|
Pavel Němec Brno 1993 až 1998
Patřím k těm, kteří se rozhodli zbohatnout na chvále režimu. Popisuji
hrdinské činy panovníků, jejich slávu, opěvují jejich statečnost a rozhodnost,
zkrátka jako mnoho jiných, nejsem sám. Má to ale jeden háček. Chodím všude
pozdě. Mé opoždění mi působí potíže. Nejenže nedostanu slíbenou tučnou
odměnu, ale jsem téměž vždy podroben potížím. Tu mne uvězní, tu popraví,
z místečka teplého vyhodí. Sami posuďte.
Stál jsem nad kolébkou prvního člověka jako sudiček a sliboval: půjdeš,
človíčku od slávy do slávy. Odstrčil mne další: a budeš tím pěkně trpět.
Třetí sudiček to poopravil: ale nakonec přijdeš k rozumu a na slávu se
vykašleš. Sudičkování skončilo, človíček vyrostl a vydal se do světa.
Řekl jsem si: musíš ukázat lidskou slávu, aby lidé viděli, jaká ta sláva
je príma věc a žeš to myslel dobře, kdyžs to člověku sudičkoval.
Od těch dob běhám po světě a svědčím o lidské slávě. Až na to, že chodím
všude pozdě.
Atlantida hrdost člověka. Krásné město, vyspělá civilizace. Píšu dlátem
do kamene o jeho kráse, hradbách ze zlata, bronzu a ze stříbra. Krásné
koráby, moc nad celým světem. Asi byl ten kámen moc tvrdý nebo co.
Když jsem to nesl do Atlantidy a těšil jsem se na tučný honorář, je tu
potopa, všude plno utopenců a bláta. Ti co přežili se na mne obořili:
co? Atlantida? Ti zotročovatelé celého světa? Šup a už jsem plaval v blátě
mezi utopenci.
Našel jsem mnohé z Atlantidy v Egyptě. Samé zlato, prosperující země,
velké pyramídy, velké možnosti. To bylo něco pro mne! Lámu kámen a ostřím
své dláto. Než jsem však oslavil Egyptskou říši, už tu byli Hyksósové
a Hebrejové. Na můj oslavný reliéf reagovali svérázně. Opět tekla krev.
Nevadí. Našel jsem jinou říši. Babylón. Baal a Madruk si nevedli špatně.
Nyní to bylo jisté. Babylón má vysoké hradby, to bude věčné město. Mé
oslavy Baala a Madruka nebraly konce. Asi jsem měl skončit dříve. Než jsem
stačil sepsat chválu do hliněných destiček, byl Babylón rozvrácen Syřany
a mne ukřižovali.
Raději jsem se stáhl. Než mi uschla nová destička, byla tato říše zase
v jiných rukou. Zatrápená práce. Proč jsem jen se nechal zmást tak pevnými
hradbami? Nezbylo, než se stáhnout a vyčkávat. Mnoho válek, mnoho změn.
Nechtěl jsem riskovat.
Obdivoval jsem Noeho. Noe, to je panečku pašák. Spravedlivý
člověk, nejspravedlivější ze všech. Píšu dlátem do kamene svědectví o jeho
spravedlnosti. Vychválil jsem Noeho spravedlnost až do nebes. Když jsem
mu to přinesl a chtěl odměnu, co vidím? Noe tam leží opilý a nahý. Když
mě jeho synové uviděli, rovnou mě utopili, vody bylo tehdy ještě dost
a utopené nikdo nepočítal.
Pak se na mne štěstí usmálo. V palestině vládl bůh Hospodin rukou pevnou
a neochvějnou. Jasná vláda trvalého boha. Oslavil jsem boha Hospodina.
Jenže ouha. Palestinu zabrali Muslimové a propíchli mne kopím. Nyní jsem
byl již opatrný a vyčkával jsem. Budou Muslimové slavit trvalý úspěch?
Jasně. Byl jsem si jist že ano a už jsem se viděl boháčem. Ihned jsem
začal psát oslavné básně na Mohameda a jeho krále. Co vám mám říkat.
Sotva jsem byl hotov, usekli mi křižáci mečem hlavu. Pak se zase vyjasnilo,
jenže co mi to bylo platné? Přestěhoval jsem se proto do Hispanie. Tam bude
klidnější ovzduší. Nebylo. Sotva jsem napsal oslavu Muslimů, vytlačili
je Španělé a opět šla hlava dolů.
Je mi to trapné, měl bych mlčet, ale v Římě jsem dopadl podobně. Nejprve
mne předhodili lvům jako křesťana a pak těm samým jako nekřesťana. To je
ale bláznivý svět!
No co, když jsem se jednou rozhodl, že zbohatnu na oslavě lidské slávy,
proč bych to vzdával! Stačí přece pouze přijít včas. Přispíšil jsem si,
ale bohužel. Doba si také přispíšila. Co bylo platné, že jsem psal na
papyrus a pergamen. Bylo to rychlejší než tesat do kamene, ale doba byla
rychlejší. Tu mne ukamenovali, tam mne sťali. Pak jsem však na to vyzrál.
Napsal jsem si dvě varianty oslav. Na jedné jsem chválil boha a jeho lásku
k člověku, na druhé člověka a jeho lásku k bohu. Stačilo předem zjistit,
zda zrovna probíhá reformace či protireformace.
Mnozí to ode mne okoukali. Najednou byl svět plný pochlebníků a mnohem
zdatnějších než já. Včas dokázali odhadnout, koho chválit a kdy včas
přestat. Jen já jsem stále chodil pozdě. Nyní to však již vyjde. Píše se
rok 1986. K moci se dostal Gorbačov, komunisté se poučili ze svých chyb,
zavedli glasnosť, reformují ekonomiku. Konečně stabilní systém. Vše
podrobně popíši a nejpozději v roce 1990 své úvahy vydám. A penízky se
jen pohrnou...
Dostal jsem hlad a šel jsem pro sýr. Cestou jsem
potkal svatou rodinku, svatou Hermelínu a svatého Leonida. Svatá
Hermelína se mi svěřila: jsem nyní ctnostná panna. Když slyším
ctnostná, představuji si neduživou, chudokrevnou a zapšklou ženu,
tak jsem se zeptal: jak můžeš být pannou po čtyřech porodech?
Byla jsem na operaci u věhlasného chirurga, ten mi tam našil
kus pohrudnice. Stálo mě to patnáct tisíc. Nyní jsem tak ctnostná,
že si na své hříšné místo ani rukou nesáhnu. A jak se myješ?
zajímal jsem se. To je velké tajemství, které může být sděleno
jen tomu, kdo vypije poděbradku ze svatého grálu. Sdělila tajemně.
Chodí za kaplanem, suše sdělil svatý Leonid, co pije poděbradku
stále. To je má cesta ke svatosti, roztoužila se svatá Hermelína.
