SVĚT

Úspěšný spokojený člověk

.

Moje synkretická představa vychází ze spojení těchto systémů: hodnotový kruh, čtyřčlenná společnost a čtyři priority. Každá z oddílů čtyřčlenné společnosti spravuje pro ostatní sobě vlastní existenční oblast a při funkční spolupráci bude celá společnost prosperovat. Hodnotový kruh ukazuje každému bez rozdílu osobní cestu pro bezkonfliktní život a osobní úspěch. Čtyři priority jsou zdraví, láska, štěstí a peníze, u každého z nás v jiném pořadí. Pak je zde ještě podmínka přijetí, zapojení do společnosti dobré ocenění. S tím vším souvisí schopnost prožívání a dobré komunikace.
Poznal jsem, že mohu být spokojený v daných podmínkách a nepotřebuji k tomu nic nedosažitel- ného. Znamená to správně řešit potřeby reality, nic neodkládat, a také pomocí správné komunikace vytvářet virtuální svět s vnímavým a vstřícným partnerem. K lidem v okolí přistupovat s úctou.
Důležitá je duchovní orientace. Každý kult, každá církev, předkládá své vlastní životní hodnoty a programy, své vlastní prožívání a kdo to nepřijímá, kdo se musí tím omezovat, není spokojený. Je nutné najít svoji duchovní skupinu souvěrců a společně procházet životem. K tomu patří shodné názory a společné zájmy. Když partner není souvěrec a má jiné představy o životě, tak se dohodneme na volném vztahu. Společně řešíme jen sociální jistoty, spolužití a výchovu dětí. Vzájemně si tolerujeme přátele a snažíme se, aby byli společní. Podoba vztahu záleží na dohodě.
Ve vztahu s partnerem je dobré neprosazovat své ego, ale vytvářet ego společné. Můžeme to nazvat sounáležitost. Jde o vyrovnanou spolupráci, kde není nadřízená nebo podřízená pozice. Znamená to také mít svá tajemství o které se s cizími nedělíme a tím si vytváříme své soukromí a svůj domov. Když je nás víc a žijeme společně nebo se často scházíme, pak si témto způsobem vytvoříme svůj svět, své malé království, rod nebo kult. Kult vzniká při spolupráci lidské a duchovní skupiny bytostí, které vyšly z nás.
Jsem přesvědčený, že každý může být spokojený. Moje psaní je pouze nasměrováním, ale za hlavní považuji mít v sobě pořádek a žít nebo se stýkat se souvěrci. Za souvěrce považuji osoby stejného vyznání, obrací se ke stejné duchovní autoritě, vzájemně se dokážeme pochopit, důvěřovat si, poradit si v každé situaci a věřit ve vzájemnou solidaritu. Někdy na toto téma napíši tlustou knihu.
.