2024

Příběh Jana Křtitele

Jan Křtitel zde působil jako Eliáš, Podporoval krále Davida a Šalamouna a také jednal s Peršany. Psal, ale nedopsal svoji knihu, v době po smrti krále Šalamouna a likvidaci Davidiánů byl jeho život také ukončen. Už po své smrti protestoval, že nedokončil svoji práci, za svůj protest byl zavěšen za jednu nohu, jako viselec. Opět protestoval, že visí neoprávněně a volal bohy, aby ho sundali. Visel čtyři dny, problém byl s volnou nohou, každá poloha dělala problém. Pak se mu ozval Universum a dal mu dotaz: kdo je lepší, Bůh nebo člověk? Byla to léčka, Jan Křtitel odpověděl, že neví. Universo mu tedy sdělil, že svůj život si prožije od začátku a poslal ho k Armagedonu. Osudové síly ho však přesměrovali na Plejády, kde se inkarnoval do psa. Po nějakém čase se vesmírní bohové dozvěděli, že Jan se na Plejádách inkarnoval a rozhodli se ho najít. Nastalo vraždění neviňátek, ale Jana nenašli. Po nějaké době Jan požádal, že se chce stát člověkem. Bohové žádost přijali, ale sdělili, že mu to štěstí nepřinese. Tak se stal na Plejádách člověkem a byl zcela apatický, neaktivní. Bohové si ho zavolali, pohrozili, že ho potrestají. Jan protestoval, že nic zlého nedělá. Ptali se ho, jaké má duchovní jméno, řekl, že Fatba. Jméno mu změnili na Nyvoš, což znamená bázlivec čili posera. Nic nenamítal, Jan nové jméno přijal. Bohům později vadilo, že musí jednat s poserou. Zde na Zemi prosili Židé, že si přejí, aby se Eliáš vrátil. Plejáďané jim řekli,

že Mesiáš, čili pomazaný, se vrátí za 400 let. Dodnes na Mesiáše čekají.
Plejáďané jednou za 420 let posílali na Zemi misie s Nibiru a výběr do misie byl velkou ctí. Nyvoš byl vybrán, ani důvod neznal. Kamarád mu to záviděl a sdělil, že Nyvoš těm, kdo byli vybráni, nesahá ani po kotníky. Když se konal výběr, zájemci jeden po druhém chodili před komisi a sdělovali své důvody. Nyvoš také předstoupil před komisi a sdělil, že byl do mise přijat. Předsedající se zamyslel, napojil se na kosmického mistra a pak souhlasil.
Když nastalo startovací okno, soustředila se mise k odletu, ale ženy chyběly, měly letět později, ale nestihly startovací okno, byl to záměr. Transportní loď letěla k Nibiru a posádka do něj přestoupila. Všichni se vydali na dlouhou pouť planetě Zemi. Nyvoše tam všichni přehlíželi a nikdo se s ním nebavil. V roce -165 se přiblížilo Nibiru k planetě Zemi a transportní loď misi přenesla na planetu do oblasti Judeje.
---

Plejáďané rádi nahrazují duchovní autority a tak se Bůh Otec vydával za Dea Olympského. To však vyvolalo Makabejské války, protože Židé měli svého boha a byli a jsou mu věrni. Když neuspěl, tak se mise přesunula jako essenská sekta do Judské pouště, kde se věnovala psaní. Nijak se v ústraní neprojevovala, ale když to trvalo už sto let, vznikaly rebelie a Bůh Otec musel jednat. Čekal na vhodné podmínky v Říši Římské, ty ale zatím nenastaly a tak začal jednat v Judsku. Oplodněné lidské vajíčko s požadovanými vlastnostmi vsunul do Alžběty, inkarnoval se Jan Křtitel. Po úspěchu se půl roku po něm narodil Ježíš. Jan Křtitel neznal svůj úkol a tak se potuloval po Judsku a varoval obyvatele, aby se vyhnuli hříchu, protože přišla mise z Plejád. Ptali se ho, zda je Mesiáš na kterého čekají a on odpověděl, že neví, že má smazanou paměť. Na svých toulkách se potkal se Salome, která prohlašovala, že svede každého muže, kterého potká. U Jana Křtitele však neuspěla, on nepochopil, co mu nabízí a co od něj očekává. Když se rozešli, kamarádky se posmívaly Salome. Ta se naštvala a žalovala na Jana Křtitele, že kritizuje krále Heroda za jeho vztahy. On o soukromí krále Heroda samozřejmě nic nevěděl. Vojáci Jana zatkli a odvedli ke králi. Lidé ho litovali, že je s ním konec, ale Jan nic nechápal. Zavřeli ho do sklepní kobky a nikdo se s ním nebavil. Jan marně čekal na vysvětlení. Matka Salome věděla, co se stalo a když král Herodes nabídl že splní cokoli si Salome bude přát, tak požádala o hlavu Jana Křtitele. Když si vojáci přišli pro Jana, tak se jich ptal, zda už dostane vysvětlení. Vojáci se hlasitě smáli a ujistili ho, že dostane to nejlepší vysvětlení. Zmateného Jana přiměli, aby si klekl a hlavu dal na špalek. Zpráva o stětí Jana Křtitele se rychle roznesla a stětí bylo přijato jako potvrzení viny. Jan se v dobré míře vrátil k Bohu Otci, ale ten byl znechucený, protože měl s Janem jiné plány. Měl být ukřižovaný, když si Židé přáli jeho návrat a pak měli být Židé trestáni za jeho ukřižování. Jan Křtitel odmítl roli Krista, tak hledali náhradu. Ježíš odešel do zahrady Getsemanské a tam rozjímal. Přijal druhé jméno Kristus a souhlasil s ukřižováním a přál si odejít potom zpět na Plejády. Když Ježíš Kristus visel na kříži, dostal drogu a zemřel. Byl uložen do hrobu a tam byl oživen. Po setkání s učedníky byl navrácen zpět na Plejády. Do dalšího vývoje tak ani Ježíš ani Kristus a tedy ani Ježíš Kristus nezasahovali. Nahradil je sv. Pavel.