Říká se do svatosti, ne ke svatosti, ukázal jsem své svaté teologické
znalosti. Jmenuji tě vrchním lingvistou církve Svatého Ježíšova
mrknutí. Byl jsem šťasten, vždy jsem chtěl být někým velkým.
Celý den jsem prožil jako ve snách.
Za týden jsem si šel pro housku a potkal jsem svatou Hermelínu
samotnou. Kde máš svatého Leonida? ptám se. Vznikl mezi námi
teologický spor. Jaký? zvídal jsem. Nedohodli jsme se, zda Ježíš
svatě mrknul v úterý nebo ve středu. Není to jedno? To rozhodně
není, jde o to, kdo bude představeným církve. Kdyby Ježíš svatě
mrknul ve středu, bral by desátky od věřících Leonid a to by
byla pohroma. Všechno by prochlastal. Protože mrknul v úterý,
budu brát desátky já a budu je posílat osiřelým dětem. Překvapilo
mne, že má osiřelé děti. Moje tety, svatá Jenoféfa, svatá Zubajda,
svatá Izidóra a svatá Škatulajda mají sirotčinec. Ony se starají
o sirotky? To je milé. Ale ne, ony ten sirotčinec jen spravují,
patří jim. Tak to pošli těm sirotkům přímo, radil jsem. Jsi normální?
A z čeho by moje tety žily? To je fakt. Musel jsem uznat, že
Ježíš svatě mrknul v úterý. Prohlašuji tě veleknězem Církve svatého
Ježíšova mrknutí v úterý. Ale dnes je čtvrtek, opravil jsem ji.
Ale ne, to v úterý je nyní součástí názvu církve. Zajásal jsem.
Vždy jsem si přál být veleknězem. A jaký bude můj úkol? Budeš
chodit po lidech a budeš hlásat, že Ježíš svatě mrknul v úterý.
A na cestu si neber nic než jednu šaty a hůl, ať vypadáš jako
svatý vyvolený. A budu spasen? ptal jsem se pro jistotu. Budeš
spasen, pronesla svatá Hermelína a udělala nade mnou velký kříž.
Už jsem se nemohl dočkat, až zase budu se svými veverkami. Vzal
jsem si plnou kapsu oříšků a vyšel do lesa. Na paloučku se už ve-
verky z celého lesa shromáždily. Dnes však měly vzácnou návštěvu.
Byly s nimi i víly. Ba ne, to nejsou víly. Průsvitné bytosti to
sice jsou, ale opodál stojí létající talíř. Mimozemšťané přišli
na návštěvu a živě veverkám přednášejí. Sedl jsem si opodál abych
nerušil a čekal, až budou mít veverky čas i pro mne.
Z hovoru jsem zaslechl, o čem mluví. Žádný nový spirituální
systém nepotřebujete, hmota je iluze, jsou to jen vibrace, jsme
tvořeni vibracemi, svět pod mikroskopem je jiný, jiný je také
svět v Hablovu teleskopu, pouze myšlenková konstrukce, pouze lid-
ský pojem, zbytky dualismu - svědectví rozpolcenosti, energoin-
formační systém, život je pouze projekcí vědomí, duše jako asoci-
ace, politika, která se tváří jako náboženství, je vás mnoho, ale
všichni jste jedno, anagramy - zkušenost, bůh - člověk - mimozem-
šťané - my nevíme, co je to člověk, naladit se do vibrační roviny,
egregor jako duch náboženství, karma, čakry, stavy změněného vě-
domí, za hranice tělesné schránky, astrální úrovně, naše percepč-
ní pole, rozšíření čaker, Země vstupuje do nového životního spek-
tra, jiné získávání energie, nikoli z potravy, adžna, třetí oko,
sansára, relativní původ v jiné galagii, virtuální realita, sys-
tém chápání reality, ještě pár let biologické axistence, postou-
pit v kosmické škole, pouze projekce, skrze rastr karmy vidíme
tance, takzvaná radost, kolektivní karma, připravit se na kon-
frontaci s jinými druhy existence, takzvaná civilizace, slova Je-
žíše: buďte dokonalí jako Absolutno.
Veverky způsobně poslouchaly, protože veverky jsou způsobní tvo-
rové, kývaly, jako že tomu rozumí, nevycházely z úžasu, jak jsou
mimozemšťané moudří, snažily se dívat moudrýma očima a když mimo-
zemšťané skončili a odcházeli, dlouze a zdvořile se s nimi
loučily.
Pak seděly a nevěděly, co si mají myslet. Tak jsem na ně zavolal
a nabídl jim oříšky. Vždycky si braly s radostí a dnes byly nějak
zamlklé. Vzaly si pár oříšků, ale spíš chtěly vysvětlení. Hele,
co nám vlastně chtěli říct? Víš, Nyvoši, o co jde? No vím. Toho
si nevšímejte. Oni to myslí sice dobře, myslí si, že lidem bude
nejlépe, až se zbaví těl a stanou se opět duchy jako jsou oni,
ale lidé je už neberou vážně. Mávl jsem rukou a považoval naši
rozmluvu na toto téma za ukončenou.
Jenže veverkám to nedalo a ptaly se dál. A proč bychom neměly
přijímat nový spirituální systém? Přece protože se bojí, že by si
s nimi nový spirituální systém věděl rady. A proč je hmota jen
iluze? Hmota je iluzí pro ně, protože žijí v jiném světě. Pro nás
je hmota realitou. A proč jsme tvořeni vibracemi? No, je to tak.
Každá hmota a každé tělo je tvořeno vibracemi. Ale nač se tím
trápit? Nám přece stačí, že tělo je tělo a že je zdrojem příjem-
ných prožitků. To ano, souhlasily veverky. A ptaly se dál: a proč
jsou jiné světy pod mikroskopem a dalekohledech? No jsou, ale nač
se tím trápit, copak vám nestačí les ve kterém žijete? Les vever-
kám stačil, ale ptaly se dál: a proč naše představy jsou pouze
myšlenkové konstrukce? No a co by to mělo být? Přece jste inteli-
gentní bytosti a myslíte, tak tvoříte myšlenkové konstrukce. Však
i oni mají pouze myšlenkové konstrukce. Ale proč to tak nazývat?
Však vám stačí, že obyčejně myslíte na vše, co vás zajímá a co
potřebujete, ne? To ano, ale proč jsou zbytky dualismu svědectvím
rozpolcenosti? To máte tak. Kosmické i přírodní, tedy všechny zá-
kony dávají řád tvorbě veškeré reality.A když si cokoli vymyslíte,
tak aniž byste to třeba chtěli, vymyslíte i protiklad. Když si
vymyslíte vpravo, vymysleli jste i vlevo. Když vymyslíte nebo po-
chopíte pojem nahoře, současně vymyslíte nebo pochopíte i pojem
dole. A tím, jak se vymýšlí nebo chápou nové pojmy, tak se na zá-
kladě duality zpestřuje pojmový svět. Rozumíte tomu? Ne! bylo
první,na čem se dnes veverky shodly. Tak tedy, bez duality bychom
žili ve velmi chudém prostředí a možná bychom neexistovali vůbec.
