Pavel Němec
Kniha pojmů
08

036. Antisexualita
Antisexualita je odmítání sexuality nejen pro sebe, ale především pro druhé,
její ostouzení a prohlášení za odsouzeníhodné a nemravné. Prosazení takového
nesmyslu musí být pochopitelně podpořeno sankcemi, jinak by se tomu každý
smál. Metody prosazení antisexuality však k smíchu vůbec nejsou.
Těmito metodami bylo vyloučení ze společnosti, neustálé šikanování,
ostouzení, pranýřování a často i zabití nebo umučení "viníka".
Důvody antisexuality jsou reálné, logické, snadno pochopitelné, ovšem
současně nepřijatelné. Antisexualita má tři hlavní důvody. Závist, touhu
ovládat a neschopnost přirozeného sexu. Začnu od konce.
Neschopnost přirozeného prožívání sexu je vlastní všem bytostem, které
člověku sex a erotiku (dále hasnu), nepřejí. V této nepřejícnosti tyto
lidské zrůdy podporují pochopitelně duchovní bytosti, které také nedokáží
hasnu s člověkem spoluprožívat. Tyto síly získaly ve společnosti vliv
a své antisexuální představy prosadily v neprospěch bytostí, které jsou
schopny plně hasnu spoluprožívat a čerpají z ní velkou energii.
Když se lidem podařilo povědomí o sexu jako lidské přirozenosti prosadit,
pospíšili si antisexualisté a do přirozeného sexu vmísily nechutné úchylky,
se záměrem diskreditace. Člověk je zvědavý, tak pochopitelně úchylky přijal
jako normu sexuálního chování. Už v současné době však dokáže rozlišovat,
co je přirozené a příjemné a co úchylné a odporné.
Druhým a velmi důležitým důvodem prosazování antisexuality je možnost
manipulování člověka. Sex zakázali. Co dál? Věnuješ se sexu? Budeš potrestán.
Nevěnuješ se sexu? Jsi frustrován, protože ti chybí lidská přirozená potřeba
a v obou případech si s tebou budeme dělat, co se nám zlíbí a ani ti nepřijde,
čím to je, že máme nad tebou takovou moc, říkají si antisexualisté nejen
z katolické církve a kalifornských směrů.
Třetím důvodem moci antisexualistů je závist lidí. Lidé jsou přející, to ano,
ale vše má své meze. Jakmile člověk sám strádá, nedokáže druhému přát
a pak je snadné probudit v něm závist a zášť vůči těm, kteří si hasnu
dopřávají. Následují pomluvy, izolace i osobní útoky.
Lidé se dívají druhým do postele, koho že tam mají a ani si neuvědomují,
že takto tím nejhorším způsobem porušují soukromí svých spoluobčanů.
Připomenul bych osud staré panny ve Zvonokosech. Ze své puritánské
antisexuality se nakonec pomátla a běhala po městě nahá a hezká nebyla.
Přejme proto všem bez rozdílu, aby měli možnost plného sexuálního uspokojení,
aby neměli důvod k závisti a puritánským postojům.

037. Karma
Člověk prožívá svůj osud, je si ho vědom během svého tělesného života.
Méně si však uvědomuje, že prožívá osud také ve více životech jako svoji
karmu. Protože karma lidí v jednom národě se velmi podobá, můžeme mluvit
i o národní karmě. Věřte mi, že podstata člověka se nemění. Snažte se být
stále dobrými, protože jakmile si zvyknete na negativní postoje k životu,
stanou se součástí vaší osobnosti a už se jich nezbavíte.
Během života každá bytost rozvíjí svoji osobnost, své ego a to je pak tím
nejhodnotnějším, co člověk má. Jak žije, jak reaguje na podněty, jak se
chová k jiným lidem, zda přejícně nebo konfrontačně, tím utváří svůj
kredit, svoji karmu. Dohodněme se na tom, že kredit je hodnota, kterou
člověku přiřazují podle svých měřítek ti, se kterými člověk žije a jedná.
Karma je pak ocenění v božím soudu. Ve svém tělesném i duchovním životě
člověk jedná a podle svého jednání tvoří svoji karmu, která je pak v božím
soudu vyhodnocena. Asi tak, jako když soudní znalec posoudí dům nebo
umělecké dílo. Podle své karmy je pak člověk opět inkarnován do role,
na kterou stačí a ve které se dále zdokonalí.
Často se mluvilo o karmickém trestu. Platila zásada "oko za oko, zub za zub".
Tím se však nezastaví kruh násilí. Správnou cestou je napravení osobních
chyb prospěšnou prací. Ublížil jsi někomu? Pro vyrovnání nepříznivé karmy
musíš nyní mnoho dobrého udělat. Třeba někomu jinému, někdo jiný zase pomůže
tomu, komu ty jsi ublížil.
Pro uložení karmického trestu je nutné, aby si trestaný byl plně vědom
svého prohřešku, jinak trest není trestem a nespěje k nápravě.
Svoji karmu si může každý sám snadno napravit, má-li zájem. Horší je to
s národní karmou. Když jeden národ okrádá a zotročuje národ jiný, třeba
sousední, také narušuje svoji karmu. Zde je pak náprava velmi obtížná.
Může se stát, že se občané porobeného národa inkarnují do potomků
národa zotročujícího a role se vymění a situace stabilizuje.
V křesťanské době jsme čekali na soud až do posledního dne. V pokřesťanské
době už bude boží soud trvale přítomný a karmy, dluhy a pohledávky plynule
vyrovnávány. Věřím, že po krátké době, řekněme do sta let si lidé uvědomí
důležitost karmy, vzdají se konfrontačních postojů a budou se snažit
o karmický zisk.

