Pavel Němec
Kniha pojmů
03

011. Odmítnutí
Princip odmítnutí je nejmocnějším nástrojem asertivity. Zdůvodnit to, co
nevyhovuje a umět to správně zdůvodnit, otvírá cestu svobodě a nezávislosti
jednotlivce, kolektivu i národa.
V minulosti prosadil vždy ten, kdo měl větší sílu, svoji moc. Zlo a násilí
bylo komunikačním prostředkem i nástrojem prosazení vůle. Mnoho z toho, co
bylo, již lidé odsoudili a mnohé praktiky násilí již provádět nelze.
Žádná bytost ani organizace, tedy žádný subjekt neprosadí svoji moc, když
sám sebe označí za násilníka a zvrhlíka. Celý proces lidské historie nás
naštěstí dovedl až k jednoznačnému odmítnutí násilí a zvůle. Každý subjekt
se zájmem o spolupráci se musí prezentovat jako subjekt pozitivní a
nenásilný, přející a pozitivní.
Proto nyní stačí, když to, co nám nevyhovuje, prostě odmítneme. Jistě, jsme
žádáni o zdůvodnění našeho odmítnutí. Musíme vyhovět. Pokud přesvědčivě své
odmítnutí zdůvodníme, pak nezbývá než ustoupit nebo užít násilí. Násilí si
však již dnes málokdo dovolí, znamenalo by to přijmout nálepku násilníka
a to je již rozhodujícím důvodem pro odmítnutí jakékoli spolupráce s kýmkoli.
Vývoj tedy došel tak daleko, že ten, kdo cokoli nabízí, musí vzbudit zájem.
Nic nelze vnucovat násilím. Nabízené zboží, služby, postoje, názory i soudy
musí být lepší než stejné nabízené jiným subjektem.
Často ani nestačí být lepším. Také přednost domácího před cizím může být
dostatečným zdůvodněním toho, čemu jsme dali přednost a co jsme odmítli.
Osvojme si tedy princip odmítnutí. Cokoli nám nevyhovuje, prostě odmítneme a
tím považujme záležitost za vyřízenou. Sami pak nabízejme a jsme-li odmítnuti,
musíme se zlepšit nebo nabídnout lepší. Princip odmítnutí je oboustranný.
Můžeme odmítnout, ale můžeme být také odmítnuti.

012. Arbat-AIDS
Po roce 1976 se na naší planetě objevil retrovir Arbatu a způsobil nelogická
úmrtí dospělých osob na nemoci, kterými umírají jen velmi malé děti.
Po usilovném hledání příčiny byl pod elektronkovým mikroskopem nalezen
původce. Vir, který napadá a usmrcuje bílé krvinky a následně je schopen se
množit. Vše, co existuje, muselo být vymyšleno, stvořeno. Vir stvořily
božské bytosti, které si přejí zničení lidského těla. Vím, že za tento
čin již potrestány byly.
Vědci se snažili dokázat, že nemoc pochází od opic ze střední Afriky.
Potíž je jen v tom, že retroviry lidské se od zvířecích podstatně liší
a jsou zpravidla oboustranně nepřenosné.
Nejprve nemoc šířily muži-homosexuálové, pak narkomani při použití
nesterilních injekčních jehel, nyní se však Arbat-AIDS šíří především při
pohlavním styku. Hlavním nebezpečím této nemoci je dlouhá inkubační doba,
která může trvat 7 až 10 let. Za tu dobu člověk již zapomene, kde a od koho
se nakazil. Nemoc se projeví nedostatkem bílých krvinek a ztrátou imunity
na baktérie a viry a člověk pak umírá na některou infekční chorobu, například
na zápal plic. V současné době tuto nemoc nelze léčit a patrně ji nikdy
nebude možné zcela vyléčit. Obranou je pouze odpovědné chování.
