lg__texty.gif (1133 bytes) literatura
iko-principy.gif (5759 bytes)

Pavel Němec
Kniha pojmů
27

131. Klíč
Pod pojmem klíč si představím klíč kovový obyčejný k odmykání zámků.
Klíč je však princip a má více významů. Jako princip je klíč prvkem,
který je malý a umožní pochopení a užití věcí velkých, pochopení a
přijetí logických systémů které jsou bez klíče nepochopitelné.
Kolem nás je mnoho inspirujících zdrojů a my chodíme kolem nich a ničeho
si nevšimneme. Přijímáme celou řadu informací a nepochopíme, že vycházejí
ze systémů, kterým nevěnujeme pozornost. Pak naši pozornost tyto systémy
upoutají, všimneme si jich, prohlédneme si je, ale ničemu nerozumíme.
Když však dostaneme malou informaci, klíč k pochopení, pak náhle pochopíme
celý systém ve všech jeho souvislostech.
Klíč jako princip je malá věc, která zabrání použití velké věci dokud se
oba nespojí. Byt je velký a klíč je malý. Kdo má klíče od bytu, může byt
otevřít a používat. Kdo má platební kartu, může ji vložit do automatu a
vybrat peníze. Kdo má knížku "Klíč k určování rostlin" může podle systému
klíče rozpoznat rostliny. Kdo má informace o nějaké události, má klíč
k jejímu pochopení. Kdo zná šifrovací klíč, který je obvykle krátký, může
s jeho pomocí přečíst dlouhý zašifrovaný text.
Když se "staví na klíč", tak se provede úplně celá stavba včetně zajištění
pozemku, dokumentace, stavby, okolních úprav a vybavení tak, že stačí
předat klíče od objektu a může se bydlet nebo jezdit přes most.
Jak vytvářet systémy na klíč? Vytvoří se celý systém a pak se z něj malá
ale klíčově důležitá část vyjme a podrží bokem. Například se z hlíny
uplácá Golem, založí šém, vše se vyzkouší a pak už se jen šém vyjme a
uschová a systém "na klíč" je hotov. Používat ho může jen ten, kdo má klíč.

132. Smrt
Bojíte se smrti? Proč? Myslíte si, že je to úplný konec všeho? Pokud si to
myslíte, pokud jste o tom přesvědčeni, pak to tak bude. Víte, že smrtí nic
nekončí a že lidské vědomí a lidská osobnost pokračuje ve změněném bytí
dále? Pak to tak prožijete. Smrtí nic nekončí, pouze možnost konat dobré
i zlé skutky v těle. Po smrti člověk obvykle lituje toho, co nestihl a co
promarnil. Buďme tedy na sebe hodní, stihněme, co se dá a užijme si naplno
života, abychom pak nelitovali.
Smrt je samozřejmá součást každého života. Čím vyšší živočich, tím silněji
prožívá zrození a smrt. Správný vztah ke smrti je známkou zdravé a vyspělé
společnosti. Smrt ve věku ryb nebyla vůbec snadná. Lidé v židovsko-křesťanské
tradici věřili sice v jakési vzkříšení, ale nevěřili v posmrtný život a
další inkarnace a tak více na životu lpěli. Součástí života bylo i utrpení
a tak ve válkách umírali zdraví lidé, zatímco lidem v bolestech bylo jejich
utrpení prodlužováno.
Smrt má svá pravidla daná lidskou zkušeností a vůlí duchovního světa.
Především platí zásada "nezbiješ ani neublížíš". Ti, kteří organizovali
války a zabíjení, poškodili svoji karmu a nečeká je nic dobrého. Zdůvodnění
válek jako nutné redukce lidnatosti neobstojí. Lidnatost snižovat zabíjením
při zákazu antikoncepce je zvrácenost a zaslouží potrestání.
Také smrt zvířat jako potravy má svá pravidla. Především každé zvíře
si zaslouží slušné a láskyplné zacházení, však i ono se po mnoha inkarnacích
může stát člověkem. Zvíře cítí stejně jako člověk a stejně prožívá pohodu a
strach. Pokud je zabíjeno pro potravu, musí být zabito šetrně a rychle a jeho
duchovní energie musí být odvedena. To je úkolem šamanů a snad to nebude
dlouho trvat než tuto věc napravíme. Zvířata, která neslouží za potravu,
necháme vždy dožít.
Naše prožívání v duchovním světě závisí na bdělosti stavu ve kterém člověk
umírá. Čím je stav člověka bdělejší, tím bdělejší bude i v bardu. Pokud
bych si měl vybrat mezi smrtí zastřelením a injekcí, dal bych přednost
zastřelení, abych si zachoval bdělost.
Při smrti se uvolňuje velké množství energie, které se ve formě emocí jako
smrtelná úzkost vyzařuje a je zachycena duchovním světem. Proto měl duchovní
svět takový zájem na kultovním obětování zvířat. Když se od zvířecích obětí
ustoupilo, byl obětován sám člověk a k tomu sloužily války a rituální zabití.
Druhou nejsilnější energii člověk vyzáří v orgasmu, proto mají pozemští
bohové takový zájem na kultovní sexualitě a sexu vůbec.
V okamžiku smrti duchovní bytost z těla vystupuje, ale může se zase vrátit.
Proto zemřelé ponecháváme alespoň tři dny před pohřbením volně položené
a sledujeme, zda nedošlo k návratu. Před pohřbením nebo spálením pak musí
hrobník probodnout srdce, aby se vyloučil velmi trýznivý předčasný pohřeb.
Smrt je někdy náhlá, někdy je spojena s dlouhou bolestí a utrpením. Ukončení
bolesti a utrpení nazýváme euthanásií a nyní se kolem ní vedou velké spory.
Proti euthanásii stojí některé duchovní bytosti, které emoce bolesti,
utrpení a strachu před smrtí zachytávají jako energii. Svůj odmítavý
postoj pak lidmi přenášejí do ostrých polemik. Člověk má však právo na
smrt a může dobu své smrti svojí vůlí i ovlivnit jako například australští
domorodci.
A co potrat, smrt v lůně matky? Člověk vzniká ve chvíli inkarnace ducha
jakmile nové tělo opustí matku. Před inkarnací se o vraždu nejedná, ale
i tak potraty jsou až tou poslední možností jak zabránit nežádoucímu
narození. Přednost má zcela jednoznačně antikoncepce která má mnoho možností
a podob.

