Rozdíly mezi kulty

Pokusím se vysvětlit, jaké místo má Přirozená víra v oblasti duchovních směrů, kultů. Všechny kulty a všechny názorové a duchovní skupiny jsou vázány na nějakou světskou moc jako ideový nástroj moci. Vytvářejí společný obsah poznání, názorů, hodnot, zásad a algoritmů jednání pro všechny subjekty kultu, tedy skupiny, lidi a duchy.

Vše, co existuje, není samo o sobě ani dobré, ani špatné, ale osvojení jednotlivými hodnotícími měřítky kultů a ideologií a také ovšem lidmi, jim přiřazuje hodnotící přívlastek dobrý nebo zlý (špatný, nepřijatelný). Rozdíl v hodnocení je tak zásadní, že vytváří nesmiřitelné postoje a pokud dojde k soudu nebo hodnocení, musí se vyslechnout obě (všechny) strany. Právě hodnotící postoje jsou základem odlišení jednotlivých kultů a ideologií. Pokud dojde ke konfliktu mezi ideologiemi, pak trvá až do naprostého vyčerpání jedné ze stran, pokud nezasáhne vnější síla.  Proto musí být tyto skupiny (národy) odděleny na svém vlastním území (časoprostoru).

Jednotlivé kultovní skupiny lze rozdělit do dvou základních skupin: pozemské a mimozemské. Pozemské skupiny straní člověku a přírodě, mimozemské skupiny straní své vlastní elitě, která na oplátku otvírá pozemský prostor jejich vlivu. Kromě toho zde působí nějaké vyšší arbitrážní síly, které určují mocenské možnosti pro jednotlivé subjekty, tedy skupiny, lidi a duchy. Jsou dárcem mocenského mandátu a omezují moc všech entit působících v našem světském časoprostoru. Jejich vliv se projevuje snahou všech získat image dobré, blahodárné a spravedlivé síly, která jedná ve prospěch všech a má ušlechtilé cíle. Tato síla je vázána také na jednotlivé lidské osobnosti, to usuzuji z toho, že se reálná moc před lidmi ukrývá a vybírá si stoupence pouze na základě několika stupňů zasvěcení. Mocným se pak stává ten, kdo je schopen se v mocenské hierarchii a mocenských entitách orientovat.

V oblasti světské i kultovní moci však nyní vládne zmatek a nepřehled, protože se jednotlivé entity naučily jedna za druhou vydávat, prolínat a vytvářet nereálný image. Přesto však lze základní rozdělení na pozemské a vesmírné mocenské entity spolehlivě rozlišit. Přirozená víra má snahu sdružovat všechny pozemské entity a předkládá zásady spolupráce na základě zásady "jednej v dobré vůli, hleď si své prosperity a druhým neubližuj".   Vzhledem k tomu, že tuto zásadu lze uplatnit pouze mezi pozemskými kulty, stává se přítomnost vesmírných vlivů obtížná a mám snahu ukázat charakteristické znaky, kterými lze tyto dvě skupiny od sebe odlišit. Ještě poznamenám, že Přirozená víra je podporována zmíněnou vyšší silou, která určuje a přiděluje nástroje moci. Jde o jev související s velkými tvůrčími změnami v rámci plánů a záměrů Bytí.

Rozdíly:    P:   pozemské kulty, V:  vesmírné kulty

1) vztah k člověku
P: člověk je svobodná bytost, muži a ženy jsou si rovni. Člověk je schopen boží služby.
V: člověk je hříšný, je nutné jej trestat, nejlépe zcela nahradit polohmotnou bytostí. Jeho údělem je utrpení.

2) vztah k sexualitě
P: Sexualita je dar boží, patří do soukromí a její prožívání je dáno rodovými zvyky a tradicí.
V: Sexualita je hříšná, je východiskem k nadvědomí, stává se věcí veřejnou, prosazuje se perverze a násilí.

3) uspořádání moci
P: moc není hierarchická, jsou dva nebo tři stupně moci. Moc je svěřena schopnějšímu a je spojena s kreditem a odpovědností.
V: moc je hierarchická a posty jsou na základě konformity a zasvěcení. Všechny sociální a politické oblasti musí být organizovány a pod kontrolou.

4) vědění, poučení, moudrost, věda
P: Snahou člověka je poznat prostředí, ve kterém žije, pravdivě popsat realitu a její zákonitosti (kauzalitu).
V: Skutečné a věrné poznání pro člověka není, je mystifikován a držen v nevědomosti. To se týká především poznatků z oblasti mocenských a sociálních vztahů a duchovní moci. 

5) pravda a lež
P: Pravda je věrným popisem reality, sdělujeme pouze to, co si myslíme, že je pravda, snažíme se přesně vyjadřovat. Lež odmítáme jako neetickou.
V: O obsahu sdělení rozhoduje pouze účelovost. Sděluje se to, co se považuje za účelné. Za pravdu je považováno sdělení autority.

6) vztah ke zvířatům a přírodě
P: Zvířata potřebují stejnou lásku jako lidé, slušné zacházení a jistou míru svobody.
V: Vesmírné kulty zvířaty pohrdají a posuzují pouze jejich užitkovou hodnotu.

7) kultovní zvyky
P: pozemské kulty vytvářejí malé duchovní skupiny sjednocující několik rodů bez mocenské hierarchie.
V: Vytvářejí velké hierarchické církve jediného boha. Projevují militantní postoje k heretikům (odpadlíkům), sektám a jinověrcům.

8) perspektiva pozemského života
P: Člověk zde prožije ještě sto pozemských milénií.
V: Lidé odejdou po zániku planety na planetu náhradní, kde budou žít pouze jako duchovní bytosti bez možnosti inkarnace a osobního duchovního růstu.