkách neshody 
volnost. To povede ke snaze najít co největší oblast shody a také 
k ukončení zbytečných hádek.

obsah.gif (1207 bytes)

Hasna = Studie sexu

V neděli 22. září 1996 jsem si koupil Moravský inzert a tam mne 
zaujaly také inzeráty nabízející videokazety. Zjistil jsem, že 
nabízejí hlavně porno. Ale jaké! Uvedu zde tři inzeráty v plném 
znění:
P Animals, zvířata, 4 kopie 400 Kč. Transsexuál. muži mající prsa, 
oblečení jako ženy. 120 min. za 400 Kč. Hermafroditi ženy s obojím 
přirozením, běl. čer. Asie, 120 min. za 400 Kč. Guma+klinické 
vyšetř. piss., klist., super 180 min za 500 Kč, Anal + piss 90 min. za 
400 Kč. Tlusťošky 250 až 300 kg zážitek 90 min. za 400 Kč. 
Anomálie: Zdef. dvoj. obří dlouhé údy, obr. prsa za 120 min. 400 
Kč. Nitroděložní kamera 120 min. za 400 Kč, Gay 4% urostlí muži 
180 cm za 500 Kč. Adamec ... Příbram 
Po prvním inzerátu jsem se velice smál a kluci co byli se mnou, 
také. Pan Adamec v dalším inzerátu nabízí Gay 16-17 let 
autoer, orál, těhotná 9 měs. tvrdě v akci, stříkání mleziva z prsů, 
liliputi aj.
P videokazeta "Zvířata", velice zajímavé, černoška s poníkem, 
hermafroditky s koněm, muž s krávou, aj. cena je 370 Kč, pište na 
uvedenou adresu: Miroslav ..... Havířov 
01 Při druhém inzerátu jsem se už válel smíchy pod stolem. 
3 hodiny super tvrdé porno, skvělá podívaná pro náročné diváky. 
100% kvalita na značkových VHS. Cena pouze 200 Kč + poštovné. 
Nebudete litovat, opravdu skvělá podívaná. Například bičování do 
krve, mučení, ponižování otrokyň, tvrdé až perverzní. Jen pro 
náročné, Albrecht, P.O. box 48. 
A po třetím inzerátu už mě smích úplně přešel a já jsem si řekl, že se 
to stále opakuje. Totalitní moc sex zakazovala, na hranicích 
celníci zabavovali erotické časopisy, kurvy byly jen pro vyvolené. 
Pak se společnost uvolnila, erotika se mohla prodávat, i erotické 
pomůcky. Nová totalita zkouší ověřený algoritmus: přehání vše do 
absurdity, aby pak mohla ukázat na zvrácenost lidské sexuality 
a opět ji zakázat. Často užitý osvědčený postup.
Jeden z hlavních kosmických zákonů říká, že nezanikne část 
systému aniž by zanikl systém celý. Bude-li tedy takováto 
zvrácenost i nadále součástí erotiky a sexu, pak je možné vše 
odsoudit. Nezbývá tedy, než jasně říci, co do erotiky a sexu patří a 
co ne a udělat pořádek v pojmech. Je nutné to nyní udělat a lidé 
sami ať pak řeknou, co se jim líbí, co ne, co je pro ně přijatelné a 
co ne, jen upřesním pojmy a vy si pak vyberte sami.
K uvedeným inzerátům dodávám: to, co nabízejí, je zrůdografie, 
nikoli pornografie. Protože nejsme zvyklí na spojení domácích a 
cizích slov, tedy defektografie. Pornografie zobrazuje pouze 
zdravé pohlavní orgány za účelem erotické inspirace v rámci 
erotických pomůcek.
Vybral jsem si tedy několik hledisek a ty chci vzájemně 
kombinovat a označit pojmy. Nejprve však uvedu, co do sexu a 
erotiky nepatří. Abych nemusel stále psát o erotice a sexu, 
navrhuji pro erotiku a sex používat společný název " hasna ".
