 |
Pavel Němec |
||||||
|
|||||||
| 081. Bible Jednou z mnoha svatých knih je Bible. Každý duchovní směr má svoji svatou knihu a Bible je svatou knihou židovsko-křesťanské tradice. Nikoli však tradice Židovské, ta se samostatně vyvíjela jinak a její svatou knihou je Talmud obsahující Knihy Mojžíšovy stejně jako Starý zákon Bible. Bible tedy obsahuje Starý a Nový zákon. Starý zákon má asi třikrát více textu. Starý zákon obsahuje Mojžíšovy knihy, které daly základ judaismu, tedy židovské náboženské a kulturní tradici. Židé dosud Mojžíšovy knihy ctí a plně dodržují a každá pochybnost či narážka u nich vyvolá obranné reakce s prvky strachu. Knihy Mojžíšovy jsou současně obžalobou násilných praktik židovského boha, jeho svědků, kněží a proroků. Dále obsahuje Starý zákon knihy plné moudrosti, mám na mysli Knihu Přísloví, Kazatel, Píseň písní a Siráchovec. Součástí těchto knih je i pohanská moudrost. Třetím typem knih Starého zákona jsou knihy prorocké, které mají trvalou platnost, protože mnohá obsažená proroctví se dosud naplňují. Obsahem těchto proroctví je trvalé utrpení Židů i jejich moc nad světem. Starý zákon je psán přehledně a neobsahuje skryté významy. Také uznává jiná božstva a zakazuje se s nimi stýkat. Nový zákon je psán velmi nepřehledně a je vlastně návodem na výstavbu a plné ovládnutí lidské společnosti s využitím násilí, odepření poznání a hmotných statků, vytváří vizi nové formy otroctví - poddanství. První čtyři knihy se nazývají evangelia, což znamená "radostná zvěst". Pátou knihou jsou skutky apoštolů obsahující mnoho příkladů jak jednat při šíření křesťanství. Následují epištoly, dopisy apoštolů církvím, to jsou šiřitelé křesťanství. V těchto knihách najdeme principy a zásady, na kterých je vystavěna současná společnost. Poslední knihou je Zjevení Janovo, které má dvě části. V první části slibuje Duch "První a Poslední" své dary těm, kteří "vydrží až do konce", což je nyní, na konci druhého tisíciletí. Ti, kteří dokázali žít v lásce, kdo umí odpouštět a nedali se zlákat na cestu sobectví a násilí, dostanou dary, které jsou uvedeny ve druhé a třetí kapitole. Druhá část Zjevení Janova čili Apokalypsy přináší svědectví o tom, že stále dokola bude křesťanské lidstvo prožívat utrpení i naději. Bible, zejména Nový zákon je velmi komplikovanou knihou obsahující několik inspirujících zdrojů. Na základech Nového zákona je nyní vybudována evropská společnost. Musíme vědět, že při jednom čtení nic nezískáme. Abychom Nový zákon pochopili, musíme jej přečíst alespoň pětkrát a o všem hodně přemýšlet. Pokud bychom začali veřejně diskutovat o správnosti biblických zásad, vždy se ozvou přesvědčení oponenti. Pokud budeme s biblickými zásadami souhlasit, opět se ozvou přesvědčení oponenti a vždy vyvoláme silné emoce. Diskuse nad biblickými principy by byla nekonečná a mohla by ji ukončit pouze rezignace některé strany. Proto při studiu Bible si ponecháme své názory sami pro sebe a nekonzultujeme je s dalšími osobami, pokud s nimi nemáme společné názory a cíl. 082. Politika Pojem politika znamená "správu nebo řízení domu". Je tím myšlen náš společný dům, naše civilizovaná společnost. Čím je společnost složitější, tím jsou i politické vztahy složitější. Politika především slouží k organizaci a rozdělování životních potřeb. Tam, kde se používají peníze nebo jiné platidlo, navíc politika řídí celou oblast financí. Je jisté, že při tvorbě i rozdělování životních potřeb může dojít a také dochází ke zvýhodnění nebo znevýhodnění některé společenské vrstvy. Politika řídí společnost zákony, tedy předpisy upravujícími možnosti, práva a povinnosti členů společnosti. Na mnohé členy společnosti mají zákony stejný dopad, pak tyto členy označujeme jako třídu nebo vrstvu. Mohou to být podnikatelé, obchodníci, inteligence, dělníci, politikové, vládci, děti, důchodci, učitelé, zemědělci, umělci. Aby