Dualita, to je pro všechny veverky a pro všechny lidi základní
zákon. Kývaly, že rozumí, ale jistý jsem si tím nebyl.
Ale veverky se ptaly dál: a co je to ten energoinformační sys-
tém? Vesmír a vše v něm je dáno organizací hmoty, hmota je formou
energie a řád podle kterého je uspořádána je formou informace. A
to je nám k čemu? Ptaly se dál. Vůbec k ničemu. A proč nám to
tedy říkali? Protože vám popisovali svůj svět, jak jej chápou a
ve kterém žijí. A proč nás s tím zatěžují? Protože našemu světu
nerozumí, tak chtějí, abychom alespoň my rozuměli tomu jejich
světu.
A nebylo by jednodušší, aby mimozemšťané pochopili náš svět? To
nejde, oni tomu nerozumí a rozumět nemohou. Oni jsou blbí? Ptaly
se veverky podle své přirozenosti. No, nejsou blbí, oni jsou jen
primitívní. A mezi tím je rozdíl?
Chvíli jsem o tom musel přemýšlet, ale pak mne napadlo: blbí ne-
jsou, protože znají mnoho informací, jsou velmi učení, ale jejich
informace jsou pro náš svět nepoužitelné. Náš svět je složitější
právě svojí rozvinutou dualitou, které oni právě nerozumí.
Tomu už asi veverky nerozuměly, tak se vrátily k tématu. A proč
říkali takzvaná radost? Protože oni nejsou schopni radost proží-
vat. Oni se od lidí a od veverek liší tím, že nedovedou prožívat
emoce. Právě proto Bůh Stvořitel stvořil člověka, aby od něj do-
stával emoce. To se veverkám nezdálo: copak my veverky jsme doko-
nalejší bytosti než mimozemšťané? Tedy, co se týče emocí, pak
rozhodně ano.
A proč říkali, že máme před sebou jen pár let biologické exis-
tence? No, oni se chystají, že v roce 2010 zničí na Zemi všechen
život. Připravili zde velké množství atomových zbraní a k nim na-
inkarnovali své duchy, aby svět pomocí atomových zbraní zničili.
Lidi, vevrky, ježky, všechno. A není to škoda? ptaly se veverky
dál. Pro ně ne, oni lidskému životu nerozumí a snad nám i lidské
tělo a lidského ducha závidí.
Aha,braly tuto informaci veverky. Stejně asi tomu nerozuměly. No
ono ani na tom letopočtu tak nezáleží, mohou to udělat vpodstatě
kdykoli. Veverky to přijaly jako samozřejmost a ptaly se dál.
A kam máme postoupit v kosmické škole? Samozřejmě zpět, lidský
rod je na vyšším stupni Stvořitelova díla především vyšší husto-
tou těla a schopností prožívat emoce a také darem mužského a žen-
ského principu. Ale to, že lze postoupit i zpět, to oni samozřej-
mě nepřiznají.
A co takzvaná civilizace? No, to je věc dobrá i špatná. Současná
civilizace je výsledkem soutěže pozemských a mimozemských sil.
Nyní je lidstvo přemnožené a ohrožené. Ale až se sníží populace a
rozvine místní průmysl, už to s civilizací nebude tak zlé.
A proč říkali, abychom byli dokonalí jako Absolutno? A copak ne-
jste vy veverky dokonalé? Já vás považuji za dokonalé tvory. Ale
s člověkem je to jiné. Člověk je dokonalý podle ducha, který do
něj vstoupí. A je směšné, že právě duchové těch, kteří nám přišli
kázat, když se inkarnují do člověka, projevují se jako primitivo-
vé neschopni normálního lidského života. Co je však horší, často
se jedná o velmi škodící a ničící duchy.
Veverky potěšilo, že jsou dokonalejší než lidé, ale otázek měly
ještě hodně. A proč se máme připravit na konfronaci s jinými
druhy existence? Připravit by bylo pozdě. Ta konfronace probíhá
už od babylonské krize před více než třemi tisíci lety a těch
konfrontací bylo i dříve mnoho. Mimozemšťané se nechtějí smířit
s tím, že je člověk dokonalejší bytostí a chtějí lidské tělo zni-
čit no a veverky chtějí zničit s ním.
To se veverkám nelíbilo a ptaly se, jak tomu mohou zabránit. To
je snadné. Oni existují v rovině či ve světě myšlenek. Stačí tedy
si přát, aby už na naši Zemi nelítali a aby z naší Země odešli a
aby se do našeho života nemíchali.
No dobře, ale říkali, že se vrátí, abychom si našli teplé mís-
tečko, že nás uvedou do změněného stavu vědomí. Tak jim prostě
řekněte, že jste obyčejné veverky lesní a ne pokusná zvířátka.
A když si budete přát, aby k nám už nelítali, lítat k nám nemo-
hou. No ale co ti nainkarnovaní, co nám mají škodit? No, to nám
musí pomoci pozemští bohové a tyto nainkarnované mimozemšťany
zastavit. Ano, my si to moc přejeme, volaly veverky.
Hned dostaly dobrou náladu a s chutí se pustily do zbytku oříšků
jen to chřoustalo.
Pak se jeden veverčák opět zamyslel: ale co když o mnohé přijde-
me, když se nebudeme zabývat jejich teoriemi?
Víš, Zoubku, oslovil jsem starého známého veverčáka, v lidské
knize je psáno: Stvořitel stvořil světlo, Zemi, vody, přírodu,
zvířata, nakonec člověka a pak odpočíval. Myslíš si snad, že tvo-
řil od nejsložitějšího k nejjednodušímu?
Však člověk a zvířata jsou jedno. Jsou schopni prožívat emoce,
myslet, uspokojovat své potřeby, množit se, radovat se. Člověk se
od zvířat liší jen v jednom: musí se starat jako hospodář o tento
svět a je schopen za vše děkovat svým bohů a je schopen se bohem
stát.
A proč bychom se my, živé pozemské bytosti měly zajímat o vyšší
kosmické zákony a opustit svoji radost, lásku, potěšení? Proč
bychom se měli my lidé trápit tím, že hmota je pouze formou vi-
brace? Však se radujeme z krásného kamene, z krásného stromu,
měkké trávy, jasného dne, tepla v pokoji, z chládku u potoka,
hvězd nad černými stromy, může nás těšit teplo lidského srdce,
radujeme se, když veverkám chutnají oříšky, potěší nás laň, která
lesem proběhne.