038. Magie
Dávno před založením hmotného světa existovaly duchovní bytosti. Jejich
úkolem bylo prožívat, promýšlet a hodnotit existenční principy.
Dohodly se, že pro dokonalejší prověření principů zřídí funkční model
a založily hmotný svět. Samy tyto bytosti pak svět hmotných živých bytostí
oživovaly a v těle prověřovaly dobré a zlé.
Život sám je velmi složitý, vyžaduje souběh mnoha podmínek aby nezanikl.
Duchovní bytosti tak musejí nejen tento svět oživovat, ale také inspirovat,
vést a chránit. Duchovní bytosti pro posouzení vlastní úspěšnosti musí mít
zpětnou vazbu od bytostí. Obsahem takové zpětné vazby, tohoto ověřování,
jsou nejen prožívané a vyzařované emoce, ale také hodnocení bytostí a
projevení přání. Duchovní bytosti se pak tato přání snaží plnit, především
přání vyzrálých a spravedlivých bytostí.
Někteří lidé si získali přízeň duchovních bytostí svojí čistotou, přejícností,
sounáležitostí a snahou pomáhat, že dosáhli zvláštní duchovní přízně a jsou
schopni konat zázračné skutky, které by bez pomoci duchovního světa konat
nešly. Těmto lidem říkáme mágové.
Magie je pak spolupráce s duchovním světem s cílem prosadit vlastní vůli.
Není důležité, jaký obsah vlastní vůle má, ale kdo myslí jen na sebe,
buď není úspěšný nebo zatíží svoji karmu a dluh musí vracet.
Mágové uzdravují (lidoví léčitelé), vyhledávají ztracené předměty
(psychotronici), předpovídají budoucnost (jasnovidci, astrologové), předávají
informace z duchovního světa (telepati, média), vznášejí se (levitace),
dávají životní rady (kartářky, vědmy), ovlivňují budoucnost (mágové)
a provozují mnohé jiné kratochvíle. Obvykle mají velmi blízko k přírodě,
rozumí lidem a životu, rozumí zvířatům a nemocem, vidí tělesnou auru.
Ve středověku byli trnem v oku všichni, kteří pomáhali člověku v jeho
velmi těžkém osudu. Byli pak obviněni, že člověku působí utrpení, mučeni
a upáleni. Protože zemřeli jako ďáblovi lidé, skutečně pak ďáblovi
patřili a tím inkvizitoři posilovali moc ďábla. Když si to uvědomili,
potichu s procesy přestali, ale už bylo pozdě. Ďábel se stal mocným
a změnil svět.
Za bílou magii označujeme magické praktiky, které lidem pomáhají a vycházejí
z přejícnosti. Za černou magii pak považujeme magické intriky s cílem
ublížit nebo překazit plány druhým. Při černé magii si člověk dělá dluh,
který pak musí velmi obtížně splácet. Základním magickým pravidlem je
návrat zesílené energie. Kdo vypustí zlo, posílené se mu vrací. Kdo vypustí
dobro, vrátí se mu posílené dobro. Jakmile se lidé o tom přesvědčí, bude
se nám všem zde lépe žít.