133. Losování
V lidské společnosti se snažíme spravedlivě uspokojovat lidské potřeby.
Někdy bychom museli množství, které máme, rozdělit na tak malé množství,
že by z toho pak nikdo nic neměl, jindy je materiálu tak málo, že jen
losování zajistí spravedlivé rozdělení. Potíž nastane ve chvíli, kdy
losujícího ovládne snaha losování ovlivnit ve prospěch kohokoli a do
ryzí náhodnosti vloží vlastní vůli.
Losování v sobě přináší velkou naději před losováním, každý se těší, že
mu výhra vyřeší materiální nedostatek nebo jinak výhodně ovlivní jeho
osud a tato naděje je tak silná, že dokáže odložit i sebevražedné sklony.
Pokud však losování je manipulováno, je tato naděje vždy klamná a losování
je zcela jistě podvodem.
V současné době má losování ještě jednu funkci. Mnohé obchodní firmy
vkládají do propagace svého zboží a služeb určitou částku, která by po
rozdělení na všechny spotřebitele byla nevýznamná. Celá pak na základě
losování připadne jednomu zákazníkovi, který splnil stanovené podmínky.
Takovéto soutěže mají zvýšit úspěšnost firmy v náročném konkurenčním
prostředí. Mne tyto soutěže nijak neinspirují k větším nákupům ani
k upřednostnění firmy. Já si totiž myslím, že onu výhru dostane podvodem
někdo vlivný, kdo by pak mohl firmě prospět. Jde tak o legální úplatek,
byť jde o dvojnásobný podvod.
Jiný příklad losování je velmi spravedlivý a také zajímavý. Když větší
skupina osob, například vojáků dostane nedostatkové zboží, například
jídlo v době hladu, rozdělí jídlo na přesný počet porcí tak, aby všechny
porce byly stejně velké. Kdokoli pak může vnést námitku, z jedné porce
se ubere, na jinou přidá. Když jsou pak všichni spokojeni, jeden ze skupiny
se sedne mezi skupinu a jídlo čelem ke skupině a druhý si stoupne za jídlo
tak aby všichni viděli, ukazuje jasně porce a ptá se: komu připadne tato
porce? Ten první pak jmenuje postupně všechny členy skupiny i sebe a koho
jmenuje, ten si porci ihned odebere.
Nedávno na Moravě trošku více zapršelo a v záplavách přišli obyvatelé
mnoha míst o své domy a jejich zařízení. Ze solidární pomoci pak dostali
pračky, ledničky a další vybavení, které tolik potřebovali. Bylo toho
málo, tak losovali. Bez ohledu na to, co kdo potřeboval si lidé domů
odnesli něco z pomoci. Kdo chtěl pračku, dostal ledničku, kdo ledničku,
dostal pračku. Co s tím? Měli si to pak vyměnit? Správně měli losovat
po skupinách. Nejprve by losovali ti, kdo chtěli ledničku ledničky,
pak ti, co chtěli pračku by losovali pračky. Kdo by co dostal by se
zapsalo a další případnou pomoc by dostali zase druzí.
V dnešní společnosti postavené na financích a penězích není možné z principu
získat velké peníze, protože s penězi je spojena moc a peníze jsou klíčem
ke všem oblastem společenského života. Lidé však žijí v iluzi, že peníze
ve velkém množství je možné získat ve Sportce. Je to snad jediná instituce,
ve které lze prý vyhrát miliony. Spočítal jsem si pravděpodobnost hlavní
výhry a vyšlo mi 1:14 milionům. Ve skutečnosti je však pravděpodobnost
zcela nulová. Losování je manipulováno a systém On-line umožňuje včas znát
vsazená čísla a správný tip změnit. Vše špatné je k něčemu dobré. Jasnovidci
by dokázali uhádnout čísla tažená regulérním způsobem z ručního osudí
při veřejném losování s pozdějším televizním přenosem a výhry by vybírali.
Sami jasnovidci jsou obvykle i mágy. Pokud by dostali peníze, odešli by
ze společnosti do ústraní a o společnost by se dále nezajímali. Takto jsou
alespoň nuceni přispět k nápravě společnosti a jejich chyb.

