Dvojrodina
Lidskou historií se táhne
jako nit myšlenka společného života v komunitě nebo větším celku a charakter
takové skupiny je dán především řešení sexuality. V kibucu a ašrámu je sexualita
téměř tabu, zatímco v jiných skupinách může být naopak součástí společných
rituálů. Myšlenky komunity se sice nevzdávám, ale domnívám se, že zde není místo
na osobní partnerské vztahy, zde je člověk spíše osamocen.
Myšlenka dvojrodiny jako formy spolužití dvou partnerských párů je
kompromisem mezi samostatným životem manželského páru a komunitou. Model dvojrodiny
má spojovat výhody společného života s výhodami intimního prostředí a soukromí
partnerů. Samozřejmě předpokládám, že všichni dospělí zúčastnění na takovém
spolužití by byli vyznavači Přirozené víry. Spolužití osob patřících k různým
kultům je velmi problematické, protože vytvářejí vzájemné zábrany. Spolužití
osob musí být zcela bez zábran a v názorové shodě.
Spolužití ve dvojrodině řeší otázku nevěry, když každý muž a každý
žena má dva partnery opačného pohlaví. Tím se má zabránit také šíření
pohlavních chorob. Při spolužití čtyř osob je možné, aby jedna žena zůstala v
domácnosti a starala se o děti. Pokud bude nezaměstnanost, pak zůstane doma
nezaměstnaný a ostatní jej podpoří. A pokud by se stalo, že by všechny osoby byly
odkázány na státní podporu, jistě by s financemi vyšly lépe.
Výhod takové formy spolužití by jistě bylo více, například vzájemná
solidarita, snazší realizace osobních zájmů a podobně, ale není to vztah
prověřený a úskalí může být právě v možnosti prosazení vlastní vůle a
omezení soukromí. |
|