Hasna je každé jednání které vychází z rozdílného pohlaví muže a 
ženy nebo vychází z realizace mužského a ženského principu. 
Opakem hasny je stav či jednání, při kterém nejde o rozlišení 
pohlaví člověka nebo pohlavního principu.
Hlavní okolností prožívání hasny je dobrovolnost. Všem 
zúčastněným musí být takové jednání příjemné a přijaté. Když 
jediný přítomný hasnu odmítne a sdělí své odmítnutí nahlas 
všem, druzí jej nerespektují a pokračují, pak se jedná o znásilnění.
Znásilnění je tedy vynucené erotické či sexuální chování vůči 
někomu, kdo to odmítá a své odmítnutí již projevil. k tomu patří i 
"sexuální harašení". Jeden druhému může dělat nabídky, ale jen do 
té doby, než to druhý odmítne. Po odmítnutí již jde o harašení, 
obtěžování nebo znásilnění. Rozhodující okolností je zjevné 
odmítnutí hasny nebo nabídky hasny.
Tedy erotika a sex musí být zcela dobrovolná a všemi 
zúčastněnými přijatá, jinak se jedná o znásilnění (harašení, 
obtěžování). Může jít i o týrání a zneužívání. I toto je součástí 
hasny, ale nelze to považovat za erotiku či sex, protože není 
splněna podmínka dobrovolnosti a zájmu. Mohu tedy nabídnout 
první tabulku: 
Projevy: odmítnutý: přijatý:
jen slovní nabídky harašení svádění
nepohlavní aktivity obtěžování erotika 
dráždění pohl. orgánů znásilnění sex
k harašení, obtěžování a znásilnění není co dodat. Jakmile někdo 
odmítne hasnu, musí být ukončena. Svádění je velmi široký 
pojem a tak bych nyní dále rozvíjel jen pojmy erotika a sex.
Uvedl jsem, že se může jednat o jednání založeném na rozdílnosti 
pohlaví nebo pohlavních principů. Je to rozdíl. Pohlaví je dáno 
genově, rozlišením v posledním genovém páru, tedy stavbou 
těla. Naproti tomu pohlavní princip je duchovní dar, dar 
pohlavního zaměření, které si člověk přenáší přes jednotlivé 
životy. Vinou nesprávné inkarnace se může stát, že duch muž se 
inkarnuje do ženského těla nebo naopak. Tato odchylka 
způsobená chybou v inkarnaci způsobuje homosexualitu. 
Homosexualita je tedy odchylka od normálního stavu. Za 
přirozený stav lze považovat pouze heterosexualitu. 
Homosexualita je ovšem také projevem hasny, protože se zde 
setkává mužský a ženský princip a to je pro hasnu rozhodující.
Protože je homosexualita chybou inkarnace a odchylkou od řádu 
věci, pak je správné, že homosexuálové nemohou uzavírat sňatek a 
pokud chtějí své spolužití právně pojistit, pak nikoli na základě 
zákona o manželství.
Pokud je při hasně přítomno více mužů a žen, musíme posoudit, 
kdo se na koho orientuje. Je-li mezi pěti muži přítomna jedna 
žena, už se nejedná o homosexualitu. Záleží na tom, zda se tito 
všichni muži orientují na tuto jednu ženu nebo zda se orientují 
jeden na druhého.
Abych mohl pokračovat ve studiu erotiky a sexu, musím 
nejprve upřesnit pojmy na základě okolností s tímto spojených. 
Vybral jsem si tyto okolnosti a pojmy:  
okolnosti: 0 1 2
1. dráždění pohl. org. není je   
2. vztah mezi partnery věrný náhodný  
3. počet zúčastněných 1 2 více
4. místo konání intimní veřejné  
5. opakování aktu pravidelný ojedinělý  
Pro vytvoření pojmů pak sestavíme tabulku kombinací okolností.       