Nezdá se ti svět mimozemských bytostí chladný jako led? Není to
snad království ledové královny?
Až přijdu domů, zatopím si v kamnech, uvařím dobrou polívku, pak
pozvu ženu a děti ke stolu, pojíme, pak si budeme vyprávět co kdo
prožil a co se komu líbí, pak půjdou děti spát a my se budeme se
ženou bavit po svém. A tomu vy veverky rozumíte, budeme se milovat.
Mimozemšťané tomu nerozumí. Oni se milovat neumí. Neví, co je to
muž a žena, sameček a samička. A závidí nám to. Vypráví nám o
projekci, vibracích, astrálních úrovních a přitom by rádi všechny
astrální úrovně vyměnili za prožití lásky, vzrušení, touhy, zkla-
mání, radosti, něžnosti, milování, vzteku a hlavně smíchu.
My lidé, jsme na to již přišli, my tomu říkáme: král je nahý! a
vy všechny veverky na to přijdete brzy také. To veverky neznaly,
ale nijak jim to nevadilo. Stačilo jim, že je mají lidi rádi a že
jim nosí oříšky. Radostně se rozběhly po stromech, honily se po
větvích a já se na ně s radostí díval. Krásné je být obyčejným
člověkem.
Lidé zjistili, že mochomůrka červená je velmi chutná houba. Lé-
kaři z toho byli nešťastni, každou chvíli jim přivezli někoho s
otravou, ale pak mykologové nalezli protijed ve formě malé
tabletky. Člověk si pochutnal na mochomůrce červené, pak si vzal
tabletku s protijedem a bylo mu dobře.
Po nějaké době lidé však zjistili, že tabletka má vedlejší
účinek, že po ní vypadávají vlasy. Jistá kosmetická firma však
problém vyřešila tím, že uvedla na trh vodičku proti vypadávaní
vlasů. Člověk se najedl mochomůrky červené, vzal si tabletku, po-
třel si vodičkou vlasy a byl v pohodě.
Jak se ukázalo, vodička obsahovala velmi účinný výtažek rulíku a
vraního oka a po masovém rozšíření tohoto prostředku vyvstal úkol
rulík a vraní oko někde pěstovat.
Producenti se tedy rozhodli vykácet lesy a tím získat pole pro
pěstování rulíku a vraního oka. Tím však byla vyvolána hluboká
společenská krize, protože ti, co se živili mochomůrkou červenou
to nechtěli připustit, protože do lesa chodili pro tuto chutnou
houbu.
Byla tedy svolána velká schůze, tedy konference, která se tímto
problémem měla zabývat. Pozvání přijali mykologové, dendrologové,
historici, lékaři, psychiatři, psychologové, básníci, policisté,
politici, politologové, biologové, zaklínači hadů a duchovní.
Ti všichni měli vzniklou krizi řešit. První referáty se týkaly
historie pěstování rulíku a vraního oka na našem území a ukázalo
se, že s pěstováním vlastně žádné zkušenosti nejsou, až na něko-
lik mnichů, kteří tyto byliny využívali k specifickým účelům.
Jakýsi biolog obhajoval požadavek pěstování tím, že vyjmenoval
421 různých chemických látek které ony byliny obsahují. Politolog
zase upozornil na vztahy mezi dostatkem rulíku na trhu a výsledky
voleb. Rozvinula se velmi živá a plodná výměna názorů mezi vědci,
až se ozval hlas z lidu. Ozval se šťoura a krevulant, o kterém
všichni dobře věděli, že ničemu nedá pokoj a do všeho musí vnášet
neklid. Prohlásil: proč tedy vlastně tu mochomůrku červenou jíme,
přece je mnoho výtečných a nejedovatých hub? Občany tato provoka-
ce silně rozhněvala, provokatér dostal co proto a byl ze sálu vy-
veden pořadateli. Vzniklý ruch probudil místního hlupáka, o kte-
rém všichni věděli, že nemá všech pět pohromadě a že ničemi nero-
zumí a jen by chtěl každému radit. Vůbec nevěděl, o čem byla řeč
a tak se najivně ptal: Ale vždyť žampijón je mnohem lepší, než
mochomůrka červená! Všichni se mu od srdce vysmáli, že je takový
hlupák a schůze mohla pokračovat.
Odešel jsem dříve, protože mne doma čekla chutná porce mochomůr-
ky červené, ale to nevadí. Zítra si přečtu v novinách nebo pos-
lechnu v rádiu, jak schůze skončila a jaké vědci nalezli řešení.
Musíte uznat, že pokrok se nedá zastavit.
Protože znám lidi, musím dodat: mochomůrka červená je jedovatá a
nechutná houba, určitě ji nezkoušejte jíst. A výtažek z rulíku a
vraního oka je také jedovatý a nepoužívá se k zajištění růstu vlasů.
Lojzo, nadešel čas, budeš politikem.
Jenže já, strejdo, nechci. Lojzíčku, líbí se ti, jak to politici
vedou? Ty bys chtěl, aby nešvary v politice přesáhly únosnou
mez? To ti není líto našeho národa, jak živoří? Jak podvodníci
bohatnou a politiku dělají břídilové? Musíš vejít hrdě na politické
kolbiště a vnést do politiky pořádek a řád. Musíš napravit,
co jiní tak pokazili. Náš národ ti bude vděčný, budou ti provolávat
slávu, budeš je řídit, budeš určovat osudy své země. To je ti
málo? Máš pravdu, strejdo, už by měl přijít někdo, kdo zde udělá
pořádek. Tak ujednáno, Lojzíku, jsem rád, že jsi se tak jednoznačně
rozhodl. Rychlá a správná rozhodnutí od tebe národ očekává. Počkej,
strejdo, já nevím. Já přece politice vůbec nerozumím! To vůbec,
ale vůbec nevadí, já tě budu vést. Budu ti dělat poradce.
Ale strejdo, co když mne lidé nebudou poslouchat? Budou muset,
protože budeš mít pravomoce.
A strejdo, co když přijde někdo jiný, schopnější? Nedáme mu šanci.
Uplatíme ho, zaženeme nebo zdiskreditujeme. Kromě toho se nedostane
na kandidátku a kdyby ano, stejně volby nevyhraje. To už jsou
na to takové osvědčené postupy, víš?
A co když lidé budou chtít něco jiného než jim přikážu? Lidi budeš
ignorovat. Lidi nemají do politiky co mluvit.
A strejdo, co když něco pokazím? Tak dáme do novin zprávu o tom,
že je všechno v pořádku a že tvé oponenti jsou darebáci.
Ale oni mohou podat tiskovou opravu, nemyslíš? Tiskové opravy
se již dávno ignorují. Tu jim nikdo nezveřejní.
A co když podají stížnost na úřad? Úřad bude v nečinnosti. Nebude
se tou stížností zabývat.
