Narození potomků

Narození vlastních dětí ovlivní náš život v obou případech, ať jsou a také když nejsou. A také rodiče nejsou jediní, kdo o narození dětí a rodičovství rozhodují. Velkou váhu má rozhodnutí osudový sil i duše, která má vstoupit do inkarnace. Základní hodnotou je zdraví rodičů a jejich životní styl. Duše pro inkarnaci přijde k ženě a vytvoří u ní touhu pro mateřství. Ta pak hledá muže, který by jí předal genetické informace. Bývá to manžel, partner, často si však k početí najde někoho jiného, geneticky vhodnějšího. O pohlaví a schopnostech rozhoduje muž, ale důležitější je, kdo dítě vychovává. Když se početí nedaří, mohou jít oba partneři na vyšetření.
Tohle vědí snad všichni. Napíši však něco víc.
Žena, která chce otěhotnět, hlídá si ovulaci, pro kontrolu si měří tělesnou teplotu a v tu dobu zajde na sexík za svým partnerem. Spolupracující partner na pár dní abstinuje, aby byl nadržený a pak do partnerky vstříkne genetické informace. Také běžný postup. Žena si ví rady i když partner nespolupracuje nebo partner není. Může na klinice přijmou spermie od anonymního dárce nebo si dopřát románek s nějakým studentem nebo jiným atraktivním mužem. Říká se, že „stačí kapka, už to ťapká“. Nemusí to tak být, když osud mateřství nepřeje, k početí nedojde, i když se partneři snaží sebevíc. Naopak, duše, která se chce inkarnovat, si to zařídí. Partneři si spletou plodné dny, žena se chce udobřit s partnerem, muž pozdě vytáhne, žena si odskočí na flirtík nebo se zúčastní bez ochrany nějakého večírku. Pokud se však má někdo narodit, osud to zařídí a na plodných či neplodných dnech to vůbec nezáleží. A jak funguje psychická antikoncepce? Kdo to dokáže, virtuálně rozmělní zralé ženské vajíčko v těle ženy a k oplodnění nedojde.
To byla praktická stránka početí. Nyní k založení rodiny trošku šířeji. Duše pro inkarnaci je přítomna u ženy nebo v těle plodu, ale k probuzení vědomí dojde až při porodu. Je zajímavé, že malý človíček se projevuje velmi svérázně, ale pak dojde k zásadní změně. Kdo například masturbuje, později naopak je velmi zdrženlivý. Kdo má zájem „o štamprdli“, stane se abstinentem třeba i na celý život. Ať jsou výrazné projevy v mladičkém věku jakékoli, není dobré je potlačovat, necháme je odeznít.
Přišlo několik generací s výraznými vlastnostmi a vyspělými schopnostmi. Vždy to bylo osudové s vazbou na příští charakter společnosti. V roce 1966 se rodily děti pro konec věku, pak další tři generace s výraznými schopnostmi zaměřenými nejen na počítače, pomocí počítačů a dotykových mobilů utíkají od reality, hledají své souvěrce a komunikují s nimi. Mnozí přijmou životní poslání a pro úspěšné splnění získají další schopnosti a často se připojí průvodci a ochránci. Jaká bude situace ve společnosti a na světě, záleží na tom, jaké bytosti se inkarnují, jací lidé zde žijí a jaké mají průvodce. Po roce 2001 ve spojitosti s koncem světa, vzniklo mnoho snah poškodit svět a společnost. To měl opravdu někdo v plánu a kdybychom se nebránili, tak se katastrofy realizovaly. Sucha, záplavy, zemětřesení, tsunami, nemoci a války, však některé se realizovaly. Jsme schopní tento vývoj ovlivnit a katastrofy eliminovat.
Jako fatalista věřím tomu, že rození dětí se životním úkolem je v rukou osudových si. Každý kult má své osudové síly. Vím, že 90 procent rozhodnutí je pod kontrolou duchovních sil, zejména vyhledání životního partnera. Během života také dochází ke změně inkarnace, pokud se změní životní program, změní se i duše v inkarnaci. Dříve se tak dělo během klinické smrti, dnes je to možné kdykoli. Někteří lidé jsou multidimenzionální s větším počtem průvodců, někteří naopak průvodce nemají a prožívají vyhoření.
Nakonec ještě jedna důležitá věc: každý člověk a zejména dítě, potřebuje alespoň jednoho člověka, ke kterému má důvěru, který mu dokáže dobře poradit a který je jeho důvěrnou životní oporou. Pokud takový není, často se později objeví závadné chování, násilné sklony a odmítnutí vztahů.