Víme, že maso a uzeniny uložené v teple se nakazí botulismem a botulotoxin
je člověku velmi nebezpečný. Proto maso a uzeniny uchováváme v chladnu
a krátkou dobu a před snědením je tepelně upravíme. Pokud se objeví zelené
zbarvení, nejíme je vůbec. Víme, že některé houby jsou jedovaté a proto je
vůbec nesbíráme. Víme, že zkrotlá divoká zvířata mohou být nakažena
vzteklinou a proto je nenecháme přiblížit. Pozornost věnujeme i pokousání
psem. Uhynulé lišky velmi opatrně balíme do igelitu a nedotýkáme se jich.
Horká tělesa mohou způsobit požár i popáleniny, proto se chováme v jejich
blízkosti opatrně a dodržujeme protipožární předpisy. Na každé nebezpečí
úrazu nebo nemoci reagujeme opatrností a zvláštním jednáním, i když smrt
bezprostředně nehrozí. Stejně tak musíme dodržovat i opatrnost s ohledem
na nebezpečí onemocnění Arbatem, kde smrt a rozšíření hrozí.
Změna chování spočívá ve dvou zásadách. Jde o používání latexové ochrany
a v partnerské věrnosti. Nyní kombinace hrozby nakažením a nezodpovědnosti
a často i zlého úmyslu vede k dalšímu rozšiřování Arbatu. K ničemu není ani
požadavek absolutní věrnosti jednoho muže s jednou ženou. Měli bychom si
přiznat, že je to nereálné. Jen malé procento mužů a žen dokáže prožít ve
věrném vztahu celý život. Mnoho partnerských vztahů je nestabilních,
stačí příležitost a dojde k nevěře.
Nyní jsme svědky velmi nebezpečných rozvětvených mileneckých vztahů. Muž
má manželku i milenku. Milenka má manžela a manžel milenku. Tímto se pak
vytvoří dlouhé řetězce milenecko-manželských vztahů, ovšem se sexuálním
naplněním. Tím se plně otvírá cesta rozšíření nákazy.
Jedinou cestou, jak šíření zastavit, je uzavřít milenecko-manželské vztahy
do uzavřených skupin dvoj nebo trojrodin. V těchto skupinách má sexuální
styky pouze omezený počet osob a tyto osoby, vědomy si své odpovědnosti
za sebe i za druhé, udržují partnerskou věrnost v tomto uzavřeném svazku.
Před každým novým partnerským věrným vztahem si necháme udělat testy a
pokud vydržíme s partnerem nebo partnery ve skutečně věrném vztahu alespoň
sedm let, nové testy před změnou partnera nejsou nutné.
Šíření jakékoli nákazy zastaví jen odpovídající opatrné jednání. To
samozřejmě platí i o Arbatu-AIDS. Věřím, že se podaří najít lék i na tuto
nemoc, ale základem ochrany proti Arbatu musí být a určitě bude změna
sexuálních vztahů a uplatnění partnerské věrnosti.

013. Drogy
Drogy jsou chemické látky způsobující změnu stavu mysli člověka. Nyní se
za drogy považují především omamné látky způsobující vytržení od reality,
příjemné pocity, například opium, heroin, kokain. Drog je však celá řada.
Drogy způsobují buď změnu vnímání a útlum, nebo naopak posílení pozornosti
a zvýšení výkonnosti. Za drogy budeme tedy považovat i alkohol, nikotin,
tein, kofein. Kde bychom našli hranici mezi drogou a nedrogou, kdybychom
mezi drogy celkem správně zařadili i léčivé rostliny?
Vzhledem k dopadům užívání některých drog nelze užívání drog ani schvalovat,
ani odmítat. Můžeme se vyjadřovat k jednotlivým drogám a k jejich užití
jednotlivě. V jednotlivých případech pak budeme rozlišovat užití a zneužití
drogy. Léčivé byliny? Jistě, ano. Budeme je užívat v nemoci i při prevenci
a čaje budeme pít i jen tak pro chuť a pro dostupnost.
Čokoládu, kakao a kávu? Já říkám ano, dopřejte si, někdo říká ne. Jeho věc.