číslo       označení aktivity 
  1 2 3 (okolnosti)
1 0 0 0 nahota jednotlivce
2 0 0 1 partnerská erotika
3 0 0 2 skupinová erotika
4 0 1 0 ----
5 0 1 1 náhodná erotika
6 0 1 2 erotické akce
7 1 0 0 autoerotika
8 1 0 1 partnerský sex
9 1 0 2 skupinový sex
10 1 1 0 ----
11 1 1 1 flirt 
12 1 1 2 náhodný skupinový sex     
Kombinace 4 a 10 nemohou nastat, nenastane náhodný vztah 
jednoho člověka.
1. Nahota jednotlivce Jestliže je člověk sám, pak může být nahý 
všude, kde je to možné nebo vhodné. Tímto vhodným místem je 
vlastní byt, vlastní pozemek nebo vyhrazený naturistický prostor. 
Sem nepatří nahota u lékaře nebo společné sprchování mužů, 
například na vojně.
Obnažený muž v jiném prostoru budí pohoršení a naplňuje 
trestný čin exhibicionismu. Obnažená žena na veřejném místě 
obvykle zaplatí pořádkovou pokutu.
Není tedy předepsáno, kdy může nebo má být jednotlivec nahý, je 
však předepsáno kde je to možné.
2. Partnerská erotika Nejrozšířenější forma erotiky která má 
mnoho podob. Je to každá aktivita mezi trvalými partnery která 
vychází z rozdílnosti pohlaví. Může jít o společnou nahotu nebo 
mazlení. Důležitý je citový náboj a musí být vždy spojena 
s příjemnými emocemi.
3. Skupinová erotika Jde o erotiku prožívanou ve stabilní 
skupině. Takové skupiny se vytvoří například spojením přátel ke 
společné návštěvě sauny nebo společných večírků s erotickým 
obsahem.
5. Náhodná erotika ve vztahu muže a ženy Jde o náhodné erotické 
prožitky které se nemají opakovat nebo u kterých se 
s opakováním nepočítá. Pokud se vytváří trvalý erotický vztah, jde 
o případ 2. Jde o náhodná setkání zejména při odpočinkových 
akcích nekončící sexuální aktivitou. Sem patří i setkání se ženami-
bavičkami (Gejšami).
6. Erotické akce Kde se sejde více lidí s cílem zábavy nebo 
odpočinku spojeného s nahotou, pak jde o tento případ. Sem patří 
především naturismus. Odehrávají se buď v prostoru k tomu 
určeném či vyhrazeném nebo jde o akci, která je jako naturistická 
vyhlášena.
7. Autoerotika, sebeuspokojení, masturbace Je to základní 
sexuální aktivita osamělého člověka. Považuji za žádoucí, aby muži 
byli s touto praktikou seznámeni nejpozději ve třinácti letech, 
aby se předešlo sexuálním úchylkám. Muž toto uvolnění 
potřebuje ze své přirozenosti. I pro osamělou ženu je tato aktivita 
zcela přirozená a měla by s ní být svými rodiči včas seznámena.
8. Partnerský sex Je nejběžnější sexuální aktivitou. Jde o společné 
dráždění pohl. orgánů partnery v trvalém vztahu. Naprostá 
většina sexuálních příruček a pravidel se věnuje právě této oblasti. 
Sem řadím sex manželský i milenecký.
9. Skupinový sex Jde o sexuální aktivitu do které se zapojují více 
než dvě osoby. Sem patří i případ, kdy se několik osob společně 
ukájí autoerotikou. Sexuologové varují před nebezpečími, ale o 
jaká nebezpečí jde, to neuvedli. Zde jde o případ, kdy se ke 
společné sexuální aktivitě scházejí trvalí partneři, například 
dvojrodina.
