odpuštění

Odpuštění je akt chování ve vztazích jako vyrovnání a zapomenutí špatného skutku. Je podmínkou pro dobré vztahy, ke sblížení i dohodě. Má však svá pravidla:

1) každý boží soud je vázán na veřejně vyhlášená pravidla. Kdo je dodržuje, je bez viny.
2) tam, kde stačí hrozba sankcí, sankce se neuplatňují.
3) každý má možnost se u soudu obhájit, pokud však není odsouzen veřejným míněním.
4) kdo se ještě před soudem prokazatelně obrátil a jedná podle pravidel.
5) odpuštěno je každému, kdo napravil škodu, kterou sám způsobil.
6) odpuštěno může být každému, kdo ještě před výzvou u soudu projevil lítost a slíbil nápravu.
7) malá provinění lze odpustit na základě omluvy.
8) kdo se obrátí k jinému bohu a ten jej přijme, tomu je odpuštěno.
9) u koho převažují dobré skutky nad špatnými, tomu může být odpuštěno.
10) cokoli vykonává člověk ve svém soukromí, nepodléhá božímu soudu.
11) sebevražedný útok nepodléhá božímu soudu.
12) kdo trpěl více, než kolik utrpení sám přežil, tomu může být odpuštěno.
13) chování v dobré víře může být odpuštěno.
14) špatné chování s dobrým úmyslem může být odpuštěno.
15) jestliže člověk sám sebe začasu odsoudí a slíbí nápravu, může mu být odpuštěno.
16) souzen je člověka jako duch - souhlasí-li se změnou svého ega, je mu odpuštěno.
17) odpuštění je možné tehdy, pokud se špatný skutek opravdu nebude opakovat.
18) jde-li o školu života a poučení, skutek se pamatuje, ale je odpuštěn pokud se již neopakuje.
19) provinění lze prominout po změně vztahu nebo smlouvy.
20) je-li zájem o dobré vztahy, skutek se odpustí po určité době.