Alkohol? Já říkám ano, ale s mírou, pro potěšení s přáteli, aby bylo dobře
a veselo. Používat alkohol pro zapomnění je špatné a úplně špatné je na
alkoholu získat závislost. Nikotin? Říkám ne. Kouření cigaret způsobuje
zápach a ničí zdraví. Nekuřáci mají mnohem pohodlnější život než kuřáci. Je
však otázkou, proč mladí lidé začínají kouřit. Nemají snad stresy a potíže?
Nemají jiný důvod k tomu, aby začali kouřit? Proč se kouří?
Morfium? To má místo při ztišení bolesti. Ten, kdo má velké bolesti a naději,
že se uzdraví, ať mu dají morfium, ale tak, aby nedošlo k závislosti. Ten,
kdo naději na uzdravení nemá? Tam nehraje roli nebezpečí závislosti, ale
otázka, v jak bdělém stavu zemře. Tvrdím, že člověk má umírat v bdělém stavu,
má to vliv na jeho další prožitky v bardu.
A co kofein, kokain a další povzbuzující drogy? Předpokládejme, že se člověk
může dostat do situace, kdy musí s vypětím sil a pozornosti splnit nějaký
krátkodobý úkol po kterém následuje plný odpočinek. Pak lze souhlasit.
Drogy, které člověka vedou k opuštění reality však nebrat. Snadno se to
napíše, ale pro ty, kteří již upadli do závislosti, je takový názor málo
platný. Vyhněme se každé závislosti předem. Abychom řekli vše, musíme se
také ptát, zda náhodou nežijeme v realitě, kterou je nejlepší opustit.

014. Peníze
Peníze jsou symbolem pro zboží, služby a majetek. Protože je žádoucí, aby
jejich množství zůstalo pod kontrolou, zachováno, aby peníze nevytvářel
ten, kdo tím není společností pověřen, jsou peníze vyrobeny jako mince a
bankovky tak, aby bylo velmi obtížené je napodobit. Moderní technika
však napodobit bankovky dokáže a to povede k nahrazení bankovek platebními
kartami a mincemi, k dozoru nad barevnými kopírkami a úpravou zákonů.
Peníze jako forma kreditu je hlavním nástrojem řízení uspokojování potřeb
společnosti, k řízení tvorby hodnot i rozdělování spotřeby. Celý tento
složitý proces musí být řízen, historie nás přesvědčila, že nelze dát
příležitost zcela volnému trhu.
Malá společenství, jako jsou rody a kmeny, se bez peněz obejdou a vystačí
si se směnným obchodem nebo s prostým přiznáním kreditu, podle kterého
členové společenství mohou spotřebovat nebo využívat vše, co je nalezeno
nebo vytvořeno.
Civilizace však bylo možné vystavět pouze s pomocí oběhu peněz jako nositele
kreditu a prvku řídícího tvorbu i spotřebu. Přesvědčili jsme se, že peníze
jsou tak důležitým prvkem tvorby společnosti, že jejich oběh musí být pod
trvalou kontrolou. Otázkou je, jakou mají kontrolní subjekty důvěru
veřejnosti. I kdyby tato důvěra byla plná, stejně je kontrolní možnost
veřejnosti nutná.
Zvláštní pozornost vyžadují daně, tedy finanční odvody od občanů státu.
Daně se využívají na pokrytí režie státu, obranu, zdravotnictví, školství,
sociální potřeby občanů a různé výpomoci. Je-li společnost spravedlivá,
pak daňový a finanční systém státu je pro všechny průhledný. Občané ví
a mohou si ověřit, jaké procento z rozpočtu je použito na státní režii,
jaké na zbrojení a pod. V každém systému je pak nutné dodržet zásadu, že
peníze z daní se nesmí shromáždit na jednom stole, aby následně byly
přerozdělovány, jinak se rozkradou. Musí část daní zůstat v obci, část
v regionu, než se další část dostane a stůl státu.
Pro peníze a finance vůbec platí ještě dvě další zásady.
Ta první je jednoznačná: musí být stanoven limit pro shromažďování peněz.