Ale oni si mohou podat trestní oznámení. Na to nebudou mít ani
peníze ani advokáta.
Ale přece, co když se to dostane k soudu? Tak řeknu soudci, jak
to má vyřešit.
No, jak myslíš, ale pak vzniknou nepokoje. Tak tam pošleme četníky,
aby zákonnými prostředky obnovili pořádek.
A co když, strejdo, budou lidé silnější než četníci? Tak jich
četníci pár pochytají a pořádně zmlátí.
A co když si ti lidé budou stěžovat, co když noviny budou psát,
že byli četníci krutí? Tak četníci řeknou, že je to jen názor
jedné strany, že se musí poslouchat i názor strany opačné.
No, já nevím. Co když budou, strejdo, lidé silnější než četníci?
Tak nám pomůže zahraniční intervence. Pár lidí postřílí a pořádek
bude zase obnoven. Neboj se, na všechny možnosti je dán scénář
obnovy pořádku.
A co když se mi lidé budou smát? Ty pitomče, přestaň blbě kecat.
Půjdeš do voleb jako leader a tvé volební hesla budou znít: Nesouhlasím
s nešvary. Lidem štěstí. Vím co chci.
Celoevropské sdružení přátel Čech a Moravy si Vás dovoluje po-
zvat do Evropské unie.
Při vstupu získá Česká republika četné výhody:
Evropská životní úroveň, mzdy na evropské úrovni, Mezinárodní
měnová unie poskytne výhodný úvěr a pomůže splatit státní dluh,
evropská společenství dají investice a technologie pro rozvoj
českého průmyslu, zisky z průmyslu zůstanou celé České republice,
spojenými silami odstraníme mafie, zcela zastavíme obchod s dro-
gami, pomůžeme s nápravou zdravotnictví, jedovaté odpady bude
možné vozit do Německa kde mají lépe zajištěné skládky, získáte
bezúročné půjčky na rozvoj vysokorychlostní železnice a na rozvoj
evropské sítě dálnic, z Rakouska dostanete zdarma elektrickou
energii, abyste nebyli závislí na Temelínu, zůstane vám celý
národní důchod, lacino získáte ropu a další suroviny, budeme ga-
rantovat vaši vojenskou neutralitu a národní svrchovanost a nezá-
vislost, bude vám odpuštěn celý dluh disidentů, otevřeme vám naše
trhy pro průmyslové zboží i zemědělské produkty, můžete pak sní-
žit pracovní dobu a prodloužit dobu dovolených, prodloužit dobu
mateřských dovolených o dva roky, otevřeme všechny možnosti pro
vaše cestování zejména pro mladé lidi, studenti získají výhodné
podmínky pro zahraniční odborné stáže, zdarma budete dostávat
přední vědecké časopisy, zvýší se váš blahobyt na evropskou úro-
veň, bude zajištěna svoboda národa i jednotlivce, zapojení do ev-
ropských struktur otevře podmínky pro plný rozvoj zemědělství,
solidární systémy budou zajišťovat plnou životní úroveň i při ne-
čekaných událostech, získáte velké prostředky na nápravu životní-
ho prostředí, podniky a hospodářské subjekty, které jsou nyní pod
cizí správou se navrátí českým majitelům, v lesích na Dobříši vám
postavíme perníkovou chaloupku s větrnou elektrárnou, aby se moh-
la ježibaba dívat na televizi, k rybníkům zapůjčíme naše vodníky,
sice nejsou tak barevní jako bývali vaši, ale umí lépe čeřit vodu
a skákat šipky do vody, z Islandu obdrží Národní muzeum ukázku
ztuhlé lávy a ze Švédska laponský svatební kroj....
Přítel mne vzal vzadu za rameno. Co to píšeš za nesmysly? Jaká
evropská životní úroveň, jaká perníková chaloupka na Dobříši?
Uvědom si, že jsme prohráli studenou válku a že do Evropy jdeme
jako levná pracovní síla a noví žoldáci. Jsou přece silnější než
my, nebo chceš prohrát i horkou válku?
A dá se s tím něco dělat?, ptám se. Jistě. Vezmi housle, basu a
cimbál a taky přátele a běžte si do hospody zazpívat. No tak vi-
díte. Člověk začne psát nesmysly a hned mu dají práci. Jdu tedy
hledat muziku a jdu sehnat přátele. Půjdeme si zazpívat.
Já moc rád zpívám s přáteli trampské oísničky i moravské lidové
a taky rád chodím do přírody a taky se rád miluji. Musím uznat,
že se kvůli tomu nemusím zajímat, co pěkného pro nás Evropa při-
pravila.
| .7. |
O generálech, podnikateli a bankéři
|
Veselý vymyšlený příběh o tom, jak generálové, podnikatel a
bankéř realizují svoji moc a bůh pak žádá účet.
Válka mezi Velkou zemí a Silnou zemí končí. Generálové se chys-
tají do Mírové země podepsat mírovou smlouvu, neboť mírové smlou-
vy se nyní uzavírají jen v této Mírové zemi.
Na slavnostně vyzdobeném letišti se koná velká sláva. Není divu.
Vždyť končí dlouhá a zbytečná válka. Generál provedl slavnostní
přehlídku a vyznamenal statečné vojáky. Perfektně připravenou
akci narušil jen malý incident. Najednou odkudsi přiběhla babka,
vrhla se geberálovi kolem ramen a dávala průchod svým citům: my
vás pane generále máme moc rádi, všichni vás moc milujeme, vás
celý národ miluje, volala ještě když ji odváděli pryč. Ukázalo
se, že na letišti umývala záchody a tak se dostala přes ochranku.
Incident se vyřešil tím, že šéfovi ochranky zarazili postup.
Generál nastoupil do letadla v pohodě, věděl, že mírové rozho-
vory proběhnou hladce, však v předběžném jednání dal generálům
Mírové země dostatek materiálů obviňujících druhou stranu z poru-
šování lidských práv.
V Mírové zemi byl přijat jako hrdina se všemi poctami dokud byli
přítomni novináři. Jakmile novináři odešli, začala pracovní jed-
nání. Ukázalo se, že ani generál Silné země nezahálel a také on
mocně bonznul na generála Velké země.
A malý generál poslouchal velkého generála: vaši vojáci zašlapá-
vali nemluvňata do bažin a tak je topili, těhotným ženám rozpára-
li bajonety břicha, vypálili osmnáct vesnic a lidi popravovali
výstřelem do týla a shazovali do masových hrobů. Ztráty na vojsku
činí šest a půl procenta, ztráty na civilním obyvatelstvu devade-
sát čtyři a půl. Čtyři západní novináři jsou nezvěstní a dva byli
popraveni jako rukojmí. Přepadli jste nemocnici a pacienty drželi
jako rukojmí. Vypálili jste prezidentský palác. A dál pokračoval
a nebylo toho málo, ale malý generál se ohradil. Ano, to možná
vojáci dělali, ale za to já nenesu přímou zodpovědnost. Byla to
pravda a tak začal výčet trestných činů, za které nese malý gene-
rál přímou odpovědnost: dal jste rozkaz odstřelovačům střílet na
humanitární konvoj, o život přišli dva lékaři, dva řidiči a pět
zdravotních sester, podepsal jste rozkazy k popravě devětadvaceti
vzbouřených zajatců a další a další. Také toho nebylo málo.
