Naše doba provede mnoho změn a mezi nimi také pozmění pravidla bloudění gordickým uzlem moci. Začneme objasněním omezujících pravidel a bloků, které udržují v chodu cesty a které nám nedovolují, abychom z cesty nám určené se odklonili nebo dokonce ji opustili. Pro orientaci je zde kruh s čísly 1 až 8, zastupující Hodnotový kruh.  Na něm pak ukáži omezující mocenské nástroje a můžeme společně posoudit jejich aktuální účinnost.

  Pak se ale ptáme, pokud je sociálně-správní lidská moc takto provázána a vzájemně hlídána, co je to za sílu, která stojí nad tím a vnáší do celého systému svoji vůli? Je to duchovní moc, jakýsi vesmírný software tvůrců, který svěřují lidem, avatárům a prorokům aby provedli potřebné změny. Ke škodě nás všech však velké církve vytvořily bloky a překážky mezi lidmi a Tvůrci a jejich vinou problémy nazrály do rozměrů obtížně řešitelných.

  Nyní nastala doba změn, které pozmění charakter propletence moci. Do této doby byl systém dotvářen a lidé na žádné úrovni moci neměli celkový přehled o "gordickém uzlu". Na straně jedné to dávalo prostor Tvůrcům, kontraproduktivně to však mezi lidmi vytvářelo iluzi, že pouze oni na své úrovni mají problémy, zatímco všichni ostatní nad nimi i pod nimi jsou bez problémů a mají snadný život. Tato iluze vedla k závisti, nenávisti a zbytečnému omezování všech sociálně-správních úrovní až nakonec se stává uzel neprůchodným. Na žádné úrovni nelze provádět odpovědná rozhodnutí a všichni jsme strhávání proudem pragmatické kauzality, jinými slovy, okolnosti nám nedávají žádnou volbu. To platí od úrovní rezignovaných bezdomovců až po úroveň nejvyšších postů, symbolů moci. Mnozí měli možnost si to uvědomit, zejména ti, kdo pronikli do oblasti magie a řešili to vytvořením svého malého království, ve kterém si žili svým vlastním životním stylem zcela odtrženě  od sociálních a mocenských vazeb na širší okolí, zejména na stát. Pokud byli odhaleni, dostali volbu: vypít jed nebo kulku do hlavy.

