 |
Pavel Němec |
||||||
|
|||||||
| 141. Inkvizice Každý společenský systém se mění podle principů na kterých je postaven. Každé vnesení nového principu způsobí společenské změny. Principy jsou do systému vnášeny jako součást názorů, soudů a poznání. Každé změny navíc mění nositele moci ve společnosti a to obvykle formou revoluce. Proto jsou revoluce skutečnými revolucemi jen tehdy, když prosazují nové principy do staré společnosti. Jakákoli změna, která chce jen svrhnout staré pořádky není revolucí, pouze převratem. Úkolem vyhledávat, rozlišovat a likvidovat nové názory, nové soudy a nové poznání je pověřena inkvizice. Vznikla kolem roku 1000 a působí v naší společnosti dosud. Stejnou roli plní inkvizice v judaismu a v islámu, vždy je tato inkvizice bytostně napojena na náboženství nebo ideologii. Metody inkvizice se mění. Dříve bylo s působením inkvizice spojeno hrubé násilí, mučení, upalování a jiné trýznivé způsoby, později byla inkvizice pod tlakem veřejného mínění přinucena cestu násilí opustit. K částečnému obnovení násilných praktik dojde v každém totalitním systému. Magna charta vnesla do společnosti názorovou svobodu, v roce 1948 byla názorová svoboda potvrzena v Deklaraci lidských práv a svobod. Dnes tedy není možné otevřeně bojovat proti názorům myslitelů. Praktiky inkvizice se opět musely změnit. Inkvizice již nebojuje proti alternativním názorům přímo, ale hlídá všechny cesty šíření názorů a myslitele staví mimo společnost. Některé zastraší, jiné uplatí, další zdiskredituje. Likviduje tak zdroje nekonformních názorů. Inkvizice hlídá informační cesty. Dříve působila v novinách, v rozhlase a jinde cenzura, dnes jsou redaktoři současně i cenzory a korekce názorů je pak hlídána autocenzurou. Pokud některý šéfredaktor pustí nevhodný článek, je vyměněn on a často i redaktor který článek připravil. Tuto skutečnost si můžete snadno vyzkoušet tím, že se pokusíte zaslat k vydání článek s nekonformním obsahem. Samozřejmě, že i provokace nespokojenosti společnosti je řízena těmito cenzory. Provokující stati však neobsahují návod k nápravě, ale pouze odsouzení stávajících chyb. Nyní se však funkce cenzorů a jejich práce obrací v neprospěch společnosti. Stávající společnost totiž vytěžila ze známých principů co se dalo a upadá. Inkvizitoři se tak stali hrobaři této společnosti, protože nepustí mezi lidi názory a řešení, které tato společnost potřebuje ke své záchraně. Pokud si tuto změnu podmínek mocní uvědomí, cenzuru zruší. Cenzoři proto musí pro zachování své existence uhlídat izolaci i tohoto názoru. Situaci cenzorům komplikuje i druhá okolnost a tou je rozšíření a nemožnost ohlídání kopírovacích strojů. Kopírek je tolik, že není možné na nich zavést ani cenzuru ani autocenzuru a za okopírované názory které nemají konfrontační obsah není možné nikoho pronásledovat, protože by to znamenalo porušování názorové svobody. Tyto dvě okolnosti jistě povedou ke konečnému zrušení cenzury a inkvizice. 142. Budoucnost Jaká nás čeká budoucnost? Jsem si jist, že dobrá. Především platí, že o své budoucnosti rozhodnou lidé sami tím, že přesně stanoví, co je dobré a co špatné a svůj soud pochopitelně náležitě vysvětlí a obhájí. Dále si budou lidé přát prožít to, co se jim líbí, prosadí si své potřeby. Pro celý svět platí, že se upraví, obvykle sníží, lidnatost na optimální stav podle možností regionu lidi uživit. Druhou okolností, která ovlivní celý svět je zásadní úbytek nemocí, především nemocí smrtelných a obtížně léčitelných. Zůstanou jen nemoci které vznikají jako následek přetížení organismu, aby člověk nebyl přetěžován nad únosnou mez. Budoucnost můžeme nazvat věkem mnoha civilizací, protože na celém světě bude mnoho zcela samostatných a nezávislých civilizací s cílem najít funkční modely dokonalých lidských společností. Pokud se do deseti tisíc let podaří vytvořit dokonalou civilizaci, pak budou lidské pozemské civilizace přeneseny na jinou planetu kde budou pokračovat ve své existenci. Pokud nikde dokonalá civilizace nevznikne, lidé se na jiné planety nedostanou a na Zemi budou žít jen jako jednoduché civilizace, protože pro plně rozvinutou formu civilizace zde již nebudou materiální podmínky. Pokud však lidstvo bude plýtvat jak plýtvá surovinami dosud, pak podmínky pro rozvinuté civilizace zaniknou již za dva tisíce let. Záleží také na tom, jak rychle lidé začnou opět věřit v inkarnace, aby si uvědomili, že planetu neničí dětem a vnukům, ale sami sobě, protože se opět někdy narodí. Naději na dobrou budoucnost vidím i v tom, že bytosti, které chtěly ukončit možnost lidské inkarnace musí planetu opustit a již nebudou mít destrukční vliv. Planetu budou řídit ti, kteří si ji budou opatrovat pro vlastní příští inkarnaci. 