tito zajistili svá práva, organizují politické strany. V politických stranách se sdružují zájemci o politickou práci jako poslanci a ti pak usilují o podporu veřejnosti, především pak lidí se stejným postavením a zájmy. Podle podpory společnosti pak jednotlivé politické strany dostávají možnost řídit společnost. Tento systém však není dobrý, má dva hlavní nedostatky. Tím prvním je nevyváženost společnosti, vždy je někdo zvýhodněn a někdo znevýhodněn a druhým nedostatkem je fakt, že tito zvolení politikové nemají skutečnou moc, ale jsou jen zástupci moci a jsou stejně řízeni těmi, kdo mají peníze a reálnou moc, často z jiné země a jiného národa a cílem moci je její další posílení a získání dalších peněz. Nápravou by bylo svěřit politiku do rukou skutečných odborníků, kteří by měli skutečnou moc a spravovali by společnost podle trvalých, všeobecně přijatých zásad vycházejících ze zájmů všech členů společnosti. 083. Ego Jádro osobnosti člověka je ego. Ego obsahuje sebeuvědomování a principy osobnosti. Je to společný obsah se všemi bytostmi, jak duchovními, tak živými včetně člověka. Svou schopností myslet, rozeznávat dobré a zlé, zejména pak schopností tvůrčí práce pomocí osobnostních principů zaujal člověk místo vedle bohů. Bohové mají tytéž vlastnosti, jsou to především tvůrčí bytosti schopné rozeznat dobré a zlé. Na rozdíl od člověka jim schází schopnost samostatných emocí. Své emoce proto od člověka přejímají. Pokud bude člověk chladný a lhostejný, pak ani bohové nebudou mít emoce. Za těchto okolností nebyli schopni člověka akceptovat, člověka jako takový se pro ně stal nepřijatelným. I když bohové člověka stvořili, dali mu sexualitu, odvrátili se od něj ve chvíli, kdy přijal své lidské vlastnosti samostatného rozhodování, rozeznání dobrého a zlého a schopnost tvůrčí práce. Nejprve bohové útočili na člověka přímo, že je hříšný a další nesmysly si vymýšleli. Nadešla doba, kdy člověk se s tím smířil a už mu to nic neříkalo. Změnili svůj slovníček a začali útočit na lidské ego a lidský egoismus. Egoismus je nepěkná vlastnost která označuje snahu člověka za každou cenu prosazovat vlastní vůli a vlastní zájmy. Egoismus odmítneme. Nikdo nemůže nijak prosazovat své vlastní zájmy, ani násilím, ani jiným asertivním způsobem, například vnucováním se, trucováním, přemlouváním a podobně. Opakem egoismu je trvalá ochota pomoci pokud nás někdo o to požádá. Může jít o radu, službu nebo materiální výpomoc. Ego je však něco jiného. Je to jádro naší osobnosti, naše pevnost kterou si budujeme po mnoho inkarnací. Je to onen krystal, který pomalu a řádně roste. Nepřipustíme, aby jeho růst byl něčím poškozen, narušen. Budujeme si své vlastnosti, které se pak po mnoho inkarnací nijak nemění. Je jistě rozdíl v budování silné osobnosti a její ochraně na straně jedné a nevhodném prosazováním vůle na straně druhé. Nepřátelé člověka si přejí, abychom se svého ega dobrovolně vzdali, neměli žádné tužby, žádné názory, žádné soudy, abychom o nic neusilovali, jen slepě poslouchali. Prý když vyčistíme své myšlenky, když budeme mít zcela čistou mysl, pak náhle dojdeme osvícení, vše pochopíme. Je jasné, že můžeme pak pochopit s trochou štěstí jedno: že jsme byli podvedeni. Doporučuji pravý opak: o všem přemýšlejme, jasně řekněme co je dobré a co ne, stále hledejme, poznávejme, pracujme na sobě a tím vším posilujme své ego, jádro své osobnosti. Až získáme silné ego, snadno získáme přirozenou autoritu, úctu a větší vliv na události ve svém okolí. 