Pavel Němec
Kniha pojmů
05

021. Muž a žena
Při studiu svatých knih narazíme někde na odsouzení specificky lidských
vlastností, jako je schopnost posouzení dobrého a zlého, sexualita,
samostatné myšlení, odpovědné jednání a nezávislost na boží vůli.
Často je v té souvislosti uvedeno, že se člověk přiblížil bohům. Bohové na
to všechno reagovali odmítnutím věčného života pro člověka.
Na pozadí všech těchto svědectví vytušíme konflikt mezi člověkem a bohem.
Konflikt vyvolává nikoli ten úspěšnější, ale ten ohrožený. Ten úspěšnější
konflikt nepotřebuje, má svoji nekonfliktní cestu, po které k úspěchu jde.
Původně byl člověk stvořen bohy v době, kdy si bohové ještě neuvědomili,
jakého konkurenta mohou v člověku mít. Člověk však získal schopnost rození,
existence člověka se stala na tvůrčí práci bohů nezávislou. Člověk dokázal
člověka vytvořit. Bohové se stali zbytečnými.
V době, kdy se rozhodovalo o tom, jak bude vznikat člověk, jak bude zrozen,
dohodli se tvůrčí bohové na tom, že se ke zrození nového člověka musí sejít
bůh a anděl. Bůh jako síla rozhodující, tvůrčí, sdělovací, anděl jako
síla akceptující, sloužící. Bohů bylo málo, andělů více, snad i proto
takovéto rozdělení rolí při novém zrození a snad i proto je nám bližší
představa mnohoženství před mnohomužstvím.
V průběhu lidské existence, která trvá již asi milion let, se vztah mezi
mužem i ženou postupně vyrovnával a sbližoval. Přesto mužský princip stále
obsahuje boží tvůrčí princip, který muž zdědil a ženský princip stále
obsahuje andělský princip, který zdědila žena.
V historickém vývoji vztahu mezi mužem a ženou snadno vysledujeme stopu
nerovného vztahu a rozdělení funkcí. Jsem si jist, že se s mužským a ženským
principem v pozemské formě setkáváme pouze na Zemi, pokud vím, nadzemští
andělé jsou bezpohlavní stejně jako nadzemští bohové. Tito nedokáží využít
energie, která se uvolňuje při spojení muž a ženy. Tím jsou oproti bohům
vzešlým z člověka ve velké nevýhodě. Nadzemští bohové a andělé odmítají
člověku přiznat právo na sex, protože by tím byli zvýhodněni pozemští bohové
a nadzemští bohové nebyli v minulé konfrontaci přející.
Pozemští bohové si přejí sex, protože energii při něm uvolněnou dokáží
přijmout, využít a spoluprožít. Jsem si jist, že sexu se navrátí jeho
pohanský magický a kultovní obsah.
Do budoucna si přeji, aby se mužský a ženský princip, nazývaný také jing
a jang, prohluboval a rozvíjel, funkce muže a ženy v domácnosti a společnosti
aby se tříbila, ale také si přeji, aby obecné postavení muže a ženy vycházelo
z plné rovnoprávnosti.

022. Oběť
Oběť je porušením kosmického zákona symetrie tím, že jeden subjekt přijme
nevýhodu, která přinese výhodu jinému subjektu, přitom na obou stranách
může být libovolný počet těch, kterých se to týká. Každé porušení kosmického
zákona je spojeno se zatížením karmy, s karmickou ztrátou a proto jsou
obětovaní vedeni k dobrovolnému přijetí oběti.
Jako příklad bych uvedl slova Ježíše, který prohlásil: nechci být obětován,
ale jestli je to vůle Boha Otce, ať se tak stane. To bylo pro Boha Otce
naprosto nepřijatelné, poslal proto okamžitě své anděly, které přesvědčily
Ježíše, aby svoji oběť přijal dobrovolně a z vlastní vůle.
Každý, kdo žádá oběť, nepočítá s odměnou pro ty, kteří s obětí svolí.
Důvody bývají obvykle spojeny s neschopností dát plnou odměnu obětovaným
od těch, kterým má oběť přinést výhody. Argumenty určené k přesvědčení
ochoty k oběti mohou obsahovat pravdivé údaje, obvykle však obsahují emotivně
zaměřenou mystifikaci.
Oběť požadují především nadzemští bohové, pozemští bohové oběť vyžadovali
zcela výjimečně, obvykle pouze k záchraně života postiženého se současným
uchováním života zachránce. Pozemská oběť tedy obsahovala především výzvu
k nutné a náročné činnosti, ovšem s karmickým ziskem.
Nadzemští bohové počítají s privilegovaným postavení vlastním i svých lidí,
proto se stálou součástí jejich vedení lidské společnosti stala oběť.
Nadzemští bohové nedokázali dosud využívat energii sexuální a jinou pozitivní,
proto nejprve žádali obětovat zvířata. Když nebylo možné v těchto obětech
pokračovat, byl obětován sám člověk. Nástrojem obětování člověka se staly
války, kde se lidé vzájemně zabíjejí. Lidé takto obětováni nadzemským bohům
byli oblečeni do slavnostních pestrých šatů. Součástí zabíjení byl i celý
rytířský rituál spojený se ctí a slávou.
Vojáci si nijak svoji karmu nezatížili, pokud zabíjeli a sami mohli být
také zabiti, neporušili kosmický zákon symetrie. Karmu si zle pošramotili
ti, kteří poslali vojáky zabíjet s vědomím své vlastní bezpečnosti. Až lidé
pochopí, jak zbytečné války jsou, oč v nich jde a že v nich nejde o zájmy
obyčejných lidí, jednoznačně války odmítnou.
Mírnější formou oběti je pracovní vytížení obyčejných lidí a následné
zvýhodnění jejich zaměstnavatelů. Lidé jsou přitom v pracovním procesu nejen
vytíženi pracovně, ale jsou i vydíráni emotivně. Nástrojem okrádání o energii
jsou záměrně špatné pracovní vztahy a šikana nadřízených.
Až budeme tedy nuceni k jakékoli oběti, pomohou nám tyto řádky k rozhodnutí,
zda žádanou oběť přijmout či odmítnout.