11 . Flirt Sexuální aktivita náhodných partnerů, nejčastěji za 
úplatu. Tito partneři nepomýšlejí na trvalý vztah, mohou mít 
další sexuální partnery, nejsou na sebe vázáni, třeba se ani 
neznají a nepočítají s tím, že by se opět setkali. Může jít také o 
náhodný sex například pracovních partnerů.
12. Náhodný skupinový sex Může jít o skupinu osob kteří se sešli 
k natočení erotického videa,čili "péčka". Jinak se k sexu náhodná 
skupina obvykle neschází. Může jít také o večírek který se zvrátil 
do sexuální aktivity přítomných.
Úmyslně nehodnotím vztah k jednotlivým formám hasny pod 
čísly zde 1. až 12. Je to věcí kulturní a duchovní tradice a zájmu 
společnosti. Tento vztah se v historickém vývoji mění. Také 
vztah k jednotlivým oblastem se liší podle dalších okolností a 
dalšího rozlišení.
Všechny tyto aktivity lze realizovat buď v soukromí, kde je jisté, že 
účastníci nebudou nikým rušeni, to je v bytě či v hotelu. Za 
veřejné místo považuji místo, kde může kdokoli přijít nebo kde je 
jiný člověk přítomný. Takovým místem může být i les. Mnohé 
státy vyhlásily pokuty za sex provozovaný na plážích.
Lze také rozlišit, zda se jedná o ojedinělý vztah nebo o aktivitu 
opakovanou. Je také důležité, zda se jedná o stále opakovanou 
činnost nebo aktivitu sváteční, ojedinělou. Nejhorší je pravidelný 
sex, skoro povinný. Od přirozenosti hasna časem zevšední a nové 
vztahy a obohacení vztahu novými prvky má své kouzlo a svůj 
význam. Je však otázkou, v jakém vztahu jsou tyto novinky 
s věrností.
Další důležitou okolností je podíl , jaký hasna zaujímá vzhledem 
k dalším společným aktivitám. Když je partnerský vztah založen 
jen na sexuální aktivitě, musí se časem rozpadnout. Podíl hasny 
k ostatním aktivitám by snad neměl přesáhnout 10 procent a 
všichni partneři by měli mít další společné zájmy nebo závazky.
Milenecký vztah je formou partnerského vztahu a milenecký sex 
je partnerským sexem. Je jisté, že na straně jedné není 
monogamie jediným společenským vzorem, na straně druhé 
umožňuje největší sblížení. Manželství jako institucionalizovaná 
forma partnerského vztahu může uspokojovat partnery do té 
míry, že již dalšího partnera nevyhledávají. Musí však splňovat 
mnoho funkcí. Partneři musí dokázat plně rozvinout svůj vztah 
jak při práci, tak při odpočinku. Šikovná žena dokáže splnit 
manželovi jeho všechny požadavky (a naopak) tak, že další 
partnerku již nevyhledává. Zůstává otevřena jen otázka novoty ve 
vztahu a tu lze vyřešit v rámci dvojrodiny. Rozvětvené 
milenecké vztahy, i když věrné, otvírají možnost šíření pohlavních 
nemocí. Uzavřené milenecké skupiny toto riziko podstatně snižují.
Stud je zcela přirozený jev a musí se brát v úvahu. Míra studu je 
individuální, vrozená a klesá s věkem a zkušenostmi. Objevuje se 
ve věku dospívání.
Kulturní vliv na hasnu je vždy znát. Je dán třemi základními 
zájmy společnosti: 1. Zájmem společnosti o udržení nebo potlačení 
lidnatosti, 2. žárlivostí neuspokojených mocných (včetně 
mimozemšťanů a rodičů) a 3. komerčními zájmy (hasnaprůmysl).
