Abychom mohli vztahy řešit, musíme mít systémový odstup, ten se pokusíme získat tím, že vztahy budeme hledat všude, i v přírodě, nejde tam pouze o vztah lovec-kořist, jsou tam i vztahy symbiotické, velmi složité, posuzujeme je z hlediska výhodnosti pro druhy kterých se to týká jako mutualismus (pro oba výhodné) nebo parazitismus (výhodné pro jeden druh, nevýhodné pro druhý). Borůvčí snad parazituje na borovicích a vadí nám to? Neřešíme to, jen borůvky si jdeme nasbírat nebo si je koupíme nebo nás nezajímají vůbec.
Nejde tedy hodnotit vztahy pouze z hlediska dvojice subjektu nebo zúčastněných, musíme hledat nějaký smysl, nejlépe účel nejvyšší.
Další otázkou je přístup. Kdo má zájem, aby se vztahy systémově harmonizovaly a kdo to bude realizovat a jakými nástroji? Jednotliví lidé mají své zájmy a nejlépe je realizují ve skupině, v entitě, mezi svými. Buď se organizují v reálných skupinách nebo se napojí na nějakou duchovní cestu.
Když jsem se ptal kohokoli, jak bude probíhat náprava světa, příchod Mesiáše, co se musí zlepšit, aby byli lidé spokojeni, měli jasno: musí se mít dobře jejich skupina, jejich církev, jejich firma, jejich rodina a náprava světa spočívá právě v tom. Když jejich názor přijmeme, pak musíme souhlasit s tím, že každý se bude mít dobře v rámci své skupiny, rodu, národa, entity. To mne ale přivádí k roli velkých skupin a vzájemných vztahů mezi nimi. Jakou roli bude ve společnosti hrát velká skupina? Co nabízí, co žádá? Že bychom našli klíč k řešení vztahů? Jakou roli hrají subjekty ve vztazích. A ohlédneme se zpět k přírodě. Jakou roli v přírodě má strom, jakou lesní zvěř? To mne vede k řešení existenční diverzifikace a potřebě uznat právo na existenci každému subjektu, každému druhu a entitě v souladu s jeho přirozeností.