023. Dobrá vůle
Obsahem každého pozitivního jednání je dobrá vůle, zejména pokud vychází
z vlastní vůle. Dobrá vůle je cestou i k čistému svědomí. Lidé se naučili
při posuzování činů brát v úvahu, zda člověk jednal v dobré vůli nebo ve
zlé vůli. Pokud se stane a jednání ve zlé vůli přinese druhým prospěch,
lidé to přejdou a prominou. Pokud došlo k chybám a škodám při jednání
v dobré vůli, jsou lidé také tolerantní a obvykle pouze žádají náhradu,
nikoli však trest. Újmu v následku zlé vůle však člověk ze své přirozenosti
snáší těžce a s velkou nevolí a žádá nejen náhradu, ale i trest.
Vzhledem k tomu, že je člověk vždy schopen rozeznat, kdy jedná bez zájmu,
kdy ve špatné a kdy v dobré vůli, vždy je schopen posoudit své chování
a srovnat své svědomí. Pokud se dopustil chyby v dobrém úmyslu a je připraven
chybu a škodu napravit, neztíží nijak své svědomí. Čisté svědomí je pak
základem osobního klidu a osobní moci člověka.
Při každém jednání s každou bytostí jednejme v dobré vůli. To je možné
s úplně každým, s přítelem i nepřítelem. Pokud jednáme s přítelem, snažíme
se mu vyhovět, pokud s nepřítelem, snažíme se s ním nějak dohodnout.
Pokud nejsme ochotni jednat s dobrou vůlí, pokud víme, že to není možné,
nejednáme vůbec. Zeptáme se, zda má dotyčný na své požadavky právo a pokud
ne, jednání odmítneme. Pokud jeho právo uznáme, musíme se podřídit.
Věřte mi však, že jednání v dobré vůli je vždy úspěšné ať jednáme s kýmkoli
o čemkoli. Však odmítnutí čehokoli není v žádném rozporu s dobrou vůlí.
Proto nepřijatelné odmítáme a navrhujeme různé možnosti tak dlouho, dokud
nedojde k oboustranně přijatelné nebo i výhodné dohodě.

