 |
Pavel Němec |
||||||
|
|||||||
| 096. Nabídka Věřte mi, že nabídka není vůbec banální téma a že jde o důležitý komunikační i sociální princip. Především jde o nabídku jako formu komunikace a pak o nabídku jako vstup do ekonomického světa. Člověk je schopen realizovat vše, co zná. Říkáme proto, že člověk je všeho schopen. Má však schopnost posoudit co je dobré a co ne a pokud dělá co nepokládá za dobré, zatěžuje své svědomí. Zatím nejasno má v oblasti dobrého úmyslu. Říká se, že dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla. Aby se to nestávalo, nesmíme své dobré úmysly vnucovat, pouze nabízet. Člověk ve svém životě je připraven vykonat mnoho dobrého. Přesto je často jeho dobrá vůle odmítnuta. Příčin je mnoho. Mladí chtějí mít soukromí, tak odmítají dobrou vůli rodičů, lidé nechtějí měnit své někdy špatné názory tak nové dobré názory odmítají, někteří chtěli sami dělat dobré věci tak pomoc odmítají. Navíc každý má právo cokoli odmítnout. Dobré i zlé. Každý totiž sám nejlépe ví, oč má zájem a co potřebuje. Snad jsem vyjmenoval dostatek důvodů k tomu, abychom své dobré nápady, rady, návrhy, služby a své zboží pouze nabízeli, nikdy nevnucovali a jsme-li odmítnuti, abychom věděli, že ti druzí mají na odmítnutí vždy právo a marně přemýšlím, kdy člověk nemůže cokoli odmítnout. Pomoc druhému? Co když opravdu pomoci nemůže? Jít bojovat? Co když boj není nutný nebo spravedlivý? Odmítnout lásku druhého? I to je možné. Každé odmítnutí si musí člověk sám pro sebe a pro své svědomí zdůvodnit. Pokud to dokáže, jsem si jist, že může odmítnout cokoli. Odmítnutí jako komunikační prostředek vyřeší mnohá nedorozumění. Druhá věc je, aby všichni mohli stejně nabízet. V tom je spravedlnost konkurence. Všichni musí mít stejnou možnost nabídky. Proto odmítám reklamu. Jednak je někdy stupidní, někdy vlezlá a někdy až odporná. Dobrá reklama je jen jedna z dvaceti. Mne reklama spíše odradí a dám potom přednost jinému zboží. Mám jinou představu. Reklamní agentury by měly sestavovat katalogy zboží a služeb. Pokud nabídnou jednu firmu, měly by udělat přehled všech firem nabízejících stejné zboží a stejné služby. Vím, že nabízen je více ten, kdo více zaplatí. Ale lepší by bylo, kdyby tyto peníze přišly na užitečnější věci. Nad Brnem někdy krouží letadlo a táhne za sebou jako prapor velkou reklamu. Obvykle propaguje firmy, o kterých pak se dozvíme, že podvedly lidi nebo zkrachovaly. Základem spravedlivé společnosti je a vždy bude, že všechny továrny, dílny a podnikatelé musí mít stejnou možnost nabízet své zboží a služby. Jinak je konkurence nerovná. O další prosperitě ať pak rozhodne sama kvalita a dostupnost zboží a služeb. Nabízejme tedy vše co k nabídnutí je, čekejme na zájem a když není, nabídněme jinde a jiným a hlavně mějme všichni k nabídce stejné podmínky. 097. Symbol Jak si žijeme v tomto zašmodrchaném světě, přijímáme různé podněty a tyto podněty v nás vyvolávají asociace. Tyto asociace se mění. Dříve když jsem slyšel Vídeň, vybavil se mi dědeček s uchem u rádia, jak poslouchal zprávy z Vídeňského rozhlasu. Nyní si se slovem Vídeň představuji pány jak postávají na ulicích a zvou k návštěvě obchodů. Ve Vídni jsem toho jistě prožil více a vše si připomínám, když se do Vídně navracím. Ale připomínám si to i když vidím znak Vídně. Znak Vídně je symbol, který zástupně ve mně vyvolá stejné asociace jako Vídeň sama. Symbol jako zástupná hodnota znázorňuje obvykle to, co bychom jen těžko mohli jinak znázornit. Jak bychom