A malý generál druhé strany toho měl ještě více.
Mírová jednání skutečně probíhala velmi konstruktivně, ale ji-
nak, než si malí generálové představovali. Mírová země pak nadik-
tovala rozdělení území, zapojení zahraničního kapitálu do obnovy
země, velikost zahraniční půjčky a procenta splácení pomoci.
A generál počítal: pomoc činí šedesát miliard, s procenty a dobou
splácení zaplatíme sto dvacet miliard. Rozhodně se proti tomu
ohradil.
Velký generál to snad přeslechl, jen poznamenal: pane generále,
závažným způsobem jste porušil lidská práva a dopustil jste se
válečných zločinů. Naše mírová země zváží, zda nebude nutné při-
vést vás před náš mezinárodní tribunál. Malý generál už raději
mlčel a poslouchal. Ostatně, generál Silné země nedopadl lépe.
Celou cestu domů už jen přemýšleli o tom, jak lidem tento debakl
sdělit jako radostné vítězství rozumu a práva.
Velký generál tím splnil svoji povinnost a odjel velkým černým
půjčeným autem podat zprávu velkému a bohatému podnikateli.
Věřil, že bude příznivě přijat, však si dal záležet. Nebylo snad-
né vše zařídit. Shromáždit data o Velké zemi a o Silné zemi, vy-
provokovat zde válečný konflikt, nepřímo jej řídit, shromáždit
kompromitující údaje, zařídit zásobování zbraněmi obě válčící
strany, včas vyhlásit různá embarga. Také vůbec nebylo snadné
zajistit objektivní zpravodajství o válečném konfliktu podle
představ jeho nadřízených.
Obavy generála nebyly liché. Mocný a bohatý podnikatel skutečně
nebyl dobře naložen. Vyslechl hlášení generála a vyčetl mu celou
řadu nedostatků a opomenutí. Generál se snažil nesměle obhájit
svůj postup, ale podnikatel se na něj obořil: mohu snížit dotace
na armádu až o tři desetiny procenta, to si snad přejete?
Velký a bohatý podnikatel vlastnil několik velkých továren a byl
velmi bohatý. Samozřejmě by pro něj nebylo těžké zaplatit senát a
docílit snížení výdajů na zbrojení. Generál si toho byl vědom a
tak už nic nenamítal. O snížení výdajů na zbrojení ovšem nestál.
Po odchodu generála si podnikatel připravil potřebné podklady a
objednal se u bankéře. Byl spokojen, že mu nese pozitivní zprávy.
Bankéř podnikatele přijal v dobrém rozmaru, jak se na bankéře
při vrcholných jednáních sluší. Ale kolizi se stejně nevyhnuli.
Cože? křičel bankéř, řekl jsem vám zcela jasně sto dvacet šest
miliard a ne sto dvacet miliard! Podnikatel se zpotil. Bylo mu
jasné, že někde nyní musí nutně sehnat ještě šest miliard. Bankéř
to ostatně potvrdil: přece milý příteli víte, že není obtížné od
senátu získat potřebný zákon a z rozvojové země přivést vánoční
betlémky a vás v podnikání zcela zruinovat! To bylo podnikateli
jasné. Ujistil bankéři o své loyalitě a bankéř podnikatele zase o
tom, že o jeho podnikatelských kvalitách nepochybuje.
Podnikatel vypadl od bankéře a uvažoval, kde teď sežene chybějí-
cích šest miliard. Takže zvýšit daně nelze, snížit sociální výda-
je také ne, na zvýšení produktivity se sázet nedá. Pak vyloučil
další možnosti a jeho nálada se kazila. Na tvrdých drogách se
vydělat nedá, musíme počkat, až se dostatečně rozšíří a pak je
teprve můžeme legalizovat a pak na prodeji tvrdě vyděláme. No jo,
napadlo ho v této souvislosti, prodám cigarety do rozvojových
zemí. Nápad se mu zalíbil a tak hned začal počítat: dvěstě tisíc
senátu na potřebné zákony, dva miliony na reklamu, deset tisíc
místním náčelníkům, deset milionů na vytvoření obchodní sítě, no
a zisk šest miliard z toho bude a bankéř bude spokojený. Teď už
věřil, že ho bankéř nezruinuje.
Mezitím bankéř na vrcholu blaha volal svého boha: ďáble, volá tě
tvůj služebník, ozvi se mi. Nic. Opět zavolal: ďáble, volá tě
tvůj služebník, už máme peněz dost, abychom si mohli koupit celý
svět. Nic, žádná odezva. Bankéř pokračoval v samomluvě: už jsme
si i písničky co se lidem líbili, koupili, patří nám mnoho zemí,
příroda, řídíme osudy celé země, na celé zemi udržujeme náš řád,
všichni nás poslouchají, celému světu jsme vnutili svoji vůli,
celý svět vypadá podle našich představ. Slyšíš mne ďáble? Zase
nic.
Bankéře zneklidnilo, že se mu jeho bůh neozývá, vždyť se mu vždy
hned ozval? Co se stalo? Přepadla bankéře úzkost a volal nyní již
skoro plačky: bože, ozvi se mi, vždyť nyní už máme peněz tolik,
že si za ně můžeme koupit celý svět, celý svět nás musí poslou-
chat, kde chceme, tam vyprovokuje válku a mnoho na ní vyděláme,
můžeme si vše dovolit a ty se mi neozýváš? Ozvi se mi, volá tě
tvůj pokorný služebník bankéř!
Za zády bankéře se ozval zvonivý a pobavený smích. Bankéř se
lehce pootočil a spustil naučené fráze: ty budeš satane vržen do
jezera hořící síry, tvé dny jsou již nyní naplněny! Za zády se mu
ozval klidný hlas: musíš se podívat lépe! Bankéř se lépe podíval
a uviděl boha.
Víš, řekl mu bůh, přešel jsem si pro účet. Bankéř mu dost dobře
nerozuměl a hned spustil: Velké zásoby, vysoký kredit, žádný de-
bet, vysoká marže, vysoké portfolio, příznivá bilance, růst hru-
bého produktu, příznivá spotřeba, zajištěné fondy, široké trhy,
růst vývozu, nízká zadluženost, vysoké úroky, růst bodu na burze,
dobré úvěrové možnosti, výhodné investiční možnosti, chválil se
bankéř, ale neuspěl.