084. Systém Často slyšíme mluvit o systému. Politický systém, systém uspořádání, systémové poznatky, systematické vyhledávání. Za slovem systém můžeme slyšet i slovo řád, pravidlo, pravidelnost. Systém znamená pravidelné a logické uspořádání nějakých prvků tak, že jde použít pro pochopení uspořádání logické operace. Jako příklad bych uvedl číslování domů. Jsou čísla organizační a popisná. Jdeme po ulici, nalevo máme lichá čísla a napravo sudá. Čísla jsou stále vyšší, srovnaná podle velikosti. Snadno najdeme číslo 29a nebo jiné které právě hledáme. Je v tom systém. Systém je dán tím, že organizační čísla jsou seřazena podle velikosti, vlevo lichá, vpravo sudá. Číslování začíná od středu obce nebo města. S čísly popisnými je to jinak. Souvisejí s čísly parcel a vůbec nejsou posloupná, pokud ovšem domy nebo parcely nevznikly v jednom období. Těžko bychom čísla popisná nacházeli, rozmístění nemá systém. Se systémem je to podobné. Taky v něm snadno nalezneme co hledáme podle systémových pravidel. Opakem systému je nahodilost. Krabice se vším, co jsme zrovna nalezli. Nezbývá, než vyjmenovat jeden kousek po druhém. Systém je dán buď dohodou, logickými systémovými pravidly nebo zvykem. Jezdíme často na zájezdy? Pak jsme naučeni, že při zastavení u lesa jdou kluci vlevo a holky vpravo. Když jdeme na úřad, jsme schopni najít kancelář nebo záchod. Jdeme do samoobsluhy a víme, že někde u vchodu najdeme košíky do kterých nákup dáme. Systém je podobný normě, ale volnější. Je vybudován na lidské zkušenosti jak uspořádat životní prostor tak, abychom se v něm snadno orientovali a nalezli vše, co hledáme. Za systém pak také můžeme považovat funkční jednotku, která má vstup a výstup, pokud neuvažujeme co je uvnitř, pak se tomu "černá skříňka". Takovým systémem může být automat na kávu. Vhodíme mince, zvolíme nápoj, počkáme, odebereme a vypijeme. Co se děje uvnitř nás zajímat nemusí. Pak za systémové informace označíme všechny znalosti potřebné k sestavení funkčního systému. 085. Zdroje poznání Zdroje poznání jsou všude kolem nás a my je využíváme buď záměrně nebo mimovolně. Člověk má zájem na tom, aby dosáhl svého cíle s nejmenším vynaložením energie. Pak ovšem si musí zapamatovat svoji zkušenost, protože naprostou většinu své činnosti opakuje. Víme, jak nejlépe vyčistit šaty, kde hledat houby, jak uvařit oběd, jak vycházet s lidmi. Toto všechno jsou postupy neboli algoritmy činnosti. Algoritmy vycházejí z naší zkušenosti a obvykle nás je někdo naučil, snad jsme je hledali a zkoušeli sami. V každém případě stále opakujeme to, co nám vyhovuje, co se zdá nejlepší. Pokud máme pochybnosti, hledáme dále. Někdy si poradit nedáme, jindy o radu požádáme. Nejlepší se požádat o radu a pak stejně zkoušet. Zdrojem praktického poznání je tedy osobní zkušenost prověřená realitou. Nejlepší na tom je, že to, co se osvědčilo jednou, osvědčí se příště zase. Pokud se však změní okolnosti, nemusí to platit. Za poznání však nyní považujeme spíše informace, které vedou k úspěchu ve společnosti, k úspěchu při podnikání, společenském zapojení a uspokojení potřeb. Protože společenský úspěch jednoho nemusí znamenat výhodu pro druhého a už vůbec ne pro konkurenta a konkurenty jsme tak trošku vzájemně všichni, nalézáme poznání obtížně. Školy, ve kterých získáme informace o tom jak být úspěšní ve společnosti, obvykle musíme zaplatit. Nejlépe a nejsnáze se k takovým poznatkům dostaneme ve službě. Nabídneme někomu službu a on nás seznámí se vším, co musíme pro úspěšnou službu znát. Tak například car Petr I., který pracoval nepoznán v Holandsku v loděnici se naučil stavět lodě a naučil to pak své poddané. Původními zdroji poznání je realita, lidská praxe a duchovní svět, který předává poznání jako inspiraci ve formě inspirace a telepatie. Pokud máme možnosti duchovní inspirace, uplatníme se v tvůrčí práci, pokud ne, musíme se smířit s prací rutinní, tedy vyzkoušenou, kterou lidé znají a jen ji stále opakují. Přesto však teprve lidská praxe plně ověřuje všechny informace, plány a představy. To je i poslání člověka. V praxi prověřovat principy, plány a představy nejvyššího duchovního světa. |