mohli asi vyjádřit, že konference se účastní pět států jinak, než vyvěšením vlajek těchto států? Každý stát má alespoň dva symboly. Jeden na podívání, to je vlajka, a jeden na poslouchání, to je hymna. Jednotlivá hnutí, náboženství, ideologie mají také své symboly. Jak bychom mohli nakreslit budhismus? Nakreslíme sedícího Buddhu nebo kolo života a druzí již poznají, že jsme mysleli na budhismus. Symboly mají také zástupnou hodnotu. Pokloníme se vlajce a tím prokážeme úctu zemi, ke které patří. Spálíme veřejně vlajku a tím potupíme zemi. Ukážeme svůj nesouhlas s něčím, co s touto zemí souvisí, s agresí, násilím, nespravedlivým řádem, porušováním lidských práv a tak podobně. Symboly mají také bohové. Jak byste chtěli nakreslit boha? To nejde. Nakreslíme jeho symbol a hned každý ví, o koho se jedná. Města a planety mají své znaky, firmy a organizace mají loga, což je graficky vyvedený název spojený obvykle s dalším symbolem. Symbol má stejný duchovní obsah jako předmět sám. Proto se k symbolům chováme stejně jako k věci samé. Jen to, co lze snadno namalovat, symbol nepotřebuje, třeba brýle nebo auto. 098. Souhlas Člověk je schopen samostatného myšlení a hodnocení a tak je schopen rozhodování. Výsledkem rozhodnutí je souhlas nebo odmítnutí. Svým souhlasem nebo odmítnutím reaguje na možnosti a nabídky které může využít. Se souhlasem přijímá zboží, služby, spolupráci nebo jiný podíl na předmětu rozhodování. S odmítnutím projeví zájem na ukončení spolupráce, nezájem o cokoli, co je mu nabízeno a co by mohl využít. Souhlas i nesouhlas má být jednoznačně vyjádřen. Proto se říká: tvoje řeč ať je ano-ano a ne-ne. Další lidé jsou ve své činnosti na našem rozhodnutí závislí ve své činnosti a naše rozhodnutí má vliv na jejich další práci. Souhlas a nesouhlas jsou tedy výsledky naší rozhodovací činnosti. Rozhodnout se máme vždy přesně a rychle. Je to snadné, pokud máme dostatek informací. Pokud je nemáme, musíme vycházet z předpokladů a i tak se máme bez váhání a průtahů jednoznačně rozhodnout, byť ne optimálně, nejlépe. Své rozhodnutí podložíme vždy schopností hodnotícího soudu a samostatného myšlení. Proto vždy, když se nám něco líbí, dáváme souhlas. Pokud se nám něco sice líbí ale z jakéhokoli důvodu dáme nesouhlas, vždy ujistíme o souhlasném hodnotovém soudu, čili nezapomeneme pochválit. Řekneme: nabídka je to dobrá, jde o dobrou věc, ale nemohu ji přijmout, využít. Sdělíme i důvod. Například nemáme čas, peníze, místo, možnosti, máme už něco jiného a podobně. Velice důležité je dát nesouhlas tam, kde se nám něco nelíbí, kde je nesvoboda, násilí, zvůle, bezpráví. Vše odmítneme a jasně prohlásíme, že je to špatné. Je ovšem otázkou osobní moci, zda se vyhneme potížím nebo ne. Věřme tomu, že jednou mít moc všichni budeme k tomu, aby nás neobtěžoval nikdo s něčím, co jsme jako špatné odmítli. Právě na jednoznačném souhlasu nebo nesouhlasu stojí osobní moc člověka. Výroky typu "domnívám se", "předpokládám" a podobné svědčí o neznalosti, nepevnosti, bezmoci nebo neschopnosti hodnotícího soudu a samostatného myšlení člověka. 