 |
Pavel Němec |
||||||
|
|||||||
| 071. Blázen O bláznovství máme mnoho rozličných představ a snad ještě více o tom, kdo je to vlastně blázen. Podle biblické představy je to člověk, který odpadl od boha. Protože takové odpadnutí bylo a stále je spojeno z vyloučením ze společnosti, každý si musel dobře rozmyslet, koho označí za blázna. Dnes jsou blázni především ti, kteří nejsou schopni žít ve společnosti nebo podle představ těch, kteří společenské vztahy a funkce vytvářejí. Blázni jsou pak vždy vyloučeni ze společnosti a pokud svým chováním pobuřují, což bývá dosti často, nebo dokonce své okolí ohrožují, jsou nuceni k léčbě. Ještě nedávno bylo možné kohokoli zavřít do ústavu jako blázna a vnutit mu chemické přípravky nesprávně nazývané léky, které otupily jeho myšlení. V psychiatrických léčebnách totalitních států navždy mizely oponenti režimu, které nebylo možné pro jejich mravní čistotu a moudrost jinak zlikvidovat. Jak rád bych řekl, že dnes už to naštěstí není možné. Bohužel, i dnes, na konci dvacátého století není obtížné kohokoli zavřít do blázince na rozhodnutí soudu kde odvolání nemá odkladný účinek. Je to výsměch demokracii a příklad, jak pokrytecká společnost dokáže svévolně a cynicky obejít všechny etické a zákonné normy. Každý blázen přináší jistou formu nekonformity a svérázných názorů. Protože tyto názory jsou pro stát i prosté občany málo přijatelné až naprosto nepřijatelné, jsou blázni odstaveni mimo společnost a nikdo se jejich názory nezabývá. Častou příčinou bláznovství je dispozice přijímat ve formě intuice nebo telepatie informace z duchovního světa. Tyto informace jsou pochopitelně zcela necenzurované, mohou vypovídat o čemkoli a být jakkoli podnětné a obvykle rozvrací stávající společenské vztahy, názory a soudy, zejména pokud je společnost odchýlena od lidské přirozenosti. Protože lidé nejsou o těchto inspirujících zdrojích dostatečně informováni, přijímají informace a pokyny nekriticky a podléhají jim, ať jsou dobré nebo bludné. Stačilo by sdělit lidem, že mohou v telepatii dostávat myšlenky které rozeznají od vlastních a že to jsou sdělení bytostí na srovnatelné úrovni jako je člověk - příjemce a že s těmito cizími myšlenkami nebo také "hlasy" mohou vést rovnocenný dialog. Schopnosti přijímat telepatii dávají psychiatři název schizofrenie. Projevy schizofreniků pak berou pouze jako sdělení vhodné k posouzení změn ve zdravotním stavu. Vím o čem mluvím, mám s tímto osobní zkušenosti. Důvodem vyřazení bláznů ze společnosti je i jejich blízkost k magii a tím budí u svých "lékařů" strach ze své osobní moci. Poznal jsem, že pro toho, kdo nezná jak člověka samého tak jeho inspirátora, je schizofrenik zcela nevypočítatelnou bytostí. 072. Čas Pro orientaci ve sledu událostí používáme princip času. Čas je tak relativní veličina, že bylo nutné ho spojit s trvalými a pravidelnými jevy, jako jsou pohyby planet a jiných kosmických těles. Bez plynutí a rozeznání času bychom prožívali stále jen přítomnost. Obtížně bychom stanovili souběh dějů, nebyli bychom vyhodnotit historické zkušenosti, nemohli bychom plánovat setkání ani bychom nedokázali vyjádřit, kdy se co stalo. Mnoho veličin ve všech přírodních i společenských vědách je vázáno na čas a čas je jednou ze tří základních fyzikálních veličin. Některé děje probíhají mnohem pomaleji od svých příčin ke svým následkům než jiné, tak bylo nutné stanovit celou řadu časových