Za erotické pomůcky můžeme považovat vše, co člověka inspiruje 
k hasně a ovlivňuje (inspiruje) jeho hasnu. Jsou to například 
pornografie, erotické oblečení a dráždící pomůcky. Jedna žena si 
chválila, že jí pomáhá ezoterická hudba  inspirující sex. Výrobu 
erotických pomůcek zajišťuje hasnaprůmysl.
Pornografie zobrazuje lidské přirození, mužské i ženské a vše co 
kolem toho a s tímto souvisí. Vždy vyjadřuje kulturní úroveň té 
společnosti, která materiál připravila a také té společnosti, která 
pornografii šíří a inspiruje se jí. Pornografie vždy ovlivňuje 
hasnapředstavy mladých lidí, kteří se s ní seznámí.
Pornografie musí proto splňovat určitá kritéria. 1. Musí 
zobrazovat pouze zdravé orgány a zdravá těla, jinak se jedná o 
defektografii, 2. musí odrážet kulturní stav společnosti 3. musí 
mít prvky estetiky, jinak se jedná o paskvil či nevkus a narušuje 
erotické a estetické cítění diváků či čtenářů zejména mladých.
Za pornografii považujeme obrázky a články a především 
videokazety. I zde musí být přirozenost a uměřenost, však i toto 
musí být druhem umění, vypovídá o úrovni společnosti. Proto i u 
pornografie budeme posuzovat estetickou a kulturní úroveň a 
úroveň inspirace ve všech oblastech kterých se týká. Budeme také 
posuzovat, jakým způsobem ukazuje mužský a ženský princip.
Erotický film je druh umění jehož cílem je inspirovat hasnu. Má 
ukazovat kulturní úroveň a zvyky v oblasti hasny. Akt zobrazuje 
nahé lidské tělo aniž zobrazuje pohlavní orgány. Je zaměřen 
umělecky a pak teprve eroticky. Zdůrazňuje krásu lidského těla.
Ateisté tvrdili, že bůh neexistuje a přesto duchovní síly zde 
působily. Nyní nám tvrdí, že mimozemšťané neexistují, ale oni 
zde působí a to velmi intenzívně. Působí i v oblasti diskreditace 
erotiky a sexu. Jejich vliv je zřejmý především v oblasti 
pornovidea, které zavádí do neinspirující absurdity. Můžeme se 
tam setkat s krásnými blondýnkami ovšem bez ženského 
principu, násilím a hysterií. Jejich působení vychází ze závisti, 
neboť mimozemšťané postrádají mužský a ženský princip a na 
svých planetách jsou bezpohlavní. To se týká i křesťanství. 
Celibát má jistě celou řadu mocensko-praktických výhod, 
například nedělitelnost církevního majetku a nepředávání 
poznání potomkům, ale hlavním důvodem je fakt, že katolickou 
církev založili a ovládli mimozemšťané z planety Era a ti si se 
sexualitou neví rady.
Hodnotová orientace hasny vychází z božího zákona, který 
sděluje:
1. Je povolena každá sexuální aktivita, která všem zúčastněným 
dává radost a potěšení.
2. Kdo využívá erotiku a sexualitu pro radost svoji a druhých, 
tomu bude posílena.
3. Kdo bude sexuální aktivitou druhé týrat nebo zneužívat, tomu 
bude sexualita boží mocí odňata.
4. O sexuální výchově dětí rozhodují pouze rodiče. Aby mohlo být 
vyhověno tomuto božímu zákonu, pak je nutné, aby erotika a 
sex byly spojeny s láskou, přátelstvím, úctou, spoluprací, 
sblížením, věrností a krásou. Rozhodně nesmí být spojeny 
s násilím, zvrácenostmi, úpadkem, ponižováním a spěchem.
Erotika a sex musí být zdrojem pozitivních emocí , například 
uspokojení, pohodou, štěstím, vzrušením, nesmí působit 
znechucení a odpor nebo dokonce beznaděj a trauma.