143. Romové V Evropě s námi již přes půl tisíciletí žijí Rómové čili Cikáni jako národnostní menšina. Odhaduje se, že na celém světě žije asi čtyřicet milionů Cikánů z toho polovina v Indii. Podle mých teologických informací patří Cikáni Baalovi. Baal žádal boha, aby mohl své věrné inkarnovat do lidských těl, ale bůh to povolil jen s tou podmínkou, že se nebudou inkarnovat do těl, která nyní v Evropě žijí. Baal pochopitelně nesložil ruce do klína. Evropany měl zakázané, muslimy od Mohameda nedostal, tak musel až za Šivou. Šiva se mimozemských bohů nebál a lidská těla pro inkarnaci Baalovi dal. Tak vnikl Cikánský národ a vydal se na cestu do Evropy. Cikáni byli velmi krásní lidé s magickými schopnostmi, umělecky nadaní. Evropané je však mezi sebe nepustili a od samého příchodu jim vyhradili místo na samém okraji společnosti. Cikáni se tak stali kočovníky a umělci, komedianty a zloději. Nikdo o ně nestál, vždy s sebou přinášeli problémy. Stále se však snažili zařadit se do společnosti s vírou, že gadžové jsou slušní a spravedliví. Zdá se však, že po půl tisíci letech své iluze ztrácejí a nevědí, co dál. Nechtějí chodit do škol, protože výuku považují pouze za cestu k práci, mají potíže se svými těly, protože ve vynucených příbuzenských vztazích geneticky zdegenerovali a jejich krása se ztratila. Nevěří gadžům a jejich okradení považují za šikovnost. Pokud je gadžové od rodin odeberou a vychovají v dětském domově, stejně se mezi své opět vracejí. Smíšené manželství Cikánsko - gadžovské jsou spíše výjimkou. Postavení Cikánů je v evropských zemích rozdílné. Někde se mají dobře, někde snesitelně a jinde bojují o holou existenci. Nyní je mezi Cikány velký rozdíl. Každý je jiný, i když mnoho vlastností mají společných. V době, kdy se vláda nad planetou Zemí navrátila pozemským bohům a vláda mimozemských bohů je omezena, nastává pro Cikány - Rómy doba svobody a velkých možností. Především musí obnovit své genetické dispozice a svoji krásu ve smíšeném vztahu s bílým člověkem, tedy s gadži. Míšenci gadžů a Cikánů budou velmi krásní, inteligentní a budou mít umělecké a magické schopnosti. Budou hrát v příští společnosti významnou roli a proto se hodí je pojmenovat. Přijměte proto nový termín "Nytšiové" pro míšence gadžů a Cikánů. Potomci Nytšiů už nebudou bílí nebo černí, tedy gadžové nebo Cikáni, ale budou to opět pouze Nytšiové pod duchovním vedením Baala. Stanou se základem příští středoevropské civilizace a vytvoří dokonalou, spravedlivou a perspektivní společnost s vlastní kulturou a magickou mocí. 144. Konec Jak lépe ukončit Knihu Principů než principem "konec"? Můžeme rozeznat dva konce. Náhlý a do ztracena. Za náhlý konec považuji jasně ohraničený konec děje, vztahu, programu, souboru, předmětu, kdy je jasně ukázáno: zde vše končí, lze proto změřit délku v metrech nebo v čase. Příkladem je jasné prohlášení: "Sem už nikdy nepřijdu". Aby byla legrace, obvykle se musí autor výroku vrátit pro klobouk nebo pro deštník. Každý počítačový soubor má konec jasně označený koncovým znakem. Každý vlak má konec označený světly, dříve tabulkami. Vše, co lze změřit nebo zvážit musí být jasně ohraničeno, musí mít začátek a konec. Po konci následuje jiná kvalita, cokoli jiného. Víte, kde má konec vesmír a co je za jeho koncem? Víte? To jste dobří, já to nevím. Někdy zkrátka nejsme schopni zajít za hranice prostoru nebo jevu, do kterého bytostně patříme. Tyto hranice souvisí s naší duchovní dimenzí. Každá duchovní bytost má svoji duchovní dimenzi a tou je dána i její moc a upotřebitelnost. Čím vyšší dimenze, tím větší prostor přehlédne a tím více principů chápe v celé jejich šíři. Vidí začátek i konec, vidí odkud kam platí a tím je nad věcí, ve vyšší dimenzi. Já osobně dělím lidi na emotivní a tvůrčí. Emotivní lidé jsou schopni prožívat emoce, jako pohodu, lásku, radost, vztek, zklamání a jsou schopni se srovnat s lidmi, nějak se s nimi dohodnout, nemít nepřátele a samostatně žít v lidské společnosti. Tvůrčí lidé jsou toho také schopni, rozumí všem principům zde uvedeným a navíc mají profesionální dovednosti v některém oboru. A konec do ztracena? Máme přátele a společné zájmy jako oni. Vyhledáváme je a spoluprožíváme pěkné i horší. Pak my nebo oni změní zájmy a se společnými chvílemi je konec. My i oni se najdeme přátele nové, ale nepřejeme si ukončit přátelství. Občas se potkáme, máme radost ze setkání, ale pak se zase dlouho nevidíme. Tak to je do ztracena, do vyhasnutí. Kniha Principů končí, ale nebyly zde uvedeny všechny principy. Je to konec náhlý nebo do vytracena? Nevím. Budu tedy přemýšlet dál. |