úseků. Etapy spojené s neživou přírodou měříme na miliony a miliardy let, vývoj společnosti je obvykle záležitostí staletí, lidská činnost je měřena sekundami až roky. Procesy v mikrokosmu měříme mili- a mikrosekundami. Změny kdekoli, ve světě duchovním i hmotném nazrávají pomalu a řeší se rychle. Nazrávání i řešení souvisí s nahromaděnou energií a formami jejího využití. Dlouho žije společnost v klidu, pohoda však není dokonalá, narůstají problémy a neřešené budí napětí které se pak ventiluje společenskými změnami. Plody dlouho rostou a v čase sklizně jsou sklizeny během dne, aby pak opět delší dobu čekaly na své užití. Je to tak dobře, že některé jevy trvají déle a některé probíhají rychle, však změna je sám život. Čas je však také důležitou sociální veličinou. Kolik má asi času člověk? Má ho tak akorát? Nemá někdo mnoho volného času a k tomu hodně peněz? Nebo dokonce spolu s tím i informace? Neohrozí tím naši moc? Tak a podobně se ptají ti, kteří řídí společnost. Aby nikdo jejich moc neohrozil, dbají na to, aby ti, kdo mají volný čas neměli peníze a ti, kdo mají peníze, neměli volný čas. Pro ně je to nebezpečná kombinace. Trojkombinace peníze + čas + poznání je pro ně tou nejrizikovější, protože člověku otvírá velké pole působnosti. A jak s časem hospodařit, abychom se stále někde nehonili? Stačí nedělat zbytečné věci. Člověk musí mít dostatek času na sebe, svoji rodinu, své přátele i na své zájmy. Jinak nejsou společenské vztahy v pořádku. 073. Intuice Nejprve se zmíním o meditaci a koncentraci. Myslím si, že oba tyto pojmy vyjadřují stav zdraví. Meditace je schopnost ovládat své myšlenky, schopnost udržet svůj mozek bez myšlenek a to nikoli soustředěným napětím a ve zcela uvolněném stavu. Na nic nemyslet, pokud to zrovna okolnosti nevyžadují. Říká se mluviti stříbro mlčeti zlato a myslí se tím, že když člověk nemá zrovna co říci, má mlčet. Stejně je tomu tak s myšlenkami. Když zrovna nemusí člověk o něčem přemýšlet, tak ať žádné myšlenky nemá. Stálé a neodbytné myšlenky bychom mohli prohlásit za stav nemoci. Koncentrace je zaměření pozornosti, naslouchání a připravenost přijmout informace ze svého okolí v jakékoli formě. Koncentrace pomáhá meditaci, ale není splněn požadavek uvolnění, protože koncentrace v sobě obsahuje prvek napětí. Nyní, když víme, že se hlavou nemají honit neodbytné myšlenky, sdělím, co je to intuice. Jde o formu inspirace z duchovního světa ve formě okamžitých nápadů a informací, které proběhnou v neměřitelném čase. Okamžitý nápad. Opakem je telepatický přenos po jednotlivých pojmech, tedy v celých myšlenkách. Intuice přichází náhle a musí projít přes naši osobnost jako přes filtr. Mnohé nápady proto zůstanou nevyužity u jednoho a způsobí okamžité osvícení u druhého člověka. Mám s intuicí velmi dobré zkušenosti, v intuici dostávám ty nejlepší nápady a téměř vždy, když je potřebuji. Nedám tedy na intuici dopustit a s každým, kdo doporučuje více se spoléhat na intuitivní jednání, plně souhlasím. Intuitivní jednání je přirozené všem živočichům a je nástrojem udržení života. Bez intuitivní inspirace by žádný živočich nenašel ani partnera k množení, ani potravu, ani by neunikl nebezpečí. Intuice živočichům pomáhá přežít. Zvláštní formou intuice je vize, vizuální představa, bez které by sotva mohli tvořit malíři, sochaři nebo architekti. Pro lidi je intuice základním zdrojem veškerého poznání a přichází od vysoce postavených duchovních bytostí, které člověku přejí. 