Jan Křtitel provázel Boha Otce, ale aktivní nebyl. Dal Křesťanům jediný princip, vodu zapomnění a přiznal jim dobu vlády na dvě milénia. Vliv byl však sporný, protože se prosadili Peršané, nejprve jako Římští císařové až do zániku Západořímské říše. Plejáďané po neúspěchu v Evropě se rozhodli založit Islám a využít získané zkušenosti. Jan Křtitel byl vyzván, aby následoval archanděle a založil spolu s nimi Islám. To odmítl, že vždy zůstává s Bohem. Brzy potom Bůh Otec hodil Jana do nicoty a tím končí životní epizoda Jana Křtitele. Jan plaval nicotou, nevěděl kde je nahoře, kde dole a nepřicházely k němu žádné podněty. Věděl, že jsou vyšší duchovní autority, kosmičtí mistři a tak je volal, aby ho z nicoty vytáhli zpět do reality. Byl napojen na Ahriela a ten požádal Zarathustru, aby Jana vytáhl. Ten však čekal na ukřižovaného Krista a výzvu odmítl. Nakonec z nicoty vytáhl Jana Zeus Olympský. Jan se vrátil ke svému jménu Nyvoš a ujistil Zeuse (nikoli Dia), že bude dál bohem. Zeus uvěřil a inkarnoval Nyvoše jako Adeodata (Bohdana), syna Augustina Aurelia. Toho však v 15ti letech andělé vyzvedl z těla a vyzvali ho, aby se vrátil ke svému bohu (Bohu Otci). Nyvoš se však vrátil k Bohu jménem Zeus. Ten byl zklamán a ptal se Nyvoše, zda spáchal sebevraždu. Po této události se Římská Říše se rozdělila a východní část připadla Zeusovi (nikoli Diovi). Nyvoš se na dlouhou dobu odmlčel.
---

Kolem roku 1000 se probral, ptali se ho, zda bude soudit svět. Odpověděl, že až v roce 2000. Nastalo uvolnění, každá entita si jednala podle svého. Po roce 1400 rozvrátili Osmané Babylon a Zeus se ptal na řešení. Nyvoš ho pozval do Evropy, že zde budou vládnout spolu. Nastalo období Renesance. V Praze vládli Habsburkové a když se měl narodit potomek, přišel Nyvoš, prohlásil, že ho posílá Bůh a inkarnoval se místo Habsburka. Ten už měl vyhotovený horoskop, ten se však nenaplnil. Nyvoš se stal Rudolfem II., ale s vládou si nevěděl rady, tak spíše nevládl. Nižší šlechta si postavila několik renesančních zámků. Důsledkem uvolněných vztahů pak byly popravy pánů v roce 1621 a Třicetiletá válka. Nyvoš sdělil, že mu pro vládu chyběl program. To se snažil napravit jako Jean-Jaques Rouseau. Napsal několik knih, některé se dochovaly dodnes. Nastala doba Osvícenská s ohlasem i u nás a na Slovensku, také ovšem stínání gilotinou. Nyvoš poradil, že se má revoluce co nejvíce rozšířit, tak vznikly Napoleonské války a další související vlivy. Po revoluci Zeus odešel zpět na Olymp a jeho trůn obsadil Zerubábel. Nyvoš se k němu přidal, ale nic neřešili. Později někdo navedl Zerubábela, aby Nyvoše poslal do psí inkarnace. Nyvoš konstatoval, že tím ztratí paměť a požádal Zerubábela, aby mu po inkarnaci paměť zase obnovil. Tak se Zerubábel dozvěděl, kdo Nyvoš je. Považovali ho za Krista, ale byl to Antikrist. Když jako pes povyrostl a začal jíst z misky, přišli se ho zeptat, zda to sní i bez příboru. Tak si ověřili jeho totožnost. Ve psí inkarnaci byl apatický, nic neprožíval. Jednou mladý syn majitelky si hrál se zlatou mincí, vozil ji na lodičce v barelu. Mince mu spadla a on se za ní vrhnul. Začal se topit. Do psa cosi vstoupilo a on začal silně a bolestně naříkat. Přiběhla paní, uviděla, jak synovi trčí nohy z barelu a běžela ho vytáhnout. Pes utichl. Po chvíli se syn probral a pes Nyvoš měl zásluhy za jeho záchranu. Tím získal právo opět vstoupit do lidské inkarnace. Jeho paní mu dala za odměnu dobré maso, jinak dostával podřadné. Později průvodci vytáhli duši z psího těla a nabídli, že se může Nyvoš vrátit, ale musí dříve, než tělo zahrabou. Nyvoš se do těla nevrátil a odešel. To bylo v Itálii na konci První světové války.