039. Dobro a zlo
Často mluvíme o dobru a zlu. Víme, že člověk je schopen rozlišit dobré
a zlé, ale začínám o tom pochybovat. Jako by lidé ztratili správné měřítko,
podle kterého dobré a zlé posoudí. Tím správným měřítkem jsou emoce a
plná funkčnost systému. Tím špatným měřítkem je vlastní prospěch.
Víte, jak roste krystal? Krystal roste pomalu v příznivých podmínkách.
Musí růst bezchybně, jakákoli chyba se dále projevuje a posiluje.
Stejně je to s dobrem a zlem. Ke každé chybě se musíme vrátit a odstranit
ji. Každá chyba odvede vývoj na slepou kolej, vývoj se zastaví, snad zdánlivě
pokračuje, ale každá slepá kolej jednou skončí, i kdyby měřila tisíce
kilometrů. Kdo chce jít cestou trvalého rozvoje, nesmí udělat jedinou
chybu, protože záleží na každém detailu. Zlo a konfrontační postoj okamžitě
jakýkoli vývoj zastaví.
Dobro je cesta nebo souhrn dobrého, osvědčeného, na čem je možné stavět.
Takovým osvědčeným základem je přímost, přejícnost, snaha po dohodě,
otevřenost, solidarita, pracovitost, přesnost, pevnost, pravdivost,
spravedlnost, dobrá vůle, odbornost, vstřícnost, sounáležitost a další
takové vlastnosti a principy.
Zlo je cesta konfrontace, nepřejícnost, lživost, nepoctivost, útočnost,
mstivost. Bohužel, lidé právě oblast zla poznali nejlépe, takže výčet
zla by byl hodně dlouhý.
Kdo jde cestou zla, je krátkodobě úspěšný, ale riskuje plný zánik své
osobnosti, zánik sebe jako bytosti. Kdo jde cestou dobra, má cestu plně
otevřenu. Platí to i nyní, platilo to vždy, a týkalo se to všech.
Mnozí však žili v iluzi, že konfrontační praktiky jsou těmi nejlepšími
nástroji v cestě k vlastnímu prospěchu a perspektivy společnosti.
Chcete přejít z cesty konfrontace na cestu spolupráce? Cestou, která
tam vede je odpuštění a odmítnutí. Odmítnutí zlého a odpuštění po nápravě.

040. Pořadí
Taková banalita! Pořadí, neboli fronta. Kolik front však denně vystojíme
a do kolika situací se můžeme dostat! Hodí se nad pořadím zamyslet.
Do pořadí nebo do fronty se musíme zařadit, pokud nejsme ihned obslouženi.
Vždy jsou pomyslné fronty dvě. Jedna pro obyčejné a druhá přednostní.
Někde to mají uvedeno, kdo má přednost, jinde ne.
Přijdeme do obchodu nebo k pokladně a postavíme se do pořadí. Přijedeme
k hranici a postavíme se do pořadí před celnicí. Zažádáme o byt nebo
půjčku a jsme v pořadí. Podle pořadí se pak záležitosti vyřizují.
Dlouhé fronty jsou nemorální a svědčí o neschopnosti těch, kteří obsluhují.
Vina nebývá přímo v těch, kteří obsluhují, ale v systému. Málo míst,
zdlouhavé řízení. Někdy to jde řešit pořadníkem, jindy zvětší počet
obsluh nebo obsluhu zrychlí.
Kdo má ve frontě přednost? Matky v pokročilém stupni těhotenství,
někde ti, co se jen ptají, někde zaměstnanci, někde nemocní, někde řidiči,
někde poslanci, někde děti, někde ti, co spěchají.
Vždy platí, že každý rozhoduje o místě před sebou a úkolem každého je
nikoho před sebe nepustit, pokud zájemce nemá na to právo. Je nemorální
v dlouhé frontě pustit deset svých známých, kteří přišli na poslední chvíli.
Nad jedním známým vzadu stojící "přimhouří oko".
Líbí se mí "švédský systém", kde si příchozí stiskne tlačítko, odebere
číslo a na světelné tabuli pak sleduje, kdy přijde nařadu.
Někdy se stalo, že čekající čekali celou noc, vzali si spacáky nebo zaplatili
náhradníkům, které pak vystřídali. Je to ostuda a chyba systému. Solidní
firma ihned hledá řešení ve formě pořadníku nebo neosobním vyřizování.
Nemorální je také, když někdo přijde do fronty, počká na následníka a pak
ho požádá, že si odskočí. Vrátí se pak těsně před obsloužením a čas místo
ve frontě stráví v hospodě. Může to být však člověk zaneprázdněný nebo
nemocný. Odsuzovat to asi nemůžeme, je otázkou svědomí, jak se s tím kdo
vyrovná sám.
Pořadí, fronta, odpočinkové téma. Ale i nad takovými obyčejnostmi se
musíme zamyslet, pokud jsme ovšem toto téma plně nezvládli již jako děti.