134. Přirozenost
Když má jakýkoli systém fungovat, musí být dobře seřízen. Lidská společnost
je stavěna tak, že ji seřídit lze, pokud na správném místě použijeme
správnou kvalitu jako přirozenost ve správné kvantitě jako uměřenosti.
Lidská společnost řešení má. Pokud jsou tyto vztahy správně nastaveny
a realizovány, pak lidé ve společnosti prožívají pohodu jako základní emoci,
jsou zdraví, přiměřeně zatíženi, není chaos ani zmatek, vše funguje a ve
zdravé společnosti se tvoří dobří schopní lidé s dobrými vlastnostmi.
Nepřátelé člověka však tento stav odmítají a ze všech sil se snaží přirozené
společenské vztahy narušit a zavést k absurditě, celou společnost rozladit.
Přirozené jednání nevytváří žádné napětí, vše řeší bezezbytku a ke všeobecné
spokojenosti. Nepřirozené jednání je od přirozenosti vychýleno, odvedeno
a vytváří napětí, toto napětí jako zpětná vazba vede k nápravě společnosti
a obnovení stability. Aby se tomuto návratu zamezilo, vytvořily se organizace,
které společnost organizují, vnucují lidem svoji vůli a přirozené jednání
trestají jako hříšné, jako přestupek, přečin nebo i trestný čin.
Návrat k přirozenosti je možný pak cestou odmítnutí zbytečných organizací
a ty organizace, které zrušit nelze, je nutné napravit. Cestou nápravy je
právě nalezení přirozenosti jako stavu, ve kterém nevzniká žádné napětí
a který je pro všechny přijatelný.
Přirozené prostředí však na Zemi existuje. Chovatelé a pěstitelé musí nalézt
přirozené, to znamená optimální podmínky pro objekty svého zájmu. Mimo
přirozené podmínky bude mít menší úrodu, menší přírůstky, nebude úspěšný.
Přirozenost znamená také vyhledat ty nejmírnější prostředky které vedou
ke splnění úkolu, k nápravě, zkrátka k žádanému optimu.
Není proto možné společnost řídit stranickými zájmy, je nutné zájmy sjednotit
a komplexním přístupem uspokojit zájmy všech součástí společnosti. Přece
se nebudeme ptát, zda náčelník Indiánů je zaměřen pravicově nebo levicově,
když víme, že se stará o blaho všech stejně.

135. Uměřenost
K tomu, abychom se chovali správně, musíme se chovat přirozeně a uměřeně.
Nic nebudeme přehánět a všemu dáme co potřebuje. Jak však najít správnou
míru? V každé kvalitě najdeme krajní meze. Kolik má spadnout deště?
Můžeme se podívat na mapu světa. Kolik srážek je málo a kolik moc? Nevím.
Jiní však vědí. Ti mohou stanovit hodnotu ve středu těchto dvou extrémů
a pak sledovat, na kterých místech je tato hodnota splněna a ověřit si,
zda se jedná o optimální hodnotu.
Nebo naše strava. Denně má člověk vypít minimálně tři litry tekutin.
Pak hledáme maximální hodnotu a zjistíme například, že po vypití
dvaceti litrů trpí ledviny. Optimum je někde mezi tím, možná že nepoužijeme
lineární měřítko, ale jiné, například logaritmické. Logaritmus tří je 0.48
log. 20 je 1.30. Střed je 0.9, což odpovídá hodnotě 8. Možná, že osm
litrů denně je optimum. Zkusíme, prověříme, vyhodnotíme.
Nemusíme však nic počítat, již sama zkušenost nám ukáže, kolik toho máme
sníst, kolik vypít, kolik hodin odpracovat, kolik energie vydat, kolik
kilometrů ujít.
Mnozí lidé nám sdělují výsledky svého bádání, často se však jejich
názory a hodnoty liší. Co na tom, to nevadí. Je to tím, že vše, co nás
obklopuje, co nás zajímá, příroda, člověk i společnost nepotřebuje vždy
optimum. Stačí nepřekračovat meze, toleranci danou systémem a pokud meze
nepřekročíme, obvykle nebývá obtížné vzniklé chyby a odchylky napravit.