Peníze jsou oběživo, nikoli ležák. Nikdo nesmí shromažďovat peníze nad
dohodnutou mez. Druhá zásada se týká osobní spotřeby. Určitě nebudeme
usilovat o vybudování rovnostářské společnosti, víme, že to bylo mnohokrát
vyzkoušeno a že se to nikdy neosvědčilo. Přesto zde musí být dán limit pro
osobní spotřebu. Pokud společnost prosperuje, pak na osobní spotřebu lze
přiznat až dvacetipětinásobek minimální mzdy, pokud společnost neprosperuje,
nemělo by být přiznáno na osobní spotřebu více než desetinásobek minimální
mzdy.

015. Moc
Moc je nástrojem prosazení vlastní vůle, opakem pak je služba, ve které
je plněna vůle cizí. Moc nebývá samoúčelná, bývá to nástroj k prosazení
vůle nebo zvůle. Každý, kdo má moc, je součástí nějakého společenství,
uznáte, že trosečník na pustém ostrově o své moci neuvažuje.
Ani bohové nemohou prosazovat mocí svoji vůli, která by nebyla vázána
na vztahy společnosti ve které působí. Bere-li vůle v úvahu zájmy a potřeby
celé související společnosti, pak jde o prosazení vůle. Pokud žádný ohled
na nic nebere, pak moc prosazuje zvůli.
V čem bere moc svoji sílu? Především v tom, kolik subjektů spolupracuje
a jaké mají možnosti. Také v metodách, jakých je k prosazení vůle použito.
Tyto metody bývají obvykle donucovací, méně pak zvýhodňovací.
Síla metody je relativní. Pro někoho je motivem k jednání žádost či příkaz,
pro jiného až nůž na krku. Nejsilnějším donucovacím prostředkem je hrozba
smrtí. Přesto ani ta pro mnohé není dostatečně motivující. Chceš mě zabít?
Jak myslíš, smrti se nebojím, protože vím, že smrtí nic nekončí, jen přijdu
o tělo. To je sice mrzuté, ale nevyhovím ti, protože nejsi v právu.
Co by se stalo, kdybychom začali pohrdat sociálními jistotami, vězením
a smrti? Patrně by to byl konec donucovacích prostředků a počátek používání
prostředků zvýhodňovacích.
A víte, co mocní nesnášejí? Když se jim podřízení smějí, když jsou těm,
koho mají vést či manipulovat, k smíchu. Nesnášejí výsměch.
Postavení mocných se změnilo. Jejich moc už dávno není absolutní, jsou pod
kontrolou veřejnosti. Vyřešili to tím, že si pořídili zástupce moci. Před
nimi stojí loutky, které si demokraticky volí lidé, tito zvolení pak musí
mocné, kteří se schovali do pozadí, poslouchat a když se to lidem nelíbí,
pak tito zástupci moci se špatným kreditem odchází do ústraní, výjimečně do
vězení. Má to jeden nedostatek. Zástupce moci musí být osobnost a tu je
nutné nejprve vytvořit ve sdělovacích prostředcích. Když se pak taková
uměle vytvořená osobnost zdiskredituje, odstoupí a na její místo nastoupí
jiná předem vytvořená osobnost. Ten háček spočívá v tom, že mocní nestačí
nyní osobnosti vytvářet, protože mají velkou spotřebu. Zástupcům moci
bychom mohli paradoxně pomoci tím, že jim místo pouhého odstoupení bude
hrozit vězení či zabavení majetku. Pak se snad vzchopí a prosadí si i svoji
vůli proti té, která je jim vnucena skutečnými majiteli moci. Zatím jdou
do vězení, když maří zájmy mocných, důvodem bývá obvinění ze zneužití
pravomoci nebo z přijetí úplatku.
Kdyby vztahy moci byly průhledné a odpovědnost byla s mocí neoddělitelně
spojena, pak bychom vystačili s demokratickými principy. Avšak vzhledem
k tomu, že jsou mocenské vztahy ve společnosti zcela nepřehledné, musí
být do výstavby dokonalé společnosti zapojena i magie.
S pomocí duchovního světa budeme vyhledávat a trestat ty, kteří se na lidech
a společnosti provinili. Však i nyní říkáme, že boží mlýny melou a myslíme
tím právě to, co jsem zde uvedl.