Vztah v našem životě plní mnoho funkcí. Když funguje, je dobře, když nefunguje, hledáme proč a jak to napravit. Každý také od vztahu očekává něco jiného a každý za vztah považuje něco jiného. Některé ženy považuji manželství za vztah, jsou vdané a tak už vztah neřeší. V důsledku toho pak žijí s maželem vedle sebe jako dva samotáři a když hledá manžel vztah jinde, je zle.
Kdysi nedávno byly vztahy normalizovány jedině jako manželství a role muže a ženy také byly dány. Muž se věnoval řemeslu a zastupoval rodinu navenek, žena vedla domácnost, porodila a vychovala děti. Tento model byl narušen potřebou zaměstnat muže ve výrobě a později i zemědělské velkovýrobě. Společnost si vynutila změnu role muže a později i ženy a tím narušila také tradiční vazby na životní zdroje. Navíc nyní jsou legislativní podmínky pro podnikání likvidační a živnostenský list má více zamětnanců než živnostníků. Muže zajímá profese a sport, snad nic jiného, ženy mají snahu vše řídit a muži vnucovat názory a postoj ke světu. To je dáno konformitou ženy. Když ženy seděly doma, byl pro ně autoritou muž v rodině. Když vyšly do světa, přijaly jako autoritu svého šéfa, pak filmového hrdinu a nyní televizní hvězdy. Od muže očekává, že její konformní názor přijme a že se nebude chovat jako neodpovědný rebel. Ženě dá spojení s televizní, politickou, duchovní nebo ideologickou autoritou pocit nadvlády nejen v rodině, ale i na internetových stránkách. Mužům pak zůstane pivo a fotbal.  
To může být všeobecný rámec rozpadu vztahu, muži neakceptují požadavky žen a ztrácí zájem o vztahy a sex. V každém vztahu se pak uplatní osobní přístup a neopakovatelné sociální podmínky. Napadá mne pouze jediné řešení, uvědomit si to a snažit se situaci racionálním přístupem změnit.       
Pokud jde o jednotlivé vztahy, tak zde se uplatní tolik vlivů, že snad každý vztah je jiný. Za okolnosti, které mají na partnerský vztah vliv, uvedu všechny, na které si vzpomenu, ale i tak bude seznam velmi omezený: špatná výchova, nepřipravenost na život, jednostranné zaměření a tím málo společných zájmů s partnerem, špatná komunikace, vliv kamarádů, přítelkyň nebo širší rodiny, náročné a neúnosné sociální podmínky, poruchy osobnosti, útěk od reality, sexuální nesoulad, ignorace nebo odmítání partnera, absence společných prožitků a úspěchů, snaha partnera napravit, převychovat nebo ranit, psychická manipulace nebo trýznění, znevažování a výsměch, neodpovědné hospodaření.... Tak to posuďte a nejspíš tam najdete také něco o sobě. 
No a nyní musím napsat, jak si dobrý vztah pohlídat a pěstovat, jak se chovat, aby vztah se spíše lepšil než zhoršoval:
Především musíme vědět, proč jsme se do vztahu sešli, jakou funkci nebo roli má vztah splnit a nečekat víc. Vztah může být trvalý, občasný nebo náhodný, jistě může to být manželství nebo sociální partnerství, kdy jsou lidé spolu hlavně proto, aby lépe vyšli s penězi. Jiný vztah může plnit společné pracovní nebo zájmové cíle nebo úkoly, pak jsou jistě milenecké vztahy, vztahy v komunitě nebo velké rodině nebo jiné, je však dobře si to uvědomit a své chování ve vztahu tomu přizpůsobit a plnit úkoly.
Vztah je hlavně o komunikaci, jeden druhému nasloucháme, projevujeme úctu a uznání, muži potřebují pochvalu, ženy chtějí slyšet komplimenty. Komunikace formou "ano, jenže" je opravdu chybná. Projevy odmítání sdělení a argumentů partnera může být dána snahou uchovat si svoji vlastní autoritu, ale taková komunikace odcizuje. Každé odmítání odcizuje, přijímání sbližuje. Pokud máme snahu partnerovi dávat jen to nejlepší a sloužit mu v očekávání jeho vděku, pak musíme vědět, co partner ocení a co si přeje, popřípadě počkat, až o naši službu sám požádá.
Sexualita hraje v partnerském vztahu velmi důležitou roli. Určitě sbližuje, ale také dá schopnost zvládat mnohem větší zátěž než při absenci sexu. Mám tezi, že sebevražda a  sex se vylučují. Zájem o sex je však podmíněn celkovou partnerskou harmonií. Zamilovanost může být pod vlivem představ o partnerovi, ale láska trvalá je důsledkem krásných společných prožitků. Snažil jsem se vypsat podstatné pro vztah, uznávám, že jsem pouze pootevřel dvířka do problematicky partnerského vztahu. Aspoň to, ale na to nejdůležitější jsem zapomněl: do vztahu se musí scházet souvěrci se stejným pohledem na svět a životní hodnoty, nejlépe na stejné duchovní cestě.