024. Energie
Energie je fyzikální veličina, tedy charakteristika hmotného světa, i když
se energie týká i nehmotného světa. Jednotkou energie je Joule (džaul).
Jeden Joule je takové množství energie, které je schopno po dobu jedné
sekundy konat práci jednoho Wattu. Není to velká energie, energii kolem nás
měříme na tisíckrát větší jednotky, o kosmické energii nemluvě.
O energii kolem nás se někdy vyjadřujeme v tom smyslu, že je dobrý sluha,
ale zlý pán. To můžeme říci o ohni, elektřině, topném plynu i strojích.
Energie ve fyzice bývá často spojována s vlněním, jako například teplo,
světlo nebo rozhlasové vlny, jiná energie, například polohová nebo elastická
charakter vlnění nemá. S energií se setkáváme ve fyzice, také v souvislosti
s uspokojováním životních potřeb. Já bych se však nyní rád zaměřil na
energii živočišnou.
Člověk s ohledem na své hmotné tělo potřebuje fyzikální energii, jejímž
prapůvodem je slunce. Sluneční záření se na naší planetě změnilo ve světlo
a teplo. Světlo přijaly rostliny a jeho energii vložily do svého těla.
Tato energie pak se změnila v těla živočichů a následně i v uhlí, ropu a
zemní plyn. Člověk přijímá energii pro svůj život především z potravy,
ovšem spolu se všemi živými tvory ji mění ve velmi tajemnou živočišnou
energii, která je pak společná tělesným i duchovním bytostem.
Všechny emotivní bytosti vydávají svojí energii ve formě emocí do svého
okolí, kde je zachycena duchovním světem. V duchovním světě najdeme bytosti
s různým charakterem. Některé mají zájem o pozitivní energii, jiné bytosti
o energii negativní. Podle tohoto svého zájmu pak člověka v jeho životě
vedou tak, aby žádané emoce prožíval. Zlý, mstivý, závistivý člověk tak
láká negativní bytosti, které jeho špatné vlastnosti dál rozvíjejí, dobrý
člověk, přející, spravedlivý, solidární, přitahuje pozitivní bytosti, které
mají zájem o pozitivní emoce a tyto vedou člověka cestami, na kterých právě
příjemné prožitky mívá.

025. Iluze
O iluzi jsem se zmínil v pojednání o poznání. Iluze je tam vysvětlena jako
neúplné, nepřesné, popřípadě zmatené poznání reality. Iluzi si člověk může
způsobit sám svým povrchním poznáním nebo může být iluze člověku rafinovaně
podstrčena. Nástrojem průniku iluze mezi lidi jsou sdělovací prostředky.
Neznamená to však, že odsuzuji sdělovací prostředky nebo že nabádám k jejich
ignoraci. Já neodsuzuji ani iluzi. Iluze může být milosrdná, užitečná a také
může sdělovat poznání na úrovni přiměřené schopnostem pochopení. Zjednodušení
nedovoluje plně pochopit nějaký model, ale plně poslouží k jeho pochopení a
využití. Pokud se jdeme podívat na kouzelníka, přímo iluzi žádáme a
zaplatíme za ni, protože nám dovolí se pobavit a odpočinout si.
Iluze začne být obtížná v případě, že nesprávné informace, které nám předkládá,
vadí při dosažení cíle a úspěchu.
Iluze ve sdělovacích prostředcích vede k souhlasu čtenářů s prosazením
nějakého záměru, obvykle k nepopulárnímu opatření. Může nás vést k přesvědčení,
že je mnoho věcí v naprostém pořádku. Iluze plní důležitý úkol i při tlumení
nežádoucích emocí. Sami víte, že emocemi naplněný dav se změní z dobrého
sluhy ve zlého pána. Kromě toho sdělovací prostředky předkládají hotové
soudy určené pro nekritické přijetí. Číst se však dá i mezi řádky, avšak
ten, kdo je schopen číst mezi řádky je schopen i korekce svých emocí.
Napíší-li noviny, že "opravdu nehrozí plíseň brambor", znamená to, že o tom
někdo jednal a že tato otázka je aktuální. Za lakování na růžovo bychom
mohli považovat sdělení, že "koeficient ztrát se výrazně snížil ze 48 na
47,5 procent".
Záměrná iluze s cílem ovlivnění jednání se nazývá manipulace. Právě
informacemi jsme manipulováni těmi, kteří znají pravý stav věci, kteří
promysleli účelové informace a rozšířili je mezi lidi. V politice se
o podvodu nemluví, snad jen v podnikání a mezilidských vztazích.
Mnoho iluze obsahují jednotlivá náboženství. Je jisté, že náboženská
dogmata jsou prakticky neověřitelná, pokud se nepromítnou do praxe.
Opakem iluze je pravda. Kde však hledat kořeny pravdy, jak pravdu najít?
Doporučuji využívat tyto zdroje k ověření pravdy:
1) Autorita, což může být kniha, sdělení osobnosti nebo jiná všeobecně
přijatá teorie nebo názorový systém.
2) Praxe, opakované prověření dohadů, odhadů, tezí a představ v realitě.
3) Virtuální realita, realita vytvořená na modelu v počítači.
4) Souhlas teorie v nejširších souvislostech s dříve přijatými názory,
soudy, zkušenostmi, teoriemi nebo dogmaty, přitom systém vlastního poznání
je tvořen pomalu za stálého prověřování nových poznatků. Tam, kde se objeví
rozpor, musí se opět hledat a posuzovat nejen nové, ale i dříve přijaté,
dokud se nedostaví plná shoda mezi všemi informacemi.
Na závěr bych řekl: počítejte s iluzí, neodsuzujte ji, ale odstraňujte,
pokud ji ovšem úmyslně nedáte přednost před realitou.