  Máme nyní dvě možnosti jednání: buď se vrátit o tři milénia zpět a odmítnout systém propletené moci, ve které jsou všechny mocensko-správní posty vzájemně hlídány nebo ponechat tento systém a uvolnit jeho sevření tím, že zmírníme omezující prvky. Mám na mysli tyto, je jich ale vice (viz kruh vlevo):
1. osobnost: V hodnotové oblasti osobnost se může člověk stát bláznem, pokud prosazuje své představy o životě, uměle je odveden od osobních zájmů k zájmům o nápravu světa. Může se stát kriminálníkem, pokud porušuje zákony, pokud rezignuje, pak bezdomovcem, rebelem, pokud veřejně protestuje, štvancem, když se znelíbí moci a ona na něj nemůže, může se i zdémonizovat a stát se zlým, pokud je trvale neúspěšný a ztratí naději na nápravu. Podivínem nebo samotářem, pokud jeho životnímu stylu nikdo nerozumí. Za úchyláka je označen, pokud se oddá rozkoším.
Co je normální, však stanoveno není, asi proto, že bychom to nepřijali. Mravní kodexy lze vyjádřit, ale každý člověk je jiný a žádný mravní kodex nemá naději, že by byl všeobecně přijat.
2. schopnosti: každý člověk má k něčemu vlohy, ale zda je uplatní a bude úspěšný, o tom rozhoduje společenská potřeba a objednávka.
3. svoboda, možnosti: svoboda spočívá v možnosti volby, pokud nemáme žádnou volbu, pouze připravenou cestu, pak nejsme svobodni. Říká se, že svoboda je poznaná nutnost, v tom případě toto psaní otvírá cestu ke svobodě, protože nám dává poznat, že vlastně není nic, než nutnost.
  Kdokoli z nás na kterémkoli sociálním postu, nemá možnost jednat podle vlastní volby. Všichni jsme nuceni pragmaticky zvolit cestu, která nám byla dána. Přitom čím vyšší post, tím menší možnost osobní volby a větší odpovědnost. Často nelze ani jednat způsobem méně rizikovým, okolnosti nás nutí přijímat riziková rozhodnutí, například z důvodu úspor.
4. program. Svůj program si můžeme sice zcela samostatně připravit, ale ihned začínají působit blokující síly, které samostatné programy zhatí. Cokoli si sami naplánujete, že prosadíte svými schopnostmi, neuspějete. Jediná možnost, že si to koupíte a zaplatíte.
5. poznání: na základě teze, "vědění je moc" se Aristoteles ujal role mystifikátora a dal lidem pohled na svět zcela pohádnkový, který s realitou neměl nic společného. Věda může zkoumat svět na úrovni živlů, ovšem oblast magie je lidem nepřístupná a až do této doby platilo, že za vyzrazené poznání se platí genocidou. Mám na mysli Třicetiletou válku a Velkou francouzskou revoluci a později obě světové války, vše to byly gencidy jako trest za poznání předané lidem. To samozřejmě hrozí i nyní, kdy informace o tom, co prování mocní jsou únikem informací s vážnými následky.
  V této oblasti funguje cenzura, autocenzura, autorita školních osnov, mediální manipulace, zejména televizní, reklama a zahlcení zájmů člověka existenčními problémy.
  6. funkce: životní role je dána v mnoha případech karmicky, ale společnost nevytvořila, spíše zlikvidovala podmínky pro plnění životního poslání. Pro citlivé správní a ekonomické funkce jsou vybírání spolehliví lidé, u kterých je předpoklad, že budou žádoucím způsobem plnit svoji funkci aktívně bez dozoru, dohledu a sankcí. 
  7. majetek: Získání majetku je vázáno přísnými pravidly, které jsou ovšem snadno splnitelné pro ty, kdo mají peníze a znalost prostředí. Majetek je sice chráněn zákonem, ale změna jeho majitele je velmi snadná a zcela běžná. Především velké nemovitosti patří nikoli rodinám a rodům, ale sociálním skupinám a při jejich rozpadu je předem známi, komu objekt připadne. Změnu majetku také řešily války. Na úrovni rodin se majitelům nemovitostí rodily ženy a s těmi pak majetek přešel do rodin jiných. Zcela běžné je také, že rodina nemá prostředky na udržování nemovitosti a to ji přinutí k jejímu prodeji. Pokud jde o výrobní zařízení, tam vládne mocenský zájem silně a bezprostředně. Větší firma odkoupí polovinu akcií cizí firmy, tím získá kontrolu nad celým podnikem a ten přivede k úpadku, následně ovládne jeho trhy.  Mechanismy převodu majetku není zdaleka vyčerpán.
  8. osobní spotřeba: ta je řízena finančním systémem, který rozhoduje o tom, kdo může kolik dostat a vůbec nezáleží na prosperitě společnosti. Je striktně nařízeno, že prostí lidé nesmí v žádném případě dostat velké peníze a to ani v případě, že by podnikali. Důvody jsou dva. 1. by přestali pracovat jako zaměstnanci a 2. by se tlačili do elity, ve které již žádný prostor není.

  Doba nazrála a omezující mechanismy ztrácejí svoji účinnost a na všech úrovních se objevují problémy, které vytvářejí nezájem o udržení systému a motivují k hledání nových cest. Stav civilizace se stává neudržitelným a propletení moci se stává kontraproduktivním tím, že každý snaha po nápravě je narušena nějakým vlivem, buď konkurečními projekty nebo ochránci přírody nebo zájmy vyššího ekonomického subjektu. Za těchto podmínek máme možnost volby: buď systém napravit nebo zanikne, jenže ti, kdo jsou k tomu kompetentní, dobře vědí, že jejich mandát je časově omezen a pokud budou aktivní, skončí ihned. Druhou možností je hledat sociálně-správní alternativu. Můžeme také hledat způsoby, jak přežít, pokud životní podmínky upadnou do krize a podpora státu nebude žádná. V přírodě se žít už nedá.

  Tak jsme si sami vytvořili systém, ve kterém se vzájemně hlídáme, buzerujeme a trestáme, kazíme si vzájemně své plány a zájmy a ven z toho nemůžeme, protože za to dostáváme peníze, bez kterých bychom nemohli dělat už vůbec nic.

  Alternativou k provázané moci je moc dělená, kde má každý kompetence, do kterých mu nevstupuje ani nadřízený, ani podřízený. Systém, ve kterém každý rozhoduje neomezeně v rámci své funkce, kompetence a odpovědnosti, nejlépe dlouhodobě, bychom mohli nazvat "systém dělené moci" nebo   "malého království".