099. Sadomaso V dnešní době se v oblasti sexuálních praktik objevuje stále častěji metoda násilí pojmenovaná sadomaso. Jde o spojení výrazu sadismus podle markýze de Sade, který týral dívky a masochismus, což je zvrácenost při které je pohlavní vzrušení spojeno s utrpením podle Leopolda von Sacher-Masoch, který tyto praktiky popisoval ve svých románech. Sadista působí pro své vzrušení utrpení druhým, masochista potřebuje prožívat utrpení sám na sobě. Sadomaso se pak nazývají zvrácené sexuální praktiky při kterých se zúčastnění vzájemně bijí, mučí a ve způsobené bolesti a bezvýchodnosti prožívají silný sexuální orgasmus. Sexualita musí být spojena s dobrovolností a láskou, něžností a radostí. Kde se tedy tyto praktiky vzaly? Především musím uznat, že prvek dobrovolnosti je zachován. Bolest a násilí má zde zcela logický a reálný původ a tak mi nezbývá, než abych uznal přirozenost takových praktik. V temném středověku v sedmnáctém a osmnáctém století inkvizice pronásledovala a upalovala čarodějnice a kacíře. V té době žilo v katolických zemích mnoho inteligentních žen, které jako bylinkářky a vědmy pomáhaly obyčejným lidem v jejich utrpení. Ženy to byly obvykle krásné a přitažlivé a inkvizitoři zase byli trvale nadržení, tedy sexuálně neuspokojení. Když inkvizitoři zjistili, že pohled na trpící ženu je sexuálně vzrušuje, pořádali hony na čarodějnice. Stačilo, aby tyto ženy vzbudily závist ve svém okolí, přišlo k církevnímu soudu udání a žena byla zatčena a obviněna z čarodějnictví. Pokud inkvizitora zaujala svojí inteligencí nebo přitažlivostí, přišla na mučidla. Byla natahována na skřipec, pálena ohněm, bita přes prsa a břicho, do břicha jí byla nalévána vřelá voda. Obnažené ženy křičely bolestí a inkvizitoři se sexuálně ukájeli. Taková žena pak musela být jako nepohodlný svědek upálena za živa. Ženy si užily své, ale karmické zákony platí stále a tak se role obrátily. Nyní se opět v inkarnacích sešli inkvizitoři a umučené ženy, aby si opět užili jak byli zvyklí. Těmi mučenými však nejsou ženy, ty se staly "dominami", ale muži, kteří se dobrovolně nechávají mučit, svazovat, bičovat, ponižovat, jen aby si užili orgasmus. Jinak orgasmu totiž nedosáhnou. No, bude to ještě nějakou dobu trvat, než se karmické vztahy dostanou opět do rovnováhy, občas se sadomaso objeví, ale nás se to netýká. My dosáhneme silného vyvrcholení i bez násilí, právě ve vztahu plném něhy, lásky, pohody a radosti, se znalostí toho, co druhému dělá dobře a bez násilí. Každému zkrátka co jeho jest. 100. Kapetan Opět bych rád přednesl nový termín. Kapetan je magický předmět na který se poutá pozornost duchovního světa. Takovým kapetanem mohou být náboženské symboly, osamělé stromy a skály s pověstí magického místa, ale také úplné maličkosti a nesmysly, které někdo dostane jako dárek. Chrámy, kostely i hřbitovy jsou jistě magickými místy, ale to pravý kapetan není. Kapetanem jsou předměty, jejichž představu duchovní bytosti ve své fantazii vyvolají a tím se dostanou na místo, kde se kapentan nachází. Mohou to být opuštěné domy, osamělé přírodní útvary, obrazy a jiné předměty a místa o kterých pak tvrdíme že v nich straší, že jsou to magická místa, že mají ducha a podobně. Chtěl bych však napsat o kapetanech o kterých se toho ví málo. Občas se nám stane, že dostaneme od někoho malý dárek, často s malou hodnotou nebo úplně bezcenný. Může se pak stát, že dárce se na takový předmět pak ve své představě koncentruje, zaměří a vyšle k němu svoji vůli nebo energii. Pak může obdarovaného na dálku ovlivnit. Bez kapetanu by to obvykle nebylo možné. Dejme si proto pozor na darované předměty od lidí, které dost dobře neznáme nebo kterým nedůvěřujeme. Kapetanem je samozřejmě i každý talisman, neboli škapulíř darovaný osobou která nás chce ochraňovat. Duchovní bytosti, které jí pomáhají se pak na talisman zaměří a osobu, která jej nosí ochraňují a posilují. |