|
Mnoho
duchovních cest je reálný a oprávněný požadavek prověřený mocenskou praxí.
Prožíváme to i dnes po úspěšném procesu globalozace. Dříve bylo těžiště moci
ve státech, státy měly více mocenských nástrojů pro udržení vnitřního klidu a
bezpečnosti. Vývoj změnil státy na hospodářské jednotky a reálnou moc přenesl
kamsi do globálního neznáma. Reálná moc oslabila a státy ztratily možnosti pro
udržení vnitřní stability. Vznikají revoluce, kotrarevoluce a občanské války,
někde pro posílení demokracie, jinde pro získání moci pro vnitřní potlačené
skupiny. Státy už méně válčí mezi sebou, ale rozpadají se vnitřními nepokoji a
tím se rozpadá i celá struktura globalizačního systému. Řešením je dělená moc
realizovaná autonomními regiony.
Jednotlivé autonomní regiony budou mít snahu žít svým vlastním životem, jistě
bude snaha uplatnit kulturní a duchovní tradice a také snaha se odlišit od ostatních
celků. Předkážkou je monopol duchovní moci velkých církví a s tím souvisí
snižování počtu věřících a vznik nových kultů nejen v Evropě.
Zde také musíme počítat s tím, že žádná skupina sama sebe nepovažuje za
negativní, tedy za násilnou a případnou kriminalizaci vnímá jako akt
nepřátelství. Každá skupina je současně nástrojem nebo prostředkem k prosazení
společných zájmů svých členů a tak konflikty mezi skupinami budou stále
častější, dokud tyto nedosáhnou svých cílů nebo dokud nebude vytvořený správní
systém výhodný pro tyto skupiny.
Řešení autonomní moci se neobejde bez vytvoření a přijetí vlastní spirituality
pro každou skupinu, tedy vytvoření děleného mocenského a správního systému se
neobejde bez vytvoření vlastní spirituality. Duchovno a víra pak bude nositelem
kulturní tradice a životních hodnot v plném souladu se životním stylem malého i
velkého regionu a jeho obyvatel. |
