lg__texty.gif (1133 bytes) literatura
iko-principy.gif (5759 bytes)

Pavel Němec
Kniha pojmů
21

101. Závist
Běda společnosti, ve které se objeví závist. Běda člověku, který závist
ve svém okolí vzbudí. Všichni lidé s magickou mocí dobře vědí, že nesmí
ve svém okolí vzbudit závist a pokud ji vzbudí, že si za to mohou sami.
Bohatí lidé se to naučili od nich. Také bohatí lidé vědí, že svůj majetek
a svoji životní úroveň nesmí nikomu dávat na obdiv, aby nevzbudili sociální
nepokoje u nemajetných.
Závist je vždy výsadou nevyzrálé osobnosti, závist prožívají lidé, kteří
cítí, že nemohou vlastními silami dosáhnout toho, čeho úspěšní lidé.
Trápí je to a neznají cestu, jak také dojít k úspěchu. Pak obvykle hledají,
jak by druhým jejich úspěch zkazili. Protože závist prožívají neúspěšní
a méně schopní lidé, nemohou svoji slabost přiznat veřejně a proto hledají
chyby na druhé straně. Pak ke slovu přicházejí pomluvy a intriky, jen ne
pravda o tom, že pomlouvači jsou břídilové a nemají schopnost se vyrovnat
svým úspěšnějším kolegům.
Někteří břídilové mezi umělci jdou ještě dál a věnují se rovnou prevenci,
jen aby se neobjevil někdo schopnější. Obsadí místo v rozhlase, televizi
nebo v umělecké agentuře. Pak jsou jako povoláni k tomu, aby umělecky
ohodnotili nabízená díla a pochopitelně nepustí nic, co by je mohlo v jejich
umělecké kariéře ohrozit. Pak opravdu nezbývá než si vytvořit parpolis,
tedy alternativní kulturu mimo stávající instituce.
Jak se bránit proti závistivcům a proti závisti? Máme-li úspěch a peníze,
nezbývá než se rozdělit s potencionálními závistivci. Dát na veřejně
prospěšné aktivity, sponzorovat, obvykle však ani to nepomůže.
Závistivci by se neměli vůbec inkarnovat, ale to asi není možné. Ten, kdo
má sklon k závisti, by měl být úspěšný v jakémkoli jiném oboru. To by
ostatně udělalo všem dobře. Zkrátka, aby každý něco uměl, aby každý byl
v nějakém oboru skutečně dobrý, každý jinak, každý jinde.

102. Rozkoš
Mám rád rozkoš, prý je hříšná. Tělesné prožitky, tělesné radosti. Vím, že
hříšná není, to si jen myslí ti, kteří žádnou rozkoš prožívat neumí.
Rozkoš je spojena s tělesnými prožitky a je velkým zdrojem pozitivní
energie, která obvykle přejde do duchovního světa. Duchovní svět se pak
snaží, aby člověk rozkoše prožíval a energii odevzdal.
Rozkoš souvisí s radostí, prožívaným štěstím, vzrušením a partnerstvím.
Sami osamělí rozkoš asi neprožijeme, pokud ano, není to ono. Rozkoš se
má spoluprožívat, aby se takto posilovala.
Zdrojem rozkoše je lidské tělo. Rozkoš může působit jídlo, pití, pohyb,
odpočinek, erotika, sex, hry nebo hazard. Umět prožívat rozkoš se musí člověk
naučit. Taková schopnost se nejlépe naučí v kolektivu, proto se scházejí
party podobně zaměřených lidí.
Mohl bych si popít vínečko, ale o samotě to není ono. Mezi přáteli, to ano.
Popijeme, zazpíváme, vzájemně se potěšíme a mnozí z nás to prožijí jako
rozkoš a z příjemných vzpomínek pak žijí v době potíží, kdy je tyto vzpomínky
posilují.
Rozkoš lze prožít i s pomocí drog, ale to se pak pěkně prodraží. Lepší je
prožívat rozkoš ve spojení s hasnou, nahotou. Společné návštěvy sauny,
naturismus, mazlení s partnerem opačného pohlaví, erotika i sex.
Jiný člověk prožívá rozkoš v lese. Někomu rozkoš způsobí hudba nebo umělecký
předmět. Osobně jsem přesvědčen o tom, že čím vyspělejší osobnost, tím
více podnětu u ní vyvolá pocity rozkoše. Učme se proto rozkoši.

103. Panika
Něco jiného je panika, něco jiného chaos. Panika je bezradná intenzívní
a silně emotivní činnost člověka v davu, kde nikdo neví co má dělat
a celý dav se snaží zachránit, dostat se mimo nebezpečí a právě tímto
nebezpečí vyvolává. Každý, kdo o nebezpečí ví, snaží se uklidnit dav tak,
aby nevznikla panika. Pokud je alespoň malá naděje na záchranu, pak ji
panika zcela znemožní.
Kdy panika vzniká? Při požáru, při zemětřesení, při záplavách, při každém
ohrožení životů může v davu propuknout panika. Při panice lidé bezhlavě
prchají z ohroženého místa a mohou se ušlapat nebo ucpat únikové cesty.
Panice lze předejít včasným vyhlášením nebezpečí a jasnými instrukcemi
pro únik osob a záchranu majetku. Lidé by měli předem znát únikové cesty,
měli by znát základní způsoby jednání při ohrožení. Příkladem je plížení
při zemi v místech kde je plno kouře, při požáru budov se utíká dolů nikoli
nahoru a podobně.
Ve škole by se měly děti učit, jak se zachovat v jednotlivých kritických
situacích a jak se vyhnout panice. Jak se nedat ušlapat ani udusit v tlačenici.