Bůh se zadíval z okna a zpochybnil bankéřův optimismus: já zase
vidím ozónovou díru, řeky plné hoven a saponátů, nemocné lesy,
nevyléčitelné nemoci, olovo v potravinách, sračky z infikovaných
potravin, hladomory v rozvojových zemích, přemnožené lidstvo,
duševně nemocné lidi s prstem na atomové spoušti, zneužívání
sexuality k odvedení pozornosti od skutečných problémů, tajfuny,
uragány, povodně a sucha, ďáblovy sekty, mašinérii úplatků a
strachu, bankovní podvody, sebevraždy, životní zkrachovanci.
Bankéř se tomu ze srdce rozesmál. Přišlo mu to k smíchu.
Bůh se zachmuřil: přišel jsem, abys mi z toho všeho složil účet.
Ale to ti říkám, ať je v tom účtu všechno! Jinak ti uříznu uši.
Bankéř souhlasil. Uřízni mi co chceš, třeba i kus šulína, na to
my jsme zvyklí, jen mě nezbavuj moci. Nevíš, jak je moc sladká.
Bohu se z bankéře udělalo špatně a vypadl ven. Venku si sedl pod
národní keř koku a přemýšlel. Najednou mu všechno přišlo také
k smíchu a smál se a smál. Když si protřel oči, uviděl děti, jak
se smějí s ním.
Ano, to je ono. Když se lidé budou smát a když se děti budou
smát, bude nám všem dobře. V tom vidím řešení. Tento svět skuteč-
ně není možné brát vážně. A šel to zařídit.
Velký Billy přijel za Velkým Vaškem, aby s ním jednal o jeho
státním dluhu.
Tak, Vašku, máme tady deset miliard doláčů za to, že jsme k vám
vysílali Radio Svobodnou Evropu. Víš, Billy, mělo by se něco málo
slevit, přece vysílání nebylo všude slyšet, protože bylo rušené.
Velmi správně, Vašíku, ještě žes to připomněl, to je pravda. Za
to, že jste nám ničili naše dílo, to máme dvě miliardy a třista
milionů navíc. Ale Billy, přece i my jsme vám vysílali z Prahy!
Ano, správně, to máme pět miliard a jednosto milionů za to, že
jste nám kazili éter totalitní propagandou. Ale přece, Billy, rá-
dio Tirana k nám taky vysílalo a nic platit nechtějí! Billy se na
chvíli zamyslel a pak přátelsky připustil: no, to vám tedy počí-
tat nebudeme, to jsme neplatili, to platila Čína.
Počkej, Billy, máme zde také několik miliard dolarů, které byly
jako půjčka dány disidentům. Přece by to měli zaplatit oni, to by
nemělo být předmětem státního dluhu, nemyslíš? To si tedy nemys-
lím, měl jasno Billy, to přece nejsou schopni sami splatit, na to
se musí všichni složit. Jenže, Billy, když ten dluh rozpočítáme
na všechny obyvatele České republiky, vyjde to po našich dnešních
úpravách na skoro sto tisíc babek! A to jsou v tom i děti a pen-
zisté. Máš pravdu, tak je z toho vynech. To pak budeme mít celkem
skoro dvěstě tisíc babek na každého pracujícího. To přece nejde
splatit. Navíc naskakují dvacetiprocentní úroky. Jenže Billy byl
životní optimista. Rozzářil se a ujistil mne: věřím ve velké
schopnosti českého národa. Vy to zvládnete. Víš, musíš si říci:
dokáži to! A dokážeš to. Ale musíš mít pevnou víru, víš? Nebát se
překážek.
Něco mne napadlo, musím přiznat, že to byla blbost, ale co, když
už tu Billy byl, tak projednáme i toto. Billy, mám ještě nápad.
Je tu jakýsi Pavel Němec, co píše filozofie a různý krásný věci
co by se Američanům mohly hodit, například Perspektivismus. Billy
asi věděl, o co jde, tak ještě mezi dveřmi mávl rukou: o to tedy
zájem nemáme. My si se svojí filozofií vystačíme sami. Zatáhl
jsem ho zpět: ty mi nerozumíš, jde o nový pohled na uspořádání
společnosti. Billy roztáhl ústa do všechápajícího úsměvu a poučil
mne. My myšlenky toho člověka známe a mohu tě, Vašku, ujistit, že
o ně vůbec nestojíme. Ale abys neřekl, že jsem tě odbyl, tedy ti
odpustíme deset procent tvého státního dluhu a už mě s Perspekti-
vismem neobtěžuj. Nedal jsem se, věděl jsem, že se jedná o nedo-
rozumění. Ne, Billy, já to myslím vážně. Je to skvělá věc. Otevře
to Americe skutečně nové perspektivy. Billy znervozněl a velmi
neochotně pronesl: dobrá tedy, polovinu tvého státního dluhu za
tebe zaplatí Mezinárodní měnový fond, ale teď už mě nechej prosím
odejít. Dopálilo mne, že mi vůbec nerozumí a že odmítá skvělou
věc. Vysvětlil jsem mu, o co vlastně jde a co mu nabízím. Zbledl,
vytáhl smlouvu o státním dluhu, roztrhal ji, hodil mi ji pod nohy
a mlčky vyšel ze dveří. Bylo to mé největší nedorozumění za celou
moji politickou kariéru. Musím se asi Billymu omluvit. Život po-
litika opravdu není snadný.
Musím vám říci o tom, jak jsme si s Gerdou zpočátku nezumněli,
ale pak jak jsme se silně skamarádili. Myslím si, že to bude
volmi poučné i pro vás. Nyní jsme vyrovnaná a klidná rodina, a to
všechno díky mému zájmu o politiku.
Nejprve se náš vztah pomalu rozpadal. Přišel jsem z práce domů,
jsem podnikatel, prodávám gumičky do kalhot. Gerda mne čekala ce-
lá roztoužená a vůbec nemohla pochopit, že si musím nejprve po-
slechnout zprávy v televizi i v rozhlase. Gerda se ptá: jak se ti
líbí mé vlasy? No krásné, to ano. Ale trápí mne to naše zdravot-
nictví, zase mají nějaký dluh. A jak se ti líbí mé boky? Krásné a
víš, že zase prodali nějaký obchodní dům o dva miliony za nižší
cenu? Takhle oni šidí. Je to šlendrián. Líbí se ti má vůně? Per-
fektní. Jo a Stárek zase zničil ve sněmovně lavici. Jak ti chutná
večeře? Moc dobrá, ano. A bratři Helmičkové zpronevěřili několik
milionů na daních a teď se neví, kde jsou. Pojď se milovat, láká
mne Gerda. Jo, ale musíme se podívat nejprve na zprávy, víš, to
je hlavní zpravodajská relace. Chtěl jsem jí vyprávět, jak naši
samosprávu neberou vážně, jaký nový článek jsem napsal do místní
kroniky o družebním německém městě. Chtěl jsem jí povědět vše, co
se řešilo na plénu místního zastupitelstva, ale ona jen radovánky
a sex. Náš vztah se pomalu rozpadal, ale pak došlo k obratu.