074. Telepatie Na rozdíl od okamžité intuice přijímáme telepatii v celých pojmech jako hlasy nebo cizí myšlenky. V telepatii k nám může promlouvat kterákoli duchovní bytost, dobrá i špatná a tak jsou s telepatií někdy potíže. Přijímat telepatii patrně vyžaduje dispozici, animální náboženství však tvrdí, že stačí se plně otevřít, nemít žádné tajnosti ani zatížené svědomí a že pak telepatii má každý. Mnozí domorodci používají telepatii čili přenos myšlenek jako běžný komunikační prostředek. V naší společnosti se s telepatií setkáváme asi u sedmi procent populace. Poučení lidé se se schopnostmi telepatie nechlubí, aby nevzbudili závist nebo nepatřičnou pozornost. V telepatii nejen přicházejí necenzurované informace, které mohou být základem osobní moci, bohužel, v telepatii promlouvají také bytosti nečisté které slabou osobnost zcela ovládnou a způsobí ji a jejímu okolí potíže. Osoby se schopností telepatie jsou nazýváni schizofreniky, protože se u nich zdánlivě projevují dvě osobnosti. Jedna je však jejich vlastní, obvykle slabší a druhá která je ovládá je silnější. Schizofrenik pod tlakem okolí pak reaguje velmi agresívně nejen slovními útoky, ale i fyzickou agresí. Taková byla i moje první představa vytvořená sdělovacími prostředky. Telepatie je však zdrojem tvůrčí inspirace. Záleží na obou aktérech. Záleží na čistotě a zásadách člověka a také ovšem na vlastnostech bytosti, která v telepatii své myšlenky předává. Tak jako při spolupráci dvou lidí, i zde pak může dojít v mnoha projevům telepatie či schizofrenie. Někteří schizofrenici píší básně, já píši své úvahy, jiní se dobře leč marně snaží radit politikům, další se věnují matematice, filozofii, historii a dalším vědecky, společensky nebo umělecky zaměřeným kratochvílím. Mnoho schizofreniků je zaměřeno teologicky, zajímají se o duchovní otázky. Je to pochopitelné, souvisí to úzce s jejich dispozicí, ale poznal jsem, že v teologických výšinách člověk tak leda zabloudí. Telepatie je však součástí mnoha parapsychologických aktivit. Bez telepatie se neobejdou hypnotizéři, jasnovidci, psychotronici, astrologové, kartářky, mágové, mnozí léčitelé ani ti, kteří řídí společnost, úmyslně nepíši že to jsou politikové. Telepatie se objevuje zpravidla až po třicátém roce věku člověka, protože dříve je nutné, aby člověk dozrál ve své osobnosti, aby byl pro inspirující bytost srovnatelným partnerem. Máte zájem o telepatii nebo intuici? Zbavte se neuspořádaných myšlenek, vyčistěte své svědomí a volejte nějakou duchovní bytost k rozhovoru. Nejlépe někoho, koho jste měli velmi rádi a komu jste důvěřovali. Obvykle to bývají příbuzní, prarodiče nebo rodiče, kdo vás měl také rád. 075. Pravda Co je to tolik opěvovaná pravda? Je pravda, že každý má svoji pravdu? Je pravda, že týden má sedm dní? Je pravda, že to či ono? Pravda je tvrzení, informace, které věrně popisuje skutečnost, realitu. Realita spojená s hmotným světem je nejdůležitější ověřovatelkou pravdy. Není sama. Pro ověření pravdy, nějaké teorie, můžeme použít i počítač, virtuální realitu. Na počítači byly modelovány děje, které nemůžeme prověřit v praxi, například průběh srážky dvou galagixí. Počítač potvrdil, že srážkou se galaxie rozvinou, vznikne spirálovitý útvar. Kde hledat a najít pravdu a proč pravdu hledat? Každý může tvrdit cokoli a může nám sdělovat informace, se kterými nesouhlasíme. Co