104. Chaos, turbulence
V každém systému působí regulační prvky, které mají ovšem různě dlouhé
časové zpoždění. Regulační prvky působí stabilitu systému. To se týká jak
mechanických a elektrických systémů, tak ovšem i systémů společenských.
Celou řadu těchto regulačních prvků ve společnosti realizuje panovník nebo
vláda popřípadě soudy, některé působí samovolně na celou populaci.
Někdy přijde do systému mnoho podnětů měnící stav systému a to tak rychle,
že regulační systémy nestačí reagovat. Vládce nestačí zavést opatření a
už je situace jiná, lidé nestačí rozpoznat hrozící krizi a než na ni
reagují, už krize odezněla nebo se změnila a regulační opatření se míjí
účinkem.
Také v případě, že stav společnosti se ocitne mimo všechny možnosti
nápravných vazeb, dojde k chaosu. Všem, kteří nerozumí procesům ve
společnosti se zdá, že vládne chaos.
Chaos je stav bez řádu. Působí zde tolik vlivů, že nelze rozeznat jednotlivé
procesy a řídící ani omezující prvky se nestačí uplatnit. Pak nezbývá než
čekat, jak to všechno dopadne.
To, co prožíváme nyní, není chaos, ale turbulence. Turbulence na rozdíl
od chaosu má řád. Je to stav, ve kterém probíhají děje tak rychle, že je
nelze běžnými praktikami vyhodnotit a jen málo účastníků dokáže vše
správně vnímat a pochopit. Doba, ve které žijeme, má pevný řád, lze
předvídat děje a příští vývoj, ale mohou to jen ti, kterým přicházejí
informace z duchovního světa. Doba turbulence probíhala od roku 1985 do
roku 1997 a nyní končí. Situace se bude postupně zklidňovat, bude stále
přehlednější a po roce 2000 ji snad již nikdo nebude považovat za chaos.

105. Computer
Mohl bych napsat osobní počítač, ale užil jsem anglický výraz, protože
computer je zkrátka computer a nic jiného. Jde o přístroj, který
zásadně ovlivnil vývoj společnosti a právem mu patří velká pozornost.
Historie počítačů začala v Americe kolem roku 1945, kde reléové přístroje
dokázaly počítat dráhy kosmických lodí. Firma IBM, která se dříve zabývala
počítacími strojky například pro evidenci obyvatelstva, poznala, že má
v počítačích konkurenta a sama se jimi začala zabývat až nakonec se stala
předním producentem osobních počítačů a tvůrcem koncepce. Druhou firmou
taktéž s vlastní koncepcí se stala firma Apple McIntosh. Počítače jsou založeny
na jednoznačné informaci ano-ne nebo také informačnímu stavu 1-0 který
je během celého přenosu a vyhodnocení jednoznačně dán a nelze zaměnit ani
zkreslit.
Taková technologie se nazývá digitální. Naši technici a inženýři ztratili
mnoho drahého času vývojem analogových počítačů než pochopili, že jdou do
slepé uličky. Analogové počítače vyhodnocují signály a stavy spojité
hodnoty od nuly do plné hodnoty a tyto stavy jsou nepřesné.
Počítače se měnily a stále mění. Od reléových se přešlo na elektronkové, pak
na tranzistorové a pro přistání na Měsíci byl využit v roce 1968 počítač
sestavený z integrovaných obvodů. Dále rostla rychlost operací, rostla
paměť počítače, snižovala se spotřeba a velikost. Převrat způsobilo
oddělení paměti od procesoru, sestavení mikroprocesoru firmou Intel
a to otevřelo cestu k průmyslovému a později masovému užití počítačů.
K užití počítačů u nás v úřadech se přistoupilo na přelomu sedmdesátých a
osmdesátých let, průmyslové závody začaly používat počítače po roce 1986,
do domácností se dostaly počítače po roce 1990.
Začátky používání počítačů nebyly snadné. Počítačům se nedůvěřovalo, nikdo
nevěděl, čeho jsou schopny a tak se vedla dvojí evidence. Jedna počítačová
a druhá tradiční.
Čeho jsou počítače schopny dnes, jaký je stav jejich technické úrovně nyní,
na konci roku 1997? Paměť osobního počítače dosahuje desítek megabytů,
řídící kmitočet je kolem sta megahertzů, harddisky mají kapacitu přes
jeden gigabyte. Počítače lze zapojit do sítě Internet, na počítačích se
již dávno kreslí plánky, sestavují knihy a časopisy, skládá hudba, počítače
již dávno řídí výrobu a stroje, také kopírky a složitější stroje včetně
osobních automobilů obsahují počítače. Na počítači lze upravit fotografie
i záznamy z videa, data lze odebírat z CD-ROM o kapacitě 700 megabytů
a to mluvím o počítačích, které může mít každý doma. Však i tyto řádky
skládám po písmenkách na počítači.
Na počítačích se hrají i hry. To je věc. Teče krev, hromady mrtvol, zničená
auta, masakry při závodech. Když už násilí musí být, tak tedy ať je na
počítačích, v realitě o násilí nikdo nestojí. Musím se přiznat, že by mi
bez počítače na zemi bylo smutno. Naučit se pracovat na počítači se učí
dnes všichni středoškoláci. A snad každý vysokoškolák má svůj počítač.
Je to velká věc.
Jen nelze nic svádět na počítače. Mnozí odpovědní by to moc rádi udělali
a v počátcích používání počítačů to i dělali. Jenže každý počítač je jen
stroj. Pracuje podle vloženého programu a zpracovává data, která do něj
člověk vložil, proto odpovědnost zůstane opět na člověku samém.