Gerda si pozvala přítelkyni Terezu a tu zajímala moje politická
práce. Ukaž Tereze, jak stojíš u zástavy. Stoupl jsem si vedle
záclony, protože skutečnou zástavu jsme doma neměli, pěkně vzpří-
ma, hrdě, s hlavou vztyčenou. A teď ukaž, jak dělají Helmičkové.
Zalezl jsem pod stůl a po očku vykukoval. Tereza se srdečně smála
a ocenila mé politické znalosti.
A ukaž, jak hlasujete na zastupitelstvu. A Tereza se ptala: kdo
s návrhem souhlasí? Zvedl jsem odhodlaně ruku a vyjádřil tím svůj
názor. Kdo je proti? To jsem nechal ruku dole, a na kdo se zdržel
hlasování také, protože vyjádření hlasováním musí být jednoznačné.
Pak Gerda řekla: ukaž, co dělá Stárek ve sněmovně. Začal jsem
pěstičkama bouchat do stolu, až mne museli napomenout, že toho
mám nechat, jinak ho skutečně rozbiji. Tak jsme si hráli celé od-
poledne. Ukazoval jsem, jak se tunelují banky, jak se chodí vládě
po krku, přesvědčoval jsem je, že došlo ke skutečnému nedorozu-
mění, vysvětloval jsem jim své názory na senát, jak napravit pro-
blémy ve zdravotnictví, jak řešit ztráty v dopravě, hrál jsem si
na kandidáta do voleb a jako je přesvědčoval, aby mne volili, no,
ten den jsme si krásně vyhráli.
Tereza se smála, až jí tekly slzy a chválila mne, jak rozumím
politice, že všechno vím. Byl jsem šťastný, že mě konečně berou
vážně a že se náš vztah s Gerdou prohlubuje a upevňuje. Tak jsem
se jí svěřil, že mne to těší a ona mi odvětila: víš, žena musí
poznat k čemu se její muž hodí a využít toho. Byl jsem velmi po-
těšen, že konečně rozpoznala můj talent.
Když jsme si dost vyhráli, dostal jsem úkoly a Gerda s Terezou
odešly na párty. Umyl jsem nádobí, vypral, uklidil a že jsem si
pospíšil, stihl jsem další televizní zpravodajství.
| .10. |
O zprávách v novinách
|
Jeníčku, pojď, přečteš mi něco z novin. Ano, Mařenko, už jsem zde i s novinami.
Dnes si počteme, jsou tam samé zajímavé zprávy. Třeba tato: děravou střechou
perníkové chaloupky napršelo babizně na sušený námel a vše zplesnivělo.
Pokud to tak půjde dál, nebudeme mít žádný sušený námel.
Co to čteš dědku za nesmysly? Nic lepšího tam nepíší? To je prznění krásných
pohádek. Ať bába díru zalepí a usuší námel nový.
No dobře, Mařenko, tak jinou. Číšník Bachleda z restaurace U tří
prasátek neopatrně couval se svým Trabantem a narazil do přepravek
s prázdnými lahvemi. Horní bedna spadla a tři lahve se rozbily. Když to
tak půjde dál, nebudeme mít z čeho pít pivo.
To je, Jeníčku, blbost. Proč to píší? Ať číšník škodu uhradí.
Nebo tady, Mařenko. Soustružník Vendelín Šarapatka splnil včera
normu pouze na 63 procent. Následným šetřením se zjistilo, že skladník
Alois Hromádko mu pozdě vydal vrták o velikosti 26 milimetrů.
To je, Jeníčku, blbost. Proč to píší? Ať jim oběma sníží prémie.
Tak jinou, Mařenko. Firma Motouzek prohospodařila dva tisíce sto korun
za nadměrnou spotřebu elektrické energie. Šetřením bylo zjištěno, že
sekretářka vrátného si pořídila varnou konvici a vařila si kafíčko pro sebe
i pro vrátného. Když to tak půjde dál, vznikne vážný nedostatek elektrické
energie pro náš průmysl.
To je vrchol, Jeníčku, takové pitomosti tam píší. Ať si paní odnese
konvici domů a kafé si do práce nosí v bandasce. Najdi tam pořádné zprávy.
Tak tady, Mařenko. V rámci velké privatizace bylo rozhodnuto, že všechny
naše velké banky budou prodány bahamské společnosti Sodoma Gomora.
Správnost tohoto kroku však opoziční strany zpochybňují trvrzením, že
zmíněná bahamská společnost se zabývá prodejem drog a je podezření, že má
úzce široké kontakty na teroristické organizace.
No vidíš, Jeníčku, konečně zajímavá zpráva. Vybírej takovéto zprávy, tyto
nás nejlépe informují o naší příští budoucnosti.
A také abychom věděli, koho máme volit.
Tak se mi ty sázky nevyplatily. Smál jsem se lidem,
kteří stále dokola věřili, že volby něco vyřeší, až jsem na to
doplatil. Začalo to v rodině. Vsadil jsem se o oběd v restauraci,
že po volbách nám zase budou vládnout břídilové, kteří myslí
jen na sebe a kradou co se dá. Tehdy mi to vyšlo. Sázku jsem
vyhrál a pochutnal jsem si na dobrém obědě s velkou zeleninovou
oblohou.
Chodil jsem k volbám, aby se neřeklo, že nesu odpovědnost za
stav naší společnosti. Když jsem na kandidátce našel někoho schopného,
dal jsem mu hlas, jinak jsem vložil bílý lístek nebo svatý obrázek.
Ale výsledek byl vždy stejný.
Při dalších volbách jsem se vsadil s dalšími lidmi a opět jsem
s nimi zašel do restaurace, kde mi zaplatili oběd. Zlaté časy.
Stal jsem se odvážnějším a nakonec jsem se vsadil s padesáti
lidmi. To byla ovšem velká chyba. V posledních volbách vyhrála
Národní strana legrace a pohody. Dali vše do pořádku. Rozhlas
hraje naše skladby, z televize zmizelo násilí, podnikatelé přestali
podvádět, nikde se nekrade, názory občana mají váhu, úřady slouží
lidem a soudy jsou všem přístupné a spravedlivé. Hodnoty, které
jdou do zahraničí se i vrací zpět a zahraniční dluh se snižuje.
Lidé jsou spokojeni a přestali nadávat. Hospodářské a finanční
systémy fungují jak mají. Všichni se radují, jen já jsem z toho
na mrtvici. Prohrál jsem všechny sázky. Teď musím pozvat padesát
lidí do restaurace na oběd. Musím však uznat, že to za to stojí.
|