pak? Má pravdu on nebo my? Je to důležité, protože ten, kdo má pravdu, může jednat, ten, kdo ji nemá, musí od svého plánu či záměru ustoupit a dát mu přednost. Jako příklad uvedu incest. Mocní tvrdí, že incest je pro ochranu lidí, zejména mladých, dán jako negativní jev pod zákon jako trestný čin. Incest, tedy pohlavní styk mezi příbuznými je také nežádoucí pro genetickou deformaci případných potomků. Od obyčejných lidí však přichází jiné svědectví. Co si mám myslet? Na příkladech se kterými jsem se setkal považuji za ověřené, čili za pravdivé, že potomci mezi příbuznými jsou geneticky postiženi. Ale že by incest traumatizoval jeho účastníky? Kde je pravda? Jak hledat pravdu? Cest je několik. Ve zmíněném příkladě se stačí zeptat mladých lidí na jejich názor. Každý jistě ví, co by se mu líbilo a co ne. Druhou cestou hledání pravdy je budování systému. Skládání všech informací do mozaiky a posouzení, zda vše spolu souvisí a souhlasí. Tak postupují například detektivové, kteří objasňují, co se stalo přihodilo. Pravda je totiž informace, která plně souhlasí s ostatními informacemi v systému a se žádnou není v rozporu. Potíž nastane, když jediná nesporně pravdivá informace do systému nezapadá. Vznikne podezření, že celý systém je nepravdivý, bludný, iluzorní. Od jedné informace se pak odvíjejí dedukcí další. Pravdu můžeme hledat i u autorit. Avšak pozor. Právě na odvolání se k autoritám jsou založena všechna bludná učení. Můžeme se však na tvrzení jiných odvolat v případě, že jsme sami informace neposuzovali nebo nejsme schopni jejich pravdu posoudit. Opakem pravdy je lež, blud, iluze, mystifikace. Lež je záměrně nepravdivá informace, která je sdělena s nějakým záměrem. Tím záměrem může být vlastní prospěch, manipulace, zklidnění emocí nebo vyprovokování druhého k nějaké činnosti, kterou by neprovedl, kdyby znal pravdu. Duchovní svět nyní zásadně nepomáhá a pomáhat nemůže těm, kteří si na lži založili svůj prospěch, kariéru a prosperitu. Za blud je označena informace, která nemůže být přijata jako pravdivá, jejiž pravdivost kdokoli popírá. Blud je nesprávná informace, kterou však její sdělovatel osobně považuje za ověřenou a nepopíratelnou pravdu. Každé poznání obsahuje jistou míru nepravdy, iluzi. Iluze vniká nesprávným měřením, nesprávným hodnocením nebo nesprávnou úvahou. S iluzí je nutné stále počítat, je kolem nás všudypřítomna. Nemáme zkrátka všechny informace k tomu, abychom jevy kolem nás správně pochopili. Někdy je iluze následkem záměrného informačního šumu, který jsme byli nuceni bez možnosti ověření přijmout. Iluzi někdy sami záměrně vyhledáváme a vytváříme, když se nám skutečnost zdá hodna vylepšení. Někteří lidé velmi rádi žijí v iluzi a všechny pokusy vrátit je do reality rezolutně odmítají. Pokud jsou však okolnostmi přinuceni k návratu do reality, bývá to pro ně nepříjemné. Také děti žijí v iluzi. Ponechejme jim jejich iluzi, ovšem přiměřeně k jejich věku. O mystifikaci mluví odborníci ve vědeckých kruzích. Mystifikace se nevyhne žádnému vědnímu oboru. Někdy je záměrná a její sdělovatelé dobře vědí, že mystifikují, nejčastěji proto, aby někomu vyhověli nebo aby upevnili své vědecké postavení. Někdy mystifikují neúmyslně, pokud se do jejich učení vloudila iluze, kterou neodhalili. Mystifikující pak obvykle nuceni se za své nesprávné informace omluvit a věci uvést na pravou míru, čili sdělit pravdu, provést opravu. |