V hasně platí, že každý má sdělit přání . Každý hasnu prožívá jinak 
a má jiné představy o partnerovi. Proto si musí každý říct, co by 
rád. Jeden známý si vzpomíná, jak ho babička večer celého myla 
a vzpomíná na to s velkou nevolí, neměl to rád. Mne takto 
nemyli, ale od jedné babičky by se mi to líbilo a od druhé ne. 
Jeden můj syn se rád mazlil, rád seděl na klíně, druhý ne. Každý 
jsme jiný a tak musíme si říci, co se komu líbí a ti druzí musí 
této představě a přání vyhovět.
Nyní se často mluví o pohlavním zneužívání dětí. Je jisté, že je to 
vážný problém, ale ještě vážnější je, že je zneužíván s cílem 
omezeného vědomí společnosti, tedy odvedení pozornosti od 
jiných a vážnějších problémů. Kdyby se mi dítě svěřilo se svými 
zkušenostmi s hasnou, ptal bych se, zda se mu to líbí. Když ano, 
pak bych mu poradil, ať to nikomu neříká. Když ne, tedy ať to 
řekne těm, kterých se to týká. Když by to pro dítě znamenalo 
trauma, pak bych musel jednat a případ oznámit.
Ještě několik slov o naturismu. Naturismus obecně znamená 
filozofii životního stylu v souladu s přirozeností. Dříve se kultu 
nahého těla při rekreaci říkalo  nudismus . Měli bychom tedy 
rozlišovat. Jsem zastáncem kultu nahého těla při rekreaci na 
vyhrazených a označených místech a akcích. Nudismus či 
naturismus lze provádět při koupání a sportu. Stačí dodržet ještě 
jedno pravidlo: buď budou všichni oblečení nebo všichni nazí. 
Chcete-li se zúčastnit zajímavých naturistických soutěží, pošlu 
kontaktní adresu. Tyto akce zvláštním způsobem naplní člověka 
životní energií a doporučuji je podporovat.
Za hranici mezi erotikou a sexem považuji u muže postavený úd 
a u ženy mírně roztažené nohy. Důvod je ten, že muž často nemůže 
tuto okolnost ovlivnit svojí vůlí a žena nemusí stále své nohy 
hlídat. Tato hranice však je nepřekročitelná.
Nyní jsem skončil na straně 15 a brožurka bude mít stran 32. 
Poslední stranu nechám na ohlasy čtenářů. Napište mi tedy své 
názory na celou oblast hasny nebo na některou její část. A také 
názor na mé psaní. Neměl jsem v úmyslu hodnotit, ale zavést 
systém.

obsah.gif (1207 bytes)

Anketa

Vyjádřete prosím svůj postoj k uvedeným názorům:
1. v erotice a sexu je povoleno vše, co přináší radost, potěšení, 
uspokojení a prohloubení přátelství.
2. Vše, co působí bolest, odpor, znechucení, zklamání nebo dokonce trauma, 
je v erotice 
a sexu nežádoucí a trestní.
3. Žena má mít holý klín aby byla svůdná, muž má mít ochlupení kvůli 
pohodlné souloži.
4. U dětí má být sexuální výchova rozvíjena v rodině na základě lásky, radosti, 
tělesného mazlení a nahoty.
5. Věrný milenecký vztah dvou párů je nejlepší prevencí proti šíření pohlavních 
chorob.
6. Tělesná láska je pro člověka přirozenou potřebou.
7. I vědec, který neumí milovat, je primitiv.
8. Sexualita je duchovní i tělesnou záležitostí a souvisí s celou osobností člověka.
9. Vývoj ve společnosti nyní směřuje ke komercionalizaci erotiky a sexu, 
přirozená sexualita je trestána.
10. Perverznosti a úchylnosti jsou záměrně prosazovány s cílem diskreditovat 
přirozenou sexualitu.
11. Sexualita je boží dar.
Pokud jste na všechny otázky odpověděli ANO, pak jsou naše názory shodné.